Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 26

13.12.2009 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5277×

Ještě v polospánku jsem zaslechla ten dokonalý smích, jako ve snu. Zmateně jsem otevřela oči a dezorientovaně si sedla. Byla jsem v cizí posteli a nahá. Dobře, tak úplně cizí nebyla, ale to nic nevysvětlovalo. S rukama zabořenýma ve vlasech jsem si znovu lehla a přemýšlela, jestli to byl vážně sen. V tom, že asi ne, mě utvrdila ruka, která se lehce dotkla mé tváře. Rychle jsem otočila hlavu a koukala na zmateného Edwarda.

„Vážně se to stalo?“ zeptala jsem se potichu roztřeseným hlasem.

„Lituješ toho?“ odpověděl otázkou, ale na to, abych pochopila to bohatě stačilo.

„Já… ne. Jen to potřebuju strávit,“ váhavě jsem se natáhla a položila mu ruku na tvář.

„Vstávejte vy dva. Jde se do školy,“ slyšela jsem Alici.

„Škola,“ povzdychla jsem si a posadila se.

Lepší jsem se zabalila do deky, abych oblečení nehledala nahá. Tím jsem odkryla menší krvavou skvrnku na prostěradle a nahého Edwarda.  Ten se jen usmál, když si všiml mého pohledu a zvednul se, aby se mohl obléknout. Chodila jsem po pokoji a skoro v každém rohu jsem sebrala část mého oblečení. Když jsem konečně měla všechno, hodila jsem to na postel a Edward už měl na sobě kalhoty.

„No konečně,“ přiřítila se Alice. „Ty se tu jen tak neproducíruj,“ strčila Edwardovi tričko, „a ty pojď se mnou,“ chytla mě za ruku a v dece mě táhla pryč. Zmateně jsem šla za ní s o deku jsem se málem přerazila, protože na mě byla moc dlouhá.

„Vezmi si tohle,“ strčila mi do ruky něco modrého, když jsem zakotvily v její obrovské šatně.

„Co to je?“ nadzvedla jsem obočí.

„Spodní prádlo, ale jestli chceš, tak můžeš jít na ostro,“ vytrhla mi ty krajky z ruky a místo nich mi dala něco, co vypadalo jako riflová sukně. Přesněji řečeno, mini.

„Ne to je dobrý,“ zakroutila jsem zděšeně hlavou a šla do koupelny, abych si to mohla obléct.

Se zmučeným výrazem jsem na sebe natáhla to prádlo a v duchu oplakávala to svoje, červené a hlavně obyčejné, které teď leželo na hromadě v Edwardově pokoji.

„Na,“ podala mi s pyšným výrazem červené tílko s ozdobenýma tenkými ramínky, když jsem vylezla.

„Alespoň něco normálního,“ gratulovala jsem jí v duchu, ale tím, co mi podala potom si svojí reputaci pokazila. Riflová mini, která mi sahala stěží pod zadek, ale musela jsem uznat, že mi to vážně sluší. K tomu mi podstrčila boty, ve kterých jsem přišla, a jako na potvoru byly červené.

„Mimochodem Alice, kde jsi vzala to oblečení?“ zeptala jsem se jakoby nic.

„No… jak jsme byly na nákupech, tak sis v autě zapomněla jednu tašku,“ snažila se vykecat.

„Hele Alice, pro příště si vymysli něco efektivnějšího,“ poplácala jsem jí po rameni a chtěla odejít.

„Kam jdeš?“ zeptala se sklesle, tak jsem se otočila.

„No, jdeme do školy, ne?“

„Si myslíš, že tě pustím mezi lidi neupravenou?“ zeptala se zděšeně.

„Ne,“ povzdechla jsem.

„Tak pojď,“ usmála se šťastně a táhla mě do koupelny.

Posadila mě do křesla a začala mě zkrášlovat. Radši jsem zavřela oči a zkoušela relaxovat. Přehrávala jsem si v hlavě celou noc, která se mi přímo vypálila do paměti.

„Hotovo,“ vypískla Alice a vytrhla mě tak z mých dokonalých vzpomínek.

„Super,“ zahučela jsem a otevřela oči.

Můj odraz v zrcadle mě vážně překvapil. Oči jsem měla lehce zvýrazněné červenými stíny, na rtech jen lesk a na tvářích trochu červené tvářenky.

„Díky, myslela jsem, že to bude horší,“ usmála jsem se a stoupla si.

„Jdi za Edwardem. Za chvíli pojedeme,“ vystrčila mě na chodbu a zavřela dveře. Poručila jsem mozku, aby do práce zapojil nohy a šla jsem k Edwardovi.

„Ty jsi řídila?“ zeptal se, když jsem přišla.

„No… jo,“ přiznala jsem se sklopenou hlavou a Edward se zasmál.

„Alespoň nejsem jediný, který porušuje předpisy,“ vysvětlil, když si všimného zmateného výrazu.

„Aha,“ kuňkla jsem a sklopila hlavu, protože jsem cítila, jak se mi do tváře hrne krev.

„Už jsem ti řekl, že ti to moc sluší?“ nadzvedl mi prstem bradu.

„Jo, teď,“ zašeptala jsem a sklopila hlavu.

„To se nepočítá. Takže, moc ti to sluší,“ usmál se a přitáhl si mě na polibek.

Ruce jsem mu dala za krk a víc se k němu přitiskla. On mě nadzvednul, tak jsem mu omotala nohy kolem pasu. Mezitím, co jsem ho líbala, přešel ke stolu a jedním plynulým pohybem všechny věci přesunul na stranu a mě posadil. Stále jsem ho u sebe držela, takže se nemohl odtáhnout, ale já potřebovala kyslík. Nějak to vycítil a svými rty přejel na můj krk, který naprosto úžasně laskal. Zaklonila jsem hlavu a slastně vzdychla, když někdo prudce rozrazil dveře.

„Ale no tak, děcka,“ prozradil se Emmett, ale Edward ho ignoroval. „To chcete přijít pozdě do školy?“ pokračoval, ale oba jsme ho dokonale ignorovali a věnovali se naší bohulibé činnosti.

Z ničeho nic už jsem nebyla v Edwardově pevném sevření, ale visela jsem hlavou dolů. Když jsem šokovaně otevřela oči, byla jsem přehozená přes Emmettovo tvrdé rameno a nohama jsem mu mlátila před obličejem.

„Emmette, okamžitě mě pusť!“ křičela jsem, ale přitom se smála, takže to asi moc děsivě nevyznělo.

Snažila jsem se ho mlátit do zad, ale připomněla jsem si tak dlahu na ruce z nedávného incidentu, tak jsem násilnou metodu okamžitě zavrhla. Počkala jsem, až ho to přejde, ale to mě mezitím donesl do garáže.

„Díky za donášku, ale zvládla bych to po svých,“ čekala jsem, kdy mě pustí. „Nemáš zač,“ opatrně mě sundal a konečně postavil na nohy. Chtěla jsem jít k Volvu, ale jen co jsem udělala krok, kolem pasu se mi omotala ruka a přitáhla mě zpátky.

„Co děláš?“ zmateně jsem se na něj podívala, ale to už otvíral dveře jeepu a násilím mě do něj posadil. „Emmette!“ zařvala jsem, když mě v autě zavřel, ale on se jen uchechtl. „Emmette!“ naštvaně jsem bouchla do skla a on se zamračil.

„Nemlať do mého miláška,“ zahřměl.

„Tak mě pusť,“ usmála jsem se.

„Ne,“ zakroutil hlavou a vedle mě na sedačku hodil můj školní baťoh.

Nemělo cenu se s ním hádat a prát už vůbec ne, tak jsem si naštvaně založila ruce na prsou a nasupeně koukala předním oknem ven. Konečně se zase otevřely dveře, tak jsem chtěla využít situace a sápala se ven.

„Edwarde, pomoc!“ křičela jsem, když mě Emmett zastavil, ale než tam přiběhl, seděla jsem zase zavřená v autě.

25. kapitola - 27. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 26: