Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 24

08.12.2009 (21:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5002×

„Ty se mnou nemluvíš?“ zeptal se Edward, když jsme jeli do školy.

„Ne,“ odpověděla jsem tvrdě, ale on se jen usmál.

„A můžeš mi říct proč?“ zkoušel dál svoje štěstí, jako kdyby nestačilo, že mě násilím natlačil do auta, když jsem kolem něj chtěla bez povšimnutí projít.

„Ne,“ založila jsem si paže na prsou.

„Umíš říct taky něco jiného?“ ptal se celkem pobaveně.

„Ne,“ odpověděla jsem nasupeně a to už se rozesmál úplně.

„Mimochodem, myslím, že tohle je tvoje,“ strčil mi před oči moji peněženku.

„Hm, dík. A tohle je asi tvoje.“ Z kapsy u kalhot jsem vytáhla jeho kreditku.

„Díky, ale jestli chceš, klidně si jí ještě můžeš půjčit. Já jí nepotřebuju,“ nabídl mi.

„Ne, nechci. Bohatě mi to včera stačilo,“ uzemnila jsem ho.

„Tak už se nezlob,“ položil mi svojí chtivou ruku na stehno a odzbrojil mě.

„Na tebe se zlobit nejde,“ povzdechla jsem si poraženě.

„Tak to mám štěstí,“ usmál se a parkoval u školy.

„To máš,“ kývla jsem a za svetr si ho přitáhla blíž, abych ho mohla políbit.

„Jdeme?“ odtáhl se s úsměvem a vystoupil. A jen co mi pomohl, už se k nám řítila Alice se širokým úsměvem, až jsem se divila, že si tu pusu neroztrhla.

„Bello, vážně jsem si to včera užila. Doufám, že si to co nejdříve zopakujeme,“ spustila nadšeně a místo Edwarda mě chytla za ruku. Celou cestu, co šla vedle mě štěbetala a Edwarda tak odsunula na druhou kolej.

„Ehm Alice,“ vyrušila jsem jí opatrně a Edward to jen s úsměvem sledoval. „Vážně mě těší, že sis to tak užila, ale asi bys měla jít na hodinu, abys nepřišla pozdě,“ snažila jsem se jí nenápadně zbavit.

„Dobře, uvidíme se na obědě,“ objala mě a odtančila.

„Konečně,“ oddychla jsem si a opřela se o zeď. Edward se ke mě s omamujícím úsměvem přiblížil a na zeď mě přitiskl ještě víc.

„Uvidíme se potom,“ zašeptal a lehce otřel rty o moje. Omámeně jsem kývla, a když mě pustil, vklopýtala jsem do třídy.

Dopoledne uběhlo ani nevím jak a společně s Edwardem jsme šli na oběd.

„Tak co Bello, pejsek pořád poslouchá?“ rýpnul si Emmett.

„Na slovo,“ usmála jsem se a sedla si Edwardovi na klín.

„A já myslel, že bys ho chtěla vyměnit,“ povzdychl si zklamaně a Rose po něm vrhla vražedný pohled.

„Jen počkej,“ zavrčela na něj a naštvaně se od něj otočila k vysmáté Alici.

„Je mi líto. Vážně si to s tou změnou budu muset lepší rozmyslet, ale kdyby něco, tak ti dám vědět,“ utvrdila jsem ho s úsměvem a Edward si mě k sobě víc přitiskl. Chlácholivě jsem ho poplácala po ruce a vzala si jablko, které jsem si i přes jeho protesty koupila.

„Bello, nechtěla bys jet po škole k nám? Esme by tě ráda viděla,“ zeptal se Edward, když jsme šli po obědě na biologii.

„Dobře, stejně nemám nic jiného v plánu, jen bych se nudila,“ kdyby nepřišel táta a neudělal mi scénu, kde se flákám a u koho jsem byla zase v posteli, dodala jsem v duchu.

„Tak to je super. Esme bude nadšená a Alice ještě víc,“ dodal s vážnou tváří.

„To věřím,“ zamumlala jsem a Edward se zasmál. Jen co jsme si sedli na místa, zazvonilo a přiřítil se učitel.

„Utvořte dvojice, budeme dělat laboratorní práci,“ rozkázal a na každou lavici položil mikroskop. Hned potom taky vajíčko a ocet, což nevěstilo nic dobrého. „Vajíčko rozťukněte do laboratorní misky, odlomte kousek skořápky a ten dejte na sklíčko mikroskopu,“ úkoloval nás a já s nadějí čekala, že se toho ujme Edward. Naštěstí pochopil a vajíčko rozbil. Podle učitelových pokynů dal skořápku na mikroskop a čekal. „Výborně. Teď naberte trochu octa a kapku naneste na skořápku,“ objasnil další část práce.

Edward, plně soustředěný sledoval reakci vajíčka s octem, a pak se kouknul na mě.

„Chceš to taky zkusit?“

Se skousnutým spodním rtem jsem se zvedla ze židle a pomalu se ploužila k mikroskopu. Nic zajímavého jsem neviděla, až na to, že se skořápka skoro rozpustila.

„Úžasný,“ zamumlala jsem a sesunula se zpátky na židli. Edward jen zakroutil hlavou a sledoval učitele, který začal něco vykládat. Já jen sledovala jeho dokonalý profil. Pořád jsem si nedokázala vysvětlit, proč si tenhle úžasný tvor vybral právě mě. Vždyť tu bylo tolik jiných holek, které byly mnohem přitažlivějších a oblíbenějších než já, ale Edward si i přesto všechno vybral mě.

„Bello, žiješ?“ mával mi rukou před obličejem.

„J… jo,“ kývla jsem hlavou a stále zamyšlená se shýbla pro baťoh, abych si uklidila věci.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se pochybovačně.

„Jasný. Jen jsem se zamyslela,“ uklidnila jsem ho a s baťohem přes rameno jsem se postavila, aby mi snáz uvěřil.

„Tak jdeme,“ chytnul mě za ruku a vyšli jsem ze školy. „Pamatuješ si z té hodiny vůbec něco?“ zeptal se s úsměvem.

„Jo, vajíčko. Proč?“ nadzvedla jsem obočí.

„Jen, že si byla úplně mimo. Na co si myslela?“ pokračoval v křížovém výslechu.

„Na tebe,“ usmála jsem se.

„Vážně?“ zeptal se zaujatě.

„Jo, je na tom snad něco špatného?“

„Ne, právě naopak. Líbí se mi to víc, než by mělo.“ Došli jsme k autu, a než mi otevřel dveře, vášnivě mě políbil.

Cestu ke Cullenovým jsme absolvovali mlčky, ale nevadilo mi to. Bohatě mi stačili naše propletené ruce a úsměvy, které jsme po sobě házeli. I když jsem jejich dům už párkrát viděla, zase mi jeho nádhera vyrazila dech. Pomalu jsem šli dovnitř a všude bylo až podezřelé ticho.

„Esme?“ zavolal Edward, když zavřel vchodové dveře, ale nic se neozývalo. „Kde zase lítá?“ mumlal si pro sebe. „Promiň, nebral bych tě sem, kdybych věděl, že bude pryč,“ omlouval se.

„To je v pohodě, alespoň se budu doma učit,“ mávla jsem rukou a šla ke dveřím.

„Tak se můžeme učit spolu,“ navrhl a v očích mu zajiskřilo.

„Já mám ale věci v autě.“

„Tak jdi ke mně, já ti pro ně dojdu,“ nabídl a vyšel ven.

Vyšla jsem tedy k němu do pokoje, a protože tam měl vážně teplo, stáhla jsem ze sebe mikinu. Uslyšela jsem tiché žuchnutí, ale než jsem se stihla otočit, kolem pasu se mi omotaly dvě ruce a na krk se mi přisály rty. Zaklonila jsem hlavu, abych si to mohla víc vychutnala a Edwardovi ruce se mi začaly dobývat pod tričko. Otočila jsem se a začala ho líbat na rty. Celý pokoj byl nabitý energií, vášní a chtíčem, tak nebylo divu, že jsem za chvíli byla bez trička. V hlavě mi začala blikat červená kontrolka, ale snažila jsem se jí ignorovat. Bohužel, když mi chtěl rozepnout podprsenku, už jsem to nevydržela. Vykroutila jsem se mu ze sevření a v rychlosti sáhla pro tričko.

„Mohl bys mě odvézt domů, prosím,“ zašeptala jsem s obavou, ale Edward kývnul.

Vyběhla jsem z pokoje jako neřízená střela, abych odsuď co nejrychleji vypadla. Edward přiběhl o chvíli později, ale to už jsem seděla v autě, tak jsme mohli vyjet.

23. kapitola - 25. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 24: