Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 22

03.12.2009 (21:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5975×

V úterý ráno jsem se vyhrabala z postele s dostatečným předstihem, abych nemusela opakovat fofry ze včerejška. Na chodbě jsem se přímo srazila s mámou, protože jsem přes rozespalé oči skoro neviděla.

„Sorry,“ zamumlala jsem.

„V pořádku. Chtěla jsem tě jít vzbudit, ale myslím, že už to není potřeba,“ s úsměvem si mě prohlédla a sešla zase dolů. „Na stole máš snídani, já už musím jít, tak se uvidíme odpoledne,“ křikla na mě a já si vzpomněla na Alici a slib.

„No víš, já nevím, kdy přijdu. Jedu s Alicí Cullenovou nakupovat,“ vysvětlila jsem opatrně.

„Dobře, tak si to užij.“

„Díky,“ usmála jsem se a vrátila se zpět do koupelny.

Upravená a nasnídaná jsem vyšla před dům, kde už na mě čekal Edward. Jen co jsem nastoupila do auta, přivítal mě opravdu vášnivě a vyrazili jsme do školy.

„Alice se na to odpoledne vážně těší,“ usmál se.

„Alespoň někdo,“ zamumlala jsem a vzpomněla si na minulé nákupy, kdy mě úplně vyždímala.

„Bello, uvidíš, jak si to užijeme,“ přiskočila ke mně jmenovaná, hned jak jsem vystoupila u školy.

„Mluv za sebe,“ protočila jsem oči a radši šla na hodinu. Edward s ní zůstal stát u auta, ale po chvíli mě doběhl.

„Bello, Alice se na to odpoledne vážně těší, tak jí to nekaž, ať dá alespoň na chvíli pokoj a já ti to někdy vynahradím, hm?“ zastavil mě a otočil tak, abych mu musela koukat do očí.

„Fajn,“ poddala jsem se mu s povzdechem.

„Vezmi si tohle. Alice je vážně ďábel,“ sáhl do zadní kapsy a vytáhl peněženku. Když jí otevřel, vyndal zlatou kreditní kartu a dal mi jí do ruky.

„Edwarde, tohle nejde. Mám svojí. Sice ne zlatou, ale tohle si od tebe nemůžu vzít,“ protestovala jsem a snažila se mu jí nanutit zpátky.

„Já ti to nedávám, ale půjčuju, tak buď zticha,“ usmál se a chtěl odejít.

„Okamžitě si to vezmi zpátky, nebo s tebou do konce života nepromluvím,“ snažila jsem se to říct vážně. Nejspíš se mi to povedlo, protože se otočil a pomalu šel zpátky.

„Tak mi ji dej,“ nastavil neochotně ruku, abych mu do ní mohla vrátit kartu. Sice se tvářil jako umučení, ale v očích se mu až nebezpečně zablýsklo.

„Uvidíme se po hodině?“ zeptala jsem se s nevinným úsměvem.

„Budu tam,“ kývl a odešel, tak jsem šla taky.

„Zase ta protivná matika,“ bručela jsem si pro sebe, když jsem sedala na místo a musela přetrpět tu otravnou hodinu.

Vážně to byla nuda, tak jsem si celou hodinu kreslila do sešitu. Když jsem se podívala na své dílo, začervenala jsem se. Všude byla nakreslená srdíčka a E uprostřed. Rychle jsem papír vytrhla a po zvonění ho vyhodila do koše. S Edwardem jsem šla na další hodinu. Alespoň, že jsme jí měli společnou a navíc jsme dostávali písemky, které jsme psali včera. Nebo spíš Edward psal, ale já se podepsala.

„Slečno Swanová, vidím, že vám spolupráce s panem Cullenem svědčí, ale přesto si nejsem jistý, že byste i nadále měli sedět spolu,“ káral mě učitel, když mi podával písemku.

„Rozhodně bychom spolu měli sedět i dál,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Uvidíme, záleží jenom na vás,“ připomněl a rozdával dál. Překoukla jsem svojí bezchybnou písemku s velkým A+.

„Jo,“ zavýskla jsem si, až se po mě pár lidí otočilo. A Edward vybuchnul smíchy, čímž upoutal mojí pozornost. „Díky, je to vlastně tvoje práce,“ usmála jsem se a objala ho.

„Swanová, nemáte pocit, že jsme se právě na něčem domluvili?“ začal zase učitel.

„Ano pane,“ stáhla jsem se zpátky na svoje místo a pod návalem rozpaků sklopila hlavu. Učitel už si mě naštěstí nevšímal, ale za to jsem slyšela tichý smích vedle sebe.

„Nech toho!“ okřikla jsem ho potichu, ale koutky mi cukaly, tak jsem se radši otočila k učiteli, který vykládal další nudnou látku.

Díky Edwardovi jsem přežila tuhle hodinu, ale do oběda jsem se málem unudila. Když zazvonilo na oběd, probrala se ve mně euforie z bezchybné písemky z angličtiny, že jakmile mě Edward vyzvedl na oběd, celou cestu jsem si něco pobrukovala a doslova poskakovala po chodbě. Když jsem se na svůj doprovod podívala, usmíval se od ucha k uchu a náladu nám nezkazila ani Alice, které nás dotáhla ke stolu se všemi Edwardovými sourozenci. Protože byla volná jen jedna židle, jako vždycky si sednul Edward, mě si stáhnul na klín a dokonce mě i krmil.

„Bello, ty sis pořídila nového domácího mazlíčka?“ začal Emmett a všichni kromě mě a Edwarda vybuchli smíchy.

„Nevšímej si ho,“ pošeptal mi Edward do ucha a strčil mi do pusy další sousto.

„Bello, nechtěla bys radši jinou rasu?“ začal zase. „Já jen, že Edík není zrovna nejoddanější,“ pokrčil rameny, když ho všichni probodli pohledem.

„Nechtěla,“ usmála jsem se na něj vítězně a Edwarda objala. Nálada u stolu se zase zlepšila a všichni se zasmáli. Edward se ale tvářil jako kakabus a nekomunikoval.

„Ale Edí, netvař se jako bouřkovej mrak,“ rýpal Emmett a Edward na něj dětinsky vyplázl jazyk. To jsem vážně nevydržela a vyprskla smíchy. Radši jsem zabořila obličej do Edwardovi košile a tlumila smích, co nejvíc to šlo.

„Emmette, já tě zabiju,“ procedil mezi zuby a zvednul mě ze sebe. Než jsem stačila postřehnout, co se chytá dělat, zvednul se taky a za ruku mě táhnul ven z jídelny.

„Bello,“ křikla na mě Alice, tak jsem se otočila. „Uvidíme se potom,“ usmála se a dál se věnovala Jasperovi.

„Jasně,“ zamumlala jsem a otočila hlavu zase dopředu. Ale protože mě Edward pořád táhnul, nohy se mi zamotaly do sebe, a kdyby asi nezaregistroval moje zakymácení, neotočil se a nechytil mě, asi bych si prohlédla špinavou podlahu v jídelně hezky z blízka a o to jsem moc nestála.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě, ale s úsměvem.

„Naprosto,“ rozmotala jsem nohy a s úsměvem vyšla ven. Bohužel jsme se musela rozloučit, protože já měla tělocvik a Edward na druhé straně matematiku, nebo co.

„Počkej na mě u auta, budu muset dát Alici pár bezpečnostních opatření, aby mi tě úplně nevyřídila,“ políbil mě a odešel, tak jsem šla do tělocvičny sama.

Naštěstí jsem díky ruce nemusela cvičit, takže jsem ponechala prostor fantazii a celou hodinu se představovala Edwarda a ne zrovna nejslušněji. Ale já už jiná asi nebudu.

21. kapitola - 23. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 22: