Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 45

17.02.2010 (19:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6105×

Převalila jsem se z jednoho boku na druhý a bolestně jsem zasténala. Cítila jsem, jako kdyby mi v hlavě běhali malí panáčci a dupali. Snažila jsem se posadit, ale k mé hlavě se přidal i žaludek, který jsem měla jako na vodě, tak jsem si radši opatrně lehla. Snažila jsem se znovu usnout, ale vůbec se mi to nedařilo, tak jsem jen tak ležela a čekala, až se probudí to chrápající dřevo vedle mě. To netrvalo moc dlouho a jeho tvář rozjasnil úsměv.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě a natáhl se pro pusu. „Jak si se vyspala?“

„Ušlo to,“ pokrčila jsem rameny.

„Dáš si snídani?“ nabídl mi a můj žaludek prudce zareagoval, až jsem musela rychle vyskočit a přemístit se k záchodu.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ omlouval se soucitně, když jsem se přestala sklánět nad záchodem.

„To je dobrý. Jen to asi nebude chtít snídani, ale něco na hlavu. Mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí,“ stoupla jsem si před zrcadlo a vypláchla si pusu.

„To se nedivím. Házela si do sebe jednoho panáka za druhým.“

„Myslela jsem, že když to pořádá škola, tak tam alkohol nebude,“ hájila jsem se a Edward se omluvně usmál.

„Lehni si, přinesu ti něco na tu hlavu,“ dal mi pusu a odešel. Za chvíli se vrátil s plnou sklenicí vody, býlím práškem, který mi podal a na čelo mi dal mokrý hadr.

„Mám to od Carlislea. Mělo by to pomoct,“ poznamenal, když jsem to vypila.

„Díky,“ zašeptala jsem. „Možná bys mě měl odvézt domů.“

„Bello, klidně se vyspi. Odvezu tě, až ti bude lepší, protože tvoje máma by mě za tohle asi moc nepochválila,“ uchechtl se.

„To ne, no,“ přiznala jsem a lehla si. Edward se natáhnul vedle mě a téměř společně jsme usnuli.

Odpoledně mě Edward odvezl domů, protože mi bylo o poznání lepší. Trochu mi vrtalo hlavou, že Emmett vypadal úplně normálně, i když toho zaručené vypil víc než já, ale přemýšlení mi vážně nešlo, tak jsem usoudila, že je pít zvyklý. Doma jsem všechny odbyla tím, že mi není dobře a šla jsem si lehnout. Ještě že byl víkend a mohla jsem to vyspat. John vyrazil večer s rukama ven, tak jsem měla klid a v neděli už jsem mohl celkem normálně existovat. Po obědě jsem mámě pomohla s nádobím a chtěla jít k sobě, když mě zastavil John s mobilem v ruce.

„Co chceš?“ protočila jsem oči a zastavila se.

„Víš, mám tu pro tebe pár fotek, které by tě možná mohli zajímat,“ zamával mi mobilem před očima.

„Tak ukaž,“ zasyčela jsem a nastavila ruku, aby mi do ní telefon položil. S otráveným výrazem jsem si fotky začala prohlížet a pořádně mi zatrnulo.

I když byly fotky rozmazané, na každé jsem poznala Edwarda s nějakou holkou a dost se k sobě měli. Nejdřív se jenom líbali, ale pak se po sobě začali dost odvážně plazit a na poslední fotce zmizeli ve dveřích.

„A co já s tím?“ vrátila jsem mu mobil a snažila se, aby na mě nebylo znát, jak moc mě to bolí.

„Jen ti mám od Toma vyřídit, že kdyby se ti stýskalo, tak se máš stavit. Celý týden je doma,“ oznámil mi a odešel.

Snažila jsem se zadržet slzy, ale nešlo to, tak jsem vyběhl k sobě do pokoje a svalila se na postel. Samozřejmě, že mi mohlo být jasné, že to se mnou nemyslí vážně, ale choval se tak přesvědčivě. A nejhorší bylo, že to všichni věděli. Věděli, že až ho přestanu bavit, tak mě chladnokrevně odkopne a nikdo s tím nic nedělal.

Brečela jsem až do té doby než jsem usnula, ale spánek jsem moc klidný neměla. Celou dobu mě provázeli noční můry.

Procitla jsem ještě za tmy a cítila jsem se hrozně. Zvedla jsem se a šla do koupelny.  Vysvlékla jsem se a pozorovala se ve velkém zrcadle. Vypadal jsem hrozně. Oči jsem měla opuchlé od dlouhého pláče a pod nimi jsem měla velké kruhy. Už jsem pohled na sebe nemohla dívat, tak jsem vlezla do sprchy a pustila na sebe studenou vodu. Tu jsem postupně střídala s tepnou a zase studenou. Potom jsem vylezla a zabalila se do ručníku. Už jsem vypadala docela normálně, tak jsem se šla obléct. Chvátala jsem, abych mohla z domu vypadnout co nejdřív a nepotkat tak Edwarda. Samozřejmě, že ve škole se mu nevyhnu, ale alespoň s ním nebudu sama v autě. V kuchyni jsem do sebe naházela sušenku a přesně půl hodiny před začátkem vyučování jsem vycházela z domu.

Už jsem byla u autobusové zastávky, když se vedle mě objevilo stříbrné Volvo a okýnko u spolujezdce se stáhlo. Snažila jsem se to ignorovat a šla jsem dál.

„Bello nasedni,“ ozvalo se a Volvo pomalu jelo vedle mě. „Nechceš mi vysvětlit, co se stalo?“ pokračoval, když jsem neodpovídala.

„Na co ti to budu vysvětlovat, když ty sám to víš nejlíp,“ odpověděla jsem a snažila se nebrečet.

Než stihl položit další otázku, už jsme byly na parkovišti a Edward parkoval. Chtěla jsem jít rovnou do třídy, ale on mě chytil za ruku a nehodlal mě pustit.

„Hvězdo, můžeš mi vysvětlit, co to děláš?“ ptal se zmateně.

„Mě se ptáš, co dělám? To ty ses celou dobu přetvařoval. Já nedělala nic, ale jestli ti šlo jenom o to, abych se do tebe zamilovala a pak se s tebou vyspala, tak si můžeš pogratulovat, protože mise byla úspěšně splněna a teď zase můžeš jít dobývat jinam,“ křičela jsem jako smyslů zbavená a bylo mi jedno, že nás všichni poslouchají. „A neříkej mi hvězdo,“ zašeptala jsem a začali mi téct slzy.

Chtěl mi na to něco říct, ale já jen zakroutila hlavou. Vytrhla jsem mu svojí ruku a jako největší srab utekla.

Nevěděla jsem, kam půjdu a domů jsem nechtěla, když jsem si vzpomněla na Johna a můj cíl byl jasný. Když může on, tak já taky.

44. kapitola - 46. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 45: