Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampirewolf 5. kapitola

21.12.2012 (21:30) • Ameri96ca • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 944×

Po chvíli jsem se vrátila zpátky. Belly auto tam ještě bylo, takže jsem se proměnila a šla do domku. Cítila jsem sebejistěji než předtím. Cítila jsem se jinak. Lépe. Dřív jsem se bála o svoje bezpečí a teď? Je to jiný.

Tiše jsem vešla do domu a šla za hlasem Belly. Seděli na sedačce a něco probírali. Ihned přestali, když mě uviděli.

„Já… se omlouvám, že jsem tak utekla. Měla jsem… žízeň,“ zamumlala jsem a zůstala stát mezi dveřmi. Jacob se zamračil.

„A koho jsi vysála místo mě, hm?“ spustil nepříjemně.

„Jaku…“ mírnila ho Bella.

„Místo tebe jsem vysála pumu,“ vrátila jsem mu ten nepříjemný tón a založila si ruce na prsou. Udiveně se podíval na Bellu a potom zpátky na mě.

„Tak holčička se nějak otřepala, ne? Mohla jsi bejt už teď mrtvá!“ připomněl mi. Zamračila jsem se a povolila můj sebejistý postoj. Má pravdu.

„Promiň,“ špitla jsem a sklopila oči. Rychle vstal z křesla a došel ke mně. Zvedla jsem k němu oči a zadívala se do jeho. Trochu se zarazil a potom se zase zamračil.

„Nikdy v životě ti život zachraňovat nebudu. Bylo to kvůli Belle. Ale ty… Nemáš právo…“

„Mám stejné právo žít jako ty!“ bránila jsem se. Neměla bych být taková. Ještě před chvílí jsem umírala. Jacob vypěnil a chytil mě pod krkem. Prudce zmáčkl.

„Jacobe!“ zakřičela Bella, ale Jacob byl rychlejší. Odhodil mě na zeď. Neovladatelně se roztřásl. Rychle jsem vstala a utekla ven, než by si rozbil dům.  Běžel za mnou, celý roztřesený a vzteklý. Hned jak vyběhl z domu, proměnil se. Tak jo, měla bych hlídat, aby mi neudělal nějaké vážnější zranění. Viděla jsem Bellu ve dveřích. Starostlivě si nás prohlížela. Neměla jsem na výběr, musela jsem se proměnit.

Dopadla jsem na všechny čtyři v tu chvíli, kdy mě Jacob napadl. Odvalili jsme se do lesa a tam se prali dál. Byl dobrý bojovník, ale já jsem moc rychlá a hbitá. Nakonec jsem ho přeprala. Čumák jsem měla u jeho krku, stačilo by se trochu zakousnout a bylo by po něm. Odstrčil mě a zavrčel. Šel zpátky a já šla tiše za ním. Byl vážně obrovský a viděla jsem v něm něco… hezkého. Ani nevím, jestli v téhle podobě, ale v lidské určitě. Byl… sexy. Bože, o čem to přemýšlím? Překvapeně jsem vyštěkla. Rychle se otočil a kontroloval, co se děje. Zahanbeně jsem se podívala do země. Zavrčel a šel dál.

O chvíli později nám nad hlavou prolítlo něco. Ohlídla jsem se, ale nic jsem neviděla. Jacob zase zastavil a začichal. Z plného hrdla zavrčel.  Nic jsem neslyšela. Možná, že když se nadechnu… Můj čumák ucítil pach upíra. Ale jiného upíra. Ten sem nepatří. Koruna nade mnou se pohnula a já cítila, jak na mě něco letí. Ale moje rychlost ho předběhla a já couvla. Dopadl ladně na zem a na mně spočinuly rudé oči. Jacob neváhal a ohnal se po něm. Chvíli jsem váhala, ale rozhodla jsem se mu pomoct. Upírovi jsem utrhla ruku a odhodila ji. Jacob ho rozdrápal a ukousl mu hlavu. Nebyla to velká práce. Jeden upír. Byl hloupý. Tělo zůstalo ležet na zemi. Jacob mi věnoval další ze svých zamračených pohledů a vzal jeho tělo do tlamy. Táhl ho s sebou. Asi kvůli tomu, abychom ho podpálili. Ale mě teď žrala jiná myšlenka. To znamená, že už ví, kde jsem. To ale opravdu není dobré…

Smutně jsem zabručela a překvapilo mě, když mi Jacob otřel srst o moji. Asi jako útěcha. Vzdychla jsem si a následovala ho. Tohle je opravdu nic oproti tomu, co přijde. Jednou to totiž přijde. Cítím to.

Bella čekala s oblečením u křoví. Hned jak uviděla tělo toho upíra, viděla jsem jí ve tváři obavy. Možná že o sebe, možná o rodinu… Já jsem měla obavy o sebe.  Zase všechno mohlo být dobré! Ale já na to prostě štěstí nemám. Jacob odhodil tělo a Bella ho zapálila. Vzala jsem si do tlamy věci a šla se obléct.

„… jdou po ní. Nejsme v bezpečí!“ slyšela jsem rozčíleného Jacoba.

„Tak mi řekni do očí, že ti na ní nezáleží a že chceš, aby odešla,“ zasyčela Bella potichu. Jacob neodpověděl. „Takže se nechovej jako blb a chovej se normálně. Ona má pravdu.“

Rychle jsem vyšla ze křoví a šla k nim. Myslím, že jim můžu věřit. Dívala jsem se na plamen, který požíral jeho tělo. Zasloužil si to, nemá mě napadat.

„Zoe, je ti dobře?“ zeptala se Bella starostlivě. Přikývla jsem.

„Jsem na to zvyklá…“ smutně jsem se usmála a zadívala se na Jacoba. Pořád se na mě díval zamračeně. „Podívej, omlouvám se. Jen už mě nebaví slyšet pořád to samý. Mrzí mě to víc, než si myslíš,“ zamumlala jsem omluvu. Mlasknul si, ale nepřestal se mračit.

„Jo, taky promiň,“ zabručel tak potichu, že člověk by to přeslechl.

-

Den na to jsme se všichni setkali u Cullenových. U nikoho z nich jsem nečekala přítele, takže by mě až tolik nepřekvapilo, kdyby mi odmítli pomoct. Seděla jsem tiše vedle Edwarda a radši na nic nemyslela. Jemu nic neunikne. Čekali jsme na Jacoba. Měl dorazit už před deseti minutami, ale pořád tu není.

„Zavolejte mu nikdo,“ zavrčel Emmett otráveně a sledoval Rosalie, jak stále dokola přepíná programy.

„Nemusíte. Jsem tady,“ vběhl do dveří Jacob a pohledem zavadil o Edwarda. Vyměnili si významné pohledy a Jacob se posadil.

„Zoe, jak to včera bylo s tím upírem?“ zeptal se Carlisle.

„Byli jsme s Jacobem v lese a…“

„Prali jsme se,“ zdůraznil Jacob. Šlehla jsem po něm pohledem a pokračovala.

„A on na mě asi čekal, nevím. Ale byl sám, takže nechápu, proč mi chtěl ublížit. Jeden upír mě nezabije,“ zavrtěla jsem hlavou nechápavě.

„Spálili jste ho celého?“

„Jo.“

„Ne. Nechali jsme tam ruku,“ opravil mě Jacob a zašklebil se na mě. Moje práce, samozřejmě.

„Aha. Jacobe, měl by ses tam vrátit a zničit. Nikdy nevíš, kdo tudy prochází,“ řekl mu smířlivě Carlisle. Jacob přikývl. Potom se obrátil na mě. „No a co s tebou,“ vzdychl si. „Tady zůstat nemůžeš. Jsi moc cítit vlkodlakem. V lesích je to taky nebezpečné…“ Přemýšlel, až mu na čele naskočila… počkat, vráska? Ne, to se mi zdálo.

„Jacobe, máš velice dobré nápady,“ ozval se Edward se zářivým úsměvem. Jacob se zamračil a zakroutil hlavou. „Jacobovy myšlenky doufám, že ji nenacpou ke mně,“ smál se Edward vesele.

„Nikdy!“ bránil se Jacob. „Nic proti tobě… Spíš… Všechno proti tobě. Já… Ne!“ nesouhlasil.

-

Vzala jsem si tašku, do které mi Alice věnovala pár věcí, a šla k autu.

„Jsi tak lehce manipulativní,“ smála se Alice vedle Jacoba, který se naštvaně opíral o auto. Jen zavrčel a probodl mě pohledem. „Jaku, děkujeme ti, že to pro nás děláš,“ pokračovala Alice a vlepila mu pusu na tvář. Jacob vykulil oči. Alice už byla u vchodu.

„Alice!“ nadával a utíral si tvář.

„Zoe, přijedu hned, jak se tady pes uklidní. Zatím přežívej. Budu hledat něco jiného,“ usmála se a já přikývla.

„Moc děkuju, Alice.“

S posledním zamáváním jsem nasedla do auta a Jacob vyjel. Mlčeli jsme, nemuseli jsme mluvit. Protože kdybychom mluvili, zase bychom se rvali.  A to nechci. A ještě když vidím ty svaly pod upnutým tričkem, tak se ani zlobit nedokážu. Ale on se celou cestu mračil a ani jednou se na mě nepodíval.

„Promiň, Jaku, že ti tak znepříjemňuju život. Vážně mě nebaví otravovat druhý, ale… Nemám jinou možnost,“ zasténala jsem skoro u cíle. Na chvíli se přestal mračit.

„Hm.“ Zastavil a rychle vystoupil. Já si vzala své věci a následovala ho. Překvapilo mě, že stojí hned za dveřmi, takže jsme se ocitli až moc blízko sebe. Pro mě to byl problém, pro něj očividně ne. Ne že bych se ho bála, ale přeci jenom dobře vypadá a…

„Tak aby bylo jasno. Koupelna je moje a já ji opouštím vždycky první. Budeš spát v pokoji po mým tátovi, takže jestli tam něco rozbiješ, je to tvoje vina a přelámu ti ruce. Když jsme u toho, tys mi to udělala taky, takže to bude na oplátku. Budeš potichu, televize je moje, jídlo je moje a klíč nedostaneš,“ dokončil svoji snad připravenou řeč, ale já ji slyšela jen tak okrajově. Ach bože, on je boží! Můj výraz ho nejspíš zneklidnil, takže se otočil a odešel do obýváku. Na něco jsem přišla, moje pravé já se zase po dlouhé době probouzí. Vtipná, milá a flirtující holka. A občas drzá… Moji rodiče mě rozmazlovali. Nějak mi nedocházely vážnosti problémů. Zatahuji do nich všechny, ale sama nechci dělat nic. Měla bych to změnit. Měla bych být zase ta tichá a nešťastná já.

Autor: Ameri96ca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampirewolf 5. kapitola: