Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 12. kapitola

22.06.2012 (07:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3773×

Pamatovala jsem si jen koberec ve svém pokoji pak už nic. Jen matně jsem slyšela křik mé matky, po té křik otce a vzduch, který mě bičoval do tváře. Neměla jsem tušení, co se děje, ale bála jsem se. Pořád mi bylo zle, vnitřnosti se ve mně kroutily a hlava mi třeštila. Nad hlavou jsem slyšela hromy a otřásla se. Poslední, co jsem alespoň trochu vnímala, bylo to, jak mě rodiče předávají bohovy, který se stal vrcholem mých tužeb.

Létala jsem. Vznášela jsem se na nebesích a za sebou nechávala všechny starosti a problémy. Byla jsem lehká, bezstarostná a veselá. Proudila jsem vzduchem, smála se a užívala si tu volnost. Blížila jsem se k velké šedé skvrně, která hyzdila tu dokonalou čistotu a přála si, aby zmizela. Blížila jsem se k ní a každým metrem jsem se cítila těžší. Padly na mě věci, které jsem nechtěla znovu cítit. Padala jsem k zemi, kde na mě čekaly problémy a starosti. Naposledy jsem se podívala na tu bělostnou dokonalost a nechala se vtáhnout do temnoty, která mě k sobě lákala.

„Bello, probuď se,“ šeptal mi někdo u ucha a já sebou cukla. Tím pohybem jsem rozpohybovala svoji bolavou hlavu a bolestně zasténala. Cítila jsem se jako po flámu. Všechno mě bolelo, žaludek jsem měla na vodě a v puse jsem měla jako v polepšovně. Ztěžka jsem polkla a otevřela oči. Prudké světlo mě bodalo do očí a já několikrát zamrkala. Když jsem byla schopná se normálně rozhlédnout kolem sebe, oči jsem raději znovu zavřela. Nemocnice.

„Zlatíčko,“ zašeptal mi někdo do ucha a já se podívala na muže, který seděl u mé postele a usmíval se na mě. Mrkla jsem na něj a jednu svoji ruku vyprostila zpod deky. Dlaní jsem ho pohladila po jeho ledové tváři a usmála se.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a natáhla se pro polibek. Okamžitě mé přání splnil a pohladil mě po vlasech.

„Co si to prováděla? Měl jsem strach,“ vydechl a znovu mě políbil. Pokrčila jsem rameny a ucítila bodavou bolest v břiše. Položila jsem na ni svoji chvějící se dlaň a podívala se mu do očí.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho a trochu se na lůžku posunula.

„Kdybys nebyla tak zbrklá, možná by sis na zadní straně krabičky toho léku, který sis vzala, přečetla, že se nemá brát nalačno. Podle toho, co jsem se dozvěděl, jsi nic nejedla, navíc si byla rozrušená. Zkolabovala jsi,“ prozradil mi a já protočila oči. No jo, to jsem já.

Když po několika minutách odešel, vystřídali ho mí rodiče a já si vyslechla přednášku o lécích. Maminka se snažila být přísná, ale nakonec se rozplakala a vrhla se mi kolem krku. Tatínek pouze kývl hlavou, ale bylo na něm vidět, že je spokojený. Když mě opustili i oni, přišla ke mně sestřička, dala mi nějaké léky a ptala se mě na to, proč jsem si ten prášek vzala. O pokus o sebevraždu nešlo, to bych musela spolykat celou krabičku, ne jen jednu pilulku. Cítila jsem, jak se mi klíží oči a věděla, že budu znovu létat. Nemýlila jsem se. Během několika okamžiků jsem se znovu ocitla na nebesích a užívala si tu dokonalou volnost.

V nemocnici si mě nechali několik dní. Byla se na mě podívat Angela, Alice a Rosalie. Dokonce přišla i s Olivií, která mi namalovala obrázek, který mě rozesmál. Byla jsem na něm já, ona a její bratr Jasper. Vypadala jsem jako borůvka, takže jsme měli o zábavu postaráno. Mohla jsem si za to trochu sama, protože jsem malé krásce řekla o filmu, který jsem nedávno viděla, a ve kterém se z jedné hrdinky stala borůvka. Maminka za mnou chodila skoro pořád, několikrát se málem srazila s Calem, který se mi věnoval víc než dost. Nic na mě nezkoušel, ale bylo na něm vidět, jak moc by mě chtěl. Ostatně i já jsem měla co dělat, abych se na něj nevrhla.

Když mě pustili, znovu jsem navázala na to, co jsem dělala před mým kolapsem. Chodila jsem do školy, učila se, setkávala se se svým milencem a vyhýbala se Edwardovi. I on se se mnou nechtěl setkat, takže jsem ho jen několikrát zahlédla na chodbě. Můj prospěch se zlepšil, dokonce jsem nahnala i známky, o které jsem pobytem v nemocnici přišla, takže jsem byla spokojená nejen já ale i rodiče a můj princ.

Byl pátek, předposlední hodina. Nervózně jsem poklepávala nohou o zem a čekala, až zazvoní. Byla jsem s ním domluvená, že se stavím v jeho kabinetě. Už jsem se nemohla dočkat, až ho znovu políbím, obejmu a dám mu to, co nám oběma tak scházelo. Promýšlela jsem, jak dnešní zážitek udělat ještě lepším, když se třídou ozvalo zvonění. Konečně. Vyndala jsem si na lavici učení, vzala do ruky telefon a strčila si ho do kapsy. Vyběhla jsem na chodbu, zabočila za roh a běžela k jeho kabinetu. Když jsem vbíhala do chodby, kde měl kabinet, do někoho jsem narazila. Odrazila jsem se od tvrdého kamenného těla a chytila se za ruku, která mě rozbolela. Podívala jsem se do zlatých očí muže, který mě překvapeně pozoroval, a pousmála se.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a kývla hlavou.

„Ahoj, Bello,“ zašeptal a usmál se. Podíval se za má záda, zamračil se a ošil se. Prošel kolem mě, za pár chvil zmizel za rohem a já sledovala místo, které bylo najednou prázdné. Zakroutila jsem hlavou, rozešla se k jeho kabinetu a zaklepala. Neměla jsem tušení, proč jsem to udělala, ale během okamžiku se dveře otevřely a já pohlédla do jeho spokojené tváře. Okamžitě si mě k sobě přitáhl, pevně mě objal a políbil mě do vlasů.

Nic jsem neřekla. Ani on nemluvil, jen mě objímal a dlaněmi klouzal po mých bocích a zadečku. Pevně ho stiskl ve svých dlaních a já zasténala. Rty jsem vyhledala ty jeho a vášnivě ho políbila. Věděla jsem, že není moc času. Rukama jsem sjela k lemu svého trika a chtěla si ho sundat, ale on mě předběhl. Přetáhl mi ho přes hlavu, poté mi rozepnul kalhoty a stáhl mi je do půli stehen. Otočil si mě k sobě zády, povolil pásek na svých kalhotách, stáhl si je a spolu s nimi se zbavil i spodního prádla. Rukama mi stiskl ňadra a zrovna ve chvíli, kdy se prsty věnoval mým bradavkám, do mě pronikl. Prožila jsem s ním všechno, ale tohle bylo něco nového. Pronikal do mého těla zezadu a rukama hnětl mé pahorky. Rychle a tvrdě přirážel, jeho pohyby jsem cítila skoro až v krku. Vzdychal, sténal a třásl jsem. Cítila jsem to, protože naše spojení bylo mnohem intimnější než jakékoliv jiné. Na zádech jsem cítila jeho studenou hruď a doteky, kterými mě dováděl do extáze, která vyvrcholila jeho posledním pohybem. I on se začal více třást, nahlas zavrčel a ponořil se do mě ještě hlouběji. Cítila jsem, jak se pomalu uvolňuje a já se hrudí opřela o stůl. Jeho studené tělo se na mě natisklo a dlaní mě pohladil po vnitřní straně stehna a prstem se dotkl místa, které ještě pořád pulzovalo vášní a uspokojením. Opíral se o má záda, rukou mě dál hladil a já se zasmála. Bylo mi dokonale.

„Co kdybych tě unesl?“ zeptal se laškovným hlasem a já se na něj podívala. Zamyslela jsem se a zavrtěla hlavou.

„To nejde, mám ve třídě věci,“ oponovala jsem mu, ale on jen zakroutil hlavou, oblékl se a u dveří mi poslal vzdušná polibek. Odešel, já se opřela o stůl a vydýchávala to, co se před chvilkou stalo. Oblékla jsem se, posadila se na židli a zavřela oči. Na tváři mi hrál úsměv, který dokazoval, jak moc je mi dobře.

Než jsem se nadála, byl zpátky. V ruce držel mé věci, v druhé lístek s mým uvolněním a v zubech měl vloženou růži. Zasmála jsem se a přešla k němu. Růži jsem si vzala a políbila ho na rty.

„Já tě nemít,“ pochválila jsem ho a nechala se od něj obejmout. Když se jeho ruce omotaly kolem mého těla, pocítila jsem ten nejkrásnější pocit, jaký jsem si vůbec uměla představit. Objímal mě muž, kterého jsem milovala. Choval se ke mně krásně, plnil každé mé přání a dával mi toho ještě mnohem víc, než jsem si mohla přát. Bylo nemožné, abychom byli spolu, ale já se nechala vtáhnout do našeho kousku ráje a nemyslela na to, co se stane a co ne. Po chvíli mě pustil, políbil a přešel ke stolu. Ze šuplíku vyndal malou černou krabičku a přešel ke mně.

„Něco pro tebe mám,“ zašeptal a rukou mě pohladil po tváři. Vložila jsem mu hlavu do dlaně a usmála se. Podal mi krabičku, já ji sevřela v dlani a otevřela. Dech se mi zatajil, ruce se mi začaly třást a u srdce jsem ucítila lehký tlak, který mě donutil se zhluboka nadechnout. Prstem jsem pohladila tu nádheru, kterou mi daroval, a poznala v ní prsten, který jsem viděla ve výloze nejdražšího obchodu v Seattlu, když jsme se spolu procházeli. Po tváři mi stekla slza a já ji rychle setřela.  

„To nemůžu přijmout,“ namítla jsem, ale krabičku jsem nepustila. Zasmál se, vyndal prsten a navlékl mi ho na prostředníček pravé ruky. Znovu si mě k sobě přitáhl a objal mě.

 „Miluji tě,“ zašeptal a já ztuhla.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 12. kapitola :