Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve stínech osudu... 2. kapitola


Ve stínech osudu... 2. kapitolaBelliny narozeniny se trochu zvrtnou. Bude všechno zase v pořádku?

2. kapitola... Narozeniny

Ráno bylo ještě stokrát horší než zjištění, že mám narozeniny. Nechtělo se mi vůbec vstávat a bylo mi nevolno. Ale nebylo to tak hrozné, a tak jsem se i přes to rozhodla jít do školy. Musím prostě najít nějaký způsob, jak tento den přežít.

Gabriela ještě spala, takže jsem jela do školy dřív. Schovám se do třídy a budu se snažit být neviditelná. To se mi asi nejspíš nepovede, ale za pokus to stojí.

Nasedla jsem do svého auta, které jsem dostala před pár měsíci a vyjela směr škola. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, že pořádně sešlápnu plyn a co nejrychleji ujedu pryč, ale nakonec jsem zabočila na školní parkoviště.

Byla jsem překvapená. Všechny ty obavy byly zbytečné. Ve škole se všichni chovali úplně normálně a já měla klid. Až do oběda si mě nikdo nijak zvlášť nevšímal. Ale Jessica mi to u oběda spočítala i s úroky. Celou domu nezavřela pusu a mluvila o všem možném i nemožném.

„A slyšela jsi už tu novinku? Do města se přistěhoval nějaký doktor s rodinou. Má pět adoptovaných dětí, které budou chodit na tuto školu. Není to skvělý? Konečně bude nějaká sranda," žvanila vesele Jessica a bylo jí úplně jedno, že ji skoro nikdo u stolu nevěnuje pozornost. Já jsem jenom přikyvovala a předstírala zájem. V duchu jsem litovala naše budoucí spolužáky. Budou teď něco jako atrakce a všichni je budou otravovat.

Nacpala jsem do sebe zbytek salátu a omluvila se, že už musím na hodinu. Bylo mi najednou ještě víc špatně než ráno a ještě k tomu mě rozbolela hlava. Jako bych už neměla dost problémů.

Zapadla jsem do třídy, kde jsem měla biologii a sedla si na své obvyklé místo. Položila jsem si hlavu na lavici a zhluboka dýchala. Za chvíli mi bude určitě dobře.

„Bello, jsi v pořádku?" zeptal se mě Mike Newton, který sedával vedle mě.

„Jsem v pořádku. Jenom mi je trochu nevolno, ale to bude za chvilku v pohodě," odpověděla jsem potichu a zavřela oči. Bylo to nepříjemné. Měla jsem pocit, jako kdybych padala, ale neměla jsem sílu na to znovu zvednout víčka. Takhle špatně mi ještě nikdy nebylo.

„Jsi si jistá? Nechceš, abych tě odvedl na ošetřovnu?" Jeho hlas jsem vnímala jenom okrajově. Snažila jsem se pravidelně dýchat a neposlouchat ten rámus kolem sebe.

Nakonec všechno ztichlo a já ztratila vědomí.

Byla jsem zase v lese a možná i na tom samém místě jako minule. Ale byla jsem tam sama.

„Isabello! Pojď za mnou. Já ti neublížím," ozval se někdo za mnou. Otočila jsem se, ale nikoho ale neviděla. Možná mám halucinace a nebo jsem se jednoduše zbláznila.

„Je tady někdo?" zeptala jsem se vyděšeně.

„Tady jsem. Pojď za mnou," zopakoval ten hlas. Ale já jsem nikoho nikde neviděla. Pořád jsem se otáčela a zkoumala každý pohyb kolem sebe.

„Bello, slyšíš mě? Otevři oči." Tohle byl jiný hlas. Někoho mi silně připomínal, ale já měla v hlavě prázdno. Copak nemám otevřené oči?

„Co po mě chcete?" zařvala jsem do tmy. Byla jsem zoufalá a zmatená.

Najednou se všechno změnilo. Už jsem v lese nebyla sama. Kolem mě bylo několik černých postav a pomalu se přibližovaly.

„Kdo jste?" zeptala jsem se potichu.

„Jsme démoni a přišli jsme tě zabít," promluvil ten největší co byl přímo přede mnou.

V dálce jsem zahlédla toho muže z předchozího snu. Zavřela jsem oči a smiřovala se ze smrtí.

Probudila jsem se s křikem. Házela jsem sebou, kopala a šermovala rukama, abych odehnala tu temnotu, co mě obklopovala.

„Bello! Bello, uklidni se. Jsi v bezpečí. Otevři oči," uslyšela jsem vedle sebe Gabrielin hlas. Věřila jsem jí a tak jsem se uklidnila, ale oči jsem neotevřela. Bála jsem se, že zase uvidím ty černé postavy.

„Asi se jí jenom něco zdá. Musíte jí dát čas," uslyšela jsem mužský hlas.

Lekla jsem se, otevřela oči a vymrštila se do sedu. To co jsem viděla mi vyrazilo dech. Byla jsem v nemocnici. Gabriela seděla vedle mě a vyděšeně mě pozorovala. Všude kolem byl nábytek a pípající přístroje. Já seděla na bílé posteli.

Ale jediné, co mě teď zajímalo byl ten muž, který stál přede mnou. Byl to ten muž z mého snu. Poznala jsem ho hned podle těch zlatých očí.

„To jste vy," zašeptala jsem neslyšně a nepřestávala jsem se mu dívat do očí. Viděla jsem v nich překvapení, starost a ještě něco, co jsem nedokázala přesně identifikovat.

„Jsem doktor Carlisle Cullen," představil se a přišel blíž k mé posteli. V ruce měl několik papíru do kterých něco zapisoval. „Omdlela jste ve škole při hodině biologie. Nebolí vás něco?" zeptal se.

„Jsem v pořádku," odpověděla jsem a snažila se vzpamatovat. „Jen mám žízeň."

„Skočím ti pro něco k pití," ozvala se Gabriela a v příštím okamžiku vyplula z místnosti. Doktor mi ještě položil pár otázek a všechno si zapsal.

„Tak já půjdu zkontrolovat další pacienty," řekl nakonec a usmál se. Viděla jsem, že chce odejít a toho jsem se bála. Nechtěla jsem tady být sama.

„Počkejte!" zastavila jsem ho. „Nechci tady být sama."

Předchozí * Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve stínech osudu... 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!