Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire reality - 5. kapitola

27.12.2010 (10:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1702×

„Neboj, bude to v pořádku," utěšovala jsem Noe. Tak dlouho to v sobě dusila. Bála se cokoliv říct  a já taky. Kdo by se chlubil  životem, který jsme tam vedly. Pohladila jsem ji po vlasech a líbla do vlasů.  Už ji nevidím jen jako svoji nejlepší přítelkyni, s kterou jsem prožila celý život, ale  vidím v ní můj opěrný sloup, přístav, který ví o mně vše, jediná, která ví vše. Carlisle by měl taky vše vědět, ale dokázal by to překousnout?

„Půjdu se projít," řekla Noe. Vstala z pohovky a usmála se, byl to úsměv plný bolesti a výčitek.

„K jezeru?" nebyla to otázka, spíš konstatování.

„Ano," hlesla vyčerpaně a přemístila se. No jo, Noe nemůže jít pěšky, musí se přemístit. Dost! Proč musím mít neustále nějaké ironické poznámky?

Zaposlouchala jsem se do dění domu. Noe, Carlisle a Jasper byli pryč. Edward u Belly. Rose a Emmett se přesunuli ven na terasu. Využila jsem dočasného klidu a odešla do ložnice. Lehla jsem si na postel a sledovala strop. Aro ví, že jsme živé. Caius bude chtít Noe zpátky a Aro…

Co mám dělat? On si pro nás přijde! Zabije mi Carlislea, vezme mi vše, co miluji! Ne, to se nesmí stát, nějak se to bude muset vyřešit. Najdu způsob, jak to vyřešit, vždy si vím rady. Aro sem nepošle nikoho, na to je do mě, jak bych to řekla, přehnaně zamilovaný. Pokud nás bude chtít navštívit, udělá to sám, společně se svým bratrem. No tak Sim! Zapoj své mozkové závity! Rodině to říci nemůžu a Noe vůbec ne. Je na tom dost špatně, ještě by jí to přitížilo, takže sólová akce.

Když dojedu do Volterry, nějak Ara zastavím, přemluvím, prostě něco. V kapse mi zazvonil mobil. Myslela jsem, že to je Carlisle nebo Noe, ale volající byl neznámý.

„Ano?" zašeptala jsem do telefonu.

„Už je to dlouho, co jsem naposled slyšel tvůj hlas," zněla odpověď. Byl to Aro, okamžitě jsem ztuhla. Vzpřímila jsem se do sedu a ohlédla se za rameno, jako by mě měl někdo pozorovat, což byla hloupost, nikdo za mnou nestál.

„Co po mně chceš?"

„Chci to, co jsi mi slíbila."

„To ti dát nemůžu, jsem vdaná, což určitě víš."

„Ale to já vím. Nebylo od vás slušné dělat ze sebe mrtvé. Dost nás to s Caiem zasáhlo."

„O tom silně pochybuju."

„Sim, víš, že to, co je mezi námi dvěma, je něco naprosto nádherné a výjimečné."

Chtěla jsem mu říct, že je mezi námi leda tak ho***, ale krotila jsem se. On může na povel vyvraždit všechny mé blízké a já nezmůžu nic. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala:

„Co tedy po mně chceš?"

„Vrať se."

„A když ne?"

„Carlisle je teď na lovu, že?"

„Jak to víš?" vyhrkla jsem ze sebe vyděšeně.

„Řekněme, že tě sleduji delší dobu."

„Když se k tobě vrátím, stáhneš z okolí Cullenů veškeré své špehy a necháš je žít normální životem?"

„Cokoliv si budeš přát, splním. Jen musíš nasednout do letadla a vrátit se ke své pravé rodině."

„Domluveno, dej mi ale čas. Musím to nějak vymyslet, aby neměli podezření."

„Dobře, ale jen týden. Potom můžeš očekávat, že si pro tebe přijdu a nebude to přátelské přivítání."

„Rozumím." Zaklapla jsem telefon a rozvzlykala se. Mé nitro se hroutilo. Panikařilo a bálo se. Srdce, které už dávno netlouklo, se tříštilo na malé kousíčky, při pomyšlení, že musí odejít od svých milovaných. Vzdát se jejich lásky.

Pomalu jsem se sunula po posteli na zem. Panikařila jsem, nedokázala jsem si představit svůj život bez nich, bez mé rodiny. Uslyšela jsem kroky. Prudce jsem vstala a snažila se utišit náhlý výbuch emocí. Ozvalo se lehké zaklepání.

„Pojď dál, Rose," vyzvala jsem ji. Vím, že je to ona. Má neobyčejný styl chůze, což prozrazují zvuky jejích kroků. Vešla do pokoje se zachmuřeným výrazem.

„Co se stalo? Pohádali jste se snad? Noe vypadala vykolejeně a ty taky nevypadáš moc šťastně."

„Já a Noe jsme řekly pravé důvody naší přeměny a pobytu ve Volteře," odpověděla jsem jí na otázku. Stejně by se to dozvěděla a nemá cenu se vytáčet, už ne. Sedla jsem si zpátky na postel a pokynula Rose, ať mě napodobí.

„Byly jsme jedny z mnoha, kterým se volterský hrad líbil, a chtěly jsme za každou cenu jít na prohlídku. Nevěděly jsme, že se zde ukrývají upíři. V sále se na nás všichni vrhli. Mě si vybral Aro, když jsem se podívala do jeho očí, zastavil se," musela jsem se pousmát. „I dnes to vidím živě a do nejpodrobnějších detailů. Ten jeho pohled, když se naše oči střetly. Poodstoupil ode mě a dal příkaz, aby všichni přestali. Na druhé straně sálu stál stejně zaražený Caius, který držel Noe. Pak nás odvedli ze sálu do pokoje. Nevěděly jsme, co to znamená, byly jsme zmatenější a vyděšenější, víc než předtím. Abych to zkrátila, Aro nedokázal pít mou krev. Natolik jsem ho okouzlila, že nemohl. Sám mi řekl, že ho touha po mně sžírá víc než spalující touha po krvi. Já k němu nikdy nepociťovala to samé, ale dokázala jsem to skrývat. Narozdíl od Noe. Caius ji ohromil, využil jejího, ještě  v té době, naivního pohledu na svět a ukazoval se jí v tom nejlepší světle. Brzo pochopila, že to je vše jen lež. Jenže Caius se jí nedokázal vzdát, nemohl, byl na tom podobně jako Aro. Využily jsme mise, která byla namířena proti vám, abychom na čas unikly našim osudům. Díky této misi si Volturiovi myslí, že jsme mrtvé." Hodně jsme toho vynechala a u některých věcí jsem zalhala, nemůžu říct pravdu, není to jen můj život, má minulost. Rose mě objala a povzbudivě se usmála.

„Neudělaly jste nic špatného. Carlisle s Jasperem žárlí, nic víc. Ono je to přejde."

Usmála jsem se na ni a vymotala se z jejího objetí.

„Není to jen žárlivost, je toho mnohem víc. Je to i šok, nemohli tušit, že jsme pro Volturiovy tolik znamenaly."

Najednou se prudce otevřely dveře a já ucítila čísi ruce, jak mě mačkají. Byl to Carlisle, nechápavě jsem se na něj dívala.

„Promiň mi to," zašeptal a víc si mě k sobě přitáhl. Konečně si všiml Rose, která zadržovala smích.

„Hele, dcero. Mazej dělat úkoly, myslím, že tvůj manžel potřebuje pomoci s matikou a Edward tu není, aby mu vysvětlil rozdíl mezi parabolou a hyperbolou," houkl na ni skrz mé vlasy. Rose vybuchla smíchy a odešla z pokoje.

Jsem tolik vděčná, že nemohu brečet. Teď jsem vděčná…

Pohled Carlislea, před hodinou na lovu

Znenadání jsem se zastavil. Jasper tvrdil, že jde se mnou na lov, ale byla to výmluva. Oba jsme potřebovali na čerstvý vzduch a oba jsme potřebovali být o samotě. Přede mnou se rozprostírala malá mýtinka, pršelo, a mé oblečení bylo skrz na skrz promoklé. Kdybych byl člověk, mám minimálně zápal plic. Ale já člověk nejsem, proto jsem ignoroval fakt, že vypadám jak zmoklý kohout, a hodil jsem sebou do trávy. Pozoroval jsem nebe a kapky, které padaly na můj obličej. Když si jen představím, že Aro se snažil mou ženu dostat. Chtěl ji tak, jako ji chci já, toužil po ní. Ale neměl ji, to mi aspoň tvrdila. Aro vždy dostal to, co chtěl, jak by mohla ona ho od sebe odehnat? Není to možné, Aro si vždy prosadí svou!

Vše se ve mě bouří a vře! Chtěl bych teď Ara mít před sebou, zabil bych ho! Trhal bych každičkou část jeho těla. Můj dech se zrychlil, nikdy se mi nestávalo, že by mou mysl napadaly žárlivé myšlenky. S Esmé to bylo jiné, naše láska byla jiná, romantická, jako z červené knihovny. Vysněná láska dvou lidí. Ale se Sim je to jiné. Miluji ji jinak, víc, neměl bych to říkat, ale je to tak. Ona donutí muže milovat ji na maximum. V její přítomnosti se cítím jako člověk. Naplňujeme mě, dává mi sílu a ukazujeme mi, že se dá prožít každý den naplno. Rozhodl jsem se. Aro patřil do její minulosti. Já jsem její přítomnost a budoucnost, už ho nikdy neuvidí a jediné, co ji bude v našem manželství trápit, bude, jaké sexy prádélko si má koupit na další noc. S tímto jsem vstal ze země, shodil ze sebe šneka, který si to po mně trádoval a rozběhl jsem se k domu. Za tou, která mě potřebuje ze všech bytostí na tomto světě nejvíc a já ji.

Byla v ložnici, slyšel jsem její hlas, ale nevnímal jsem význam slov. Popadl jsem ji do náruče a snažil si ji k sobě co nejvíc přitáhnout. Podívala se na mě svým nechápavým pohledem, při kterém neodolatelně kulí oči.

„Promiň mi to," zašeptal jsem jí do vlasů a víc si ji k sobě přitiskl. Uvědomil jsem si, že tam není sama. Rose seděla na posteli a tiše se hihňala.

„Hele, dcero. Mazej dělat úkoly, myslím, že tvůj manžel potřebuje pomoci s matikou a Edward tu není, aby mu vysvětlil rozdíl mezi parabolou a hyperbolou," sdělil jsem jí. Radši vyklidila pole.

„Žárlil jsem. Hodně jsem žárlil, ale nediv se mi. K lásce patří žárlivost a já tě miluji."

„Ty jsi ten jediný, Carlisle, ten pravý," zašeptala do mé hrudi. Své ruce obmotala kolem mé hrudi a já cítil to silné pouto, které mezi námi dvěma je.

Omlouvám se, ale nejsem si jistá kvalitou tohoto dílů. Nějak jsem to celé zbabrala.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire reality - 5. kapitola: