Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 8.

02.07.2011 (16:30) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2132×

Vášnivý vjem – Kapitola 8.

(Zahřeji Vás)

„Takhle se chová nemocný muž se zlomenou nohou? Že se nestydíte, vy -“ Její rty najednou byly zaneprázdněné jinou činností. Uvěznil ji ve svém pohledu a slova nadávek se ztrácela v jeho polibcích. Bella měla chuť třískat do jeho hrudě, ale neměla na to sílu a ani chuť odtáhnout se, neboť jeho polibky do ní vstřelily proudy vášně, které ji nejen zahřály, ale i uspokojily.

ﻺ

Teď už se nejednalo o letmé políbení a Bella cítila, jak pod jeho tlakem taje a poddává se. Vtom jí zkušeně jazykem otevřel rty a vklouznul dovnitř. Belle se divoce rozbušilo srdce a všechny její smysly náhle explodovaly.

Horký jazyk pomalu prozkoumával sladká zákoutí dívčích úst, zatímco smyslné rty ji drtily svou dychtivostí. Bella tiše zasténala a rukama obemkla jeho pas schovaný pod hedvábnou košili, která i přes stoprocentní bavlnu odhalovala z jeho těla to nejlepší. Poddala se slastnému pocitu touhy, který se jí rozlil po celém těle.

Každičká část jejího bytí hořela divokým plamenem vášně. Bezmocně se opřela o jeho mohutnou hruď, z níž byl kousek odhalený. Edward jejich polibek přerušil a Bella hlasitě lapala po dechu. Byla si jistá, že jí vzal všechen kyslík v těle a ona nebyla schopná vnímat okolí.

Jediné, co ji vytrhlo ze snění, byl jeho dotek na její tváři. Kouzelný úsměv, který mu svítil na tváři, byl nepřehlédnutelný a Bella se najednou cítila tak podle, když si uvědomila, že by ho měla vyslýchat a dokonce ho podezírat z vražd, které pravděpodobně ani nezapříčinil. Nemohl… Takový krásný, ohleduplný a milý chlap nemohl být zapletený do tak hanebných situací.

„Už je vám teplo, Liso?“ zeptal se jí chvějícím hlasem. Bylo vidět, že ani jeho jejich polibek nenechal chladným, ačkoli teplota jeho pokožky byla stále stejná, možná ještě studenější. Bella sklopila zrak, nemohla se mu podívat do očí, protože jí tváře hořely studem.

„Proč jste to udělal?“ zeptala se zahanbeně a pozorovala stébla sena. Edwardův studený prst zabloudil k Bellině bradě a pozvedl ji tak, aby se dívala do jeho, teď už zlatých, očí. Ač se snažila pohledem uniknout, nepodařilo se. Držel ji pevně a hleděl do jejích očí, snažil se, aby se v těch jeho utopila a už nikdy nevyplavala ven.

„Protože jsem věděl, že je vám zima, nechtěl jsem, abyste nastydla,“ obhajoval se opět s uličnickým úsměvem. Na čele se jí objevila vráska, usilovně přemýšlela a snažila se přijít na to, co má Edward za lubem. Něžné pohlazení na její tváři z nenadání zmizelo. Bella se od něj odtáhla, co nejdál to šlo, a měřila si ho nehezkým pohledem.

„Snažil jsem se vás zahřát. A mohu potvrdit, že polibek je nejúčinnější metoda, kterou znám. Přísahám, že jsem se o nic jiného nesnažil.“ Zvedl ruce do obranného gesta, ale stále měla Bella podezření. Navíc jí popudila jeho slova. Načepýřila se a nafoukla pusu.

„Jak si můžete být jistý, že bych zrovna chtěla váš polibek, hm? Co když mi bylo dobře i bez toho a teď jste mě akorát pohoršil?“ zeptala se ho podrážděně a měla co dělat, aby se jí hlas nezlomil. Jedině ona věděla, že teď na svět vyplula ta největší lež, kterou kdy vypustila z pusy.

Pobaveně se usmál, vrátil se zpět na své místo a zakroutil hlavou. „Poznal jsem to. Líbilo se vám to a nemůžete mi to zapřít. Když jsem vás držel v náruči, vaše srdce tlouklo jako o závod, váš dech nebyl pravidelný ale chaotický a vaše ruce se samovolně obmotaly kolem mého pasu a drtily jej, až jsem měl pocit, že ze mě nic nezbude. Sama moc dobře víte, že jsem vás zahřál a teď je vám lépe.“ Na chvíli se odmlčel a pobaveně mu blýsklo v očích. „Naopak bych mohl tvrdit, že jste pohoršila vy mě.“

Bella vytřeštila oči a nevěřícně si jej prohlížela. „Jak prosím?“ vykoktala stěží.

„Mohu tvrdit, že jste mě pohoršila vy. Řekněte, který muž má tak velké sebeovládání, kdyby se před ním natřásala žena jen ve spodním prádle. Její rty by byly skoro fialové a jedině on by měl tu možnost ji zahřát? Můžete být ještě ráda, že jsem takový gentleman, abych si vás tu nevzal, pak byste mohla všude rozkecat, že jsem neandrtálec, kterému jde jen o jedno jako většině mužů.“ Nevěřila svým uším; jak mohla z jeho úst vylézt tak překroucená slova? Co říkala o jeho čistém srdci a pravdomluvnosti? Zřejmě se spletla a to na plné čáře.

Zabodla prst do jeho hrudě a zavrčela jako dravá šelma. „Kdybych byla taková mrcha, nechala bych vás zraněného tady a utíkala bych pryč. Jenže já jsem tak naivní kráva a ještě vám pomáhám a nestyděla jsem se svléknout si košili, abych vám tu nohu zavázala. Nemyslíte, že moje oběť je také velká?“ vyjela na něj rozhořčeně.

Edward velice vážně přikývl. Vypadalo to, že to myslí vážně, neboť v jeho očích nebyl ani náznak pobavení, ale stále to Belle nestačilo. Měla na jazyku ještě jednu otázku, kterou nespolkla, ačkoli se snažila.

„U kolika žen jste si vyzkoušel vaši účinnou praktikou, když jste o ní mluvil tak sebevědomě? Kolik žen podlehlo vašemu polibku a pak následně vašemu objetí v posteli?“ zeptala se podrážděně. Pobavený úsměv na jeho tváři Bellu ještě více vytáčel k nepříčetnosti. Avšak nečekanost jeho pohybu Bellu tak překvapila, až ztuhla.

Palcem jezdil po její paži, až se zastavil na dekoltu, kde udělal pár krouživých koleček, a pokračoval k bradě. Obkroužil konturu naběhlých rtů od jeho polibku a neopomněl ani na oční víčka, která byla obdarovaná ještě letmým polibkem navíc.

„Edwarde, nepřeháníte to náho-“ Přiložil jí palec na rty, aby zabránil jejím slovům. Uhladil jí vlasy a zastrčil neposedný pramen zpět za ucho.

„Proč jste se ptala?“ pobídl ji škádlivě. Sama nevěděla, proč ji tato otázka ležela v žaludku. Možná proto, že když si představila nějakou jinou ženu v jeho objetí a jeho rty na svých, uchvátila ji vlna žárlivosti, ale tak silné, že ji za celý svůj život ještě nepoznala. Ale s touto teorií se Edwardovi svěřit nemohla, protože on jí nepatřil a nikde patřit nebude. Je to zločinec, pomyslela si.

Pokrčila rameny a hněvivě se na něj podívala. Stájí se roznesl zvonivý smích, připomínajíc rytmické dovádění zvonečků. Samozřejmě že se smál Edward a jeho hlasivky jen dolaďovaly trapný moment, který mezi nimi panoval.

„Překvapuje mě, že žena jako vy by žárlila na tak obyčejného muže, jako jsem já,“ škádlil ji a vesele se usmíval.

„Nikdo na vás nežárlí, to jsou jen vaše chabé domněnky, abyste mě uvedl do rozpaků,“ rozkřičela se na něj a cítila, jak jí začínají těžknout víčka únavou. Je možné, aby ji nečekaný polibek zbavil veškeré energie, kterou během polehování načerpala? Zřejmě ano…

Chytil ji za ruce a přitisknul se blíže k ní. „Také vám nemusím připomínat, že od vás bylo velkorysé, když jste mě přikryla a upravila mi mé neposedné prameny, Liso.“ Když slyšela její smyšlené jméno z jeho úst, litovala, že se někdy vydala na tak nebezpečnou cestu na tenkém ledě. Edward ji zbavoval kontroly a on to moc dobře věděl, o čemž svědčil jeho škodolibý úsměv.

„Ovšem, nevysmívám se vám, musím přiznat, že mám také slabost pro krásné ženy, a polibek byl jen štědrost za vaši oběť, drahá.“ Našpulila rty a odstrčila jeho ruku. Čekala nějaký odpor z jeho strany, ale překvapil ji. Jako ostatně vždy, když to nečeká.

„Byl bych moc rád, kdybyste se prospala. Vypadáte unaveně a jsem si jist, že jste nezamhouřila ani očičko, když jsem polehával, je to tak?“ Ráda by oponovala, ale došlo jí, že je to nesmyslné. Cestou do Forks pořádně ani nespala, celou noc byla za volantem a dneska by se mohla prospat alespoň na dvě hodinky. Přikývla a uvelebila se na malém místečku, které bylo vyležené. Schoulila se do klubíčka, přitáhla si kolena k bradě a snažila se ponořit do říše snů.

Čekala, že bude Edward protestovat, ale nestalo se tak. Otočil se k ní zády a ani se neobtěžoval otázkou, zda jí není zima. Aby pravdu řekla, nebyla. Jeho polibek jí natolik rozproudil krev v žilách, že do teď byla její tělesná teplota poměrně vysoká. Když už cítila, že je skoro na dně její vlastní fantazie, kde se její život odehrává podle nereálných představ, cítila na svém pasu ledové objetí mohutných paží a teplo z beraního kožichu. Ale jestli to byla pouhá náhražka v podobě snu, nebo krásná realita, to Bella určit nedokázala.

Pokračování příště...

Zdá se, že mi word nepřeje. Omlouvám se za spoždění, očividně jste čekali, až to někoho začalo nudit.

Tato kapitola mě vcelku oslovila, psala se mi dobře a jsem s ní i spokojená.

A jak je to s Vámi?

Děkuji za komentáře v minulé kapitole...

Roxana → Kapitola 9.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 8. :