Takže se posuneme o kousek dál. Pomalu ale jistě se začíná něco dít. Něco změní osudy našich hrdinek navždy. Doufáme, že se dílek bude líbit a okomentujete nám ho. Díky, Simiik a NoemiVolturiCullen.
27.11.2010 (19:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1647×
Dopoledne jsme se s Carlislem vydali na koupi nové postele a nábytku do ložnice. Inspirovali jsme se dřívější dobou. Při výběru postele jsem si skočila do jedné velké s nebesy. Carlisle se na mě usmál a napodobil mě. Jakmile dopadl vedle mě, vyhledala jsem jeho rty a políbila je.
„Jsem neskonale šťastná. Je to vůbec možné?“ ptala jsem se svého vyvoleného.
„Je, každý den je to lepší a lepší.“
„Nikdy se to nezmění?“
„Nikdy.“
(…)
Ložnice byla hotová. Trvalo nám to hodně dlouho. Carlisle totiž chtěl testovací jízdu, co deset minut. Vždy, když křikl „Test!“ a vrhl se na mě, jsem propukla v hlasitý smích. Ještě že zbytek rodiny byl ve škole.
Po posledním testu jsem ustlala postel. Carlisle si to zamířil do koupelny.
V rukou jsem si pohrávala s polštářem. Najednou mě napadla pořádná bláznivost. Rychle jsem přiskočila ke Carlisleovi a praštila ho po hlavě polštářem. Samozřejmě nic necítil. Zarazil se a otočil se čelem ke mně.
„Chceš boj?“ ptal se rozpustile.
„Jo!“ křikla jsem a znovu ho udeřila. Vysmátá jsem zdrhla z ložnice a utíkala po schodech dolů.
Carlisle mě předběhl, popadl mě do náruče a hodil na gauč v obýváku. Vytrhl mi polštář z rukou. Pírka se snášela nad námi, když jsme se líbali.
„Hmmm. Můžete nám říct, proč máme být v opatrovnictví takových nadrženců?“ promluvil Jazz a tím nás upozornil na jejich přítomnost.
Podívala jsem se šibalsky na Carlislea. Ten kývl. Oba jsme si vzali do jedné dlaně polštář a hodili je po nich.
„Polštářová bitva!“ zakřičel Emmett a běžel si do své ložnice pro munici. Rose mu elegantně nastavila nohu, když se vracel. Nevšiml si ji, přes tu hromadu polštářů, které měl a spadl. Rose mu je ukradla a zahájila útok…
V nemocnici
Nakonec vyhrál Jazz s Noe. Já se vzdala, protože mé vlasy už nebyly hnědé, ale bílé. Carlisle mi musel vybírat peří skoro celou hodinu. Naštěstí jsme stihli dojet do nemocnice včas.
Dnešek byl klidný. Až na pár případů jsem byla s Carlislem. Někdy, když se nudím, poslouchám, jak si sestry šeptají. Vrtá jim hlavou, jak můžeme být s Carlislem neustále spolu. Nechápou, jak můžeme „vychovávat“ pět teenagerů. Poslouchat jejich vymyšlené drby a teorie mě dostává do kolen. Edward by se tu zbláznil.
„Paní Cullenová, obálka pro vás,“ oznámila mi dívka, kterou zde zaučuji.
„Děkuji, Tino,“ poděkovala jsem jí a přebrala si obálku.
Počkala jsem, až se vytratí na přestávku, kterou jsem jí dala a jemným škubnutím jsem otevřela dopis. Z obálky na zem vypadl prsten. Do dlaně se mi snesl jako lehké pírko malý papírek. To, co na něm bylo, mi způsobilo šok.
„Aro,“ četly mé vyděšené oči.
Rychle jsem se skolila k zemi a zvedla prsten. Byl na něm znak Volturiových. Rozhlédla jsem se dokola. Carlisle tu nebyl, to bylo jediné štěstí. Nesmí o tom vědět. Papírek jsem roztrhala a v dlani, tak, aby to nikdo neviděl, jsem zdeformovala prsten.
Sedla jsem si za svůj stůl a snažila se uklidnit. Jak? Proč nyní? Co chce? Bojím se. Pokud Aro ví o nás a Cullenových, jsme s Noe nahrané. Bude chtít odplatu za zradu. Bude chtít smrt našich milovaných.
Něčí ruce na mých ramenech mě vyrušily z úvah.
„Copak se děje, lásko?“ zašeptal mi do ucha můj manžel. Otočila jsem se k němu tváří a usmála se.
„Nic, jen jsem se na chvíli zamyslela,“ odpověděla jsem.
„Vím, na co myslíš. Viděl jsem to.“
„Opravdu?!“ vyhrkla jsem ze sebe zděšeně.
„Ano, to malé dítě. Další případ násilí na dětech. Viděl jsem, jak se trápíš. Poslední dobou na tobě vidím, jak se kvůli tomu mučíš,“ mluvil a mluvil. Oddechla jsem si. Aro a jeho varování, je skryto. Carlisle neví o ničem. Vzala jsem jeho tvář do dlaní a letmo ho políbila.
„Nejvíc mě mučí představa, být bez tebe.“
„To tě nemusí děsit. Nehnu se od tebe ani na krok.“
„Potřebuji jít na záchod. Budeš mi dělat doprovod?“ zašeptala jsem mu vzrušeně do ucha. Nutně jsem musela zaměstnat své tělo a mysl. Chtěla jsem cítit Carlisleovy dotyky a žhavé polibky, které putují po mém těle.
„Samozřejmě, vím, jak těžké je sundat nemocniční kalhoty,“ odvětil mi laškovně a odešel napřed. Po chvíli jsem se zvedla a následovala ho.
Bože, pokud existuješ, ochraň mého manžela a mou rodinu. Klidně se pro ně obětuji, hlavně, ať jim Volturiovi neublíží.
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Vampire reality - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!