Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 21

01.12.2009 (21:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4757×

První dvě hodiny byly opravdu nudné. Až když přišla na řadu angličtina, začalo se něco dít. Ještě, že jsem seděla vedle Edwarda. Jen co zazvonilo na začátku hodiny, učitel nám rozdal papíry se zadáním písemky, abychom mohli pracovat. Očima jsem to přelétla, a když jsem napsala jméno, mohla jsem odevzdávat, protože jsem domácí přípravu kvůli někomu zanedbala a teď jsem vůbec nic nevěděla, tak jsem jen tak seděla. Nepřítomně jsem pozorovala Edwardovu tužku, jak škrábe jednu odpověď za druhou. Užasle jsem ho sledovala, když se koutkem oka podíval na mě a na papír, který byl úplně prázdný. Trochu nadzvedl hlavu a než jsem se nadála, můj papír zmizel a nahradil ho ten vyplněný, aby moje místo nebylo prázdné. „Slečno Swanová, jste hotova?“ zeptal se podezřele učitel.

„Je… ještě chvíli,“ dostala jsem ze sebe se srdcem až v kalhotách.

„Dobře,“ kývnul a dál si hleděl své práce.

„Díky,“ oddychla jsem si, když mi Edward vrátil vyplněný papír s dokonale napodobeným mým písmem.

„Nemáš zač,“ usmál se a otočil se k učiteli.

„Poslední minuta,“ oznámil učitel a třídou to zašumělo.

Usmívala jsem se na plný papír a prsty bubnovala do lavice. Edward mi na ně položil ruku, abych přestala, a mnou projelo známé mravenčení, které mi zakotvilo v podbřišku.

„Položte tužky, poslední práce seberou,“ rozkázal učitel a sednul si na židli. Automaticky jsem se zvedla, aby to sebrala, ale Edward mě trhnutím posadil zpátky na židli a sebral to místo mě.

„Ještě jednou díky,“ usmála jsem se na Edwarda, když se vrátil na místo.

„Nemáš zač,“ chlácholil mě.

„Ale jo, kdybys mi to nenapsal, tak bych byla v pr… čicích,“ zasekla jsem se a Edward se rozesmál.

„Pane Cullene, chcete se s námi o něčem podělit?“ zpražil ho přísně učitel.

„Ne, děkuji za nabídku, ale rád se podělím jen s někým,“ odpálkoval ho a na mě mrknul.

„Tak to sdělujte po konci hodiny. Těch deset minut už to snad vydržíte, a jestli máte sklerózu, tak si to někam napište,“ ukončil debatu, a když se otočil, Edward se zaksichtil. Nevydržela jsem to a vyprskla smíchy.

„Slečno Swanová! Teď už toho mám právě dost. Sbalte si věci a vypadněte! Oba!“ zařval a ukázal rukou ke dveřím.

Oba jsme s potlačovaným úsměvem naházeli věci do tašek a ruku v ruce šli ke dveřím. „Nashledanou,“ rozloučil se Edward slušně a učitel neměl daleko k infarktu. Jen co jsme zavřeli dveře, vybuchli jsme oba smíchy a Edward se na mě vrhnul. Dost surově mě přirazil na zeď, až mi batoh spadl ze zad a náruživě mě líbal. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a víc si ho k sobě přitáhla, aby mezi námi nebyl žádný volný prostor.

Protože jsem byla oproti němu malá, omotal si moje nohy kolem boků a vyzvedl mě výš. Jako v sobotu jsem cítila jeho vzrušení a to mě povzbudilo. Ještě víc jsem se na něj přitiskla, ale začal mi docházet dech.

„Bello,“ zasténal a odtáhl se ode mě. „Tímhle stylem už se dlouho neudržím,“ postěžoval s lehkým úsměvem.

„Promiň,“ zašeptala jsem a pod návalem rozpaků sklopila hlavu.

Než mi stihl něco odpovědět, zazvonilo a ze tříd se vyvalili studenti. Když kolem nás prošel Mike, Edwarda propíchnul pohledem a já si uvědomila, že mám nohy stále kolem něj. Začervenala jsem se ještě víc a seskočila na zem. Pobaveného Edwarda jsem chytla za ruku a táhla ho pryč, kdyby náhodou vyšel učitel. Pobaveně si mě měřil, když jsem ho dotáhla k mému místu v učebně matematiky, tak jsem se zarazila.

„Věř mi, že bych s tebou rád zůstal, ale já mám hodinu na druhé straně školy,“ objasnil své pobavení.

„Promiň,“ s nevinným úsměvem jsem pustila jeho ruku.

„V pohodě. Uvidíme se potom,“ rozloučil se polibkem a odešel. Zasněně jsem se za ním dívala a probral mě až hlas učitele.

„Slečno Swanová, když tam tak stojíte, co kdybyste si šla k tabuli vypočítat nějaký příklad?“ Zmohla jsem se jen na kývnutí a s povzdechem jsem hodila tašku na lavici.

Došourala jsem se k tabuli a nechala si nadiktovat zadání. Celkem rychle jsem to vypočítala a učitel byl naštěstí s výsledkem spokojený, takže mě poslal zase na místo. Zbytek hodiny mě nechal na pokoji. Nejspíš pochopil, že se mnou nic nebude, protože jsem se věnovala svým ne zrovna nejslušnějším fantaziím. U oběda si mě Edward zase přivlastnil. Jessica na mě koukala jinak, než v předchozích dnech a dokonce nahodila nejistý úsměv. Vzpomněla jsem si na její víkendovou návštěvu a musela jsem se usmát.

,,Že neuhodneš, kdo u nás byl o víkendu?“ neudržela jsem jazyk za zuby a hodila po Jessice významný pohled.

„Jessica?“ zeptal se překvapeně a já jen kývla.

„V neděli ráno jsem se s ní srazila na schodech,“ vysvětlila jsem.

„Aha, takže předpokládám, že nebyla za tebou.“

„Ne-e,“ zakroutila jsem hlavou a ukousla si bagety.

„Takže Jessica a tvůj bratr jsou spolu?“ nadzvedl obočí.

„O tom silně pochybuju. Když spolu byli naposled, John se s ní vyspala a dal jí adié, takže…“ významně jsem se odmlčela.

„Ale Jessica si dělá naděje,“ upozornil mě.

„Ty si dělá vždycky,“ odbyla jsem ho, ale upřímně mi jí bylo trochu líto.

„Ještě, že já si je dělat nemusím,“ oslnil mě úsměvem.

„To teda nemusíš,“ zakroutila jsem hlavou a natáhla se pro pusu.

„Tak fajn, jdeme?“ zvednul se, tak jsem se zvedla taky.

„Bello, co kdybychom si vyjely zítra do Seattlu na nákupy?“ chytila mě odpoledne na parkovišti Alice.

„Alice…“ vydechla jsem znuděně.

„Bello, prosím,“ sepjala ruce a klidně by si i klekla. „Užijeme si to a večer můžeme třeba zajít do kina,“ přemlouvala mě tak, že se jí nadalo odolat.

„Vzdávám se, zase jsi vyhrála,“ zvedla jsem ruce v obranném gestu.

„Díky. Sejdeme se tady hned po škole,“ objala mě nadšeně a utíkala za Jasperem.

„To ses mě nemohl zastat?“ začala jsem na oko naštvaně, když mě Edward vezl domů.

„Ne, protože bych musel s vámi,“ usmál se nevině a dál se věnoval řízení.

„Podrazáku,“ zahučela jsem a koukala z okýnka.

„Já ti to někdy vynahradím,“ pohladil mě po noze a zastavil u domu.

„S tím se počítá,“ usmála jsem se, políbila ho a vystoupila.

20. kapitola - 22. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 21: