Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 13. kapitola

24.06.2012 (10:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4081×

Objímal mě, zhluboka se nadechoval a já beze slova poslouchala jeho tichá slova, která mě rozechvívala. Odtáhla jsem se od něj a pohlédla do jeho zlatých očí.

„Cože?“ zeptala jsem se a pevněji sevřela jeho dlaň v té své.

„Miluji tě,“ zopakoval hlasitěji a já se šťastně usmála. Skočila jsem mu do náruče a políbila ho na tvář.

„Taky tě miluji,“ vyznala jsem se mu a ucítila, jak mě k sobě těsněji přitáhl.

Od toho dne se všechno změnilo. Byli jsme spolu častěji, ale náš vztah už nebyl jen o sexu. Chodili jsme spolu na procházky, povídali si o všem možném, už se tolik neskrývali a já pocítila osten nenávisti a závisti k jeho ženě. Ona se s ním mohla ukazovat kdykoliv a kdekoliv, kdežto já jsem se musela pořád ohlížet, aby nás nikdo neviděl. Toužila jsem mít to, co měla ona. Chtěla jsem být tou, vedle které se každou noc ulehne a na kterou celou dobu hledí.

Když jsme slavili půl roku našeho vztahu-nevztahu, dostala jsem od něj náušnice, které přesně pasovaly k prstenu, který jsem hrdě nosila na pravé ruce. Ode mě dostal klíč od mého domu, několik knih a kravatu, kterou jsem vybrala na nákupech s Angelou. Donutila jsem ji jít do nejdražšího obchodu v Port Angeles a pozorovala její rozpaky, když ji sekuriťák pozdravil. Raději mu hned ukázala svoji kabelku a já se mohla smíchy počůrat. Tu noc jsme s Calem prožili to nejněžnější milování, které mě dokonale uspokojilo, a já prožila něco nového. Něco, co se stane jen jednou v životě. 

Pomalu, ale jistě se blížila maturita a já začala být nervózní. Cal mě uklidňoval, doučoval mě a slíbil, že to udělám a stanu se novinářkou, jak jsem plánovala. On byl jediný, komu jsem ukázala své články, které jsem schovávala doma pod parketami. Bylo jich požehnaně, ale jen na pár z nich jsem byla opravdu hrdá. Můj princ přečetl všechny a dmul se pýchou. Nevím, zda svou chválu myslel vážně, ale když se ve školním časopise objevil můj článek o zdejší stravě, sklidila jsem úspěch, a to hlavně díky němu. Neměla jsem odvahu cokoliv vydat, ale díky jeho důvěře a pomoci, kterou mě zahrnul, jsem se nakonec stala hrdou přispěvatelkou Forkského týdeníku. Rodiče valili oči, když si přečetli, kdo píše jejich oblíbenou rubriku, a neskrývali, jak jsou na mě pyšní.

Než jsem se nadála, byla tady poslední zkouška, která mě čekala. Písemné práce jsem měla napsané, projekty dodělané a nyní jsem spolu se svými spolužáky čekala, až vyjde naše profesorka na angličtinu a zvolá mé jméno. Pevně jsem svírala prsten, který jsem do něj dostala a modlila se, abych to už měla za sebou. Dveře se otevřely a já, spolu s dalšími, jsem otočila hlavu směrem k profesorce a zajíkla se.

„Swanová,“ oznámila a já se otřásla. Polovina studentů na chodbě si oddychla, ale druhá se zvedla a já se divila tomu, kolik lidí mi přálo štěstí. Pomalu jsem kráčela k učebně číslo dvacet a zhluboka se nadechla.

Po nekonečných dvaceti minutách jsem opustila místnost, která voněla jako vězení, a s kamennou tváří šla na parkoviště. Došla jsem ke svému autu, nastoupila a nastartovala. Rozjela jsem se směrem k parkovišti, na kterém jsme se setkávali, a snažila se tvářit neutrálně. Když jsem zabočila a uviděla jeho auto, koutky se na malý okamžik zvedly vzhůru a já narušila tu pevnou masku, kterou jsem si vytvořila. Nestačila jsem ani zastavit a už mě tahal ven z auta. Měl na sobě modrou košili, černé kalhoty a boty, které se k tomuto oblečení naprosto nehodily. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou.

„Dneska tě neoblékala Alice, viď?“ zeptala jsem se ho a znovu se zasmála. Netrpělivě mi prstem zvedl hlavu, aby mi viděl do očí a povytáhl obočí.

„Neřeš mé oblečení,“ přikázal mi a rukama vzal mou hlavu do sevření jemnějšího než dotek motýlích křídel a něžně na mě pohlédl.

„Tak jak to dopadlo?“ zeptal se mě na očekávanou otázku a já se zatvářila smutně. Jeho oči začaly pomalu pohasínat a rukama pevněji sevřel moji tvář. Když svěsil ramena, začala jsem se smát a chytila ho za boky.

„Udělala jsem to,“ prozradila jsem mu a během vteřiny se ocitla v jeho ledové náruči. Pevně mě objímal a točil se se mnou. Na můj vkus trochu rychleji, ale nechtěla jsem krotit jeho radost, která mě dělala snad ještě šťastnější. Když mě položil na zem, podíval se na mě tím známým pohledem, který mě dostával do kolen. Došel k mému autu, vypnul motor a klíčky si vložil do kapsy. Pak se vrátil ke mně, hodil si mě do náruče a já vypískla. Políbil mě, zasmál se a posadil mě do svého auta. Během vteřiny seděl na místě řidiče a startoval. Rychlostí, která mi brala dech, přijel k odbočce, která vedla do Seattlu, ale on jel pořád rovně. Zmateně jsem se na něj podívala a povytáhla obočí.

„Kam to jedeš?“ zeptala jsem se a pozorovala jeho úsměv, který nesymbolizoval nic dobrého.

„Překvapení,“ sdělil mi a dál pokračoval směrem k lesu. Nechápala jsem, kam má namířeno, ale když zamířil k neviditelné odbočce u lesa, zakroutila jsem hlavou a chytila ho za ruku.

„To není dobrý nápad,“ řekla jsem pevným hlasem a obávala se toho, co má v plánu.

„Neboj, všichni jsou pryč. Emmett chtěl na lov, tak odjeli i ostatní. Esmé je s dětmi u její sestry,“ vysvětlil a já na sedačce sjela o trochu níž.

„To ale nemění nic na tom, že to není dobrý nápad. Co když se vrátí?“ zeptala jsem se ho a zhluboka se nadechla.

„Odjeli před pár minutami, pochybuji, že by se vrátili tak brzo,“ zasmál se a já pocítila, jak se mi do tváří nahrnula krev. Kapsa u kalhot se mi rozvibrovala a já sebou polekaně trhla. Vyndala jsem telefon, podívala se, kdo mi volá, a usmála se.

„Ahoj, mami,“ řekla jsem, když jsem hovor přijala.

„Zlatíčko, tak co?“ zeptala se mě a já uslyšela, jak zadržela dech. Nic jsem neřekla. Napínal jsem ji a uslyšela, jak si nešťastně povzdychla. Zasmála jsem se a hlavu si opřela o opěradlo.

„Mám to,“ prozradila jsem jí a na druhé straně se ozvalo spokojené výsknutí. Po něm se ozval mužský smích a slova pýchy. Zakroutila jsem hlavou a usmála se.

„Jsme na tebe tak hrdí,“ prozradila mi a podle hlasu mi bylo jasné, že pláče.

„Jedu to teď oslavit, domů přijedu až večer,“ seznámila jsem ji se svým plánem a rozloučila se. Podívala jsem se kolem sebe a s překvapením hleděla na vilu, kde bydlel. Ani jsem nepostřehla, že už jsme dojeli na místo. Vystoupili jsme, Cal mě objal kolem ramen a políbil mě na tvář.

Když jsme došli ke dveřím, stoupl si za mě a rukou mi přikryl oči. Zasmála jsem se a dotkla se jeho studených dlaní.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se ho a šla tam, kam mě vedl. Snažila jsem se vysvobodit svou tvář z jeho sevření, ale bezvýsledně. Dál jsem byla oslepena a lapena v jeho náruči.

„No tak, pusť mě,“ žadonila jsem a párkrát zamrkala, když splnil mé prosby. Podívala jsem se kolem sebe a okouzleně vydechla. Všude byly svíčky, květiny a vůně, která mě omámila. Přešla jsem ke kytici, pohladila ji po květu a usmála se.

„To je nádhera,“ vydechla jsem a otočila se na něj. Pozoroval mě s láskou v očích, natáhl ke mně dlaň a já ji přijala. Pevně jsem ho objala a vdechla jeho dokonalou vůni. Jeho dlaň sjela z mých zad na mé boky a pevně mě sevřel. Rty vyhledal ty mé a vášnivě je spojil v polibku, kterým jasně říkal, co chce. Dlaněmi klouzal po mém těle a sundával ze mě šaty, které mu překážely. Já udělala to samé a během chvíle pozorovala jeho nahé tělo. Zasypávala jsem ho polibky a doteky. Sténal, svíral mě a prosil, abych nepřestávala. Když mě pokládal na zem, políbil mě a spojil naše těla. Očekávala jsem divoké přírazy, které následovaly po pohledu, kterým na mě hleděl, ale bral si mé tělo něžně a laskal mě každým polibkem, kterým mě obdaroval.

Z posledních sil jsem objala jeho třesoucí se tělo a nahlas zasténala. Seděla jsem na něm, vzdychala a toužila, aby tato chvíle nikdy neskončila. Bohužel po pár okamžicích ten dokonalý pocit odezněl a já si položila hlavu na jeho rameno. Usmála jsem se a políbila ho na krk.

„Teď se cítím dokonale,“ pošeptal mi do ucha a já se zasmála.

„Ještě aby ne,“ poškádlila jsem ho a ucítila, jak se napjal.

„Nezlob,“ zavrčel a já se zvedla. Protáhla jsem si ztuhlá záda a oblékla si jeho košili. Došla jsem do kuchyně, napila se šampaňského, které nalil do skleniček, a povzdychla si. Pomalu ke mně přešel, objal mě zezadu a já si opřela hlavu o jeho hruď.

„Copak se děje?“ zeptal se mě a já pokrčila rameny. Zasmál se a otočil si mě k sobě čelem. Vyzvedl si mě do své náruče a já ztratila pevnou zem pod nohama. Rty vyhledal ty mé a já mu omotala nohy kolem boků. Opřel se se mnou o kuchyňskou linku a natiskl se na můj roztoužený klín. Ve chvíli, kdy se naše těla opět spojila, se ode dveří ozvalo šokované nadechnutí a já ztuhla.

„Carlisle,“ zašeptala žena, která s rukou přes ústa němě pozorovala naše spojená těla. Pohlédla jsem do zlatých očí jeho ženy a zajíkla se.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 13. kapitola :