Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Válka osobností - 2. kapitola

11.08.2013 (07:00) • Nettie159 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1083×

Jasper:

Dnes jsem si na lovu zničil oblečení. Nebylo to nic neobvyklého, ale právě kvůli tomu si Esme uvědomila, jak zoufale málo máme oblečení. Bylo těžké nás dostat na nákupy. K nákupům se nechal přimět snad jen Carlisle, ale u toho Esme předpokládala, že to má prakticky jako její manžel téměř v popisu práce. Esme mě, Edwarda i Emmetta doslova vykopala z domu a donutila jet na nákupy. Esme byla hodná matka, ale když myslela, že něco potřebujeme, byla velmi tvrdohlavá. Kluci mi potvrdí, že tvrdohlavost je ta nejméně obtížná vlastnost, když se rozzlobí.

Esme si často stěžuje, že bychom potřebovali, aby se nám někdo líbil, potom by prý nebyl takový problém přinutit nás, abychom se starali o svůj vzhled. Jako kdybychom to potřebovali, jsme upíři, na tom, co budeme mít na sobě, bude záležet jen upírkám. Jako bychom potřebovali ještě větší pozornost od ženského pohlaví. Emmett na toto téma často žertoval, Edward věřil na osudové setkání, já jsem zkrátka chtěl, abych měl chvíli klidu. Pochybuji, že si někoho najdeme, no, alespoň pochybuji, že to bude jednoduché. Edward, ač nenapravitelná romantická duše, vždy krutě narazí na realitu při zjištění, že všechny holky o něm smýšlejí stejně. Já vždy rozpoznám, že jejich zájem je zkrátka jen o tom, jestli se kluk líbí nebo nelíbí. No a Emmett je zkrátka na vážný vztah moc lehkomyslný.

Mé myšlenky se vrátily k nákupům, když auto, které si Emmett vydupal řídit, zastavilo v Port Angeles. Vystoupili jsme, Edward mě ještě chvíli proklínal, jak je to moje vina, že tu jsme, Emmett mě proklínal dvakrát tolik. Potom jsme sklopili hlavy při představě Esme, jak očekáváme, že se vrátíme s nákupními taškami, a vyrazili jsme. Emmett se vydal do sportu a Edward musel jít z mně neznámých důvodů s ním. Emmett vyžadoval pozornost, v některých ohledech byl stále dítě, což celkem kontrastovalo s jeho vzhledem. Občas jsem rozvíjel teorie o tom, že to, jak se chováme, souvisí s dobou, kdy jsme byli lidi, vždyť moje i Edwardova doba byla taková, že se vychovávalo přísněji než během doby, kdy byl Emmett člověk.

Jelikož mi bylo jasné, že ve sportu se Edward s Emmettem chvíli zdrží a poté budou chtít okamžitě zmizet jak z obchodu, tak z Port Angeles, vydal jsem se do menšího obchodu s oblečením. Už od pohledu tam toho moc na výběr nebylo, alespoň mě to tak nezdrží a nebude tam tolik lidí.

Sotva jsem vstoupil, ucítil jsem vlnu emocí. Celkem tuctové emoce, které vídám prakticky všude, díky mému upířímu vzhledu. Podíval jsem se, odkud emoce vycházejí. Vzhlédl jsem po domnělém směru a všiml jsem si kštice hnědých vlasů, dívka, jíž patřily vlasy, byla otočená, takže mě nezaznamenala. Očividně mluvila s drobnou dívkou, měla blond vlasy stažené do ohonu, na tváři zasněný výraz a koukala mým směrem. Zjevně to byla prodavačka a zdroj těch emocí.

Snažil jsem se prodavačka nevšímat, ale slyšel jsem, jak jí rychle buší srdce. Chytil jsem do ruky jakousi košili. Snažil jsem se upřít pozornost jinam a hlavně nedýchat. Slyšel jsem kroky a přibližující se tlukot srdce. Domníval jsem se, že se jedná o tu prodavačku, chystal jsem se ji ignorovat a v duchu jsem si připravoval důvod, proč ji odmítnout.

Všiml jsem si, jak z regálu zmizela jiná košile a zaslechl jsem hlas: „Budeš potřebovat menší číslo a možná zkus něco světlejšího." Zvedl jsem pohled a zjistil jsem, že hlas nepatřil prodavačce, ale majitelce hnědých vlasů, která byla předtím otočená zády. Nyní však byla dívka čelem ke mně a sledovala mě čokoládově hnědýma očima.

Bylo to podivné, obvykle, když je blízko mě nějaká dívka, cítim silné výkyvy nálad, nejčastěji pociťuji zalíbení a nervozitu, ale u této dívky jsm nic takového necítil. Soustředil jsem se na její emoce. Skutečně to bylo poprvé, co když jsem byl v blízkosti dívky, tak cítila pobavení.

Jak jsem se soustředil na její emoce, skoro jsem si nevšiml, že mi podává košili. Poděkoval jsem jí a košili od ní převzal, poděkování jsem myslel upřímně, protože já na nakupování skutečně neměl buňky. Začala se usmívat, uvědomil jsem si, že jsem hodně napjatý. Jednak mi nakupování nebylo příjemné a navíc mé sebeovládání nebylo moc dobré. Upírem jsem již dlouhou dobu, ale předtím jsem žil obyčejný upíří život. Po takovém stylu života se mi špatně zvykalo na dietu o zvířecí krvi.

Cítil jsem, že se dívka docela bavila, když konstatovala, že konečně poznala, že mluvit umím. Nezmohl jsem se na nic jiného než na kývnutí. Ta dívka mi přišla něčím zvláštní. Byl jsem rád, že jsem na dietě, trápilo by mě, kdybych jí nějak ublížil. I když jsem to věděl, když jsem se při kývnutí neúmyslně nadechl, měl jsem co dělat, abych se na ni nevrhl.

Dívka se po mé nedostačující reakci otočila k odchodu. Všiml jsem si, že má podivný styl pohybů. Pohybovala se tak, jak bych to řekl, jako by tančila. Připomínala mi nějakou vílu. Bylo zvláštní, jak se k ní tento styl chůze hodil i nehodil. Pohybovala tímto způsobem tak přirozeně, ale zároveň na tom bylo něco zvláštního.

Ona dívka mě neuvěřitelně fascinovala. Věděl jsem, že bych se s ní alespoň ještě jednou rád setkal. Ještě než jsem si to stačil promyslet, ze strachu, že odejde dřív, než se jí zeptám, jsem ze sebe vyhrkl, jestli pracuje tady v tom obchodě. Jen pootočila hlavu mým směrem a odpověděla mi: „Ne, ale v tomhle se vyznám."

Vlastně mi něco říkalo, že tam nepracuje, ale musel jsem se zeptat. Když řekla, že se v tomhle vyzná, vzpomněl jsem si na Esme, jak si stěžovala, že potřebuje v rodině přívržence ohledně oblékání, i na to, jak tvrdila, jak se těší, až se nám někdo zalíbí. Mohlo by se mi stát právě to, co jsem si myslel, že se stane jen těžko?

Chtěl jsem o ní vědět víc, ale byl jsem ve spěchu, protože ta dívka byla na odchodu. Rychle jsem vyhrkl jen: „Jasper Hale." Jsem hlupák, vím, že mě tíží čas, ale mohl jsem použít alespoň celou větu, navíc jsem se jí tím nezeptal na její jméno. Naštěstí mou narážku pochopila a prozradila mi své jméno.

Takže Isabella Swan.

„Kdo je Isabella Swan?" zaslechl jsem Edwarda, který zjevně skončil s nakupováním. Občas mi ta jeho schopnost šla pěkně na nervy. Ale když zmínil tu otázku, nechtěně mi projel hlavou náš rozhovor. Toho se Edward chytil a Emmett se začal také dožadovat odpovědi. Stejnou košili, jakou mi Isabella doporučila, jsem si vzal ještě dvakrát, urychleně to koupil a mířil si to k autu, kde už Edward vyprávěl Emmettovi, co si zjistil z mé hlavy.

„Ale, Jasper a nervózní, dokonce v rozpacích. To musí být vážně zvláštní dívka nebo neskutečná kočka, když si získala pozornost tady našeho netýkavky," začal se smát Emmett. Zavrčel jsem na něj, ale kdyby to bylo možné, tak nejspíš zrudnu.

Alice:

Nasedla jsem do auta a  usmívala jsem se, rozjela jsem se, když se mnou začali ostatní diskutovat. „Proč se usmíváš jako idiot?" provokovala Jane. „Toho kluka už stejně neuvidíš a i kdyby, neměla bys s ním šanci na nějaký vztah. Alespoň ne, dokud tu bude to tele." Protočila jsem očima, Jane je z nás nejmladší, a přesto pouívá nejvíc hanlivých výrazů, obvykle v kontextu s Bellou. Měla jsem chuť kousavou poznámku jí oplatit, ale vtom se ozvala Rose. „Co to bylo?" osočila se na mě.

„Co bylo co?" hrála jsem si na neviňátko.

„Ty víš dobře co, to v tom obchodě," začala Rose ztrácet trpělivost. Vážně jsem netušila, co Rose tak vadí. „Nic, jenom jsem někomu dala radu ohledně módy, to já přece dělám. Vždyť už roky se snažím úplně přeorganizovat Bellin šatník. No a konečně k tomu mám příležitost." Usmála se a v očích se jí zlověstně zablesklo. Rose začala litovat Bellu, až zjistí, co jí Alice udělá se skříní.

Rose se vrátila zpět: „Tobě to nedochází, co když bude s Bellou chodit do školy, pozdraví ji a začne se s ní bavit, no a Bella nebude vůbec tušit, kdo to je!"

Opět jsem protočila oči. „Rose, moc to hrotíš. Byla by velká náhoda, kdybych ho ještě někdy potkala, jak už stihla podotknout Jane, navíc Bella už je na to celkem zvyklá. Plus bude ve škole nová, bude normální, že nebude věnovat pozornost jen jednomu klukovi, i když je moc hezký." Trochu jsem se zasnila, ale poté pokračovala v argumentaci, Rose byla tvrdohlavá, ale bavilo mě s ní diskutovat: „Jo a přinejhorším může někdo přebrat kontrolu."

„Tak já se můžu obětovat pro tým," navrhla s nadějí v hlase Jane.

„Ty ne!" ozvala jsem se s Rose unisono.

„Abyste se nezbláznili," prohodila Jane naštvaně. Teď jsme s Rose protáčely oči obě. Rose si povzdychla a nakonec rezignovala. To jsem zrovna zajížďela na příjezdovou cestu. Rychle jsem vystoupila a nanosila věci dovnitř. Rose mě donutila uklidit jídlo do lednice. Potom jsem vzala všechno nepoužitelné Bellino oblečení a chystala jsem se ho vyhodit. „Počkej, zavez ho na nějakou charitu nebo tak něco," ozvala se vždy racionální Rose.

„A chceš těm chudým pomoc, nebo ublížit?" zeptala jsem se Rose při pohledu na Bellino oblečení. Když jsem nedostala odpověď, dala jsem na její radu a věci odvezla.

Když jsem se vrátila, byl už večer, zalehla jsem do postele a všechny jsme usnuly. Nevím, jak ostatní, ale mě ve spaní provázel jistý Jasper Hale. 

Autor: Nettie159, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Válka osobností - 2. kapitola: