Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 13.

30.10.2011 (20:00) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2905×

Vášnivý vjem – Kapitola 13.

(Souhra vášnivého tance)

Zdvihla hlavu a její pohled zjihl. „Proč se tak chováš? V jednu chvíli jsi necitlivý grázl, kterého bych nejradši nechala v bolestech ve stáji. Neumíš se chovat k ženám a hledáš na nich jen samé chyby. Chováš se jako kámen bez citů. Jsi pokrytec a právě to je na tobě tajemné, ale v té druhé…“ smutně si povzdychla a zachytila slzu, která jí utekla, „v té druhé jsi milý gentleman a ochranitelský muž,  který by dal nevím co za to, aby žena měla pohodlí a byla chráněna. Co se ukrývá,“ přiložila ruku na srdce, které slabě tlouklo, „za touhle pevnou stavbou svalů?“ zeptala se a upřela na něj svůj pohled.

ﻺ

Hleděl na ni neschopen slova. Nečekal, že by jej osočila kvůli jeho charakteru. Tvrdila, že v jednu chvíli se chová jako gentleman a milý muž, ale v té druhé je to grázl a… kámen bez citu. V podstatě měla pravdu. Edward Cullen nebyl obyčejným člověkem, ale právě jeho původ mu mohl pomoc v tom, kvůli čemu se po celý půl rok schovával v tomhle zapadákově.

Musí dosáhnout toho, aby byl považován za muže s čistým štítem. Moc dobře ví, že policisté i novináři čekají na jeho chybný krok, ale on jim nechce dopřát to potěšení, že by jej zavřeli. Chce jen jediné… spravedlnost, hlavně kvůli své matce.

Vzpomínka na Edwardovu matku jej zabolela a odvrátil pohled od Belly.

„Jsem takový, jaký jsem,“ zamumlal. Jeho hlas byl osten bolesti a Bella hledala to, co způsobuje náhlou změnu jeho chování. Kdyby se nechoval jako hlupák, který chce udělat dojem svou tvrdou maskou, byl by z něj muž s krásným vzhledem a velkorysým srdcem.

Pohladila jej po vlasech. „Netvrdím, že by ses měl změnit, Edwarde, ale měl bys vědět, že…“ se mi líbíš, ale tvoje pověst mezi námi vytváří obrovskou propast, kterou jen tak nepřekročíme, pomyslela si, „… to budeš mít velmi těžké v životě, jestli se budeš chovat takhle.“ Slova z úst měla mít nějakou váhu, ale ona je skoro nevnímala. Chtěla mu povědět něco úplně jiného, avšak celé se to zvrtlo. Ona je tu kvůli jiné věci, musí dokončit svou práci a odejít. Už déle tady s Edwardem být nemůže.

Jako na povel jí zakručel žaludek a Bella v duchu děkovala, že si to dobře načasoval. Pustila Edwarda a doufala, že ji napodobí. Sice nechtěl, pevněl ji držel, drtil její zápěstí a stále svíral v prstech pramen kaštanových vlasů, ale pustil ji. Nechal ji jít a zaryl prsty do sloupu. Za sebou slyšel nerozvážné kroky ke dveřím, když všechen hluk ustal.

„Ty nejdeš?“ zeptala se opatrně a objala se kolem ramen. Chlad jí narážel na nohy a studil ji.

„Přijdu za chvíli, jdi do kuchyně, na stole je prostřeno.“ Jeho hlas byl strohý a bez tónu. Bellu vyděsil, ale poslechla. Ani jej neoslovila a vyšla ze dveří. Ačkoli k ní byl otočený zády, stále měla dojem, že ji pozoruje.

Když procházela kolem obrazu, jenž jí tak zaujal už jen tím podpisem, zamrazilo ji v zádech. Tady v tom domě není nic normálního, pomyslela si, když scházela schody a zahýbala do kuchyně. Vešla dovnitř a pohlédla na prostřený stůl s otevřenou pusou. Úhledně upravený ubrus, uprostřed váza s umělými květinami a naproti sobě dva talíře s příborem.

Do očí se jí draly slzy a kolena se jí rozklepala. Jestli to bylo zimou, nebo dojetím, to nedokázala Bella určit, ale jedno bylo jisté – v Edwardovi se přeci jenom skrývá něco citlivého, ať už to vyplave na povrch jen v určitou chvíli.

„Myslel jsem, že už budeš sedět u stolu,“ vyrušil ji sametový hlasem. Hrklo v ní a sáhla si na srdce.

„Ty ale umíš člověkovi nahnat strach,“ sykla na něj. Přinutil se k úsměvu a chytil ji za ruku. Nevytrhla se mu, poslušně šla za ním a nechala se uvést ke stolu. Odsunul židli a počkal, dokud se neposadí. Bella chtěla něco namítat, na jazyku měla mnoho otázek a nesrovnalostí, ale když v jeho očích spatřila náznak bolesti a lhostejnosti, rozhodla se, že si vše nechá na vhodnější dobu. Byla přesvědčena o tom, že Edward umí být nepříjemný, když už vše zachází za hranice možností.

Přisunul ji blíže ke stolu a on sám se posadil až na druhý konec. Urazilo ji to. Našpulila pusu a sklopila zrak k lemu ubrusu, který propalovala pohledem. Cítila jeho pohled na sobě, ale neměla tu odvahu, aby jej zvedla a čelila mu se vztyčenou hlavou.

Právě jí myslí poletovaly různé myšlenky a zastavila se nad otázkou, která jí žrala nervy – kdo je doopravdy Edward Cullen?

Před očima se jí objevil talíř s bramborami, kuřecím masem a dušenou zeleninou. Zahlédla bělostnou ruku, jak se mihla u její sklenky. Opět se posadil na židli tak daleko od ní a v místnosti zavládlo ohromné ticho. Aby jej neurazila, uchopila do ruky příbor a začala se jím šťourat v jídle. Měla nutkání jídlo odhodit a zavřít se někde v pokoji, kde jej nebude mít na očích, ale když na to tak koukala, došlo jí, že má opravdu hlad.

Opatrně napíchla horký brambor a vložila si jej do úst. Snažila se ignorovat jeho zvědavý pohled, cítila jej, ačkoli se také nimral ve svém talíři s pohledem zabodnutý dolů. Když ucítila příchuť soli a brambor, žaludek jí jako na povel zakručel, a to byl jasný povel k tomu, aby neotálela a najedla se. Pochybovala, že by jí do jídla mohl Edward něco dát. Sice to má být pěkná svině, ale snad ne taková.

S chutí se do jídla pustila a jedla, až se jí dělaly boule za ušima. Chutnalo jí a Edward to moc dobře věděl. Podvědomě v to doufal a potutelně se usmíval. Chtěl, aby snědla něco teplého, ale hlavním důvodem, proč si stoupnul za plotnu, byl, že ji chtěl nakrmit. V jeho plánu bylo vlastně něco úplně jiného. Jeho mysl mu stále říkala, že by před ní měl být ostražitý, ale čím více na ni dorážel, tím více si uvědomoval, že její nevinnost a krásná tvářička nemůžou být strůjcem tak hanebných věcí. Možná že se v ní zmýlil, usoudil nakonec v duchu a napíchl kousek masa.

„Nechutná ti?“ zeptala se šeptem Bella a olízla si rty. To v Edwardovi zburcovalo hormony. Ruka, která mu spočívala pod stolem, zatnul v pěst a cítil, jak se mu napínají čelisti. Stačí tak malý okamžik, nevinné gesto a jeho tělo si s ním dělá, co chce.

„Chutná,“ zalhal a donucením snědl další kus masa, „ale nějak nemám hlad.“ Odsunul talíř stranou a polkl sousto. Bella na něj hleděla s podezíravým pohledem. Chtěl vědět, co si o něm právě myslí, ale nějak se mu nenaskytla šance. Neslyšel ji. Bella pro něj byla zavřenou knihou, kterou neuměl otevřít, a pokud ji chtěl donutit promluvit jiným způsobem, musí na ni jít jinak než pouhými pohledy a neurvalým chováním.

Vstal od stolu, sesbíral nádobí a odnesl jej do dřezu. Koutkem oka se podíval na Bellu, jak sedí na židli, nohu přes nohu a pozoruje každý jeho pohyb. Z vlasů jí odkapávaly kapičky vody a na dlouhých nohách jí naběhla husí kůže. V té košili vypadala neodolatelně a stačilo jen takhle maličko, aby na ní nezbyl ani jeden cár, pomyslel si Edward a v zápětí zakroutil záporně hlavou. Nesmí na Bellu takhle myslet alespoň do té doby, dokud nebude vědět, co je ta ženská zač.

„Možná bych to měla umýt,“ nabídla se Bella a nečekaně se jejich ruce setkaly. Byl to elektrizující dotek, který ani jeden z nich nečekal. Touha, slast, vášeň, extáze… to všechno se v Edwardovi a Belle míchalo a jeden druhému se díval do očí. Cítili to napětí mezi nimi a také tu sílu, která je k sobě přitahovala.

Někde v těch zeleno-zlatých očích je přeci jenom špetka citu a náklonnosti k jiné osobě, než je on sám, říkala si Bella v duchu, když se pod tíhou jeho pohledu otřásla. Jeho chladná dlaň ji svírala a dodávala pocit sebejistoty? Odvahy? Bezpečí? Bella sama nevěděla, co se v ní odehrává. V posledních dnech se toho stalo tolik, že podstata celého jejího života se změnila, a to jen díky pár hodinám na seně, kdy se zakoukala do neobyčejného muže, jehož pověst je pošpiněna a jednou nohou je v base.

Zpozorovala, jak se jeho ohled naplněný touhou přibližuje a jak se Belle svírá žaludek při pomyšlení, že je jí tak blízko. Srdce se vydalo na zběsilou štreku a nepřestávalo bít jako splašené. Cítila, že jí vyletí z hrudě a přitom jí to dělalo dobře. Přerývaným dechem se snažila uvést zpět do reality, ale když se jeho krásný dech odrazil od jejího obličeje, byla v koncích.

V ten moment mezi jejich pohledy probíhala výměna slov, citů a výtek, které každý z nich měl na jazyku, ale nikdo je nevyslovil. Jejich doteky a pohledy mluvily za vše. Bella se snažila odvrátit pohled a podívat se jinam, ale jako by ji uhranul a ona neměla úniku. Měl neuvěřitelnou sílu v očích, o které možná věděl a smyslně ji využíval.

Všechno snažení se o kousek důstojnosti a čistého vzduchu mezi nimi se rozplynulo, když se Edwardovy rty přiblížily k Belliným a náruživě se jich zmocnily. Souhra vášnivého tance, pomyslela si slastně a s vervou se zapojila.

Pokračování příště...

Edwardův chtíč a Bellina touha jsou nebezpečnými zbraněmi a je otázkou, zda je ovládnou, aby se nestřetly.

Po delší odmlce další díl, chápu, že většina na povídku zapomněla, což se ani nedivím. Další díl bude... až bude, tak bude (podle nálady), rozhodně se do ničeho nechci nutit.

Roxana → Kapitola 14.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 13.: