Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 10.

15.07.2011 (09:45) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2002×

Vášnivý vjem – Kapitola 10.

(Vím to!)

Byla v polovině, když slyšela praskání ztrouchnivělého dřeva a najednou ji zachvátila panika. Dřívka pod ní praskají. V tu chvíli se vyřítil ze stájí Edward, poskakující na jedné noze a s rozevlátou košilí.

„Liso, co tam děláte? Okamžitě slezte dolů!“ zařval na ni, ale instinkt jí velel, ať leze dál, pokud nechce mrznout na kupce sena.

ﻺ

Se strachem v obličeji lezla dál a snažila se ignorovat Edwardovy křiky, které jí dodávaly akorát stresu. Držela se dřívka nad hlavou a modlila se, aby to ten žebřík vydržel, alespoň do té doby, než vyleze na železný okap.

„Liso,“ zahřměl Edward, „radím vám, abyste ihned slezla,“ zuřil smyslů zbavený. Bella si nedokázala vysvětlit, proč o ni má takový strach. Údajně to má být vrah a zrádce, který by si žádného života, krom svého, necenil. Ledaže by…

„Nebudu sedět na seně a čekat, než se vy coby zdatný muž rozhoupete a budete volat zámečníka,“ křikla na něj ve stejné tónině dolů. I když byla několik metrů nad jeho hlavou, moc dobře si uvědomovala vztek, který cítil. Pomyslná pára mu přímo čišela z uší. Vypudila jeho vtíravý hlas z mysli a pomalými pohyby lezla dál. Už se zdálo, že by to mohla zvládnout, když jí pod nohou prasklo dřívko.

„Sakra,“ ulevila si hlasitě a vyjekla. Edward byl jako na jehlách. Nejhorší byla ta bezmoc, kterou pociťoval. Nemohl vylézt za ní a chytit ji kolem pasu. Musel zůstat dole a trnout strachy, aby se jí něco nestalo.

„Zatraceně ženská, vy jste tak paličatá a tvrdohlavá, až to bolí,“ vyhuboval jí, ale potřeboval trochu času, aby jí nějak pomohl. „Teď mě bedlivě poslouchejte,“ nařizoval jí, „po pravé straně máte břečťan, který se táhne po celé délce domu. Chytněte se ho a přeneste na své ruce celou váhu. Potom zkuste levou nohu vyhoupnout na okap nad vaší hlavou.“ Znělo to velice složitě a Edward neměl jistotu, zda to zvládne. Co když nestačí v tom šoku udělat vše, co jí nařídil?

„Udrží mě ta proklatá kytka?“ zeptala se roztřeseným hlasem.

„Měla by,“ zašeptal Edward nejistě, nebyl si tím úplně jistý. Bella si z hluboka povzdychla, nabrala vzduch do plic a sáhla na pnoucí větev vedle její hlavy. Plnou silou se na ni pověsila a nohy nechala viset ve vzduchu. Edward trnul na místě a měl nutkání na ni zařvat, ať pohne tím zadkem, ale pak si uvědomil, že by ji mohl vylekat, a tím přilít olej do ohně.

V duchu se modlil, aby neudělala špatný krok a neslítla dolů, jak by se mohl s vyvrknutým kotníkem pohybovat tak rychle, aby ji ještě zachytil? Přehoupla levou nohu nahoru a s funěním se dostala na okap. Viditelně si oddychl, ale stále měl strach, že se jí smýkne noha a bude dole. Obtíž byla v tom, že kdyby Bella přistála na zemi, nedopadla by tak dobře jako Edward, dopadla by mnohem hůř.

„Teď se pevně držte a jděte ke kulatému okýnku, je otevřené, tím se dostanete dovnitř,“ zavelel jí striktně. Bella zhluboka dýchala, snažila se zachovat si chladnou hlavu, ale nohy se jí klepaly, kolena měla jako z rosolu a neopovážila se na Edwarda podívat.

Nalepila se na fasádu domu a sunula se pomalými pohyby k oknu. Byla velmi vysoko, očkem se podívala dolů a málem dostala závrať.

„Nekoukej se dolů!“ nařizovala si Bella. Sáhla na kličku a tlačila do dřevěných trámů. Okno bylo stále zavřené, ač se Bella snažila.

„Nejde to,“ zašeptala zklamaně.

„Zatlačte, klidně do toho praštěte, hlavně na sebe dávejte pozor!“ křikl na ni. Nejradši by slezla dolů a dala mu takový políček, až by litoval toho, že na ni zvýšil hlas. Jeho hluboký baryton ji akorát děsil a přiváděl do rozpaků. Silou zatlačila do okna a to se s hlasitým vrzáním otevřelo. Belle spadl velký kámen ze srdce. Rychle přehodilo obě nohy dovnitř a byla ráda, že stojí na pevné zemi. Když zmizela z dohledu, kolena se jí rozklepala a nohy selhaly. Složila se na zem podél zdi a vyděšeně se dívala kolem sebe.

Na jednu stranu měla radost, že to dokázala a byla na sebe hrdá, ale na druhou pocítila zvláštní pocit, jako by ji svíraly okovy a neměla šanci už utéct. Byla v jeho domě, v jeho doupěti, tam, kde je vše dovoleno a nikdy mu v tom nemůže zabránit. Náhle si vzpomněla, že v té zimě venku čeká Edward s obvázaným kotníkem a čeká na to, až otevře dveře, aby mohl jít dovnitř. Z toho adrenalinu, který jí koloval v krvi, byla mírně v šoku.

Vzepřela se na rukou a jako mátonoha se dostala opět na nohy. Párkrát se prošla po místnosti, aby získala zpět stabilitu, a vydala se po schodech dolů. Cestou si prohlížela obrazy a fotografie. Ani na jedné z nich nespatřila Edwarda nebo osobu, který by mu byla podobná. Kdo by si do domu dával cizí fotografie? ptala se Bella sama sebe.

V přízemí už se dokázala orientovat. Náhle jí došlo, že je v domě zatím sama a Jake jí dal za úkol, aby o Cullenovi zjistila co nejvíce, ale měla srdce, aby jej nechala v té zimě stát venku, ještě k tomu zraněného, a zatím se mu hrabala v osobních věcech?

Ne, neměla.

Popadla klíčky v zámku a dvakrát jimi otočila. Nestačila ani otevřít dveře, když do nich vletěl Edward jako hurikán a svým tělem ji uvěznil ke zdi. Přerývaně dýchala a té chvíli byla dezorientovaná, nepočítala s takovým výpadem.

„Ach, vylekal jste mě,“ vyčetla mu a podívala se mu do očí. Spatřila v nich zvláštní zalíbení. Náhle se jejich zelená zář měnila ve zlatou, až tmavě hnědou barvu. Sevřel ji ve svém pevném objetí a výhružně si ji prohlížel. Nahnul se k ní a ovanul ji svým svěžím dechem.

„Ani nevíte, jak jsem trnul hrůzou tam dole, když jsem vás viděl nahoře,“ řekl zastřeně a zároveň tajemně, „nejradši bych vás ohnul přes koleno a pořádně vám napráskal, ale čest pravého gentlemana mi brání, abych vám dal co proto.“ Jestli to znamenáme vaše tělo na blízku, klidně se nechám, pomyslela si Bella v šoku.

Neměla ani slov na to, aby mu jeho domněnky vyvrátila.

„Proč jste se o mě bál?“ zeptala se. Nemohla potlačit nutkavou otázku, na kterou chtěla znát odpověď. Zamyšleně se na ni podíval. Sehnul se k ní a nosem jí jezdil po čelisti.

„Popravdě… nechci, aby se tu vyšetřovala, jak jste se tu zabila. Všechna vina by mohla přijít na mě a nemám zapotřebí, abych měl na triku další problémy,“ řekl v oklikách. Bella si to myslela, ale naivně doufala, že to bylo z úcty, náklonnosti a možná i…

„Aha,“ šeptla a sklopila zrak. Do obličeje se jí hnala nachová barva. Najednou cítila jeho prsty, jak svírají její, a jeho obličej se zdál být blíž a blíž. Zatajil se jí dech a očima těkala mezi jeho očima a rty. V zápětí si nadávala, že neměla tolika síly, aby se z jeho sevření vyvlíkla a pěkně od plic mu vynadala.

„Za to, jak jsem se strachoval, bych měl dostat odměnu, nebo alespoň útěchu.“ Na to Bella nedokázala reagovat. Držel ji v hrsti. Tak bolestně toužila po jeho dotecích, po jeho polibcích a slůvkách něhy, ale nechtěla mu dát najevo, že je jako každá jiná žena, který mu ihned lehne k nohám a vyhoví jeho prosbám a rozkazům. Ona byla žena, která řídí sama svůj osud a jeho strůjcem, nemá nikoho, kdo by za ni rozkazoval.

„Nejsi už moc troufalý?“ Zlomil se jí hlas, když ji začal hladit v otevřeném dekoltu. Velice si její bezmoc užíval. Také poznala, že jej nenechala chladným, neboť se jeho malý kamarád okázale hlásil o slovo.

„Mlč!“ sykl vzrušeně. „Za to, co přede mnou skrýváš, bys mi mohla vyhovět,“ pokračoval stále stejným tónem. Do Belly jako by rázem uhodil blesk. Copak on ví, kdo doopravdy je? Poslouchal její dnešní rozhovor? Co s ní udělá? Takové myšlenky jí bloudily hlavou a strachem zbledla.

Pokračování příště...

Co Edward ví o Belle (Lise)?

Roxana → Kapitola 11.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 10. :