Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire reality - 27. kapitola

02.05.2013 (16:15) • Simiik, NoemiVolturiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1434×

Co dělat, když se vám splní sen? Když se sen promění v zasranou skutečnost?

Sledovala jsem Carlislea, každý sval jeho obličeje byl pod mým dohledem.

Skutečnost nebo sen?  Našel Aro nový způsob, jak mě mučit? Objevil snad upíra s darem, který vás dokáže vtáhnout do vašich nejtajnějších přání a uskutečnit je? Chce mi tím Aro dokázat, že jsem stále zranitelná, ať se chci zabít nebo ne? Společně s Noe a Caiem se snaží zničit mě?

Něčí drobná ruka mi pevně sevřela prsty na ruce.

Nate.

Ne, žádná snaha o mou destrukci. Noe by nikdy nezapletla Natea do špinavostí. Co se to u všech čertů tady děje? Musela mít důvod, proč tak koná, a já se musím podřídit. Dokud se zde znovu neobjeví a nevysvětlí mi, co se děje. Odtrhla jsem pohled od Carlislea a zadívala se na Natea.

„Všechno bude v pořádku,“ zašeptala jsem jeho směrem a usmála se na něj. Jeho matka ví, co dělá, a já jí budu věřit. Musím. Pevněji jsem k sobě natiskla Liu, sebrala veškerou odvahu, kterou jsem v sobě měla, a vzhlédla opět ke Carlisleovi.

Den, v který jsem nikdy nedoufala, nastal.

„Musíme si promluvit,“ promluvila jsem na něj. Byla jsem na sebe pyšná. Protože bylo těžké vyslovit každé slovo, které jsem vypustila z úst. Nic neřekl, nikdo nic neřekl. Sledoval mě, jako by čekal, až začnu.

„O samotě,“ dodala jsem. Věděla jsem, že v domě plných upírů nebudu mít nikdy soukromí, ale vědomí, že jsem s ním sama v místnosti, mě nutilo být klidnější.  Musela jsem se klamat, abych mu vše řekla, aniž bych se zhroutila.

Přikývl a naznačil mi, abych s ním šla do pracovny. Ať už jsem se chystala říct cokoliv, není to určeno dětským uším. Má pozornost se přesunula k Rose. Pochopila a usmála se na Natea.

„Ahoj, já jsem Rosalie.“ Natáhla k Nateovi ruku a její úsměv se rozšířil. Nate váhal, vzhlédl ke mně. Když jsem se taky usmála a mrkla na něj, odhodlal se a přijal nabízenou dlaň.

„Ahoj, já jsem Nathan,“ odvětil Rose.

„Ráda tě poznávám, Nathane, nechtěl by ses přidat ke mně a tady k mému příteli Emmettovi, právě jsme sledovali velice zajímavou pohádku v televizi.“ Nateovi oči se rozsvítily a přikývl. Pevně sevřel ruku Rose a s určitou nedůvěrou si přeměřil Emma.

„Neboj, Nate,“ promluvila jsem k němu. „Rozhodně si budeš s Emmettem rozumět.“

„Já se nebojím,“ ohradil se dotčeně. No, jo, mužská ješitnost. Jeho reakce Emmetta i Rose pobavila. Zbytek rodiny – Jazz, který z Nathana nespouštěl oči, a Carlisle, který pro změnu probodával pohledem mě, neměl důvod k radosti. Slyšela jsem další tlukot srdce a dva upíry. Byli nahoře. Nechtěla jsem se vyptávat. Nejdřív jsem musela setřást ze svých zad kříž viny.

„Emme, mohl bys?“ zeptala jsem se ho a podala mu malou. Nechtělo se mi ani na jednu minutku se jí vzdát, ale můj rozhovor s Carlislem musí být jen mezi čtyřma očima.

„Jistě.“ Přesunul se ke mně a trošku nemotorně převzal Liu. Myslela jsem, že se bude bát, ale nebál. Jako by už malé nemluvně držel v rukou.

Usmála jsem se na Liu, kterou změna náruče zrovna nepotěšila, ale stačil jeden zářivý úsměv s ďolíčky od Emma a spokojeně se zavrtěla. Pohladila jsem ji po vláscích a zhluboka se nadechla.

Můj zrak padl na Carlislea, společně jsme se vydali k jeho pracovně.

Jakmile jsem vstoupila do nitra pokoje, padla na mě nostalgie. Vzpomínky na vzájemně prožité okamžiky mě sejmuly, jako by mě někdo střelil brokovnicí přímo do hrudi.

„Copak si, paní Volturi, přeje ode mě?“ konečně promluvil. Tolik mi jeho hlas chyběl, jeho dotyky a láskyplné polibky.

Usadil se do křesla. Raději jsem zůstala stát. Nedokázala jsem si sednout před něj, dívat se na něj a mluvit. Potřebovala jsem mít před sebou volný prostor.

„Vím, že jsem to posrala, ale dej mi šanci ti vše vysvětlit.“ Zadívala jsem se na své ruce, třepaly se. Zběsile se mi třásly, byla jsem vděčná, že můj hlas zůstal pevný. Rychle jsem schovala ruce za záda.

Carlisle se na mě zadíval pohledem plných výčitek a bolesti. Tím pohledem mi říkal – tvrdila jsi mi, že mě nikdy neopustíš, nezradíš, ale zklamala jsi na plné čáře.

„Proč bych měl věřit tvým slovům?“ položil mi otázku.

„Nemusíš, vyslechni mě a sám se rozhodni, zda ti lžu nebo ne. Odejdu, ale nech mě ti říct pravdu, o nic jiného nežádám.“

„Pravdu?“ vyhrkl ze sebe popudlivě. Vstal z křesla a pomocí upíří rychlosti se přesunul ke mně, tvrdě sevřel mé paže a přitáhl si mě k sobě.

„Naposledy, kdy jsi mi říkala pravdu, mé srdce krvácelo a svět, který jsme společně budovali pro naši rodinu, se sesypal jako dům z karet!“ Čistý hněv vyzařoval z jeho očí. Měl právo chovat se tak ke mně, měl mě zabít v momentě, kdy jsem vstoupila do jeho domu. Jenže on byl jiný, dovolil mi promluvit si s ním. Dal mi možnost, další šanci. To byl můj Carlisle.

„Naposledy, když jsem ti říkala pravdu, jsme byli v naší ložnici a oznámila ti, že jsi jediný muž, jež jsem kdy milovala. Ten pravý.“ Vzchopila jsem se a pohladila ho po tváři. Ucukl, pustil mě a přešel k oknu.

„Proč, Simone?“ ohlédl se na mě přes rameno.

Nechala jsem svou ruku klesnout k boku.

„Je mezi námi mnoho proč, Carlisle. Dovol mi vše vysvětlit od začátku.“

…

Vyčkávala jsem na Carlisleovu reakci. Dlouho jsem mluvila, párkrát jsem si dala pauzu, abych se zhluboka nadechla. Nepotřebovala jsem popadnout dech z hlediska fyzického, ale psychického ano. Několikrát jsem si přejela prsty po šatech, potřebovala jsem se nějak zaměstnat. Ticho mě zabíjelo. Mlčel, ani se na mě nepodíval, sledoval dění tam venku. Minuty ubíhaly, přesto stále neřekl ani slovo. Otočila jsem se ke dveřím.

„Děkuji za vyslechnutí. Sbohem,“ poslední slovo jsem zašeptala a vykročila jsem směrem k východu.

V ten moment, jsem ucítila lehký vítr kolem sebe a najednou se zjevil přímo přede mnou. Couvla jsem krok vzad. Nevěděla jsem, co bude následovat.

„Jak mám vědět, že jsou tvá slova pravdivá?“ otázal se mě. Pohodila jsem rameny. Nedokázala jsem ho přesvědčit. Nedivím se, ztracená důvěra se získává velice těžce zpátky, pokud někdy.

„Zeptej se Edwarda,“ pronesla jsem. „Klidně si před tebe kleknu, budu se před tebou plazit, jen abych ti dokázala, že mluvím pravdu.“ Má kolena se dotkla země a sklonila jsem hlavu. Carlisleovy ruce mě zvedly, zděšeně na mě hleděl.

„Co to s tebou udělal?“

Nešťastně jsem se pousmála.

„Odtrhl mě od tebe, rodiny. Sebral každičkou část mě a pomalu ji ničil, ale jediné nedokázal.“ Zadívala jsem se do Carlisleových očí a přejela svými prsty po jeho tváři, rtech.

„Nikdy nedokázal vyrvat z mého srdce lásku k tobě. A to ho ničilo.“

Své prsty jsem přesunula k jeho srdci.

„Miluji tě víc než svůj život, Carlisle. Víš, že mluvím pravdu, tvé srdce to ví. Sbohem.“ Snažila jsem se odtrhnout dřív, než se rozpláču. Bylo pro mě těžké odejít od něj, znovu. Ale neměla jsem na vybranou. Chtěla jsem s ním mluvit a mé přání se vyplnilo. Odpuštění nemohu čekat, ne.

Opětovně mi zabránil v odchodu. Nebo spíš jeho náruč. Náruč, v které jsem se vždy cítila tolik bezpečně. Ale nyní…

Vykroutila jsem se z ní.

„Promiň, nedokážu to ovládat. Nemohu tě nechat mě objímat. Já…“ Mé nervy povolily a z úst se mi vydral na povrch vzlyk, pak další a další.

„Vidím jeho a cítím jeho, jak slídí po mém těle a snaží si mě vzít, označkovat, jak nějakou zpropadenou věc!“ vykřikla jsem ze sebe. Aniž bych si to uvědomila, stále jsem na opačné straně pracovny a vyděšeně jsem sledovala muže, kterého miluji. Jsem tak blbá! Měla bych ho objímat, laskat, ale nemohla jsem. Aro mě zlomil a nechalo to své následky.

„Omlouvám se,“ promluvila jsem tichým hlasem. Vlna hněvu smíchána s bolestí a žárlivostí mě obalila kolem celého těla. Ve svém vyprávění jsem vynechala Arovy sexuální choutky zaměřené na mě, ale nyní se to projevilo.

„Zabiju ho,“ zavrčel plný nenávisti v momentě, kdy jsem zachytila pach Noemi. Vystřelila jsem z pracovny jak raketa, následovná Carlislem.

Obě jsme se na sebe dlouho dívaly.

„Aro?“ vyslovila jsem jméno muže, jenž mi zničil život.

„Není, jsme jen my, Sim. Aro ani Caius už nadále nebudou zasahovat do našich životů.“

Děkujeme, že máte s námi trpělivost a stále čtete naši povídku. Omlouvám se za čekání, ale dříve to nešlo. Mám rozepsaných víc povídek i na jiných stránkách. Ještě jednou díky, Sim & Noe.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), NoemiVolturiCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire reality - 27. kapitola :