Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve stínu sestry - 6. kapitola

10.01.2012 (07:30) • Dannie • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 2048×

„Kde jsi byla?“ uhodil na Carlie Edward, jen co se objevila v domě. Bez vysvětlení po něm hodila svůj mobil se zprávou od Alice.

„To není možné,“ zašeptal a v očích mu proletěl čirý děs.

„Volala jsem Carlisleovi i Emmettovi. Jsou na cestě domů, ale vypadá to, že dorazí až těsně před Volturiovými,“ oznámila Carlie a věděla, že to neříká pouze svému otci, ale i zbytku upírů, všichni to slyšeli. Ve dveřích se ukázala Bella, v obličeji výraz plný bolesti.

„Všichni zemřeme,“ zamumlala a objala Carlie. Ta jen strnule stála, neschopná objetí opětovat. Přiřítila se i Renesmé s Denalijskými, a tak se Carlie raději vytratila. Nikdo si toho nevšimnul. Kdyby jen Bella věděla, co chce její dcera udělat, snad by se i snažila oponovat kouzlu Nessie. Neměla však o ničem ani tušení, a tak se Carlie vzdala veškeré naděje.

Ty dva dny byly snad nejhorší v jejím životě. V domě vládl nezvyklý chaos, všichni byli vyděšení. Carlie většinu času trávila v pokoji, nikdo za ní nepřišel a ona v tom viděla výhodu. Pro nikoho tady nic neznamená, nebude těžké odtud odejít. Z pokoje vylezla teprve v noci před příchodem nepřátel. Všichni zmizeli na lov a ona měla dům pro sebe. Celý den nejedla a řekla si, že si uvaří něco vážně dobrého. Konec konců bude to její poslední jídlo v tomto domě.

Nemotorně se motala okolo sporáku, výsledek její snahy však byl uspokojivý. Zakousla se do dobře vypadajícího, krvavějšího steaku a zavřela oči. Přežvykovala a snažila se v paměti hledat nějakou opravdu šťastnou vzpomínku z tohoto domu. Ať si lámala hlavu, jak chtěla, nemohla na nic přijít. Jistě, měla hezké vzpomínky, žádná z nich však nebyla nijak zvlášť šťastná. Nebylo se však kvůli čemu trápit. Za chvíli tento dům opustí a začne nový život. Snad bude lepší než ten předešlý.

Když dojedla, vydala se nahoru do svého pokoje. Rozhlédla se kolem sebe. Na stěnách viselo pár plakátů, které tam vylepila jen z toho důvodu, aby stěny nebyly tak smutné. Nad postelí měla zavěšený lustr s hvězdičkami, který jí kdysi dávno vybrala Esmé. Musela se usmát, aby zahnala slzu, která se jí objevila v koutku oka. Otevřela skříň a z jejího úplného dna vydolovala krabici. Sedla si s ní na postel a nadzvedla víko. V té krabici měla pro ni důležité věci. Bylo tam několik fotografií. Na té vrchní byla její matka a otec ve svatební den. Její mamce to moc slušelo, když byla člověkem. Zamrzelo ji, že nemá alespoň oči po ní. I to mohla mít jedině Renesmé, ani to jí její sestra nedopřála.

„Však počkej, Renesmé, já ti jednou ukážu,“ zamumlala Carlie a podívala se na další fotku. Tam byla celá její rodina, dokonce i ona se svým dvojčetem. Nessie si hověla pěkně na Bellině klíně, zatímco Carlie se jim batolila u nohou. Nikdy si jí nikdo nevšímal. Neměla sílu dívat se na fotky dál. Vzala je a strčila do malé tašky přes rameno. Potom z bedny vytáhla zfalšované pasy a občanky, které kdy měla vyrobené, a strčila je k fotkám. Jakožto Cullenová měla přístup k financím rodiny, a tak vysypala pokladničku. Za ty roky s dost tučným měsíčním kapesným měla našetřeno něco přes šedesát tisíc dolarů. V hotovosti měla asi polovinu, zbytek na účtu. Vzala peníze i kreditní kartu a taktéž je schovala do tašky. Poslední, co si chtěla odnést z tohoto domu, byly dva stříbrné hřebínky do vlasů. Bella je měla na svatbě, patřily babičce Swanové. Carlie je jako malá velmi obdivovala a Bella jí je v jednom záchvatu mateřskosti věnovala.

Byla sbalená. Nic víc si odtud odnést nechtěla. Ani nebylo co. To, co tu nechávala, byly pouze věci, nic neznamenaly. Může si takových krámů pořídit tisíce, když bude chtít.

Než se propadla do říše snů, pečlivě veškeré myšlenky na útěk schovala hluboko do své mysli. Byla skoro u cíle, teď už nesmí nic pokazit. Zítra ji možná zabijí a možná získá novou rodinu. Neusnula, spíše upadla do komatu.

„Lie, vstávej,“ ozvalo se jí u ucha. Carlie nepříjemně nakrčila nos.

„Jdi do háje Nesso,“ zavrčela.

„Lie, zmeškáš svoji smrt,“ řekla ironicky Nessie, až její dokonalá zvonkohra vydala falešný tón.

„Vypadni z mého pokoje, nebo ti pomůžu,“ zamumlala zelenoočka a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Hele, Carlie, prosím tě, vylez z té postele.“

„Páni, to prosíš. Nevěděla jsem, že to umíš,“ odpověděla jí jízlivě Carlie, ale vstala.

„A teď vodjeď z mého pokoje, nebo poznáš novou cestu. Střemhlav z okna,“ pohrozila jí Carlie a Nessie zmizela jak ohnivá střela.

Carlie se spokojeně usmála a zmizela v koupelně. Provedla úplnou očistu těla. Napustila si teplou vanu s pěnou, umyla si vlasy šampónem s vůní vanilky. Vyčistila si zuby a vlasy vyfénovala do sucha. Bude jiným člověkem, bude jinou upírkou. A jestli umře, ať je alespoň hezká. Oblečení měla pečlivě vybrané – černé rifle a zelené tričko. Opravdu jí to slušelo. Přehodila si přes rameno pruhovanou tašku a sešla dolů. Bylo tam úplné ticho, nikdo se ani nepohnul. Sedla si na sedačku a začlenila se do toho sousoší upírů.

Slyšela je ještě asi pět minut předtím, než doběhli do domu. Carlisle a Esmé. Srdce jí lehce poskočilo radostí a vrhla se hnědovlasé upírce se srdcovitým obličejem do náruče.

„Carlie,“ zašeptala Esmé a lehce ji objala. Upíři z Denali opovržlivě sledovali Carlie, té to však bylo jedno. Byli tady s ní, teď už věděla, že je její rozhodnutí správné. Zachrání je, svoji rodinu.

Edward vedl velice rychlý rozhovor s Carlislem. Přemýšleli nad tím, jak by se nejlépe dal využít dar Belly a Carlie. Zatímco Edwardova dcera už svůj dar celkem opanovala a věděla, co dokáže, jeho žena sotva dokázala zaštítit jednu osobu. Bylo jasné, že se ty dvě musejí propojit, potom budou jejich schopnosti fungovat.

„Měli bychom jít,“ řekl Carlisle.

„Ale Emmett a Rosalie...,“ začala Renesmé, ale Edward ji přerušil.

„Měli by to za námi stihnout na mýtinu,“ ujistil ji.

Všichni vyběhli nadzvukovou rychlostí do lesa. Carlie se držela poslední. Ona k nim nepatřila. Doběhla a postavila se tam, kam jí řekli. Mezi svoji matku a Renesmé. Bylo jí to jedno, pro to, co chce udělat, bylo opravdu jedno, kde stojí. Z keřů za nimi vyběhla krásná blonďatá Rosalie a její druh Emmett. Krátce se se všemi objali. Bylo to opravdu těsné.

„Už přicházejí,“ zašeptala Rose a všichni se zahleděli na protější okraj lesa. Pomalu se z něj vynořovali černé postavy. Bylo jich stále víc a víc. Carlie rozprostřela před celou jejich čtrnáctičlennou skupinu svůj štít. Nemohla riskovat okamžitý útok. Nestihla by Volturiovým vysvětlit svůj plán. Bella ji chytila za ruku a snažila se s její pomocí napojit na svůj štít. Jestli se jí to povedlo, Carlie netušila.

Garda Volturiových se zastavila a Carlie bylo jasné, že jestli dojde na boj, nebudou mít proti čtyřiceti upírům nejmenší šanci.

Jeden z upírů v černém plášti vystoupil z řady. Tři další se mu drželi v patách.

„Carlisle, jak nádherný den. Rád tě vidím, starý příteli. Škoda jen, že je to v tak zlé situaci,“ usmál se Aro a měřil si Renesmé s Carlie.

„Věřím, že pochopíš, jak se váš informátor mýlil. Carlie ani Renesmé nejsou lidé,“ řekl klidně blonďatý upír, Carlie však věděla, že je nervózní stejně jako zbytek jejich skupiny.

„Že nejsou? Carlisle, co to povídáš? Vždyť všichni slyšíme jejich srdce. To je hrubé porušení zákona o utajení našeho světa. Myslel jsem, že jste se poučili,“ řekl s úsměvem Aro. Najednou se ozvala Renesmé. Bella krátce zasyčela, ale nemohla už nic dělat.

„Nejsme lidé, jsme poloupírky. Já i moje sestra jsme dcery Edwarda a Belly. Ale naše matka nás porodila ještě jako člověk,“ vysvětlovala. Arovi se v očích podivně zablesklo. Renesmé rychle pokračovala.

„Mám schopnost, můžu vám ukázat pravdu!“ vyhrkla. Aro se otočil na Caia a Marca. Caius horlivě vrtěl hlavou v nesouhlasu, Marcusovi to bylo zdá se jedno, a tak jen lehce přikývl a opět se ponořil do svého světa.

„Tak dobře, rád se podívám na váš příběh. Bylo by opravdu nemilé, kdyby to dnes skončilo špatně,“ usmíval se Aro dál a i se svými třemi upíry vyrazil vpřed. Carlie se podívala na Bellu a Renesmé. Všechny tři vyšly naproti Volturiovým. Jacob ve své vlčí podobě zakňučel a chtěl se vydat za Nessie.

„Jacobe, zůstaň,“ přikázala mu hnědoočka a Jake se s protesty posadil do trávy. Nespěchaly, šly normálním tempem jako lidé. Na Arovi byla vidět neskrývaná nedočkavost. Už-už to vypadalo, že se k nim rozběhne, aby mohl vidět celý život dvojčat. Zastavili se tváří v tvář asi jen metr a půl od sebe. Bylo vidět, že se Bella celá třese napětím a vztekem. Carlie jí stiskla ruku a snažila se matku uklidnit. Renesmé se pomalu naklonila k Arovi.

„Jak se jmenuješ, maličká?“ zeptal se jí.

„Renesmé. Tohle je moje sestra Carlie,“ představila sebe i sestru a natáhla k němu ruku. Aro ji bez dalších zbytečných slov přijal. Trvalo to snad pět minut, než byl spokojen s tím, co viděl. Otevřel oči, pustil její ruku a zadíval se do dálky.

„Zajímavé, vypadá to, že jsme narazili na nový druh,“ řekl zasněně a obrátil se ke Carlie. „Ukážeš mi i ty svoji minulost?“

Carlie beze slova vložila svoji ruku do jeho dlaní. Nebylo třeba slov, její myšlenky řeknou vše. Aro se nejprve zaměřil na její úplně první vzpomínku, když se narodila. Viděl maličkou Renesmé v Bellině náručí a Carlie, kterou držel Emmett. Pak viděl jiné vzpomínky. Neustávající šikana od sestry Renesmé a její žal. Dlouho se probíral hlavou Carlie až narazil na myšlenku, kterou hledal. Carlie podvědomě slyšela, jak její otec zasyčel. Aro našel myšlenku na spojenectví s Carlie. Chtěla od Cullenových odejít, chtěla jít s nimi.

Odpoutal se od jejich myšlenek a zahleděl se jí ostražitě do očí.

„Opravdu s námi chceš odejít?“

„Cože?!“ vyhrkly Bella i Renesmé současně a Bella chytila Carlie za ruku.

„Mami, pusť mě,“ zasyčela varovně Carlie, ani se na ni nepodívala. „Ano,“ odpověděla rozhodně Arovi. Aro se ohlédl po svých bratrech. Caius teď vypadal velice zaujatě a nakonec přikývl.

„Dobře tedy,“ usmál se na svoji novou svěřenkyni.

„Ne!“ zakřičela Bella a chtěla svoji dceru chytit a odtáhnout. Carlie se ani neotočila, jen mávla rukou a Bella i s Nessie odletěly zpět ke smečce. Už nebyli její rodina.

„Mám ale podmínku,“ vyhrkla rychle na Ara. Ten si ji obezřetně přeměřil, ale pak pokýval hlavou, že poslouchá.

„Nic se jim nestane, necháte je na pokoji. Já ani Renesmé nejsme nebezpečné.“

Aro se ani nemusel rozmýšlet. Přírůstek s tak ohromným darem jako je Carlie by nikdy tak snadno nezískal. Byl ochotný pro ni udělat vše.

„Ale samozřejmě, Carlie, nic jim nehrozí,“ zasmál se a chytil ji okolo ramen. Pomalu spolu začali odcházet ke zbytku Volturiových. Tři Arovi upíři už nechránili jen jej, ale i Carlie. Bella zoufale zaječela. Carlie se ohlédla a spatřila svojí matku na kolenou. Plakala bez slz a zoufale hledala pomoc u své rodiny. Cullenovi už však neměli nejmenší šanci. Carlie se stala nenávratně Volturiovou.

Autor: Dannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ve stínu sestry - 6. kapitola: