Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 38

21.01.2010 (14:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5248×

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho váhavě.

„Bello, můžeš mi říct, co to mělo včera znamenat?“ zeptal se zmateně.

„Nic. Prostě dělej, že se to nestalo. Řekněme, že šlo o… sázku,“ pokrčila jsem rameny a odešla.

„Bello, pojď. Odvezu tě domů,“ zavolal Edward, když mi skončila poslední hodina.

„To je dobrý, projdu se,“ zamumlala jsem, tak mě nechal být.

Došla jsem domů a zdekovala se k sobě nahoru, kde jsem zůstala až do večera. Potom jsem si dala sprchu a vrátila se zpátky do postele. Mamka mi přinesla večeři, když zjistila, že si pro ní sama nepřijdu, a když uviděla moje ubrečené oči, které jsem se před ní neúspěšně snažila zamaskovat, se starostlivým pohledem zase odešla. Ráno mě podle očekávání Edward nevyzvedl. Byla jsem ráda za to noční převalování a za to, že jsem moc nespala. Alespoň jsem nezaspala a mohla jsem včas vyrazit do školy a celou cestu jsem přemýšlela o těch fotkách.

Do školy jsem došla akorát na první hodinu. Jak Edwardovi, tak Mikovi jsem se celkem úspěšně vyhýbala, ale na obědě se mi to bohužel nepovedlo, tak jsem se je snažila alespoň ignorovat. Emmett si naši mlčenlivost naplno užíval, ale Alice si nás nesouhlasně měřila pohledem. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem rychle dojedla a zvedla se.

„Můžu s tebou mluvit?“ ozval se Edward, když jsem se odtáhla.

„J… jo. Počkám venku,“ dostala jsem ze sebe překvapeně a ve dveřích jsem tak vrazila do ředitele.

„Slečno Swanová, dávejte pozor,“ napomenul mě.

„Omlouvám se,“ sklopila jsem hlavu.

„Vážení studenti. Protože se odpoledne koná výjimečná porada, odpolední vyučování odpadá,“ oznámil a jídelnou propukl jásot. Usmála jsem se pro sebe a vyšla ven, kde jsem si sedla na lavičku. Edward přišel za chvíli, ale neposadil se.

„Půjdeme se projít?“ navrhnul a kývnul k lesu.

Kývla jsem a stoupla si.

Edward šel první a já za ním. V hlavě si mi začaly tvořit katastrofické scénáře, jako že už se semnou vyspal a tím to skončilo. Zatřepala jsem hlavou a dál šla za ním. Po chvíli jsme zastavili na nějaké louce a Edward se ke mně pomalu otočil. Ze zadní kapsy kalhot vytáhl nějaké papíry a podal mi je. Byly to fotky mě a Mika, jak se líbáme.

„Tak jo, vysvětlíš mi to nebo si to mám domyslet sám,“ zeptal se nabroušeně.

„Jestli to chceš vysvětlit, tak je taky nějaké vysvětlování na tobě,“ sundala jsem si batoh ze zad a ukázala mu fotky, které jsem vlastnila já.

„Cože? Kde jsi to vzala?“ vytrhl mi je z ruky.

„Někdo mi je dal do tašky,“ pokrčila jsem rameny. ,,A mezi mnou a Mikem nic není. Byl to úkol od Emmetta,“ vysvětlila jsem.

„Aby bylo jasno, tak mezi mnou a Jessicou taky nic není. Byl to úkol od Jaspera,“ usmál se, ale já mu moc nevěřila.

„To jako, že nám dali stejný úkol, aby se pobavili, že spolu nemluvíme?“ ověřovala jsem si svojí teorii.

„Chytrá holka,“ pochválil mě a fotky začal pomalu trhat. Když byly rozcupované na malé kousíčky, vyhodil je do vzduchu a ty se potom začaly snášet na mokrou zem.

„Tak to bychom si z nich taky měli trochu vystřelit,“ navrhla jsem.

„A máš nápad?“ přiblížil se pomalu ke mně.

„To si piš. Napadlo mě, že bychom mohli zahrát, že jsme se opravdu rozešli. Alespoň zítra.“

„Super, ale slib mi, že si pro mě uvolníš víkend,“ podíval se na mě spalujícím pohledem, tak jsem kývla. „Domluveno,“ zamumlal a ještě víc se ke mně přiblížil.

Už nás dělila jen malá mezírka, tak jsem převzala iniciativu a hladově ho políbila. Edward mi omotal ruce kolem pasu a já mu je přesunula za krk. Líbali jsme se vášnivě, dokaď nezačalo pršet. Ze začátku jsme kapky ignorovali, ale když déšť zesílil, odtáhli jsme se od sebe a ruku v ruce se vraceli na parkoviště ke škole. Edward mě dovezl domů a mě pomalu začínala být zima, protože se na mě mokré oblečení začínalo nechutně lepit. Naposled jsem ho tedy políbila a běžela domů, kde byla máma i táta. Pozdravila jsem je, a protože se do mě dávala zima stále větší, šla jsem si dát teplou sprchu. Potom jsem si seběhla uvařit čaj a oznámila jsem, že v sobotu odpoledne jdu s Edwardem ven. Máma se na mě usmála a táta to přešel mlčením, tak jsem se vrátila do pokoje. Byla jsem ráda, že se to mezi mnou a Edwardem srovnalo, ale stejně mi přišlo, že je to takové jiné. Bála jsem se, že už Edwardovi nebudu tolik věřit, i když tohle byl jen úkol.

V pátek ráno mě Edward zase nevyzvedl, abychom mohli začít hrát naší hru, ale místo něj na mě čekala Alice v jejím Porsche. Pozdravila jsem jí a nastoupila.

„Bello, já vím, že to bylo od nich pěkně hnusné a zaslouží si nějakou pomstu, ale moc to nepřehánějte,“ koukla na mě.

„Neboj Alice. Ona jim trocha výčitek neuškodí,“ usmála jsem se.

„Když myslíš. A nechceš se mnou jít dneska na nákupy?“ koukla na mě prosebně.

„Alice,“ vydechla jsem.

„No tak. Příští týden je přeci Valentýn a tipuju, že pro Edwarda ještě nic nemáš, takže tohle je skvělá příležitost,“ přemlouvala mě.

„On bude Valentýn?“ zeptala jsem se zděšeně, protože jsem tenhle svátek neslavila, tak mi tohle datum tak zvláštní nepřišlo.

„Bello,“ podívala se na mě zděšeně. „Ani mi neříkej, že si na to zapomněla.“

„Zapomněla, já to nikdy neslavila,“ bránila jsem se.

„Tak odteď budeš,“ usmála se a zaparkovala před školou. „Po obědě na mě počkej u auta.“

„Ale já mám po obědě ještě hodinu.“

„Už nemáš,“ usmála se a vystoupila, tak jsem vystoupila taky. Všem Cullenům jsem se vyhnula obloukem a s Edwardem jsme na sebe nenápadně mrkli. Jessica si ale musela všimnout, že něco není v pořádku, protože mě přestávce odchytla.

„Bello, vy jste se s Edwardem rozešli?“ začala hned a já nevěděla, co odpovědět.

„Ne,“ zakroutila jsem nakonec hlavou.

„Tak proč se chováte, jako kdyby jste se neznali,“ vyzvídala dál.

„Víš co Jess, nech to tak, jak to je,“ odbyla jsem ji a co nejrychleji odešla.

Na obědě mi došlo, že si s Cullenovýma sednout nemůžu, tak jsem si chtě nechtě sedla k partě. Naštěstí se mě nikdo na nic nevyptával, ale napětí a zvědavost byla jasně znát, tak jsem co nejrychleji dojedla a radši šla pryč, ale jen co jsem vyšla z jídelny, chytil mě Emmett.

„Co chceš,“ obořila jsem se na něj, když se za mnou pořád táhnul jak smrad.

„Bello, vy jste se s Edwardem rozešli?“ začal opatrně.

„Co tě to zajímá?“ odsekla jsem a ze všech sil se snažila nerozesmát.

„Tak jo nebo ne?“ nedal mi pokoj, ale místo odpovědi mi z očí vytryskly slzy, tak jsem jen kývla a Emmett ztuhnul.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ omluvil se. „Nechceš hodit domů?“ nabídl mi, ale s tím, že mám ještě hodinu jsem odmítla.

Když zaraženě zmizel, otočila jsem se a šla k Alicinýmu autu, kde už na mě čekala. S trpitelským výrazem jsem nasedla a jely jsme nakupovat do Port Angeles. Celou cestu jsem se s Alicí bavila a přitom přemýšlela, co bych Edwardovi asi tak mohla koupit. Bohužel nic, co by se mu mohlo líbit mě nenapadlo, tak jsem se jen bezradně za Alicí potulovala po obchodech a nakonec jsem chtěla zůstat a osvědčených zvyků, tak jsem mu vybrala velké, červené plyšové srdíčko s bílým nápisem I Love You a mohla jsem být spokojená. Alice si mezitím vybrala dárek pro Jaspera, ale to by nebyla ona, kdyby nenakoupila ještě milion věcí okolo.

„Bello, vážně je mezi tebou a Edwardem všechno v pořádku?“ zeptala se, když jsme jeli domů.

„V naprostém, proč?“ otočila jsem se na ní.

„Jen tak,“ pokrčila rameny.

„Alice, ty víš, co na zítra plánuje?“ zeptala jsem se, když mi zastavila před domem.

„Vím, ale řeknu ti jen, aby sis vzala teplé oblečení,“ usmála se.

„Tak jo, díky,“ kývla jsem a vystoupila.

„Ahoj,“ rozloučila se ještě a odjela.

Doma nikdo nebyl, tak jsem se v poklidu navečeřela a zavřela se u sebe. Prohlížela jsem si dárek, který jsem vybrala a jak jsem si myslela, že je to kýč, tak teď už mi to tak nepřipadalo. Uklidila jsem ho do skříně a šla jsem si dát sprchu.

37. kapitola - 39. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 38: