Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 43

07.02.2010 (07:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5003×

„Udělala sis volno na celé odpoledne?“ ptal se mě Edward druhý den, když jsme jeli k nim domů.

„Jo, ale do osmi musím být doma,“ přetlumočila jsem mu slova mé mámy.

„To snad stihneme,“ kývnul a zaparkoval před domem. Ruku v ruce jsme šli k němu do pokoje, kde se válelo spousta papírů. Na zemi, na stole, jen postel byla prázdná.

„Tak asi začneme,“ kouknul na mě a ze země sebral pár papírů. „Myslel jsem, že bys mi mohla postát jako modelka. Asi by bylo efektnější, kdybys tam byla jen ve spodním prádle, ale nebudou mi tě očumovat jiní.“ Nad touhle myšlenkou se zamračil.

„To je dobrý nápad, ale s tím svlékáním nesouhlasím,“ kývla jsem.

„Tak můžeš začít,“ pobídl mě. Stoupla jsem si rovně a čekala, co z něj vypadne.

„Vlasy, krásně voňavé,“ zvednul jeden pramen. „Čelo, oči, nos, uši a božské rty ve kterých se ukrývá velice aktivní jazyk a rty,“ lehce mě políbil. „Krk, kde jsou hlasivky, hltan, hrtan a jícen přechází do hrudníku, kde se ukrývá srdce,“ položil ruku na můj hrudník, ale víc než srdce ho zajímalo něco jiného. „Cestou narazíme na klíční kosti a ramena, ve kterých jsou upevněny horní končetiny. Kost pažní, vřetení a loketní. Osm zápěstních kůstek, pět záprstních a prsty,“ hrál si s mojí rukou. „V hrudním koši jsem ukryty žebra pravá, nepravá a volná,“ ukazoval a já div nevyletěla z kůže. Jestli tohle bude předvádět i při biologii, tak potěš koště. „A uprostřed hrudní kost,“ vytrhl mě z mých úvah, protože mi začal rozepínat zip u mikiny.

„Dále soustava trávicí. Žaludek, tenké střevo, játra a tlusté střevo,“ rukou jel stále níž. „A pak je tu pohlavní soustava. U pohlaví se liší, ale ženská je o něco zajímavější. Vaječníky, vejcovody, děloha a pochva,“ vytřeštila jsem na něj oči, když zajel rukou do mých kalhot. „Velké a malé stydké pysky,“ přitáhl si mě blíž k sobě a šeptal mi do ucha. „Poštěváček a poševní předsíň,“ šeptal dál a prstem se vydal prozkoumávat dál. Zaklonila jsem hlavu a slastně vydechla.

„Tohle doufám zítra vynecháš,“ zamumlala jsem, když vytáhl ruku z mých kalhot.

„A já doufal, že mi to projde,“ povzdechl si zklamaně a pokračoval. „Dolní končetina. Kost stehenní, holení a lýtková. Sedm zánártních kůstek, pět nártních a články prstů,“ hrál si s mou nohou. Pak se zvednul a přemístil se dozadu. „Páteř,“ vydechl a dotkl se mého krku. „Má 33 – 34 obratlů. Sedm obratlů má krční, dvanáct hrudník, pět bederní, pět srostlých má kost křížová a čtyři až pět obratů má kostrč. Uvnitř obratlů je páteřní kanál, kterým vede mícha.“ Jak postupoval po páteři, sundal mi rozepnutou mikinu a někam jí odhodil. „Kost pánevní,“ dotkl se mého zadečku. „V patnácti letech srůstá kost sedací, kyčelní a stydká. Pak následují zase spodní končetiny, které končí patou,“ ukončil svůj výklad a zvednul se. Otočila jsem se k němu čelem a ještě rozdýchávala poslední známky vzrušení.

„Z tebe by mohl být doktor,“ usmála jsem se a přišla k němu blíž. „Ale mužskou pohlavní soustavu si nějak odflákl, nezdá se ti?“ políbila jsem ho na tvář.

„Ani ne, ta tvoje je rozhodně zajímavější.“

„Nesouhlasím,“ zavrtěla jsem hlavou a začala se dobývat do jeho kalhot.

Když se mi je povedlo mu vysvléknout, svalili jsme se na postel a chtěli pokračovat, jenže mě zazvonil telefon. Chtěla jsem ho ignorovat, ale nešlo to.

„Ano?“ zvedla jsem to udýchaně.

„Bello, neříkala jsem ti, že máš být doma v osm?“ spustila máma.

„Mami promiň, úplně jsem na to zapomněla, byly jsme zabraní do toho referátu. Za chvíli budu doma,“ uklidnila jsem jí a hovor ukončila. Rychle jsem si stoupla a hledala svojí mikinu.

„Odvezeš mě domů?“ koukla jsem na Edwarda, který si oblékal kalhoty.

„Jasně,“ kývnul a vedl mě k autu, aby mě mohl v pořádku odevzdat.

„Mami promiň. Vážně jsem ztratila pojem o čase,“ omlouvala jsem se, když jsem přiběhla domů.

„To si dovedu představit,“ sjela mě pohledem. „Ale mohla sis tu mikinu alespoň obléct správně.“

„Cože?“ zmateně jsem se koukala na mikinu a ona byla poruby. „Chvátali jsme,“ zamumlala jsem celá červená. „Tak já si jdu dát sprchu a půjdu spát,“ usmála jsem se nevině a co nejrychleji zmizela v koupelně a pak u sebe v pokoji.

***

„Tak pane Cullene, je to vaše,“ vyzval učitel Edwarda o biologii. Ten mě povzbudivě chytil za ruku a vylezli jsme z lavice.

„Opovaž se,“ zasyčela jsem varovně a stoupla si rovně. Edward se uchechtl a začal.

Celou dobu jsem byla jako na trní, a až když skončil u nohou jsem si oddychla, protože on by byl schopný tam mojí pohlavní soustavu vyjmenovat.

„Pane Cullene, musím uznat, že jste mě svým výstupem docela mile překvapil a vás slečno Swanová obdivuji, že jste měla odvahu si sem stoupnout, takže máte oba za jedna,“ oznámkoval nás a po celou hodinu si všímal těch okolo.

„Máš něco v plánu na víkend?“ zeptal se Edward na obědě.

„Myslím, že ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Dnes večer se vrací moji sourozenci, takže už nejspíš nebudeme sami a říkal jsem si, že víkendový program neuškodí,“ usmál se.

„A víš, co budeme dělat?“

„To se vymyslí,“ ujistil mě a zazvonilo.

„Tělák,“ vydechla jsem.

„Užij si ho,“ popřál mi a před tělocvičnou jsme se rozloučili.

I když jsme jenom běhali, stejně jsem si pár modřin udělat stihla, ale nijak hůř to naštěstí nedopadlo. Edward mě po hodině odvedl domů a s úsměvem se rozloučil. Nechtěla jsem ho zdržovat, protože chtěl určitě za rodinou, tak jsem vystoupila a šla domů. Připravila jsem si školu na zítra a zbytek dne strávila u televize. Růže, které jsem od Edwarda minulý týden dostala pomalu usychaly, tak jsem jim alespoň napustila čistou vodu a po sprše šla spát.

Ráno bylo poněkud hektické, protože jsem si trochu přispala a jen co jsem vylezla z domu, se spustil obrovský slejvák. Naštěstí už na mě čekal Edward, tak jsem nasedla do vyhřátého autíčka, než jsem stihla zmoknout a jeli jsme do školy.

„Ahoj Bello, tolik si mi chyběla,“ vytáhl mě Emmett z auta, když jsme přijeli.

„Ty mě taky,“ zasmála jsem se.

„Vážně?“ ujišťoval se, tak jsem kývla. Potom jsem si přivítala i s ostatními a šla jsem na hodinu.

Do oběda už jsme se neviděli, ale v jídelně to opravdu stálo za to. Emmett mi vyprávěl historky z jejich kempování, a i když to bylo určitě upravené, mohla jsem se umlátit smíchy. Ani najíst jsem se nebyla schopná. Zrovna byl uprostřed historky o medvědovi, když do jídelny přišel ředitel a snažil se nás uklidnit, což se mu nakonec i docela podařilo.

„Vážení studenti, jelikož jsou vaše studijní výsledky dobré, mohu říci až velmi dobré, na zítra vyhlašuji sportovní den. Prosím… ,“ chtěl pokračovat, ale jásot davu mu to nedovolil. Až když učitel tělocviku zapískal na prsty, ředitel mohl zase mluvit. „Prosím vytvořte si družstva na jednotlivé hry. Bude se soutěžit ve fotbale, florbale, volejbale, vybíjené a na závěr přetahování lanem,“ ukončil svůj výklad a za potlesku odešel.

Nálada byla v jídelně značně povznesená a i u našeho stolu se téma poněkud změnilo. Kluci plánovali, na co všechno půjdou a holky na tom nebyli jinak.

„Bello, půjdeš s námi na volejbal?“ otočila se na mě Rose.

„Myslím, že radši budu fandit,“ omluvila jsem se s úsměvem a ona jen kývla. Tohle se řešilo do konce polední přestávky a odpoledně mě chytil Mike.

„Bello, mohla by ses zeptat Edwarda, jestli by si s námi nechtěl zahrát fotbal?“ ptal se.

„Jasně, myslím, že o něčem takovém mluvili,“ kývla jsem s úsměvem. „Anebo pojď, zeptáš se ho sám,“ čapla jsem ho za ruku a táhla ho za Cullenovýma.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho a on se otočil. Přistrčila jsem k němu Mika a čekala.

„Edwarde,“ začal váhavě.“Jen jsem se chtěl zeptat, jestli s námi budete zítra ve družstvu?“

„Proč ne. Stejně je nás málo,“ kývnul a mě si přitáhnul k sobě.

„Tak dobře. Díky Bello,“ mávnul na mě a šel zpátky za Tylerem a Erikem. Protože už bylo po škole, se všemi jsme se rozloučili a Edward mě vzal domů.

„Vážně zítra budeš jen fandit,“ kouknul se na mě.

„Rozhodně a nesnaž se mě přemlouvat.“

„Nebudu,“ zakroutil hlavou, ale v očích měl pravý opak.

„To bych ti radila,“ zasmála jsem se a rozloučila jsem polibkem.

„Ráno tě vyzvednu,“ kývnul, když jsem vystoupila a odjel.

42. kapitola - 44. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 43: