Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 3.

19.05.2011 (18:30) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2570×

Vášnivý vjem – Kapitola 3.

(Můj instinkt)

„Vůbec vás neznám. Můžete být kdokoli,“ řekla Bella, ale její odpor slábnul. Cizinec se na ni usmál a pokýval hlavou.

„To vy ale můžete být taky,“ hbitě opáčil. „A kdybych já byl hromadný vrah nebo šílený násilník, stejně byste mi teď neutekla. Takže můžete klidně jít se mnou a doufat v nejlepší.“ Bella se zašklebila. Takový chlápek jí k jejímu štěstí opravdu chyběl…

„Nevěřím vám,“ zašeptala Bella automaticky. Jeho teplé, zlaté oči se na ni upřely a pozorovaly ji. Na chvíli se zarazila. Byla si jistá, že se před chvílí koukala do černé, temné noci. Připadala si jako pod rentgenem. Neuvěřitelně dlouhou chvíli se na ni koukal, až se jí zpříma podíval do očí a usmál se; alespoň to ji na chvíli zahřálo.

„Neřekl jsem, že mi můžete důvěřovat. Tak daleko bych nezašel,“ podotkl. Srdce jí poskočilo při tom žertovním tónu. Jeho dynamika ji uklidňovala, což jí štvalo. Zatnula ruce v pěstičky a bojovně se na něj podívala. Musí se mu postavit, nesmí mu hned skočit do náruče, ačkoli by to s radostí udělala.

„Jak je to daleko?“ zeptala se tiše.

Zazubil se. „Mnohem blíž než k Seattlu. Navíc bych měl obavy, jestli byste tam vůbec došla,“ odpověděl. Bella našpulila pusu a poraženecky mu podala klíčky. Vzal si je, zamknul auto a pohlédl na Bellu. Kaštanové vlasy, v nichž se odrážel lesk temného měsíce, jí spadaly přes ramena jako čokoládový vodopád.

Její tvář, obvykle tak živá, znehybněla a zbělela mrazem. Elegantní oblečení, vhodné pro kancelář, ji nijak nechránilo před chladem. Začala se třást zimou. Cizinec spolkl nutkání ji přivinout k sobě a svým tělem ji zahřát, ačkoli to teoreticky nebylo možné. Radši odvrátil hlavu a zkontrolovat, zda auto bezpečně zamknul.

„Nemáte kabát?“ zeptal se podrážděně. Poslušně přikývla.

„Na zadním sedadle i s kabelkou,“ zmohla se na odpověď skrz cvakající zuby. Vrátil se k autu, vylovil kabelu a s nechutí se zadíval na krátký kašmírový kabátek. Vzal ho do ruky a zvedl ho do úrovně Belliných očí.

„Tomuhle říkáte kabát?“ zeptal se s pozdviženým obočím. Bella nabručeně zakývala hlavou.

„Co se vám jako nezdá?“ řekla netrpělivě. „Je to pěkný kabát.“ A dost drahý, pomyslela si, ale to si nechala pro sebe. Dost dobře věděla, jak reagují muži na cenu oblečení, které nedokážou ani ocenit. Neznámý nakrčil nos.

„Leda tak pro otužilého trpaslíka,“ odpověděl a přejel její vysokou, dobře tvarovanou postavu. Nejvíce ho upoutaly dlouhé nohy a krásný, plný dekolt. „Což vy rozhodně nejste,“ dodal. Začal si svlékat svůj beraní kožich. Kapuce se mu odhrnula dozadu a Bella mu poprvé mohla pohlédnout do tváře.

Měl bronzové vlasy a mužný, bledý obličej s vyčnělými lícními kostmi. Bella údivem otevřela ústa. To přece nemůže být pravda! Nemůže! Že by to byl…

„Jak… jak se jmenujete?“ zakoktávala se. S nadřazeným úsměvem ignoroval její otázku.

„Nemá smysl, abych vám dával můj kožich. Je na vás moc velký a těžký, ale tenhle svetr by vás měl zahřát.“ Svlékl si silný vlněný svetr a podal jí ho. Bella viděla jeho mužnou postavu v rozhalené košili, široká ramena a úzký pas, ale pak si uvědomila, že na něj zírá nápadně dlouho.

Pobaveně na ni pohlédl, jako by četl její myšlenky, a rychle uhnula pohledem. Svetr z hrubé ovčí vlny byl ještě zahřátý teplem jeho těla. Přičichla k němu a zamotala se jí hlava. Jeho aroma jí udeřilo do nosu takovou silou, až se zapotácela. Voněl krásně… Bella si ho natáhla a hned se cítila lépe.

Oblékl si zase kožich na sebe, čímž Belle zakryl výhled na jeho postavu, a zeptal se: „V pořádku?“ Přikývla a objala si hruď. Cítila se opravdu lépe, když nedrkotala zuby a mohla vdechovat jeho vůni. Náhle si na něco vzpomněla a hbitě zvedla hlavu.

„Pořád ale stále neznám vaše jméno,“ řekla tiše, čekajíc téměř bez dechu na odpověď. Obávala se toho, že jí její domněnku potvrdí, a jak se pak zachová? Očekávala, že ho překvapí někdo doma u krbu. Ne, že mu bude děkovat za poskytnutí noclehu.

„Ano?“ Zaškaredila se.

„Chcete, abych s vámi šla do téhle zasněžené pustiny, a ani nevím, jak se jmenujete,“ snažila se o lehký tón. Nechtěla působit vtíravě a už vůbec ne dychtivě.

„Cullen,“ řekl úsečně, „ale přátelé mi říkají Edward.“ Belle se zastavil dech. Pohlédl na ni pozorněji, neboť si všimnul, že její srdce zrychlilo. „Říkám vám to něco?“ Nakrčil obočí. Všiml si její reakce.

„Ne,“ odpověděla tak nevinně, jak jen byla schopna, se srdcem v hrdle. „Mělo by?“ Edward Cullen. Instinkt ji nezklamal. Byl mnohem a mnohem atraktivnější, než očekávala, ale by to on! Muž, kterého hledala šest týdnů, a on se přímo u ní objeví úplnou náhodou.

Sevřela křečovitě kabelu, kterou jí před chvíli tak nenuceně podal a nechtěla ani domyslet, co by se stalo, kdyby znal její obsah. Nebo ještě hůř, kdyby se dověděl, kdo vlastně Bella je. Ublížil by jí? Zbavil by ji života, jako to děla do teď se svými oběťmi?

„Tak co?“ Díval se na ni, široké obočí zvednuté a slabý úsměv na rtech.

„Ano?“ opáčila nejistě a najednou jí bylo trapně, že musí lhát. Ani si nechtěla představit, co se stane, když se to dozví…

„Nemyslíte si, že byste se mohla taky představit?“ řekl mírně. „Konec konců, když se mnou hodláte jít do téhle zasněžené pustiny, měl bych asi vědět, kdo jste. Ve vlastním zájmu, pochopitelně.“ Dostala se do ošklivé situace. Cullen se nesmí za žádnou cenu dozvědět její skutečné jméno, jinak by ji asi zavedl do těch nejodlehlejších končin a nechal by ji tam. Jestli ho ale přiměje, aby jí důvěřoval, znamenalo by to největší šanci v její kariéře.

„Jmenuji se Lisa. Lisa Black,“ snažila se říci co možno nenuceně jméno, které si právě vymyslela. Edward se zakřenil a mnul si bradu bez chloupků.

„Celkem staromódní jméno,“ poznamenal.

„Jsem staromódní dívka,“ řekla Bella a usmála. Jeho další reakce ji však překvapila. Natáhl ruku, dotkl se její tváře a prsty mu lehce sjely ke krku. Srdce jí při to doteku začalo prudce bít. Na chvíli ztratila dech a před očima se jí zatmělo. Jeho další slova mířená na její osobu ji probrala z transu.

„No uvidíme,“ usmál se, „váš krevní oběh je víc než v pořádku,“ dobíral si ji. Belle se zablýsklo v očích.

„Tak půjdeme, ne?“ Otočila se k němu zády a po krůčcích se od něj vzdalovala. Po několika nerozvážných krocích se zastavila. Uvědomila si, že za ní Edward nejde. Otočila se a viděla, jak stojí pořád na stejném místě u auta a koutky mu lezou nahoru.

„Tak co je?“ vybuchla. „Vy nejdete?“ Edward pomalu přikývl.

„V podstatě bych šel,“ souhlasil. „Náhodou ale bydlím opačným směrem.“ Bella tiše zaklela a ve svých sandálcích, co odhalovaly víc, než zakrývaly, se rozeběhla za ním.

Pokračování příště...

Za komentáře Vám chci velice poděkovat, opravdu si jich vážím.

Určitě jsem si vědoma toho, že povídka je poměrně nudná, ale zde se akce neobjeví, spíše se zaměřím na romantiku mezi hlavními hrdiny.

A jednu malá otázečka pro chytré hlavičky; přijde nakonec Edward na to, že je Bella reportérka a jde po něm?

Roxana → Kapitola 4.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 3. :