Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčný život 2. kapitola - Seattle

17.03.2010 (07:30) • NovotnaIrenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1023×

Kapitola 2.- Seattle

Téměř celou noc jsme se bavili o Charlieho návrhu.

„Co si o tom myslíš?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Řekl bych, že z hlediska tvé přeměny je to v této době téměř nepřijatelné. Ale je pravda, že se naprosto dokážeš ovládat už od začátku, takže bychom to mohli zkusit, pokud bys chtěla.“

„Neřekla bych, že je to dobrý nápad. Renesmé je malá, je ve vývinu a ty bys ji chtěl na několik měsíců opustit?“ odporovala jsem.

„Nechci ji opustit, to dobře víš, ale Charlie má v jednom velkou pravdu. Je tu naše rodina, Jacob a on, kdo by se o ni dokázal postarat. Renesmé je chytré děvče. Při rychlosti jejího vývinu za pár měsíců bude vypadat na pět až šest let. Za při hlášku nedáme prakticky nic. Jen se dovíme, zda by nás přijali. Nezapomeň, máme tam dům. Nessie by tam s námi mohla pobýt nějaký čas, kdybys chtěla. Rosalie by se o ni určitě dobře postarala. Jsou tu telefony, internet…“

„Tak dobře, dobře,“ nenechala jsem ho domluvit, „za přihlášku nic nedáme, ale nezaručuji ti, že jsem rozhodnutá nastoupit,“ rezignovala jsem.

„Teď už se o tom bavit nechci, musím si jít zalovit. Zítra se budu muset dobře ovládat. Za hodinu se vrátím. Pa, lásko.“

V tu chvíli jsem byla pryč. Musela jsem přemýšlet, o lov mi ani tak moc nešlo. Připadala jsem si bezmocná. Renesmé se neustále vyvíjí a já bych nástupem na vysokou přišla možná o nejdůležitější momenty jejího života. Za šest a půl roku by měla být téměř dospělá. Uteče to rychle. Chci být u každé její změny. Nechci přijít ani o jedinou chvíli, co bych mohla být s ní. Ano, mohla by s námi být v našem domě v Darthmouthu, ale co bych z toho měla, kdybych se musela učit, připravovat na zkoušky, chodit na lov, abych někoho ve škole nezabila? Sama se musím ještě hodně naučit o upíří existenci. Pořád poznávám nové věci, musím ovládat nejen svou žízeň, ale také sílu a pokušení někoho zabít. Ovládám se, to ano, ale jak tomu bude, až budu ve třídě s lidmi, které jsem v životě neviděla? Když nebudu pod dozorem, budu si sama sebou jistá jako doteď? Je pravda, že už budu přes rok proměněná v době nástupu na vysokou, budu mít více zkušeností. Mohla bych na to přistoupit, ale budu se muset vystavovat svému jedinému nebezpečí: lidem. Musím trénovat. Oči se mi pomalu zbarvují do slabě okrové barvy. Čím více lovím, tím rychleji se zbarvují. Ty kontaktní čočky už mi také lezou krkem. Včera jsem si je u Charlieho musela dvakrát měnit. Jed je pomalu rozpouští. Edward mě vždy upozorní, ale já už to poznám sama. Skolila jsem jednoho jelena a měla jsem dost. Cítila jsem se těžce. Také jsme včera ráno ulovili pár zvířat, není se tedy čemu divit. Když jsem byla hotová, pomalu jsem běžela do naší malé chaloupky. Edward už se bude bát, kde jsem. Bylo to víc, než jedna hodina.

Samozřejmě, už stál ve dveřích: „Kde jsi byla? Měl jsem strach!“

„Jsem upírka, Edwarde, nemůže se mi nic stát,“ odfrkla jsem.

„To vidím, máš roztrhnuté tričko,“ přitom mi sáhl na záda. „Stát se to může, zřejmě jsem se někde otřela o větev.“ Převlékala jsem se do saténové noční košilky a lehla si k Edwardovi do postele.

„Svádíš mě?“ poznamenal.

„Ne, jen to bylo navrchu šuplíku,“ odporovala jsem.

„Ale mě to láká.“ Políbil mě a já se mu oddala.

Renesmé byla brzy vzhůru. Chvíli jsme si hráli, pak jsem ji oblékla a čekali jsme na Edwarda. Byl připravit auto, vzal nějaké peníze a udělal Renesmé svačinu. Měla sice raději krev, ale tu měla včera přímo ve velkém. Chtěla lidské jídlo. A hlavně před Charliem by to vypadalo divně, kdyby celý den nejedla. Edward pro nás přišel. Údivem měl otevřená ústa.

„Teda dámy, vám to sluší. Budu muset dávat dvojnásobný pozor, aby mi vás nikdo nechtěl ukrást.“ Renesmé to náramně pobavilo a dvakrát dokola se otočila, aby se Edwardovi ukázala v celé své kráse. Políbil mě na čelo a vyrazili jsme k autu.

Charlie samou nedočkavostí čekal na příjezdové cestě. Ihned si nastoupil na zadní sedadlo k Nessie a objal ji. Pochválil ji šaty a mohli jsme vyrazit do Seattlu. Edward zajel k největšímu nákupnímu centru, zaparkoval a vzal Nessie do náruče. Ucítila jsem miliony pachů lidí všude kolem mě. Nadechla jsem se a nechala si ohněm ničit jícen. Chvíli jsem se koncentrovala. Už to bylo slabší, takže jsem se začala věnovat své rodině. Vím, že mě Edward zarazí, pokud bych měla pochybnosti o své ovladatelnosti. Nessie byla v Charlieho náručí a pořád na něco ukazovala. Líbilo se jí hodně věcí. Ani ne hračky, ale naučné věci určitě. Byla velmi všímavé dítě. Dostala jsem nápad.

„Edwarde, co kdybychom udělali v Charlieho domě Renesmé pokojíček? Ten můj už je stejně nepoužívaný. Charliemu by to udělalo radost. A malá už za pár měsíců bude ve věku, kdy bude moct mluvit i před ním.“

„Výborný nápad, miláčku. Znamená to tedy, že…“

„O tom se bavit nechci, jen bychom ji nemuseli pokládat na gauč v Charlieho obýváku, ale v jejím pokojíčku u jejího dědečka.“ Nenechala jsem ho domluvit, jelikož vím, že by se chtěl bavit o Darthmouthu.

„Chceš mu to říct hned?“ rezignoval.

„Jo,“ souhlasila jsem.

„Tati?“

„Ano, Bells?“ otočil se směrem k nám.

„Mám takový nápad. Co bys řekl předělávce mého pokoje na Nessiin?“ odpověděla jsem s nadějí.

Chvíli mě pozoroval a pak zřejmě pochopil: „To… bys… chtěla?“

„ANO,“ odpověděla jsem nahlas a zřetelně. Byl zmatený, ale na tváři se mu rozevřel úsměv a vytvořil mu tak vějířky kolem očí.

„A kdy začneme? Co jí koupíme? Co potřebuje? Co… co… já… chci jen to nejlepší,“ drmolil. Edward se do toho vložil, než jsem se stačila nadechnout.

„Renesmé si zřejmě vybere hračky a vše, co ji zajímá a my vybereme nábytek. Můžeme to koupit hned, mají tu výběr, jen to necháme odvézt přímo k vám hned zítra. Tedy, pokud souhlasíte, Charlie.“ Šarmantní jako vždy, říkala jsem si.

„To by bylo skvělé. Mohu pomoci s výběrem? Chci, aby měla pokojíček snů. Je to prozatím mé jediné vnouče a já si ji musím hýčkat!“ zdůraznil. Začali jsme obcházet obchůdky s nábytkem, barvami a hračkami.

„Jelikož je pokojíček tmavý, musíme koupit světlý nábytek a vymalovat barevně,“ poznamenala jsem. Edward se na mne významně podíval.

„Koukám, že jsi se přece jen od Alice něco naučila,“ zašeptal tak tiše, že jsem to mohla slyšet jen já.

Usmála jsem se na něj, jelikož mne jeho poznámka potěšila. Zároveň mne přivedla na myšlenku, co tomu řekne Alice, když to uvidí. Bude vyvádět, že jsme na ni nepočkali? Bude se jí to líbit? Nessie mezitím ukázala na fialovou a žlutou barvu, kterou by chtěla vymalovat. Charlie ji chtěl koupit obrázky na zeď, ale Nessie vždy zakroutila hlavou, že se jí to nelíbí. Už je přeci jen vyspělejší, než si Charlie myslí. Nábytek byl samozřejmě světlý, koupili jsme jí postýlku s nebesy. Ta se jí moc líbila.

Po náročném vybírání, chození a přemýšlení nad estetikou pokoje Charlie prohlásil: „Mám hlad jako vlk.“

Poblíž byla jedna restaurace, kde byla příjemná atmosféra a měli zde i jídlo pro děti. Musela jsem na záchod, jelikož mi opět nestačili mé první čočky. Nessie jsem vzala s sebou.

Slyšela jsem Edwarda: „Charlie, nevadilo by Vám, kdybyste s Nessie poobědvali a my ještě šli koupit celé rodině dárky, o kterých jsem včera mluvil?“

„Ne, nevadilo. Vy nemáte hlad? Kdy budete jíst?“ zeptal se nejistě.

„My jsme se ráno hodně najedli. Pro Nessie to bylo náročné dopoledne, proto má hlad. Pohlídal byste ji?“

„Samozřejmě, že ano. A rád.“

„Děkuji,“ uzavřel Edward. Zrovna jsme se vraceli.

„Zlato, půjdeme koupit dárky pro rodinu a Charlie s Nessie poobědvá, ano?“ oznámil mi s mrknutím oka.

„Ano, Edwarde, půjdeme.“ Políbili jsme Nessie na čelo a dohodli se s Charliem, že za hodinu a půl je přijdeme vyzvednout.

„Jsem ráda, že si Charlie chvíli pobude s naší dcerou. Musí si zvykat,“ prohodila jsem nenápadně.

„Jak to myslíš?“

„Bylo by dobré, kdyby spolu trávili více času a myslím si, že se Nessie bude v novém pokojíčku moc líbit. A kdybychom odjeli do New Hampshiru, může u něj trávit celý víkend. Charlie na má na ni také právo, stejně jako Carlisle,“ řekla jsem vesele.

„Ty o tom… no, nic. Nebudeme se dnes bavit o škole, musíš s tím začít sama,“ oznámil mi. Došli jsme do zlatnictví a každému vybrali něco ve zlatě a něco ve stříbře. I Charlieho čekalo překvapení. Ale dáme jim to zítra, až se všichni dostaví k Charliemu na předání Nessiina pokojíčku. Tak jsme byli domluveni.

Čas ubíhal rychle, takže jsme spěchali do restaurace. Bavili se, hlavně Charlie. Připadalo mi, že se vracel do mých dětských let, kdy si se mnou hrával, jako teď s Nessie. Zaplatili jsme účet a vraceli se k autu.

Charlieho jsme odvezli domů.

„Zítra ráno se uvidíme, tati. Dobrou noc.“

Políbila jsem ho na tvář. On udělal to samé i Nessie a s Edwardem si podali ruce. Při odjezdu nás pozoroval, jako vždy.

Autor: NovotnaIrenka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věčný život 2. kapitola - Seattle: