Renesmé Cullenová, dokonalé dítě s úžasnou schopností. Carlie Cullenová, pravý opak svého dvojčete. Belle se jako člověku narodila poloupíří dvojčátka. Renesmé, jak ji známe z knih, všechny učarovala svojí mocí. Carlie byla stejně krásná jako její sestra, ale neměla v sobě tu zázračnou moc - omotat si každého okolo prstu. Neprojevila se u ní žádná zvláštní schopnost a nejspíš jako jediný poloupír zdědila po matce nešikovnost. Celý život žila ve stínu své dokonalé sestry. Ne snad, že by jí rodina projevovala méně lásky, ale Renesmé se svojí sestrou nijak dobře nevycházela. Už jako malé holčičky si dělaly naschvály a nijak se to nezlepšilo, když vyrostly. Ale co když se vše změní? Co když Carlie objeví schopnosti, o jakých se jí ani ve snu nezdálo? Co když se karta obrátí?
03.08.2011 (15:45) • Dannie • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3076×
Carlie stála u kuchyňské linky a bezmyšlenkovitě míchala obsah misky. Právě si vařila večeři. Celé její rodině stačila k životu krev, dokonce i její sestra lidské jídlo odmítala. Carlie to nevadilo, měla ráda těstoviny a omáčky. Krev pro ni byla až na druhém místě.
„Ahoj Lie!“ zašvitořila ode dveří její sestra. Carlie se lekla a drcla loktem do skleničky se sójovou omáčkou. Ta se vydala rovnou k zemi. Její instinkty zareagovaly, ale prsty její sestry byly rychlejší a omáčka už stála na svém místě.
„Ty jsi tak nešikovná,“ zasmála se Nessie a přidal se k ní i Jacob. Jak Carlie nesnášela ta pravidla otisku. Jacob se bez Nessie choval naprosto normálně, ale když byl s ní, smál se jejím vtipům, vždy s ní souhlasil. Carlie na to byla alergická.
„Chytila bych to sama,“ zamumlala a opět začala míchat omáčku v misce.
„A jsi si jistá, Lie?“ zeptala se nevěřícně sestra. Carlie zaskřípala zuby.
„Ano, a už jsem ti víc než tisíckrát říkala, ať mi neříkáš Lie. Nesnáším to,“ procedila Carlie a přelila omáčku do hrnce, který postavila na sporák. Nessiin smích se rozlehl celým domem.
„Ale to já přece vím, Lie!“ zašvitořila a vyběhla do patra s Jacobem za zády.
Carlie stekla z oka slza. Rychle ji setřela. Nebude kvůli svojí hloupé sestře plakat. Tak, jako už tolikrát, snažila se odehnat chmurné myšlenky prací, i když jí při tom popadala spousta věcí na zem a hodně se jí toho nedařilo. Poslední kapka pro ni ovšem byla, když se omylem opřela o rukojeť kastrolu s omáčkou a celý bublající obsah se vylil na zem. Následovala hlasitá rána, jak kastrol spadl na zem do omáčky.
„Kruci!“ zakřičela Carlie, popadla vidličku a mrskla s ní proti zdi. Zapomněla na svoji sílu a vidlička zůstala zabodnutá v dřevěném obložení místnosti. To ji nezastavilo a mrskla stejným směrem i nůž. Čekala, že uslyší uspokojující zvuk, jak čepel protíná dřevo, ale nestalo se tak. Otočila se a hleděla do karamelových očí své matky.
„Co tady vyvádíš?“ zeptala se káravě Bella, která v ruce držela nůž. Carlie vzala hadr a klekla si na zem vedle té spouště.
„Nic,“ hlesla a začala ten nepořádek utírat.
„Myslím, že nic vypadá trochu jinak. Esmé nebude šťastná, až uvidí, co jsi provedla s obložením.“ Přestože Bellin hlas byl přísný, neubralo mu to nic na kráse.
„Zabij mě za to,“ šeptla ironicky Carlie a protočila oči.
„Co to povídáš?“ zeptala se trochu vyděšeně Bella. Carlie se zvedla na nohy.
„Já prostě nejsem ta dokonalá dcera! Jsem mnohem obyčejnější, mnohem míň úžasná! Nemám žádné skvělé schopnosti, jsem prostě jen obyčejná, nešikovná Carlie! Člověk by řekl, že už jste si na to za ty roky zvykli!“ rozkřičela se Carlie na matku a slzy se jí proudem valily po tvářích. Bella se jí dívala do zelených očí. Než se stal Edward upírem, jeho oči měly stejnou barvu. Slova její dcery se jí dotkla. Měla pocit, že obě vychovává stejně. Přešla ten malý prostor ke svojí dceři a objala ji.
„Ty jsi nikdy nebyla obyčejná, Carlie,“ zašeptala jí do vlasů. Carlie se ale z matčina sevření vymanila a vyběhla ven do lesa. Měla hlad a když její snaha připravit si jídlo nebyla úspěšná, musí jít lovit.
Bella zůstala stát v kuchyni a prosklenou stěnou se za dcerou dívala. Edward ji objal okolo pasu a položil si hlavu na její rameno.
„Mám o ni starost,“ řekla mu Bella.
„Já vím. Je jiná než Renesmé,“ souhlasil Edward. Renesmé zatím všechno sledovala zpoza rohu a na tváři se jí objevil úsměv. To ona byla ta dokonalá.
Autor: Dannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ve stínu sestry - Prolog:
Hej, že já už to někde četla... nepsala jsi to náhodou na ff? Ale tehdy jsi nějak přestala psát, tak doufám, že tady to dopíšeš celý. Je to super a moc se těším na další.
pato povídka už tu bula že jo já jí už četla ale nebila dakončená
Bezva nápad todleto... Moc se mi tahle povídka zalíbila takže šupem další prosím
Wow, jw to velmi zajímavé, zajímá mě, jak to bude dál. Máš nádherný styl psaní, využij toho Piš honem dál, máš za sebou zástup nedočkavců!
Musím říct, že i když čtu povídku se stejným námětem, dvou sestrách, i tahle se mi líbí. Ness je v ní mnohem větší mrcha, Carlie je více člověkem a líbí se mi to. Pěkné, určitě pokračuj.
Je to moc hezký,už se těším na další,tenhle námět je báječnej,jak tady zmiňují holky a tvoje kapitolka vypadá moc slibně
Super nápad, aj keď tu už jeden taký bol, ale prestal ma baviť, toto vyzerá sľubne. Teším sa na pokračko
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!