Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 49

12.03.2010 (18:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5832×

Byli jsme u velkého paneláku a Mark zahnul do jednoho asi z pěti vchodů. Od někaď vytáhl klíče, odemknul a nasměroval mě do výtahu. Rentgenovala jsem každý jeho pohyb, a když zmáčknul knoflík do desátého patra, otočil se a přitáhl si mě, aby mě mohl líbat. Líbal naprosto fantasticky, tak jsem ho nechala a ještě mu vyšla vstříc.

Když se dveře výtahu otevřely, Mark mě vytáhl ven, ale nohy se nám do sebe zamotaly, že jsme oba málem spadli. Hlasitě jsem se začala smát a Mark mě dotáhl ke dveřím od bytu. Ty odemkl a vtáhl mě dovnitř. Hned jak se za námi dveře zaklaply, Mark mě natlačil na stěnu a hladově se na mě vrhnul. Rozepnul mi mikinu a někam jí odhodil. Potom mi rukama zajel pod tričko a to jako další kus mého oblečení odletělo pryč.

Protože jsem nebyla ničeho schopná a jenom jsem si vychutnávala jeho doteky a polibky, takže si sám rozepnul kalhoty, a když mu spadly ke kotníkům odkopl je někam k mému tričku a mikině. Omotala jsem mu nohu kolem pasu a víc si ho k sobě přitiskla. Cítila jsem tak jeho vzrušení, které mě tlačilo do slabin a jeho hbité prsty se začaly dobývat do mých kalhot a pak mi je rovnou stáhl i s kalhotkami. Potom si stáhnul boxerky a aniž by nad něčím přemýšlel do mě tvrdě vniknul.

Začal se ve mně pohybovat a já jsem s tvrdými přírazy vykřikovala jeho jméno. Ani jsem si to nestihla pořádně vychutnat a moje tělo se otřásalo pod vlnou orgasmu. Vyčerpaně jsem se opřela o  zeď a se zavřenýma očima se snažila vzpamatovat. Za chvíli už jsem ale ležela v posteli a tvrdě jsem usnula.

Ráno bylo dosti pochmurné. Hlava mi přímo třeštila a mému zdravotnímu stavu neprospělo ani zjištění, že jsem nahá v cizím bytě, v cizí posteli, se skoro cizím klukem, který vedle mě neustále chrápal. Vůbec se mi nechtělo vstávat, tak jsem si přes hlavu přetáhla deku a znovu usnula.

„Edwarde, nech toho,“ zamumlala jsem, když se něčí ruce dobývaly pod deku, a když se tam konečně dostaly, velmi žhavě začaly laskat má prsa.

„Já nejsem Edward,“ zasmál se ten dotyčný a jeho rty se přitiskly na moje. Zděšeně jsem otevřela oči a uviděla Marka. Snažila jsem se ho odstrčit, ale šlo to těžko.

„Ale prosím tě, vždyť se ti to včera tak líbilo,“ odpověděl zklamaně.

„Včera jsem byla ožralá a kdo ví, co ještě a navíc mám hlad,“ snažila jsem se z pod jeho těla marně vykroutit.

„To přežiješ. Navíc tu stejně asi nic nemám, takže smůla,“ usmál se a znovu se vrhnul na mé rty. Se zasténáním jsem se mu poddala a nechala svým tělem prostoupit vzrušení.

Na rozdíl od našeho sexu v noci, ze kterého jsem si skoro nic, až na pár nedůležitých detailů nepamatovala, tenhle sex se mi plně vrýval do paměti a věděla jsem, že na něj nadlouho nezapomenu. Teď už jsem se nemuseli zdržovat svlékáním, protože stačilo jen odhrnout deku a všechny zábrany padly. Každou buňkou jsem vnímala Markovo tělo a naše vzdechy se vzájemně prolínaly. Když už mi vzrušení začínalo přerůstat přes hlavu, neudržela jsem se a hlasitě vykřikla. Mark ještě párkrát přirazil a pak se vyčerpaně zhroutil vedle mě. Sledovala jsem jeho zvedající se hrudník a vzpomněla jsem si na jídlo.

„A teď ta snídaně,“ zvedla jsem se, omotala si kolem těla deku a vyšla z pokoje. Chvíli mi sice trvalo, než jsem našla kuchyň, ale když mi Mark, který šel za mnou nenápadně naznačil, žádný problém už nenastal.

„To tu vážně nic nemáš?“ podívala jsem se na něj zoufale.

„Vždyť jsem ti to říkal, ale počkej… , zvednul prst na znamení a otevřel menší skříňku. „Čokoláda,“ vytáhl tři tabulky.

„Super, díky,“ sáhla jsem po jedné a vrátila se zpátky do postele.

Společně jsem se nasnídali a pak se zase projevili naše touhy, které jsme se marně snažili uspokojit před chvílí, tak jsem se na sebe zase vrhli.

V posteli jsem společně strávili přes dva dny. Ani jsem nevěděla jak, ale hrozně rychle to uteklo. Všechno šlo navíc hrozně hladce, takže muselo být jasné, že se to co nejdříve zvrtne a taky že jo.

Když jsem se probudila třetí den v Markově posteli, nikde nebyl. Prošmejdila jsem celý byt, ale nenašla jsem ho, tak jsem se oblékla a Mark přišel. Byl evidentně dost rozzuřený a nepřátelsky si mě měřil.

„Vypadni a už se nevracej,“ do ruky mi vrazil mojí mikinu.

„Co…“

„Vypadni!“ zařval a nic nevysvětlil, tak jsem pomalu odešla. Nedokázala jsem si jeho reakci vůbec vysvětlit, ale nechala jsem to být. Mohlo mi být jasné, že ho to za chvíli přestane bavit. Lásku jsem si přeci nevyznávali.

Protože jsem nesnídala, měla jsem docela hlad, ale chyběli mi peníze, tak jsem to prostě budu muset nějak vydržet. Sedla jsem si na lavičku v parku a nohy si přitáhla k tělu. Samozřejmě, že už mě párkrát napadlo, abych se vrátila domů, ale nemohla jsem. Měla jsem strach. Neuměla jsem říct, čeho se bojím, ale tenhle pocit mi zabraňoval vrátit se.

K večeru jsem se z lavičky zvedla. Nevěděla jsem, kam mám jít. Žaludek se mi hladem úplně zcvrknul a chtělo se mi spát. Taky jsem začala pociťovat zimu, která se stále zvětšovala.

Vrátila jsem se tedy zpátky do parku a schoulila se do klubíčka na lavičku. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit na zahřátí mého prochladlého těla, což mi ale vůbec nešlo. Celá jsem se třásla, ale nakonec mě spánek přemohl.

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Všude kolem mě byla jinovatka a moje končetiny byly tak ztuhlé, že jsem se stěží posadila. Byla jsem přesvědčená, že jestli bude takhle mrznout i nadále, tak venku moc dlouho nevydržím a toho jsem se děsila. Abych se alespoň trochu zahřála, tak jsem se zvedla a pomalu šla pryč. Chůze mi moc nepomáhala, ale k poledni se začalo trochu oteplovat, tak jsem pomalu roztávala. Hlad jsem měla čím dál větší, ale nevěděla jsem jak a kde bych se mohla najíst.

Do centra jsem radši nešla, kdybych na někoho narazila. Žaludek mi hlady už přímo zpíval, ale ke krádeži něčeho jsem se neodhodlala. Měla jsem ale pocit, že jestli do sebe něco nedostanu, tak nevydržím. A když do toho bude ještě mráz… na to jsem radši ani nemyslela.

Když se začalo stmívat, vrátila jsem se zpátky do parku a zase si ustala na lavičce. Jak jsem se přestala hýbat, začala jsem zase pociťovat zimu. Snažila jsem se na to tolik nemyslet, ale můj organismus byl tak unavený, že jsem usnula dost brzy a záleželo jen na osudu, jestli se ještě někdy proberu.

48. kapitola - 50. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 49: