Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčnost je jen začátek - 10. kapitola

26.01.2013 (13:15) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 4422×

10.    NÁLADY

Po angličtině jsem měla jít na biologii, užuž jsem se chystala vejít do třídy, když mě doběhla Alice.

„Dnes na hodinu nepůjdeš,“ oznámila mi a tahala mě k parkovišti.

Zmateně jsem se ohlédla zpátky ke třídě. Kupodivu na nás nikdo nekoukal, takže jsem se zase uvolnila a otočila se k Alici. „Proč ne?“

„Zjišťují se krevní skupiny,“ oznámila mi. „Takže naše nakupovací odpoledne začneme dřív.“

Ještěže mě Alice našla, protože bych musela vymýšlet plán, jak se vypařit, aniž bych tím vzbudila pozornost. Ale stálo by za to vidět učitelův obličej, až se bude snažit píchnout mě jehlou do prstu.

„A ostatní?“

„Už čekají v autě. Kdyby se tě někdo zítra ptal, tak jsme byli na kontrole u doktora.“

Přikývla jsem. Kluci zase jeli Edwardovým Volvem a ani na nás nepočkali, takže když jsme došly k autům, už byli fuč. Nasedla jsem do Rosaliina kabrioletu a vyrazily jsme. Ta dlaha mi příšerně lezla na nervy, a tak jsem jí sundala. Nechtěla jsem myslet na angličtinu, ale Edwardův zvědavý pohled, jeho neskutečnou blízkost, když pochválil moje kreslení, a ten pohled, který mi věnoval, když se přeřekl – to všechno jsem snad měla vypálené na sítnici.

Chtěla jsem začít mluvit o tom, co si koupíme, abych přinutila Alici nebo Rose k mluvení, ale Al mě předběhla a začala zrovna s tím tématem, na které jsem se snažila zapomenout.

„Tak jaká byla angličtina?“ zeptala se a mrkla na mě dozadu.

Vzdychla jsem. „Hm, dobrá,“ odbyla jsem jí. Jestli jsem si myslela, že se s mojí odpovědí spokojí, mýlila jsem se.

„Seděla jsi s Edwardem?“ Její hlas byl najednou nejistý, jako by se domnívala, že když jsem s ním seděla, musela být nějaká akce. No, akce byla, ale rozhodně se o ní nebudu zmiňovat.

Zamručela jsem na souhlas a dál sledovala krajinu z okénka – vypadalo to na déšť, a tak jsme, než jsme odjely, zatáhly střechu.

Alice se ke mně dozadu otočila celou horní polovinou těla a hodila po mně ten výraz, že si klidně počká. „A?“

Začala mi lézt na nervy. „Alice, tak co chceš sakra vědět?“ vybuchla jsem. „Mám ti popsat každý detail hodiny? Že mě uprostřed hodiny začal omamovat a všimnul si toho učitel, který požádal, aby jeden z nás zopakoval slova, která právě řekl Romeo v televizi? Že se Edward přeřekl a místo ´Ach, Julie, proč jsi tak krásná´ málem řekl ´Bello´? To jsi chtěla slyšet?“

Alice se na mě zírala, rty, které měla překvapením trochu pootevřené, se najednou roztáhly do širokého, spokojeného úsměvu. „Jo, přesně tohle.“

Rosalie se na mě podívala do zpětného zrcátka. „On tě omamoval?“ optala se s pobaveným úsměvem.

Sakra. Jestli na tohle budou myslet před ním, je to zase v háji.

„Jo, tak, jak to dělají upíři. Hypnotizující oči, dokonalá vůně dechu…“ vyjmenovala jsem. Doufala jsem, že tohle je přesvědčilo, že mě neomámil, protože mě přitahuje, ale protože to prostě upíři dělají – omamují.

Obě několikrát zakývaly hlavou. „Jasně, protože to tak upíři dělají. My víme.“ Byl to takový ten ironický hlas, který dával jasně najevo, že mi nevěří ani nos mezi očima. Dobře, tak to se mi moc nepovedlo.

„Myslete si, co chcete,“ zamumlala jsem rozmrzele.

Rose se po mně ohlédla dozadu. „Před námi si přece nemusíš na nic hrát, Bello.“ Otočila se zpátky k vozovce, ale stále mě sledovala ve zpětném zrcátku.

Byla jsem zmatená. Myslela jsem, že jim Jasper řekl, jak to se mnou teď je, ale ony si, zdá se, stále myslely, že k Edwardovi něco cítím. Měla jsem mlčet, abych nepokračovala v tomhle protivném tématu, ale já byla děsně zvědavá. „Říkal vám Jasper… dneska něco?“

Alice se na mě znovu otočila jako předtím a ruku si položila na mé koleno. „Ano, řekl nám, o čem jste se po hodině bavili, ale my tomu nevěříme. I Jasper je trochu na pochybách a Emmett taky. Ale my s Rose jsme si jisté, že to, co jsi Jazzovi řekla, byla lež.“

Málem jsem zalapala po dechu, ale tím bych se jistojistě prozradila. Jak z toho teď kruci ven? „Jak jsem řekla: myslete si, co chcete.“ Uhnula jsem s nohou a Alicina ruka spadla do prázdna.

Obrátila oči v sloup a otočila se dopředu. „Vůbec nevím, proč to děláš. Je to hloupost. Navíc, jestli opravdu Edwarda nemiluješ a tenkrát ti šlo jen o pohlavní styk… co to mělo dneska být na té španělštině? Ta Jessica ti možná uvěřila, že jsi jí jen ukazovala příklad, ale mě tak snadno neoblafneš. Emmett to slyšel taky.“

„Já vím,“ zamručela jsem a vzdychla. „Nemůžeme se raději bavit o nákupech? Prosím?“

Obě dvě zavrtěly nesouhlasně hlavami, ale už o tom znovu nepromluvily.

„Kino začíná až za půl hodiny, do té doby stihneme i spodní prádlo,“ stála si za svým Alice a rozkazovačně ukazovala k obchodu Victoria´s Secret, kde měli zrovna kolekci opravdu hodně sexy prádélka, které jsem ale zarytě odmítala.

Založila jsem si ruce na prsou. „Můžeme přece jít i do jiného obchodu, ne? Já mám spodního prádla a košilek na spaní dostatek.“

„Ty hadry, co sis přivezla z New Yorku, se za spodní prádlo či košilky nepočítají.“

„Je to z obchodů, do kterých bys sama šla!“

„Ano, ale ty věci už jsou tak tři měsíce staré. Potřebuješ nové, a to hned.“ Vzala mě za ruku a táhla k vchodu obchodu.

Rose, Jasper a Emmett nás s pobaveným úsměvem na tváři pozorovali a čekali, až se dohodneme. Edward stál vedle nich, ale jeho výraz byl zase nečitelný.

„Ne,“ vyhrkla jsem a vyškubla se jí.

Znovu mě chytla za ruku a popotáhla mě. „Ale ano. Pojď.“

Najednou nás něčí paže chytili za ruce a odtrhli je od sebe. Vzhlédla jsem. Samozřejmě!

„Jestli Bella nechce do toho obchodu, tak jí nenuť, Alice,“ řekl Edward a já v jeho očích zahlédla záblesk zlosti.

Jak krásně mé jméno znělo z jeho úst… NE! Já nejsem malomocná, zvládla bych si prosadit svou i bez jeho pomoci. Nemůže mě pořád ochraňovat. Musím mu ukázat, že o něj nestojím, přestože to není pravda. Ale bylo snadné se na něj zlobit.

Kysele jsem se na něj usmála. „Rozmyslela jsem si to.“ Vytrhla jsem se z jeho sevření a odkráčela do Victoria´s Secret. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych načerpala energii. Teď mu ukážu! Ukážu mu, jaká je Bella Cullenová „doopravdy“.

Vrhla jsem k prvnímu stojanu, co byl poblíž, vyhrabala svoji velikost a ramínko si hodilo přes rameno. Ohlédla jsem se po své rodině, protože mi bylo divné, že Alice ještě nerozkazuje, abych šla do kabinky, že mi vše přinese. Stále stáli na tom samém místě; překvapeně za mnou zírali, načež se podívali na Edwarda, který měl zlostně zaťaté ruce v pěst a koukal na mě. Škodolibě jsem se usmála.

Byla jsem překvapená, jak mi šlo úplně samo od sebe být na něj nepříjemná, chovat se, jako že je mi úplně ukradený. Jenže jsem ty věci musela teď spojit s tím, že jsem akorát milovnice sexu, pro kterou není láska důležitá a která se za ty desetiletí, co žila mezi zamilovanými páry, nic nenaučila.

Pokračovala jsem ve vybírání spodního prádla a sem tam přihodila i nějakou tu košilku. Brzy se ke mně připojily Alice a Rose a pomohly mi s hledáním. Mlčely, vůbec nedávaly najevo svoje pocity z předchozí události, jako by se vůbec nestala. Kluci si šli sednout ke kabinkám, kde byly zjevně nějaké sedačky, nebo tak.

„Všechno?“ zeptala se mě Alice po několika minutách.

Měla jsem toho opravdu dost. Nikdy jsem takhle dobrovolně nenakupovala. Když už jsem šla do obchodu, tak to teda většinou byl nějaký značkový a celkem drahý, ale nakoupila jsem si jen pár věcí.

Přikývla jsem. „Jo, jdeme to vyzkoušet.“ Alice měla jen dvě noční košilky a jedno spodní prádlo. Neptala jsem se, proč se prostě nepodívá, jestli jí to bude, a pak to nejde rovnou zaplatit. Rosalie měla také pár kousků.

Emmett s Jasperem se šibalsky usmívali, když jsme zalézali do kabinek. Byli zjevně natěšení, až jim budou jejich manželky dělat módní přehlídku. Edward byl zase bez výrazu, ale viděla jsem, jak zatíná ruce v pěst.

První košilka vypadala docela pěkně a i mi sedla. Podívala jsem se ven, jestli už se ukázaly i holky. Byly tam, tak jsem také vylezla.

„Ta je hezká. Tu si určitě vezmi,“ pobízela mě Rose s Alicí.

Otočila jsem na kluky a udělala otočku. „A co vy, líbí se vám? Potřebuju i klučičí názor. Tahle košilka nemá oslnit holky.“ Šlo to úplně samo, ani jsem nemusela nad těmi slovy moc přemýšlet. Jako bych dala mozku za úkol, jaké vlastnosti teď mám mít, a on se podle toho řídil.

Emmett s Jasperem byli značně překvapeni mou prosbou, ale pochválili mě. Vyčkávavě jsem se podívala na Edwarda, obličej zproštěn všech emocí.

Byl ještě více zaskočen, než ti dva před ním. „Docela dobrý,“ odbyl mě. V duchu jsem se ušklíbla. Přikročil na mou hru. Bezva.

Vyzkoušela jsem všechny košilky, které jsem měla, a všechny Edward ohodnotil jako „hm, dobrý“ nebo „nic moc“. Byla jsem z toho částečně smutná, částečně naštvaná, ale i pobavená, jak hraje. Bavilo mě se s ním takhle handrkovat. Jelikož jsem si vybrala ke koupi sedm košilek, rozhodla jsem se, že mi jedno spodní prádlo postačí. Když jsem vyšla z kabinky, ukázalo se, že je ze mě Edward úplně hotový.

Zalapal po dechu, což upír normálně nedělá, a vykulil oči, načež se snažil získat svou reakci znovu pod kontrolu. Usmála jsem se. Rosalie s Alicí už měly vybráno a víc toho nechtěly, takže teď seděly svým manželům na klíně a pozorovaly mě.

„Takco tohle?“ zeptala jsem se nevinně. „Je to dobrý?“ Šla jsem o kousek hlouběji do chodby šatny a zadívala se na sebe do velkého zrcadla. V tu chvíli vyšla z vedlejší kabinky nějaká dívka, mohlo jí být tak pětadvacet, blondýna, modré oči.

Zadívala se na mě. „Omlouvám se, že vás tak okukuji. Koukala jsem na tohle prádlo a zdálo se mi… příliš odvážné. Ale vám sluší. Myslíte, že ho mám zkusit?“

„No, jestli jste odvážná i vy, berte i odvážné prádlo,“ řekla jsem zamyšleně a dál koukala na svůj odraz.

Dívka se odmlčela. Když promluvila znovu, šeptala. „Máte štěstí, že vám váš přítel dělá poradce.“ Zasmála se tiše.

„Není to můj přítel,“ odsekla jsem.

Překvapeně se na mě podívala a já v ní zahlédla jiskřičku naděje. „Takže je ten fešák volný?“ zašeptala.

Zaťala jsem naštvaně čelist. „To jsem neřekla.“

Zmateně se podívala na Edwarda, pak na mě a nakonec rychle odkráčela pryč. Dobře jí tak. Nemá mít zálusk na mého–  Není můj!

Vrátila jsem se zpátky k ostatním a všimla si, že všichni – kromě Edwarda – potlačují smích.

„Co je?“ zeptala jsem se otráveně. Chovala jsem se jinak, úplně jinak, a začínalo mě to docela děsit.

Emmett zahýbal obočím. „Trochu žárlivka, co?“

„Co, prosím? To vůbec nebyla žárlivá scéna. Jen jsem si myslela, že by Edwarda ta ženská akorát otravovala. Navíc, byla hrozně nejistá. Pravděpodobně to s chlapy vůbec neumí – „

„My už jsme to pochopili, Bello,“ řekla mi Alice. Na jejich tvářích už úsměv nebyl. Skvělé, teď jsou na mě naštvaní. Ale oni mi nevidí do hlavy, neznají moje obavy. Zarazila jsem se – co jsem to vůbec řekla? S chlapy to neumí? A já snad ano? Proboha, měla bych přestat, než budu mít dočista vymytý mozek!

„Takže co? Líbí?“ optala jsem se znovu. „Ještě k téhle podprsence prodávají tanga, tak nevím, co by bylo – „

„Tyhle jsou perfektní,“ zavrčel Edward. „Za minutu začíná kino, tak rychle.“

Vlezla jsem do kabinky a začala se převlékat. Když jsem si oblékala svou vlastní podprsenku, nějak se mi podařilo povolit si ramínka. V tu chvíli se to neskutečně hodilo – vůbec jsem nevěděla, proč to dělám, byla jsem jako hypnotizovaná.

„Edwarde?“ zavolala jsem přes závěs kabinky. „Mohl bys mi utáhnout ramínko u podprsenky?“

Někdo odtáhl látku a vzápětí jsem na zádech ucítila studené prsty.

„Edward už odešel koupit lístky,“ informovala mě Alice nepříjemným tónem, zatímco mi utahovala ramínko. „Dej mi ty věci, co chceš. Počkáme na tebe před vchodem do kina.“

Vzala si těch několik košilek a spodní prádlo a svou ladnou chůzí odkráčela pryč. Možná jsem to vážně přehnala. Ale dělala jsem věci, kterými bych mu mohla ukázat, že jsem jiná, aby o mě přestal mít zájem. Možná jsem akorát dělala věci, které to všechny ještě zhoršily.

Sakra! Vždyť jsem ho vlastně sváděla!

Připadala jsem si jako úplný blbec a vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou předtím dělo. No, měla bych se mu omluvit? Ale za co? To mu mám říct: Promiň, Edwarde, že jsem tě předtím tak otravovala, já tě jen chtěla pozlobit? To stěží.

Vyšla jsem z obchodu a vydala se směrem ke kinu. Mrkla jsem na hodinky. Teď běží reklamy… Přidala jsem do kroku, přestože jedna část ve mně chtěla zpomalit a nesetkat se s jejich pohledy. Kdybych tak Edwardovi řekla, co k němu cítím, bylo by všechno jiné. Ale já jsem hrozný zbabělec a bojím se, že mu svou láskou akorát ublížím.

Všichni už stáli před kinem. Alice s Jasperem po mně každou chvíli hodili obviňující pohled. Dokonce i Rosalie se na mě někdy hněvivě podívala. Emmett byl jako vždy ve veselé náladě, ale i na něm bylo vidět, že jsem ho zklamala. Edward… měl – překvapivě – nečitelný výraz a ruce v pěst, ale nepochybovala jsem, že uvnitř něj to vře ještě mnohem víc.

„Můžeme,“ hlesla jsem potichu, když jsem k nim dorazila.

Beze slova jsme vlezli do kinosálu a mířili k našim sedadlům. Všechno nasvědčovalo tomu, že budu sedět vedle Edwarda, dokud zmiňovaný nezaplul jako první do naší řady a hned za ním zbytek, takže pro mě zbylo volné místo u schodů vedle Rosalie.

Cítila jsem slzy, jak se mi tlačí do očí, a neměla jsem sílu je zastavit. Předklonila jsem trochu hlavu, aby mi vlasy spadly přes obličej a nebylo tak na mě vidět. Když skončily úvodní titulky a film začal, málem jsem hrůzou zasténala, jakmile jsem si uvědomila, že jsme na romantické komedii.

Někdy v průběhu filmu, který jsem se snažila víceméně ignorovat, jsem si otřela mokré tváře a skrz vlasy se po očku podívala doleva na Edwarda. Ten pohled, který se mi naskytl, mi málem zlomil srdce.

Edwardova tvář byla zkřivená bolestí a silně se mračil na svoje pěsti. Bylo to jako by mě někdo silně udeřil do hrudi a já pochopila, že od teď je to – jeho bolest = moje bolest. Nechtěla jsem ho vidět raněného – ať už duševně či fyzicky – a s vědomím, že za tu můžu já, to bylo ještě horší. Navíc, ukázalo se, že jsem to nezvládla. Možná že už do mě Edward zamilovaný je a já mu tím odmítáním ubližuju mnohem víc, než si myslím.

Ale to je přece blbost. Někdo jako Edward – milující, čistý, obětavý a další a další – nemůže milovat někoho, jako jsem já. A ještě když ten někdo nedokáže milovat celý svým srdcem, jako to dokáže upír. A já myslím, že to nikdy nebudu schopná.

Slzy mi znovu začaly smáčet obličej, ale tentokrát se to neobešlo bez povšimnutí. Jasper nepatrně pootočil hlavu mým směrem a podíval se mi do očí. Musel vycítit mé emoce, pomyslela jsem si. Brzy na to určitě přijde i Edward. Obrátila jsem se rychle k plátnu, setřela slzy a zakázala si dívat se po dobu filmu doleva.

Vůbec jsem netušila, jak se tak kravina jmenuje, ani jsem neznala ty herce, kteří tam účinkovali. Když ale na konci hlavní hrdina vyznával té ženské lásku, slzy mi tekly vytrvaleji než předtím.

„Už tě nikdy nenechám odejít,“ zašeptal poté ten muž své milované do ucha a pevně si ji přitiskl na hruď.

Žena se pousmála. „Navždy spolu.“

Vzlykla jsem a pět párů zlatavých očí se mi podívalo do obličeje. Otočila jsem se na ně a střetla s jeho očima. Ach, chyba. Odvrátila jsem pohled zpátky a dívala se na závěrečné titulky.

„Jsi v pořádku?“ zašeptala vedle mě Rosalie.

Přikývla jsem a popotáhla. „Jo, miluju dojáky.“ Pokusila jsem se o úsměv. Nevím, co z toho pokusu vyšlo, ale moc jí to neuklidnilo. Vlastně jsem dojáky nijak zvlášť v oblibě neměla a zrovna tahle scéna by mi obyčejně přišla hrozně přeslazená a typicky hollywoodská. Jenže jsem těm na plátně tak hrozně záviděla. Ne že by teda přesně věděli, co ve skutečnosti znamená to ´navždy´, ale přesto… Byli to lidé a slíbili si své ´až do smrti´.

Náhle jsem se na sebe neskutečně naštvala. Kde já beru tu jistotu, že Edwarda nebudu navěky milovat? No… ale nemůžu stoprocentně zaručit, že ho milovat budu.

A ještě k otázkám u minulé kapitoly: Edwardův pohled nebude, protože mám celou povídku už hotovou a je naprosto celá z pohledu Belly, takže jak se na to dívá náš upír, to se bohužel nedozvíte. A k tomu, aby ho Bella přestala trápit... Už na začátku jsem říkala, že je to povídka o tom, jak je Bella umanutá a jak se oba dva bojí odmítnutí, takže jestli spolu budou nebo ne, na to si skutečně musíte počkat. ;)

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věčnost je jen začátek - 10. kapitola: