Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 1

26.09.2009 (12:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9588×

Jmenuji se Isabella Swanová a už brzo mi bude osmnáct let. Bydlím v městečku Forks se svým otcem Charliem, matkou Renée a mým bratrem Johnem. Tomu bude devatenáct. Charlie pracuje v jedné stavební firmě a Renée je podnikatelka. Možná se zdá, že jsme ideální rodinka, ale tak to není. Charlie je alkoholik, ale nedokáže si to přiznat. Neustále na mě křičí a facky jsou u nás na denním pořádku. Nejvíce mi vadí, že za všechno můžu já a Johnymu to dělá dobře. Neustále mi nadává a ponižuje mě, ale co já s tím zmůžu. Naprosto nic.

Po jedné takové hádce jsem se zavřela u sebe v pokoji a moje myšlenky opět sklouzly k sebevražedným. Už několikrát jsem si zkoušela něco udělat, ale nedokážu to. Hlavně kvůli mámě, protože vím, že by jí to strašně ublížilo. Teď už jen odpočítávám čtyři měsíce do mých narozenin. Je mi jedno, kam půjdu, ale hlavně, že budu pryč.

Konečně pondělí. Dnes k nám do školy mají přijít noví studenti. Nasedla jsem do svého černého BMW a vyjela směr škola. Černou barvu jsem si vydupala a stejně tak tmavá skla. To naše rodina držela ještě při sobě a všechno bylo v pořádku.

Moje auto na parkovišti patřilo k nejlepším a dneska se k nám přidalo i stříbrné Volvo. Neřešila jsem čí je, nasadila masku pohody a vystoupila. Ve škole jsem se naučila skvěle předstírat a nikdo ze spolužáků ani učitelů neměl tušení, co se u nás doma ve skutečnosti děje. U dveří se ke mně přidala Jessica.

„Ahoj Bello. už jsi viděla ty nové?“ Přímo zářila.

„Ne. Ty jo?“ Snažila jsem se předstírat zájem a Jessica mi to baštila.

„Že se ptáš a o hodně si přišla. Ten nejmladší bude chodit s námi.“ Super, a já sedím sama, pomyslela jsem si ironicky. Vydaly jsme se na první hodinu. Když vstoupil učitel, každý si nevzrušeně povídal, ale hned jak vstoupil náš nový spolužák, všichni ztichli. „Dámy a pánové, představuji vám vašeho nového spolužáka Edwarda Cullena.“ Jeho jméno mě upoutalo a k jeho vzhledu sedělo dokonale. Učitel mu podepsal papír a poslal ho na místo ke mně.

„Ahoj, jsem Edward Cullen,“ představil se hned jak dosednul.

„Bella Swanová,“ představila jsem se i já jemu a pak bylo celou hodinu ticho. Po zvonění jsem chtěla odejít, ale Edward mě chytil.

„Bello, počkej.“

„Ano?“ Otočila jsem se.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi nepůjčila sešit, abych si mohl opsat poznámky.“

„Určitě. Ale za prvé, nevím, jestli mám všechno a za druhé to po mě nejspíš nepřečteš,“ začala jsem se přehrabovat v tašce a hledat sešit.

„S tím si nedělej starosti,“ usmál se.

„Tady to je.“ Podala jsem mu svoje poznámky. Edward si je ode mě vzal a ještě mi dal pusu na tvář.

Zůstala jsem za ním omámeně zírat a on se ještě mezi dveřmi otočil a nádherně usmál. Srdce se mi rozeběhlo dvojnásobnou rychlostí a úsměv se mu ještě rozšířil. Zatřepala jsem hlavou, abych si srovnala myšlenky, ale moc se mi to nepovedlo.

Celé dopoledne jsem na tváři cítila jeho abnormálně studené rty. Na obědě jsem si sedla k naší partě, ale Edwardův pohled jsem na sobě pořád cítila. Vyhledala jsem ho a nejistě se usmála. Úsměv mi oplatil s větší jistotou, ale pohledem, jako kdyby někoho vraždil. Otočila jsem se a spatřila celkem naštvanou Jessicu, jak si nás oba nepřátelsky prohlíží.

„Jess, co se děje?“ Chtěla jsem jí ještě víc naštvat.

„Nic,“ odsekla a otočila se. Zasmála jsem se a znovu se otočila na Edwarda. Tohle už nevydržela a naštvaně odešla.

Po obědě jsem šla na biologii a ve dveřích jsem se zarazila. V mojí lavici seděl sám velký bůh Edward Cullen. Srdce se mi znovu rozbušilo a Edward mě uvěznil ve svém neodolatelném pohledu. Usmála jsem se, ale kolena se mi klepala, když jsem šla do své lavice.

„Ahoj,“ pozdravil mě s ještě oslnivějším úsměvem než v jídelně.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu stejně zdvořile a sedla si na místo.

O hodině jsme se dívali na nějaký film o lidském těle. Edward mě celou dobu s úsměvem pozoroval a úsměv se mu rozšířil vždy, když jsem se začervenala, protože se film věnoval i pohlavním orgánům.

Konečně byla ta prokletá hodina za mnou. Balila jsem si věci, a když šel Edward kolem mě, nenápadně mi složil kompliment.

„Červená ti moc sluší.“ Sklopila jsem oči a zrudla ještě víc. Edward se zasmál a pobaveně vyšel ze třídy.

„Co spolu máte?“ vyštěkla Jessica naštvaně hned, jak jsem vyšla ze třídy.

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně a začala se smát.

„Co… spolu… máte?“ zopakovala otázku a netrpělivě čekala na odpověď.

„Já s Edwardem nic nemám,“ dostávala jsem ze sebe mezi záchvatem smíchu, ale někde v hloubi duše jsem si musela přiznat, že bych s ním něco měla a to dost ráda.

„To ti tak věřím,“ ušklíbla se a s nosem nahoru odešla. Zakroutila jsem hlavou a šla k autu. Tak rychle jako jsem zapomněla na realitu, jsem si zase vzpomněla. Povzdychla jsem si a rozjela se domů.

„Bello, můžeš dojet nakoupit?“ ozvala se máma hned, jak za mnou zaklaply dveře.

„Jo jasně,“ souhlasila jsem celkem nadšeně. Alespoň nebudu doma, až přijde táta z práce.

S nákupem jsem nespěchala, i když mě doma čekala spousta úkolů do školy. Když jsem přijela domů, na příjezdové cestě už stál tátův Nissan. Poraženě jsem vylezla z auta, vzala tašky a šla dovnitř.

„Isabello! Okamžitě sem pojď!“ Z kuchyně se ozval křik, jen co jsem otevřela.

„Ano tati?“ I přes to všechno jsem se k němu snažila chovat slušně. Ostatně mi nic jiného nezbylo, protože za sebemenší poznámku jsem jednu slízla.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co má tohle znamenat?“ Bylo vidět, že zase pil, protože hlas zvyšoval čím dál víc.

Došla jsem do kuchyně, položila nákup a zaměřila se na místo, kam ukazoval. Na kuchyňské lince leželo pár špinavých talířů a hrnků. V duchu jsem posílala otce do patřičných míst, ale nahlas jsem se nic říct neodvážila. Ty modřiny mi za to nestály.

Rychle jsem stoupla ke dřezu, nádobí umyla a rovnou i uklidila. Pak jsem vyndala nákup z tašek a ve dveřích se objevil John s jeho věrným kamarádem Tomem. Oba si mě pobaveně měřili a Tom přistoupil na náš obvyklý přivítací rituál. Přitáhl si mě, rukou mi zajel pod tričko a do úst mi vnutil svůj jazyk. Takhle jsem se musela vítat s každým bratrovým kamarádem, ale Tom si to asi užíval nejvíc.

„Na pátek si nic neplánuj,“ oznámil mi můj starší bratr a odtrhl ode mě Toma.

Tuhle frázi mi většinou říkal, když někam vyráželi a já tam působila jako nějaké rozptýlení, nebo jsem je vozila domů, aby se mohli napít. Naštěstí to nedošlo dál než k líbání a já za to byla vděčná. Už jen z té představy se mi dělalo na nic.

„Dones nám dvě piva, krásko.“ Tom mě výsměšně pohladil po tváři a oba odešli.

Douklidila jsem nákup, donesla pánům jejich objednávku a vychutnávala jsem si chvíli klidu. Zalezla jsem si pod sprchu a pak se šla alespoň na chvíli učit.

Nad učením jsem vyčerpaná usnula a zbudil mě až budík.

2. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 1: