Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 27

15.12.2009 (09:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5089×

Hodila jsem po Edwardovi, který mě sledoval,  prosebný pohled, ale když se mě pokusil vysvobodit z Emmettových spárů, chytil ho Jasper a se smíchem ho někam odtáhl.

„Emmette, okamžitě mě pusť!“ praštila jsem znovu do okýnka, ale když se otevřely dveře, Emmett si sednul vedle mě a z druhé strany se natlačil Jasper.

Seděla jsem tam zapasovaná, začínala mi být zima a ještě ke všemu jsem dostala hlad. Chtěla jsem jim říct, ať mi přinesou něco k jídlu, když se na místo spolujezdce ladně vyšvihla Alice a podávala mi sušenku. „Díky,“ hladově jsem po ní sáhla a rozbalila ji. „Kde je Edward?“ zeptala jsem se zmateně, když nastoupila i Rose, nastartovala a vyřítila se z garáže.

„Za náma,“ snažil se mě uklidnit Jasper a já byla vážně klidná.

„To je únos?“ zhrozila jsem se a Emmett jen s úsměvem přikývl.

Alice se na mě s úsměvem otočila a dál se věnovala rozhovoru s Rose. Ta zaparkovala smykem u školy, až se po nás pár lidí otočilo a hned vedle zastavilo stříbrné Volvo, ze kterého vylezl nasupený Edward.

„Pohni,“ osopila jsem se na Emmetta, který dělal, že neví, kde jsou dveře.

„Aby ses z něj nezbláznila,“ zašklebil se, ale vylezl. Rychle jsem vyskočila za ním, ale to bych nebyla já, abych se nepřizabila. Naštěstí stál vedle mě Emmett a chytil mě.

„Jsi v pořádku?“ ptal se vyděšeně Edward, tak jsem kývla a stoupla si na nohy, abych se na něj mohla podívat. Když se naše pohledy setkaly, přeběhl mi mráz po zádech. Takový zabijácký pohled by nesvedla ani Jessica a to už je co říct. Otřásla jsem se, ale to už mě bral Edward za ruku a z jeepu vytáhl můj batoh.

Nestihli jsme dojít ani ke dveřím a zazvonilo.

„Ne,“ zaúpěla jsem a Edward se mi přisál na rty, takže jsem na realitu zapomněla.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si někdo a Edward se s povzdechem odtáhnul. „Nevadí vám, že je hodina?“ zeptal se nevrle ředitel.

„Ne, ale kvůli vám cokoliv,“ odpověděl Edward, dal mi pusu na tvář a odešel.Nejistě jsem se na ředitele usmála a radši se zdejchla taky.

„Omlouvám se, ale zaspala jsem,“ vymluvila jsem se, když jsem přišla do třídy a učitel se na mě káravě podíval.

„Jděte si sednout,“ odbyl mě a dál pokračoval ve výkladu.

Když jsem šla dozadu ke svému místu, cítila jsem na sobě pohledy. I přesto, že mi to nebylo ani trochu příjemné, snažila jsem se to ignorovat a jen co jsem dosedla, snažila jsem se ze sebe udělat neviditelnou. Občas jsem si do sešitu napsala nějakou poznámku, ale zvonění se stejně blížilo mílovými kroky. Jindy bych za to byla vděčná, ale teď jsem se přestávky přímo děsila, protože si nešlo nevšimnout, jaké pohledy po mě vrhala Jessica s Mikem. Když se ozval ten nepříjemný zvuk, srdce se mu rozbušilo a divila jsem se, že mi nezlomí pár žeber. Sbalila jsem si věci do tašky a chtěla odejít dřív, než si mě kdokoliv všimne.

„Bello,“ zavolal na mě Mike, tak jsem se neochotně zastavila.

„Co chceš?“

„Jen jsem ti chtěl říct, že ti to dneska sluší,“ přejel mě uznalým pohledem.

„Hm, tak dík,“ zahučela jsem a nechala ho tam jen tak stát.

„Bello,“ ozvalo se podruhé, když jsem udělala pár kroků, ale tentokrát to byla Jessica.

„Jess,“ otočila jsem se znuděně a čekala, co z ní vypadne.

„Tys nezaspala, že ne?“ zeptala se s podezíravým úsměvem.

„Zaspala,“ lhala jsem a doufala, že mi to sežere.

„Nezaspala a nehraj to na mě,“ hádala se.

„Zaspala,“ snažila jsem se jí přesvědčit.

„Bello, ty moc dobře víš, že ti nikdo neuvěří, protože by ses takhle nikdy neoblékla,“ argumentovala.

Na tohle jsem zatím neměla odpověď. Sice jsem nechtěla, aby věděla všechno, ale taky jsem nechtěla, aby se po škole rozkřiklo, že jsem byla kdo ví kde a kdo ví s kým. Naplánovala jsem si menší úpravy v ději, ale když bude Jessica chtít a já se nechám zlomit, tak to vyšťourá.

„Byla jsem u Edwarda,“ přiznala jsem potichu a tím moje sdílnost končila.

„Já to věděla,“ vypískla, ale hned si plácla ruku přes pusu.

„Cože?“ nadzvedla jsem zmateně obočí.

„Ale nic,“ odbyla mě.

„Jess, řekni mi to,“ naléhala jsem.

„Neřeš to,“ snažila se mě přesvědčit a chtěla odejít.

„Jess!“ chytila jsem jí za ruku a otočila jí zpátky k sobě.

„No, Mike s Lauren se vsadili, že tě Edward dostane do postele a pak tě odkopne,“ zašeptala a mě bylo jasné, že ona v tom má určitě taky prsty.

„Aha,“ zkameněla jsem a pustila jí.

„Tak, já už musím jít,“ vymluvila se a zdrhla.

Stála jsem ve dveřích jako solný sloup a ostatní do mě naráželi. Stále jsem nemohla strávit, že se moji kamarádi vsadili a já byla předmětem sázky. Možná jsem je teď trochu zanedbávala, ale na natolik, aby se o mě vsázeli.

„Swanová, budeš tu stát ještě dlouho?“ ozvalo se za mnou, tak jsem se nepřítomně otočila, abych toho dotyčného odpálkovala. Ale jen co jsem otevřela pusu, s údivem jsem jí zase zavřela. Nad mou maličkostí se tyčil jeden čtvrťák, ale moc dobře jsem ho znala. Jednu dobu se taky paktoval s mým bratrem, ale pak ty jejich akcičky přerušily jeho rodiče, protože ho za jeden průser málem vyhodili ze školy.

„Co je ti do toho,“ odsekla jsem, když jsem se vzpamatovala a odešla jsem.

Celý zbytek dopoledne jsem byla jako ve snách, a když jsem šla na oběd, Edwarda jsem si všimla, až když promluvil. Nemohla jsem uvěřit, že jsem pořád tak vykolejená z té sázky.

„Bells, můžeš mi říct, co se stalo, že se tak chováš?“ prudce mě zastavil. Jen jsem zakroutila hlavou a chtěla jít dál, ale nenechal mě.

„Edwarde, neřeš to,“ použila jsem stejnou frázi jako Jessica.

„Já bych to neřešil, kdyby ses netvářila jako umučení a nechodila jako duch.“

Do očí mi vstoupily slzy, tak jsem sklopila hlavu, aby si jich nevšimla. Najednou mi to bylo hrozně líto a nemohla jsem s tím nic dělat.

„Bells, prosím, řekni mi to,“ zvednul mi hlavu a setřel mi slzy.

„Oni se vsadili,“ vyhrkla jsem rychle a rozbrečela se naplno.

26. kapitola - 28. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 27: