Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve stínu sestry - 1. kapitola

06.08.2011 (20:45) • Dannie • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 2337×

„Alice, na to zapomeň! Tohle si na sebe nevezmu!“ protestovala Carlie a nazlobeně koukala na modré šaty, které jí tmavovlasá upírka vnucovala. V úplně stejných šatech se už Renesmé producírovala před domem.

„Ale no tak, Carlie, budou ti slušet. Nessie v nich taky vypadá úžasně,“ přemlouvala svoji neteř Alice.

„Nessie vypadá úžasně ve všem,“ broukla Carlie. Alice ji objala okolo ramen.

„Stejně jako ty,“ ujistila ji s úsměvem.

„Venku je mínus deset stupňů, v šatech ven nejdu,“ hádala se dál Carlie.

„Děláš, jako by ti zima vadila,“ zasmála se její teta, ale nechala ji být. Carlie se navlíkla do svých oblíbených otrhaných džínsů.

„Moje neteř a chodí jak bezdomovec,“ zamumlala Alice a odešla z pokoje. Carlie se na sebe spokojeně podívala do zrcadla, vzala si bundu a batoh a vyběhla před dům za zbytkem rodiny.

„No hurá,“ zatrylkovala Renesmé a nasedla do svého Sedanu. Carlie si poslušně sedla na zadní sedadlo. Ona, Renesmé a Jacob mířili na střední školu v Hanoveru. Jejich rodiče, tety a strýcové do Dartmouthu. Ve státě New Hampshire bydleli už asi půl roku, ale aby nepůsobili moc nápadně, museli obě poloupírky a vlkodlak nejprve na střední školu.

„Carlie, nechala sis doma peníze na oběd.“ Esmé vyběhla z domu a hned vtiskla Carlie spuštěným okénkem do dlaně nějaké bankovky. Carlie by tolik peněz stačilo na celý měsíc.

Renesmé nastartovala své auto a vyjeli z příjezdové cesty domu na dálnici. Cesta nebyla nijak dlouhá, ale Carlie se nemohla dočkat, až se dostane ven z auta. Její sestra a Jacob spolu celou cestu cukrovali a Carlie se zvedal žaludek. Konečně Nessie zaparkovala a její sestra vystřelila z auta jako raketa.

„Lie, počkej!“ Nessiin hlas se rozezněl Carlie v uších a ona chvíli měla chuť jí tu úžasnou zvonkohru rozbít. Zaskřípala zuby a otočila se na sestru.

„Ano, Nesso?“ zeptala se otráveně. Renesmé nahodila ten nejhezčí úsměv.

„Chceme jít s Jakem po škole do kina, takže se domů budeš muset dostat pěšky,“ zahlaholila nevinně.

„Tos mi nemohla říct dřív? Mohla jsem jet svým autem.“ Carlie zdaleka nedokázala svůj hněv maskovat jako její sestra. Na to byla moc lidská.

„Myslela jsem, že se ráda proběhneš,“ zasmála se Nessie. Carlie přemýšlela jen zlomek vteřiny a pak se jí v očích zlomyslně zablesklo.

„Máš pravdu, sestřičko. Alespoň si vytrénuju bezva postavu. Taky bys měla začít. Okolo zadku se začínáš trošku kulatit,“ ušklíbla se Carlie. Nessie si zachovala dokonalou masku, přešla k sestře a chytila ji za ruku. Carlie hned viděla obraz, jak ji Nessie škrtí, a rozesmála se.

„Tak zatím, ségra!“ řekla Carlie a zmizela mezi stromy. Už neměla v úmyslu jít do školy. Jakmile ji nemohl zahlédnout žádný člověk, dala se do běhu. Nebyla stejně rychlá jako její rodiče, ale byla rychlejší než lidé. Měla namířeno do nemocnice. Carlisle jí vždycky dokázal poradit a ona ho měla vážně ráda. Rozhodně k němu měla blíž než sestra.

Alespoň v něčem jsem lepší, pomyslela si a za běhu se zasmála.

V nemocnici už ji znali. Chodívala tam často, takže už nikoho nepřekvapilo, když si to nakráčela přímo do Carlisleovy ordinace.

„Carlie, co tady děláš?“ podivil se Carlisle a odtrhl oči od papírů. Poloupírka se posadila na vyšetřovací lehátko.

„Pohádala jsem se s Renesmé,“ zašeptala. „Můžu tady s tebou zůstat?“ zeptala se a dívala se na něj přes své dlouhé řasy. Byla vážně krásná, i když si to neuvědomovala. Měla už odmalička pocit méněcennosti kvůli svojí sestře, že vůbec nechápala, jak je ve skutečnosti úžasná. Carlisle se na ni usmál.

„Jistěže můžeš. Ale zavolej Esmé dřív, než po tobě vyhlásí pátrání,“ zasmál se. „Musím jít na vizitu, počkáš tu na mě?“

„A nemohla bych jít s tebou?“ Zelené oči jí zazářily vzrušením. Carlisle se jenom rozesmál a přikývl. Carlie se líbila nemocnice. Chtěla pomáhat lidem stejně jako její „dědeček“. Nikomu z rodiny to neřekla, ale měla velké plány po střední škole.

Celý den se držela Carlislea jako ocásek. Pečlivě si ukládala vše do paměti tak, jak to dělala pokaždé. Chtěla být dobrou doktorkou. Krev jí nijak zvlášť nevadila, takže jí v cestě už nic nestálo.

„Nemáš hlad, Carlie? Koupím ti něco v automatu,“ navrhl jí Carlisle, když se večer vraceli do jeho ordinace.

„Ne, to je dobrý. Jídlo z automatu děsně páchne,“ zasmála se a pohodila zrzavými kudrnami. Jeden kluk se sádrou na noze málem upadl, když ji viděl.

„Dobře, zavolám Esmé, aby ti něco uvařila,“ navrhl jí upír a usmál se. „Můžeš jít zatím do auta. Převleču se z pláště a pojedeme domů.“ Podal jí klíčky a rychle zmizel. Carlie vyšla na nemocniční parkoviště. Nebyla jí zima, přesto cítila, že se opět ochladilo. Za chvíli budou Vánoce. Podívala se na noční zatažené nebe a na nos se jí snesla osamělá vločka. Usmála se a zamířila k autu. Než se vůbec stihla posadit na sedadlo, Carlisle byl zpátky.

„Nechceš mi říct, kvůli čemu jste se s Renesmé pohádali?“ Celý den na to nepřišla řeč, až teď, když se Carlisle řítil silnicí. Carlie se podívala z okna.

„Ona mi prostě pořád dělá tolik naschválů. Vím, že mě mají táta i máma stejně rádi jako ji. Jenže je to pořád Renesmé sem, Nessie tamto. A ona toho tolik zneužívá.“ Stekla jí slza. Carlisle se na ni díval. Věděl, jaká dokáže Renesmé být, a taky věděl, že to celá rodina přehlíží.

„Víš, Carlie, Renesmé je prostě Renesmé. Všechny udivovala už od narození a hodně věcí jí prošlo bez postihu. O to můžeš být ty šťastnější. Nejsi rozmazlená a jsi sama sebou a to je víc, než má Renesmé. A že nemáš zvláštní schopnosti? Já žiji už tři sta let, žádné nadání nemám a taky jsem to přežil,“ zasmál se. Carlie si otřela slzy a taky se usmála. On vždycky věděl co říct.

Zaparkoval auto v garáži a Carlie vystoupila. Čekal na ni Edward.

„A jéje,“ zašeptala a kajícně se usmála. Její táta měl ve tváři  nazlobený výraz.

„Tati, promiň, omlouvám se, že jsem utekla ze školy. Ale všechno to doženu, slibuju.“ Carlie svoji omluvu myslela smrtelně vážně, a když Edward viděl, že se jí v koutku oka usadila slza, úplně ho přešel hněv.

„Dobře, holčičko, ale už žádné záškoláctví,“ usmál se a objal ji. I přes všechny neshody a křivdy ho Carlie milovala, stejně jako svoji matku.

„Pojď se najíst,“ řekl jí. Carlie utíkala do kuchyně. Esmé jí zrovna dávala na talíř kuřecí řízek.

„Ahoj Esmé, jak ses celý den měla? Krásně to voní.“ Carlie byla jako velká voda. Po dlouhé době měla celkem dobrou náladu.

„Ahoj zlatíčko. Jsem ráda, že se usmíváš.“

„Carlie Cullenová, jak to že jsi nebyla ve škole?“ Bella se objevila v kuchyni jako duch. Carlie vyděšeně polkla.

„Já myslela, že jsme to vyřešili už s tátou,“ hlesla vyděšeně.

„Víš, jak mi bylo, když mi Nessie zavolala, že sis klidně utekla jen tak pryč? Bála jsem se o tebe,“ křičela Bella. Za ní stála Renesmé a škodolibě se na Carlie usmívala.

„Mami, moc se omlouvám, že jsem ti způsobila starosti. Byla jsem v nemocnici. Pomáhala jsem Carlisleovi a on říkal, že jsem vážně dobrá,“ snažila se Carlie přesvědčit matku.

„A kromě toho jsem se pohádala s Renesmé.“ Teď to byla Carlie, která se zlomyslně smála.

„Proč?“ chtěla vědět Bella.

„Renesmé věděla, že pojede odpoledne s Jakem do kina, přesto mi až ve škole oznámila, že mám jít domů pěšky,“ žalovala Carlie.

„Ale ona mě urazila! Řekla, že jsem tlustá!“ nenechala se Nessie.

„Jo a ona mě chtěla uškrtit.“

„Nesnáším tě!“

„Já tebe víc, ty fifleno!“

„Tak dost! Jeden by řekl, že se k sobě jako sestry budete chovat slušně!“ rozkřičela se Bella.

„To ona všechno kazí!“ zavřeštěla Renesmé.

„Tak pardon, že nejsem dokonalá!“ zakřičela Carlie na oplátku. Jejich hádku už sledovala celá rodina.

„Máš pravdu, nejsi!“ zasmála se zlomyslně Nessie.

„Aspoň mě všichni mají rádi kvůli tomu, jaká jsem, a ne proto, že jsem si je získala svojí přitažlivou mocí!“ Carlie teď očima provrtávala svoji sestru a věděla, že už zašla příliš daleko.

„Sázím na Carlie,“ zasmál se Emmett.

„To ani náhodou, Ness se pěkně nakrkla,“ nesouhlasil Jasper.

Renesmé se dala do pohybu a chystala se vrhnout na svoji sestru.

„Ne!“ Slyšely zakřičet svoji matku. Renesmé už skoro Carlie chytila, když vtom ji cosi odmrštilo na protější zeď. Carlie zůstala stát a zírala na svoje ruce. To ona ji odhodila, ani se jí ovšem nedotkla. Všichni zůstali jako opaření. Renesmé se zvedla ze země a provrtávala sestru pohledem.

„Tos byla ty?“ zeptala se Rosalie Carlie. Zrzka jen němě přikývla.

„Je možné, aby získala Carlie schopnosti až teď?“ zeptal se Edward.

„Ano, myslím, že ano,“ potvrdil jeho teorii Carlisle.

Autor: Dannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ve stínu sestry - 1. kapitola: