Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 14

11.11.2009 (21:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4997×

„Proč?“ zeptala se užasle.

„Za rychlou jízdu,“ povzdechla jsem si a rozhodně jí nechtěla říkat ty zbývající prohřešky.

„Na jak dlouho?“ ptala se pořád v klidu.

„Tři měsíce,“ zašeptala jsem a nervózně si skousla spodní ret.

„Co si myslíš, že ti na to řeknu?“

„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny.

„Jsem si jistá, že to nebylo jen za rychlou jízdu, ale já to řešit nebudu. Ty tři měsíce prostě nějak přežiješ, ale už jsi dost velká, tak by sis měla uvědomit, že se máš chovat jako dospívající slečna a ne jako nějaká puberťačka, která lítá z průšvihu do průšvihu. Bello, ty jsi byla vždycky hodná, tak si to nekaž,“ dokončila svůj výchovný pohovor a s úsměvem mě poplácala po koleně.

„Mami? Díky,“ usmála jsem se, když odcházela a mohla jsem si oddychnout.

S lepší náladou jsem popadla pyžamo a doskákala do koupelny. Opatrně jsem sundala dlahu a dopřála si dlouhou sprchu. Sice to bylo trochu náročnější, ale umyla jsem si i vlasy.

Ještě jsem si připravila věci na druhý den do školy a šla jsem spát, protože zítra musím vstávat dřív, když půjdu pěšky. Ale alespoň si provětrám hlavu a vědomosti se mu budou lépe ukládat.

Ráno mi budík zvonil o mnoho dřív, než jsem byla zvyklá, tak jsem s přemáháním vstala. Na tričko jsem vzala mikinu, abych tolik neupozorňovala na tu ruku a ještě jsem si musela dát práci s make-upem.

Konečný výsledek byl úspěšný. Vypadala jsem jako normálně, tak jsem seběhla dolů na snídani. Do misky jsem si nasypala cornflaky a zalila je mlékem. Vyšla jsem z domu, zamknula dveře, a co mě dokonale rozhodilo, bylo stříbrné Volvo na naší  příjezdové cestě a o kapotu se opíral dokonalý Edward.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem a šel mi naproti.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu překvapeně.

„Myslel jsem, že půjdeš pěšky, tak jestli nechceš svézt?“ ospravedlnil se dřív, než jsem se stihla zeptat, co tu dělá.

„Ráda, díky. Sice jsem si chtěla provětrat hlavu, ale osobním řidičem nepohrdnu,“ přitáhla jsem si ho za tričko, abych ho mohla políbit.

„Tak nasedejte madam, ať nepřijdeme pozdě,“ otevřel mi dveře s úsměvem.

„Díky sire,“ oplatila jsem mu slušně a sedla si.

Musela jsem přiznat, že Edward řídí jako profesionál. Nohu z plynu skoro nesundal a do školy jel ještě rychleji než já onu noc na silnici, takže jsme tam byli za chvíli. Než jsem se nadála, už mi otvíral dveře a dělal si další čárku.

„Tebe to ještě nepřešlo?“ dobírala jsem si ho.

„Ne, ne. Já chci odměnu,“ zakroutil hlavou jako malé dítě a oba jsme vybuchli smíchy. „Můžu něco udělat?“ zeptal se z ničeho nic a v hlase měl otrávený tón.

„Co?“ zeptala jsem se podezíravě.

„Tohle,“ prudce mě přirazil na auto a vášnivě mě začal líbat. Netrvalo dlouho a probrala jsem se z počátečního šoku a polibky jsem mu začala oplácet. Ruce si putovaly kam chtěly a nakonec skončily u Edwardova kříže.

„Cullene, Swanová! Nechte si to na doma!“ okřikl nás ředitel, který šel kolem.

„Ano, pane řediteli,“ odpověděl pohotově Edward a táhnul mě ke škole, jako by se nechumelilo. „Kvůli čemu to bylo?“ zeptala jsem se, protože kdyby to bylo jen tak, tak by se neptal a rovnou by se na mě vrhnul. Ani mi nemusel odpovídat, protože když mě protáhl kolem soptící Jessicy, bylo mi to víc než jasné. „Aha,“ prohodila jsem chápavě a víc se na něj nalepila. Jessica úplně zuřila, a kdyby to šlo, tak by vybouchla jako Vesuv. Nahlas jsem se musela zasmát, protože to jinak nešlo.

„Řekneš mi to taky?“ zeptal se Edward, tak jsem si ho přitáhla, abych mu to pošeptala a on se rozesmál taky.

Doprovodil mě na hodinu a rozloučil se divokým polibkem. Nevěděla jsem, jestli to bez něj přežiju, zvlášť, když mám hodinu s Jessicou a sedíme spolu v lavici. Přede dveřmi jsem se zhluboka nadechla a vešla dovnitř.

„Tak co, už tě dostal do postele?“ začala, jen co jsem dosedla.

„Ne, proč?“ koukla jsem na ní nechápavě.

„Abys uvolnila místo dalším,“ objasnila a mě bylo víc než jasné, na co naráží.

„Nestarej se!“ okřikla jsem jí a otočila se k tabuli, protože přišel učitel.

Vůbec jsem se na hodinu nemohla soustředit, protože mi v hlavě vířila Jessičina slova. Ale jakmile se mých rtů ujal Edward, všechno se vypařilo. Druhou hodinu jsme měli naštěstí spolu, takže si Jessica odpustila jakékoliv řeči a mohla jsem se plně soustředit na Edwarda. Celou hodinu jsme se chovali jako puberťáci. Psali jsem se dopisy, neustále se pošťuchovali a Edward si neodpustil spoustu dotyků, které jsem mu prostě musela oplácet. Do oběda jsme bohužel žádnou hodinu spolu neměli, takže jsem se skoro unudila. Jen co se ale ozvalo poslední zvonění před obědem, už si mě vyzvedával před třídou a společně jsme šli do jídelny.

Myslela jsem, že si sedneme sami, ale Edward mě dovedl ke stolu s jeho sourozencem. Pozdravila jsem je, a protože už byla volná jen jedna židle, sedl si Edward a mě si jako včera v nemocnici stáhnul na klín.

„Tak co Bello, už jsi v pohodě?“  křiknul na mě Emmett. A Rosalie protočila oči.

„No jasný, že se ptáš,“ usmála jsem se.

„Tak proč máš na ruce tu dlahu?“ zařval a vybuchl smíchy.

Úsměv mi zmrzl na rtech a uraženě jsem se od něj otočila. Nedokázala jsem si vysvětlit svojí reakci, ale na mysl mi vyvstanuv vzpomínky, proč tu dlahu mám.

„Nic si z něj nedělej. Občas je trochu mimo,“ pošeptal mi Edward a dal mi pusu na tvář.

„Hm. To vidím,“ zamumlala jsem a zvedla se. Vzala jsem svůj oběd a u dveří ho vyhodila do koše.

„Bello,“ křiknul za mnou Edward a na parkovišti mě zastavil. „Co se stalo? Vždyť víš, že Emmetta nesmíš brát vážně,“ mluvil na mě a koukal se mi do očí.

„Já vím, jen jsem si na něco vzpomněla,“ vymluvila jsem se.

„Aha,“ kývnul, ale moc přesvědčivě to nevypadalo.

„Jdeme?“ nastavila jsem ruku, aby mě mohl chytnout, a společně jsme šli na biologii.

Ani jeden z nás už se o tom nezmínil a já byla ráda, takže hodina proběhla v relativním klidu. Potom jsme šli k Edwardově autu, aby mě mohl odvézt domů.

„Půjčíš mi nějaké sešity?“ vzpomněla jsem si na chybějící poznámky.

„Jasně,“ souhlasil a sáhnul dozadu pro baťoh.

„Díky,“ usmála jsem se a v ruce třímala asi pět sešitů.

„A odměna nebude?“ zahrál mi na city, tak jsem mu dala pusu na tvář.

„Půlku teď, půlku potom,“ objasnila jsem, když se na mě nesouhlasně koukal.

„Fajn, ale potom to bude i s úrokem,“ varoval mě.

„S tím se počítá, tak zítra,“ rozloučila jsem se.

„Vyzvednu tě,“ oznámil mi, když jsem vystupovala. Jen jsem kývla a zavřela dveře.

Doma nikdo nebyl, tak jsem si z kuchyně vzala suchý rohlík a šla k sobě. Převlékla jsme se do tepláků a pustila se do opisování sešitů. Protože toho bylo hodně, tak jsem skončila za tmy a stejně jsem neměla všechno.

Doma ještě nikdo nebyl, tak jsem se rozhodla využít klidu a dala jsem si dlouhou sprchu. Zítra touhle dobou už tu bude John a… Sakra John. Ten si určitě všimnul, že tam byl minulý týden Edward a jen tak mi to neprojde. A co když se zmínil před tátou a dostala jsem kvůli tomu? Ne, to by neudělal, vždyť musel být jako vždy namol a nemohl si pamatovat všechno. I když John umí dávat takové podpásovky, že by to od něj málokdo čekal.

13. kapitola - 15. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 14: