Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 6.

11.06.2011 (17:45) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2121×

Vášnivý vjem – Kapitola 6.

(Mám strach)

A právě v tom se to stalo. Horní kus roury povolil a kov hlasitě zaskřípal. Edward se chytil břečťanu, ale ten se, jako na mrchu, odtrhl od zdi. Jeho tělo ladně povlávalo ve větru a on se neměl čeho chytit. Na krátký okamžik visel Edward na rouře, ale pak spadl dolů. Ozvala se rána, jako by se bořily skály.

„Můj bože!“ křikla Bella a rychle k němu dobíhala.

Bella k němu doběhla skoro dřív, než si vlastně stačila uvědomit, co se právě stalo. Před očima se jí míhaly představy toho, jak Edward leze po železné rouře a z ničeho nic padá dolů. Přímo na beton. Zadrhl se jí v plicích dech, když na jeho pád koukala. Bylo to jako ze zpomaleného filmu. Poklekla k němu a instinktivně nahmatala tep. Zarazila se.

Byl studený a necítila jej. To mohlo vypovídat jen o jediném – Edward Cullen je mrtvý. Nikdy by ani ve snu nepomyslela na to, že bude kvůli jeho chtěné smrti zoufat, ale do očí se jí draly slzy a měla co dělat, aby je zadržela. Fakt, že před ní leží mrtvý člověk, se kterým měla mít interview do novin, ji děsil a naháněl hrůzu.

Chtěla se ho dotknout a pohladit ho po kamenné tváři, která působila tak zranitelně, ale když se dlaněmi opřela o jeho hruď, cítila, že se mu zvedá. Na chvíli v ní zaplál kousíček naději a přiložila ucho na jeho prsa. Sice neslyšela pumpovat srdce, ale jeho dech byl zřetelný. Úlevou jí vyhrkly slzy do očí a už je nedokázala zastavit. Chvála bohu, žije…

Chvíli tam stála s otevřenou pusou, ale pak si uvědomila, že leží na zemi a je potřeba, aby mu pomohla. Rychle vstala a vysvlékla si kožich. Četla někde, že zraněný by měl být v teple, i když pochybovala, že jeho teplota je zdravá.

„Prosím váš, buďte v pořádku,“ zašeptala zoufale na jeho adresu. Přikryla ho kožichem a neubránila se chtěnému gestu; políbila ho na čelo, načež jí tělem projela vlna vzrušení.

„Už nikdy nebudu urážet toho tvého pitomého psa!“ lamentovala. Cítila, jak se jí po tváři kutálejí slzy. Tváře jí zábly a měla co dělat, aby mohla pohnout prsty. Její tělo se otřásalo v návalu strachu, nevěděla, co si mám počít. Edward měl stále zavřené oči a jeho tělo bylo stále studenější.

Cukla sebou, když se jí okolo zápěstí omotal pevný stisk. „To rád slyším,“ zamumlal neočekávaně s pokřiveným a zároveň bolestným úsměvem. Bella sebou údivem trhla a v duchu si zakázala upustit slzu, která byla akorát připravená ke startu.

„Vy jste se probral?“ vykřikla omámeně. „Myslela jsem si, že jste napůl mrtvý,“ prozradila Edwardovi svou domněnku. Edward se k ní obrátil a zasténal bolestí. Svraštil obočí a skrz dlouhé řasy se podíval na Bellin vyděšený výraz.

„Nikdy není nic napůl, Liso,“ zašeptal. „Co se vlastně stalo?“ zeptal se překvapeně. Belle se na něho ostře podívala. Nikdy by ji nenapadlo, že si z ní bude dělat legraci člověk, který je skoro na prahu smrti.

„Předváděl jste tady šplh po okapové rouře a spadl jste dolů,“ zavrčela na jeho adresu, snažíc se zamaskovat šok a strach z toho, co se mohlo stát. „Naštěstí jste mi ukázal, že vám nic není, protože blbé kecy máte stále,“ dodala poněkud příkře.

„Jste na mě pěkně tvrdá,“ zalapal po dechu, „horší dostat od vás slovní výprask, než spadnout na zamrzlý beton.“ Bella se zamračila. Nejenže si ji dobíral urážkami, ale ještě měl stále nějaké připomínky k jejímu vyjadřování. Nakonec si Bella skousla horní ret, aby ze sebe nevydala nic, co se k dané situaci nehodí, a natáhla k Edwardovi pomocnou ruku.

„Můžete vstát?“ zeptala se až příliš zdvořile.

„Zkusím to,“ řekl a zatvářil se velice tajemně. Chvíli to vypadalo nadějně, že by si nakonec nezlomil nic z tak velké výšky? Ale pak se zatvářil, jako by ho na nože brali, chytil se za kotník a bolestně zakvílel. „Zřejmě to odnesl kotník a pravá ruka,“ konstatoval s chladným hlasem.

Bella pozorovala muže, jehož lži a podvody přišla odhalit, a musela obdivovat jeho železnou vůli. Ze začátku si nebyla jistá, jestli by mu měla věřit, přeci jenom to není pravdomluvný člověk, ale bolestný výraz, který mě vepsaný v obličeji, ji v tom utvrdil. Nemohl předstírat tak velkou bolest, vždyť na vlastní oči viděla, jak padá dolu.

Byl to opravdu silný muž, s obdivem pozorovala, když se s námahou zvedal ze země. V měsíčním světle měl tvář bolestně bílou jako křída. Mlčky si zase oblékla kožich a sehnula se k němu, aby mu mohla pomoci. Chytil ji kolem krku a pomalu se oba narovnali. Když se konečky jeho prstů dotkly Belliný šíje, po těle se jí rozlil příjemný pocit, proti kterému protestovala zdravá polovina mozku.

„Štěstí, že máte tolik síly a odvahy,“ podotkl Edward.

„Jak pro koho,“ hlesla Bells pod jeho tíhou. Nemýlila se, když si ho ve svých představách vykreslila jako silného, svalnatého a neodolatelného může. „Dokážete dojít ke stájím?“ zeptala se unáhleně, aby se zbavila nekalých myšlenek na Cullena.

Tíha trochu povolila, jak se Edward levou rukou přidržel břečťanu na zdi. Podíval se na měsíční světlo a poté do hnědých kukadel Belly, které ho bedlivě pozorovaly.

„Zkusím to,“ řekl pevně, když viděl, že padá únavou. Její hubené tělíčko se choulilo v ohromném kabátě, až se v něm málem vytratila. Byla roztomilá a Edward se nad tím jen pousmál. Vlekl se pomalu za dům ke stájím. Bella zpozorovala jeho hlemýždí tempo, ujala se ho s hlasitým funěním a pokrčeným obočím.

„Druhé dveře,“ ztěžka zašeptal, „je tam spousta sena.“ Bella odstrčila závoru a ramenem se opřela do dveří. Emmett se vztyčil v celé své kráse a začal bouřlivě štěkat. V Belle byla malá dušička. Byla ráda za to, že doma nemá žádného mazlíčka, který by ji děsil k smrti.

„Neudělá mi nic?“ ujišťovala se zastřeným hláskem.

„Je naprosto neškodný,“ ujistil ji Edward a opatrně si sedal na seno. Zaprášená žárovka, zavěšená na trámu, vrhala kalné světlo na balíky sena, ze kterých Bella udělala nouzové lůžko. Nejdůležitější teď bylo, aby si Edward mohl pohodlně lehnout. Když došla zpět k němu, chytila ho pod pažemi a s jeho pomocí se přesunuli na podušky ze sena.

Edward se po celou dobu křenil, Bella se snažila jeho protivný smích ignorovat, nechtěla na něho být hrubá. Přeci jenom byl zraněný. Položila ho na seno a přikryla jej teplým kožichem.

„Nevím nic o první pomoci,“ přiznala zahanbeně a kožich povytáhl Edwardovi až ke krku. „Někde jsem slyšela, že při úrazu má pacient zaujmout nejpohodlnější polohu. Jak si chcete tu nohu položit?“ zeptala se se sklopenýma očima. Ve stáji byl slyšet jen Edwardův smích a tiché šustění sena.

„To ještě nevím, ale každopádně bych tu nejpohodlnější polohu chtěl zaujmout s vámi,“ poznamenal Edward. Belle se zadrhl dech. Takovou odpověď nečekala a neuměla na to rychle reagovat.

„Tak to máte smůlu,“ vysoukala ze sebe a srdce se jí divoce rozbušilo při pomyšlení, že by objala jeho svalnatou hruď a on jí držel u svého těla svými silnými pažemi. „Radši sundáme tu botu,“ navrhla, aby se vyhnula jeho zkoumavému pohledu.

Edward se na seně zavrtěl a laškovaně na Bellu mrkl. „No, alespoň něco pro začátek,“ snažil se žertovat, když mu zouvala botu.

„Máte hrozně ledovou nohu.“ Objevila se jí na čele poměrně zřetelná vráska, který byla doprovázena dalšími malými.

„Jsem od přírody chladný, Liso,“ zašeptal toužebně. „Nic to nebude. Jednou jsem si zlomil nohu v kotníku, když jsem jezdil na koni, ale vypadalo to úplně jinak. Možná je to naražené, těžko říct. Moc se v tom nevyznám, každopádně by měl stačit ledový obklad a pevný obvaz.“ Bella si připadalo jako služebná, nebo žačka, které vysvětlují přebytečné detaily.

„No nazdar,“ zažertovala Bella, aby skryla úlevu. Byla ráda, že to není tak vážné, jak to na první pohled vypadlo. „A já v kabelce nemám zrovna ani jedno obinadlo.“ Edward se pousmál a zúžil obočí.

„Vůbec mi není jasné, co v té kabele máte,“ řekl posměšně. „Váží přinejmenším tunu. Musíte mi to jednou ukázat, až budu mít aspoň jednu nebo dvě hodiny čas. Víte, že podle toho, co má žena v kabelce, se dá usoudit, co má v hlavě?“ Bella se na něj podívala s otevřenou pusou a zděšeně si představila, co by asi řekl při pohledu na magnetofon a poznámkový blok.

Úplně zapomnělo, proč tu vlastně je, a že muž, se kterým se tu chystá trávit noc, ožebračil spoustu lidí a pravděpodobně může za jejich zmařené životy.

„Co se vám stalo?“ zeptal se Edward zvědavě, „vypadáte, jako kdybyste viděla strašidlo.“ Taky že ano, pomyslela si Bella a zatřepala hlavou, jako by se chtěla zbavit vtíravých myšlenek.

„Co uděláme s tím ledovým obkladem,“ odvedla rychle téma. Zdálo se jí to moc nebezpečné.

„Venku je jak na Sibiřu,“ podotkl Edward, „hrstka sněhu bude stačit.“

„A co obvazy?“ Zdálo se jí to z nenadání tak lehké.

Edward se na její poznámky slabě usmál a v očích mu nebezpečně zajiskřilo. „Můžeme použít vaši halenku.“ Bella nejdříve koukala jako vyoraná myš, snažíc se pobrat všechna slova, která tu teď padla, až pak se na Edwarda nasupeně podívala a z uší jí běžela pomyslná pára.

„Ani nápad! Můžeme si vzít vaši košili.“

Neodporoval. Naopak pokrčil rameny a přikývl. „Tak dobře. Jak chcete.“ Podívala se na něho pozorněji. Čekala, že bude víc odmlouvat, jak má v povaze, ale neučinil tak a ten odevzdaný tón ji polekal.

„Doopravdy vás to tak bolí?“ zeptala se podezíravě.

Pokračování příště...

Děkuji za předešlé komentáře a zároveň za přízeň na shrnutí, vážím si toho, moc.

Doufám, že se Vám kapitola líbila, já jsem s ní poměrně spokojená.

Příště se dozvíme, kdo vytahuje drápky a jak se nakonec dohodli s "obvazem"...

Roxana → Kapitola 7.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 6. :