Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 2.

15.05.2011 (11:15) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2728×

Vášnivý vjem – Kapitola 2.

(Já nikam nejdu!)

„Do toho, co mám s sebou, vám vůbec nic není!“ zasyčela tichým hláskem. Hrdlo se jí stahovalo, měla pocit, jako by se jí tam tvořil kus ledu.

„Je mi do toho hodně, když mi tu zmrznete,“ odpověděl medovým hlasem, který ji hladil na duši. „Máme před sebou ještě dlouhou cestu,“ poznamenal směrem k ní…

Bella se podívala na jeho tvář zastíněnou kapucí a srdce se v ní na okamžik zastavilo. Co má vlastně za lubem? Ve tmě skrz matné vidění rozpoznávala ostré rysy, úzké rty semknuté v tvrdou, nepřístupnou linku a ďábelské hvězdičky, které poskakovaly v jeho očích.

„Hlouposti!“ opáčila a snažila se, aby to znělo odvážněji, než se skutečně cítila. Ruce zaťala v pěst, i když jí to dělalo velké problémy. „Já s vámi nikam nepůjdu!“ zakřičela tichým hláskem. Neznámý na to reagoval jen pokřiveným úsměvem, který Belle bral dech.

„No, rozhodně nepůjdete nikam beze mě,“ odpověděl sebejistě. „S autem se nikam nedostanete.“

„To říkáte vy,“ odsekla Bella nakvašeně. „Já se o sebe vždycky dovedu postarat sama. Takže mi laskavě vrátíte klíčky a pojedu dál.“ Beze slova jí s úsměvem podal klíčky a pozoroval, jak je sunula do zapalování. Vzhlédla k jeho nehybné postavě, rýsující se proti černému, večernímu nebi.

„Copak nemáte kam jít?“ zeptala se kousavě a otočila klíčkem. Nic! Stál pořád vedle auta a pozoroval ji. Odvrátila od něj pohled, nechtěla se stresovat, stačilo, že cítila jeho blízkost. Znovu chtěla nastartovat, ale to auto sebou ani nehnulo. Studený pot jí začal stékat po zádech. Než ale mohla otočit klíčkem, muž rázně otevřel dvířka.

„Vystupte si,“ nakázal jí nevrle. Bella se na něj podívala přimhouřeným pohledem a stále drkotajícími zuby o sebe.

„Ani mě nehne,“ zavrčela na jeho adresu a objala se pažemi kolem hrudníku. V tu chvíli chtěla pociťovat teplo Pheonixu a ne viset na silnici uprostřed sněhové vánice. Jeho černé, pronikavé oči mrzutě zajiskřily. Silná ruka ji vzala za loket a vytáhla ze sedadla. V jednu chvíli na něho koukala jako omráčená a v druhou by ho nejradši zadupala do země.

Bella se náhle ocitla tak těsně vedle neznámého, že cítila ten stud z jeho těla. Když ji přitiskla na sebe, necítila teplo, jaké by očekávala od člověka, ale její tělo obalil příjemný chlad. Vykroutila se mu a ošklivě se na něj zaškaredila. Kdyby jí bylo šest, dupla by si vzteky, ale z těchto let už vyrostla a nemínila před ním dělat ze sebe ještě většího blázna. Už takhle si o ní musí myslet své…

Bylo jí ale dvacet tři a příhoda ji rozrušila víc, než si chtěla připustit. Jeho chladné ruce, které ji držely za loket. Když se jimi posunul, jako by na nich zanechal svůj otisk, který se nedal jen tak přehlédnout.

„Jděte pryč,“ řekla nejdůrazněji, jak mohla. Zima jí svírala mimické svaly a ani jeho blízkost jí moc nepomáhala. „Nepotřebuju vás,“ dořekla tichým hláskem. Neznámý se na ni podíval skrz husté obočí a i v té tmě viděla, jak se jeho krásné čelo zvlnilo vrásky.

„Právě teď mě potřebujete víc než kohokoli nebo cokoli v celém vašem životě,“ řekl sebejistě. Kdyby mohla Bella normálně mluvit a máchat rukama, už by ho udeřila. Jeho prozíravá taktika, jak si ji nechat co nejblíže u těla, jí přišla primitivní, ačkoli příjemná. Zlobila se na sebe, na toho cizince a hlavně na Edwarda Cullena, kvůli kterému se vláčela skoro přes celé Spojené státy a nakonec ztroskotá na silnici v závěji.

„To pochybuji,“ opáčila pohrdavě. „Jediné, co teď potřebuju, je zvládnout své problémy, sama! Poděkovala bych vám za pomoc, ale protože jste zatím neudělal nic jiného, než zkritizoval výběr mého oblečení a rozčílil mě do běla, tak si nebudu hrát na slušnou dámu. Avšak byla bych ráda, kdybyste odešel a zmizel tak rychle, jako jste se objevil.“ Vražedně se na něj podívala a obrátila se k vozu.

Snad mu to už dojde. Bella s ním nechtěla mít nic společného. Když už byla skoro u dveří auta, přesvědčená, že stačí jen trochu silněji stlačit plyn a auto znovu ožije, zaslechla jeho narážku na svou adresu. „Pánbůh mě chraň před emancipovanými ženami.“  Bella chvíli bojovala s nutkáním nasednout do auta a ignorovat jeho poznámku, ale ženská hrdost nakonec vyhrála.

„Co jste to řekl?“ zeptala se hněvivě. Z jejího hlasu bylo slyšet, že dráždil hada bosou nohou. A jelikož je Bella rozčílená ze všech náhod, které ji dnes potkaly, je schopná se pustit do rvačky i s cizincem, který ji pěkně pil krev. Dokonce si troufala říct, že jí leze pod kůži jako Edward Cullen -  a to je co říct.

„Řekl jsem, že jsem nikdy nepotkal tvrdohlavější ženskou a že mám té šaškárny právě dost!“ S netrpělivostí v hlase dodal: „Je vám zima, určitě máte hlad a doma mám připravené dřevo v krbu, jen ho podpálit. A už mě nebaví se dívat, jak se zesměšňujete.“ Prstem ukázal na její nožičky v sandálcích a posměšně se ušklíbl, když jí pomalu fialověly končetiny. Naštvaně sevřela rty a ukázala na něho prstem.

„Tak se na mě nekoukejte,“ sykla naštvaně Bella. „Nepotřebuju žádné diváky, abych nastartovala auto!“ Opět se otočila a za každou cenu chtěla nasednout do auta a už ho nikdy nespatřit.

„Odsud nemůžete odjet,“ řekl stroze. „I kdybyste úplně nezahltila motor tou vaší ženskou nafoukaností, byl by z vás dřív rampouch, než by se ten kus šrotu rozjel.“ Bojovně vystrčila hruď a podívala se jeho směrem. Na jazyku měla mnoho ostrých nadávek, ale mráz ji svazoval jak hrdlo, tak hlasivky.

„Já umím řídit, jestli to nevíte,“ zachraptěla sípavě.

„Nenarážel jsem na vaše řidičské schopnosti, ale na to auto. Pochybuji, že se rozjede s prasklou poloosou. A už se laskavě přestaňte hádat,“ domlouval jí. Bella měla ještě mnoho poznámek, ale když slyšela o prasklé poloose, zarazila se. Náhle si vzpomněla, jak narazila do stromu. Nepříjemná tíže na prsou jí toho byla důkazem. I když s ním nechtěla souhlasit, měl pravdu. Co kdyby se jí něco stalo?

„Dovedu se o sebe postarat sama,“ vřískla, předstírajíc chladnou rozhodnost, kterou ale zdaleka necítila. „Mám objednaný pokoj v Seattlu a dojdu tam sama. Může to být nejvýš dvacet kilometrů tímhle směrem.“ Ukázala na silnici, která byla schovaná v peřině sněhu. Čím více o tom přemýšlela, tím více o tom pochybovala. V zoufalé naději doufala, že to tak je.

Neznámý se krátce usmál. „Tímhle směrem byste jako jediné ubytování našla podušky v lese mezi zvířaty. A myslím, že byste dokonce dala přednost i mé přítomnosti než mrznout v lese, někde u stromu.“ Bella otevřela pusu, ale než mohla něco říci, zabouchl za ní dvířka.

„Vám je sice jedno, jestli zmrznete,“ řekl chladně, „ale mně ne. No tak! Cestou k mému domu mi můžete nadávat všemi těmi jmény, které se vám honí v hlavě, jen buďte trochu tolerantní a pojďte se mnou.“ Jeho hlas zněl přesvědčivě a Belly tvrdá maska pookřála. Byla jí strašná zima, a ačkoli si to nechtěla přiznat, opravdu by uvítala čaj a hřejivé teplo z krbu.

„Vůbec vás neznám. Můžete být kdokoli,“ řekla Bella, ale její odpor slábnul. Cizinec se na ni usmál a pokýval hlavou.

„To vy ale můžete být taky,“ hbitě opáčil. „A kdybych já byl hromadný vrah nebo šílený násilník, stejně byste mi teď neutekla. Takže můžete klidně jít se mnou a doufat v nejlepší.“ Bella se zašklebila. Takový chlápek jí k jejímu štěstí opravdu chyběl…

Chtěla bych Vám poděkovat za komentáře k minulé kapitole. Mnozí možná očekávali akci, ale v této povídce se jí moc nedočkáte. Bude spíše zaměřená na romantičtější scény.

Ráda bych slyšela Vaše názory na vzdorování Belly a přesvědčivé metody neznámého...

Kdo to si bude?

Roxana → Kapitola 3.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 2. :