Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčný život - 1. kapitola - Úleva

18.03.2010 (15:15) • NovotnaIrenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1349×

VĚČNÝ ŽIVOT

Kapitola 1. – Úleva

Druhý den ráno jsme byli spokojení, jelikož nám odpadly starosti se strachem vůči Volturiovým. Alespoň prozatím. Renesmé spala, když jsme ji přišli popřát krásné ráno, jako malý anděl. Když byly trable s Volturiovými, záviděla jsem jí, že může usnout a tudíž na pár hodin přestat přemýšlet a ponořit se do svých bezstarostných snů. Ale teď, když už je po všem, jsem šťastná, že neztrácím ani jedinou setinu sekundy a mohu se tak věnovat lásce mého života. Nebo pokud chcete, mé existence. Edward mě neustále uchvacoval svou dokonalostí. Jsem ráda, že se mu svou proměnou mohu alespoň trochu vyrovnat. I když uvnitř sebe si pořád nejsem jistá, že tomu tak je. Edward mě políbil na šíji a mě se zmocnila vášeň, o níž nevím, zda mě někdy opustí. Otočila jsem se a polibky mu oplácela. Najednou ztuhl, což se mu nestávalo od té doby, co jsem byla přeměněna. Než jsem stačila zareagovat, otočil mě směrem k Renesmé. Probouzela se. Otevřela své nádherné dětské oči a zamrkala. „Mami, tati, dobré ráno,“ řekla s nadšením. „Dobré ráno, miláčku,“ řekli jsme jednohlasně, až nás to pobavilo. Nessie se také uchichtla. Skočila nám do náručí a objala nás.

Šli jsme se obléct a pomalu se přibližovali k domu Cullenových. Po otevření vchodových dveří nás čekalo malé překvapení. Nikdo tu nebyl. Na stole byl vzkaz: „Odjeli jsme dál od Forks, na lov. Vrátíme se za 3 dny. Carlisle.“

„To jsem nečekal. Vůbec o tom nemluvili,“ řekl Edward.

„Nemůžeš se divit, neustále jsme jen trénovali na boj s Volturiovými a na lov nebylo moc času,“ reagovala jsem.

„Máš pravdu," souhlasil. „Neuvědomil jsem si, jak ten čas letí. Musíme si najít zábavu. Co kdybychom s Nessie zajeli za Charliem?“ pokračoval.

„Výborný nápad!“ ozval se náš andílek. Svého dědečka Charlieho zbožňovala stejně, jako všechny ostatní z rodiny a oni zbožňovali ji.

„Nejdříve zajdeme na lov, abychom nepokoušeli štěstí. A hlavně to potřebujeme,“ dodala jsem a dotkla se Edwardových kruhů pod očima. Sice jsem se ovládala, až nad tím každý žasl, ale nikdy jsem nemohla vědět, zda to vydržím celý den. Raději jsem se pojistila, aby k ničemu zlému nedošlo.

„Kvůli tvé důkladnosti tě miluji nade vše na světě,“ zašeptal mi Edward do ucha. Nessie mi samou nedočkavostí zatahala za ruku. Našli jsme si stádo jelenů asi dvacet kilometrů od našeho domu. Byli nádherní, a i když mi příliš nevoněli, dostala jsem na ně chuť. Za ty měsíce tréninku jsem se už naučila vysát zvíře bez sebemenšího poškození či poskvrnění svého šatstva. Měla jsem nejlepšího učitele, Edwarda. Vždy porazil svou potravu s takovou nonšalancí, až mě přecházel zrak.

Po návratu k domu na nás už čekal Jakob. Nessie se rozeběhla a skočila mu kolem krku. Jacobovi zajiskřilo v očích. Miloval ji celým svým srdcem, ale přesto ne jako ženu, ale jako osobu, kterou chce do konce života nosit na rukou, i když by s ním nechtěla žít jako žena s mužem. Pro nás to znamenalo jistotu, že ji Jacob ochrání, kdybychom my nemohli a také, že jí neublíží.

Nessie se musela pochlubit: „Jacobe, jedeme za dědečkem Charliem. Pojedeš s námi?“ mezitím se podíval na nás a odpověděl:

„Ne, zlatíčko, nechám vás tento víkend samotné, ať si užíváte s Charliem. Musím se věnovat svému otci. Dlouho jsme se neviděli. Včera večer měl velkou radost, když jsem vstoupil do dveří. Nezlobíš se, viď?“

„Ne, ale víš, že jsi u nás vítaný. Dědeček by tě také rád viděl.“

„Já vím, stavím se za ním i s otcem. Ale je to překvapení, nesmíš mu nic povědět, ano?“ Nessie přikývla na souhlas a Jacob ji pomalu stavěl na zem.

Přiběhla k nám a natahovala se Edwardovi do náruče. Dotkla se jeho tváře a Edward jí po chvíli odpověděl. „Ano, miláčku, slyšel jsem, co Jacob říkal. Po víkendu ho opět uvidíš, stejně jako zbytek naší rodiny. Nemáš se čeho bát.“

„Dobře, tati. Ahoj Jacobe, mám tě ráda.“ Jacob nás pozdravil a pak utíkal do hlubokého lesa. Poslali jsme Nessie, aby došla pro dárek, který Charliemu nakreslila.

„Nezdál se ti Jacob divný?“ nemohla jsem nepodotknout.

„Je v pořádku, ale slyšel nás, jak se o tom bavíme, tak nás nechtěl rušit a opravdu chtěl být se svým otcem. Nemusíš mít strach. Kdybyste ho přeci jen chtěli vidět, musíte předem zavolat. Chce trochu pobýt se smečkou a zaběhat si. Je to jeho relax. Večer už bude doma s Billym.“

„Dobře. Nessie to snad celé tři dny vydrží,“ pousmála jsem se.

Nasedli jsme do Volva a odjeli do středu městečka Forks. Bylo jedenáct hodin, když jsme dojeli k Charlieho domu. Byl stále stejný, bez sebemenší úpravy. Nasadila jsem si kontaktní čočky, které jsem měla stále u sebe.

„Nezapomeň, že nesmíš před dědečkem mluvit,“ připomenula jsem Nessie. Vytáhla jsem ji z auta a počkala na Edwarda. Šli jsme ruku v ruce ke dveřím.

Najednou se otevřeli a uviděli Charlieho šťastnou tvář, že nás vidí všechny pohromadě.

„Ahoj děti, jsem rád, že vás vidím.“

„Dobrý den, Charlie,“ pozdravil Edward.

„Tati,“ ozvala jsem se. „Jak se ti vede? Neviděli jsme se snad celou věčnost,“ přišlo mi to jako pravda. Jelikož se mohlo stát, že se už nikdy neuvidíme.

„Mám se skvěle, pojďte dál, ať nenastydnete. Moc vám to sluší. Mám takovou radost, že jste přišli,“ zajásal Charlie. Při této větě jsem zjistila, že se něco děje. Nikdy nedával city tolik najevo, jako teď. Pak mi to došlo: Je zamilovaný. Zahřálo mě to u srdce.

„Jak se má Sue?“ zeptala jsem se dychtivě. Při této otázce se lehce začervenal a to mi jen potvrdilo mou domněnku. „Má se skvěle. Chodí sem skoro denně. Mám z ní dobrý pocit. Cítím se lépe, když tu je.“ Začal si hrát s Nessie.

Den rychle ubíhal. Jejich hrátky nás sem tam pobavili. „Jsem šťastný!“ pověděl mi Edward.

„Já také!“ souhlasila jsem. Nessie usínala. Není divu, už se venku stmívá. Edward ji uvelebil na pohovku v obýváku. Když usnula, přišel k nám.

„Tak děti, jak se vám žije? Nedávno mě napadlo, že je období přihlášek na vysoké školy.“ To nás zarazilo.

„Ano, to je,“ odpověděl Edward.

„No, myslel jsem, že byste to mohli letos zkusit, když vám to minulý rok překazila Belliina nemoc a péče o Nessie. Myslím si, že by byla škoda, nestudovat. Oba jste chytří a jste mladí. Nenechte si ujít šanci.“

„Ale tati, Nessie je malá a potřebuje péči,“ což nebyla tak docela pravda, ale o tom Charlie nic nevěděl.

„A hlavně, Darthmouth je daleko. Moc často bychom ji neviděli,“ dodala jsem.

„Neříkej mi, že by se o ni neměl kdo starat. Rosalie by pro ni udělala vše na světě, je tu Jacob, zbytek Cullenů a… JÁ!“ dodal nadšeně.

„Rád bych se o ni staral, kdybyste mi to dovolili.“

„Necháme si to projít hlavou, Charlie. Víme, že to myslíte dobře. Děkujeme za nabídku. Už je pozdě, musíme odvézt Nessie domů a vy se také musíte vyspat. Co kdybychom Vás zítra ráno vyzvedli a zajeli do Seattlu? Chceme Nessie koupit nějaké hračky a oblečení a také dárky pro rodinu.“ Edward na mě mrkl a doufal, že odvedl Charlieho pozornost k jinému tématu.

„Dobře, v kolik vás mám čekat? Musím říct Sue, že budu s vámi, aby mě čekala až pozdě odpoledne,“ váhavě odpověděl.

„Co třeba v devět?“ hrála jsem Edwardovu hru.

„Budu se těšit.“ Mezitím Edward vzal Nessie do náruče a šel pomalu ke dveřím.

„Tak zítra,“ poznamenal Charlie ve dveřích.

Neustále se za námi díval, dokud jsme neodjeli.

Autor: NovotnaIrenka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věčný život - 1. kapitola - Úleva: