Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 19. kapitola

22.07.2012 (19:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3311×

Byl pátek, pozdní večer a já vešla do své nové koupelny. Pyžamo jsem si položila na skříňku pod umyvadlem a usmála se na sebe ve velkém zrcadle. Byla jsem spokojená. Po několika dlouhých nekonečných týdnech jsem se znovu cítila jako normální člověk. Svlékla jsem se, vlezla si do vany a pustila horkou vodu. Její hladinu zdobily bublinky a já se na ně usmála. Koupelnou se nesla jemná vůně růží a citrusu. Když byla vana dostatečně naplněná, vypnula jsem vodu a hlavu ponořila pod hladinu. Vnímala jsem jen tiché hučení v mých uších a vodu, kterou jsem měla úplně všude. Z mé nebezpečné zábavy mě probralo zaťukání na dveře. Rychle jsem hlavu vynořila, otřela si pěnu z tváře a podívala se ke dveřím.

„Ano?“ zeptala jsem se a do ruky vzala žínku, která ležela na konci vany.

„Promiň, že tě otravuji, ale potřebuji s něčím poradit,“ ozvalo se za dveřmi a já pobaveně zakroutila hlavou. Upír a potřebuje s něčím poradit?

„A s čím?“ optala jsem se ho a dveře se otevřely. Rychle jsem si rukama objala hrudník, i když přes pěnu nebylo nic vidět. Měl zavřené oči, dlaní si překrýval tvář a já se zasmála.

„Vím, že mám vlastní pokoj, ale zrcadlu se nedá věřit,“ omlouval se a ukázal na svoji hruď. Byl oblečený v tmavých kalhotách, světlé košili a na nohou měl obuté tmavé sportovní boty. Kolem ramen měl položený svetr a nejistě se usmíval.

„Kdybychom šli na schůzku a já bych přišel v tomhle, utekla bys?“ zeptal se a já se začala smát. Vypadal jako malý školák, který se chystá na první rande. Pokrčil rameny a já se ztišila.

„Vyměň boty a bude to dokonalé,“ řekla jsem nakonec a on se usmál. Odkryl si tvář a podíval se mi do očí. Nejistě jsem se usmála a dlaněmi pevněji objala svůj hrudník.

„Promiň, nechal jsem se unést,“ omlouval se a během vteřiny byl pryč. Zakroutila jsem hlavou, znovu se pohodlně uvelebila ve vaně a relaxovala. Trvalo nekonečně dlouho, než voda vychladla a já byla nucena toto kouzelné místo opustit. Vytáhla jsem špunt, nechala vodu odtéct a šla do obýváku. Oblečená jen v noční košilce jsem se posadila na pohovku, podívala se na obsáhlou sbírku DVD, která si sem přinesl Edward, a zvedla se. Vzala jsem do ruky nejstarší vydání Romea a Julie a strčila ho do přehrávače. Když film začal, děj mě pohltil a já nevnímala nic jiného než dva hlavní hrdiny, kteří se prali se životem a se svou láskou. Bojovali, snažili se, jenže nic nedopadá dobře.

Když film končil, plakala jsem. Skoro vždycky jsem se u tohoto příběhu rozplakala, ale dnes to byly jiné slzy. Slzy, které patřily jemu. Jeho slibům, jeho polibkům a jeho lásce. Když jsem četla titulky a hledala interpreta, který zpíval píseň, která mě naprosto ohromila, se ozvalo klapnutí dveří a já sebou polekaně trhla. Podívala jsem se na přicházejícího Edwarda a pousmála se. Jeho výraz byl nečitelný, ale když uviděl mé slzy, se starostí v očích na mě pohlédl a rychle se posadil vedle mě.

„Bell, co se stalo?“ zeptal se a já se jen zasmála.

„Tvůj otece mi pořád dělá starosti,“ přiznala jsem a zakroutila hlavou. On se rozhodl a já s tím už nic neudělám. Edward se nadechnul, že něco řekne, ale já ho zastavila. Nepotřebovala jsem slova útěchy, musela jsem se v tom vymáchat sama.

„Jak ti dopadla schůzka?“ zeptala jsem se ho, abych odehnala pozornost ode mě. Povedlo se. Zamračil se a rukama si prohrábl vlasy.

„Ty jsi asi jediný člověk, kterého neděsím,“ sdělil mi a já na něj zmateně pohlédla.

„Nevím proč, ale všichni se mě děsí. Jako kdybych jim chtěl ublížit. Já vím, jsem upír, ale i já nenávidím to, čím jsem. Nechtěl jsem to, ale osud měl v plánu něco jiného, než poklidný život, po kterém jsem toužil. Chtěl jsem rodinu, hodnou manželku, ale dostal jsem jen velkou dávku bolesti, trápení a zloby. Přehodnotil jsem všechny své sny a v tuto chvíli chci jen jedno. Dívku, která by mě milovala takového, jaký jsem,“ zašeptal a smutně se usmál. Položila jsem mu dlaň na paži a pohladila ho.

„Neboj, jednou takovou najdeš,“ slíbila jsem mu, ale sama jsem si nebyla jistá, zda se to stane. Edward se jen trpce zasmál a opřel si hlavu o pohovku.

„Začínám o tom pochybovat,“ přiznal a já ho donutila, aby se na mě podíval.

„Zítra spolu půjdeme ven. Má pršet, což je pro tebe ideální počasí. Pojedeme se někam podívat, budeme bojovat každý sám za sebe a nikdo z nás se domů nevrátí v takovém rozpoložení, v jakém jsme teď,“ nabídla jsem mu a sledovala jeho zlaté oči.

„Bello, já nechci bojovat. Chci dostat z hlavy tebe,“ vydechl a já kývla hlavou.

„Neboj, dostaneš,“ řekla jsem a zasmála se. Oba jsme věděli, že se to nikdy nepovede. Jednou se do mě zamiloval a tak už to bude napořád. Stejně jako jeho otec, i on bude milovat navždy. Každý jiným způsobem, ale pořád budou milovat. Zvedla jsem se, pohladila ho po tváři a odešla do pokoje.

„Dobrou,“ šeptla jsem a zavřela za sebou dveře. Lehla jsem si do postele, přikryla se a přemýšlela. Proč se to všechno muselo tak zvrtnout? Stála jsem o věčnou lásku s Calem, ale nepočítala jsem s tím, že bych mohla přimět jeho syna, aby mě miloval. Jsem jen obyčejná lidská dívka, která není ničím zajímavá, ale upíři to možná posuzují jinak. Zavřela jsem oči a nechal se vtáhnout do toho sladkého nevědomí.

Když jsem chvilku po druhé ráno otevřela oči. Vše bylo jinak. Neležela jsem na posteli, ale v náruči muže, který mi do ucha šeptal slova útěchy. Až když jsem se podívala do jeho vyděšených očí, jsem konečně pochopila, co se stalo. Znovu jsem plakala a křičela ze spaní. Znovu se v mých snech objevil on. Znovu mě k sobě lákal a já mu podlehla. Zavřela jsem oči, pevněji ho objala a plakala.

„Neplakej, Bell. Nestojí ti za to,“ utěšoval mě, ale já, stejně jako on, jsem věděla, že nemá pravdu. Zamilovala jsem se do něj, a i když nejsem upír, tato láska je věčná. Silná a odolná vůči všemu.

„Zapomeň na něj. Je to pryč,“ snažil se dál, ale já pořád plakala a třásla se. Jeho ruce mě pevně objímaly a já znovu okusila tu sladkou chuť upířího objetí. Držela jsem se ho jako klíště a nehodlala se pustit.

„Bello, měla bys spát,“ připomněl mi, ale já ho nepustila. Zasmál se, odhrnul přikrývku a spolu se mnou si lehl do vyhřáté postele. Políbil mě do vlasů, pohladil po tváři a povzdychl si.

„Děkuji,“ vydechla jsem a po dalším vzlyknutí usnula.

Když jsem se ráno probudila, venku bylo světlo. Moc světla. Přetočila jsem se na druhou stranu a podívala se na hodiny. Jedenáct, super. Protáhla jsem se, zhluboka se nadechla a ucítila vepřové maso a zeleninu. Usmála jsem se, opustila postel a vydala se ke kuchyni. Podívala jsem se na sporák, na kterém byly dva hrnce, ze kterých se kouřilo, a uslyšela, jak mi zakručelo v žaludku. Zasmála jsem se a rozhlédla se po pokoji, jestli neuvidím Edwarda. Nikde nebyl, což bylo divné. Pomalu jsem přešla k jeho pokoji a nakoukla dovnitř. Dveře na balkón byly otevřené, ale přes průsvitný závěs jsem viděla, že je prázdný. Vrátila jsem se do kuchyně a začala mít trochu strach. Co když se něco stalo? Co když je v nebezpečí?

„Ach, už jsi vzhůru,“ ozvalo se za mnou a já sebou polekaně trhla. Hlas nepatřil Edwardovi, ale někomu jinému. Někomu, koho jsem si přála vidět, ale díky mému naivnímu chování jsem ho od sebe odehnala. Pomalu jsem se otočila a pohlédla do jejích zlatých očí. Usmála jsem se a pozorovala její kamennou tvář. Přešla ke sporáku, vypnula ho a natáhla se pro talíř. Nandala na něj jídlo, které se vařilo, a položila ho na stůl. Pokynula mi, abych se posadila a já tak učinila. Pohlédla jsem na ní a viděla, jak za nepropustnou maskou skrývá emoce, které nechtěla dávat najevo. V mém podezření mě utvrdilo i to, že zatínala čelist a ruce v pěst.

„Alice,“ vydechla jsem a usmála se na ni. Konečně jsem znovu spatřila její tvář. Konečně jsem znovu ucítila její nezaměnitelnou vůni. Byla tady.

„Já… Moc se omlouvám,“ začala jsem a raději skončila, protože na mě rozzlobeně zasyčela.

„Co sis proboha myslela? Že kvůli tobě opustí rodinu? Že s tebou bude napořád? Bello, Esmé je matkou jeho dětí, není to tak lehké, jak sis myslela. Nezranila bys jen ji, ale i všechny ostatní. Ani nevíš, jak si mě zklamala,“ pronesla hlasem plným zloby a já se otřásla. Do mého těla narazila vlna nenávisti, která vycházela z jejích slov a mě po tváři stekla slza.

„Promiň,“ omlouvala jsem se znovu a zvedla se. Chtěla jsem jít do pokoje, ale její ledová ruka mě zastavila. Podívala se mi do očí a studovala můj výraz. Zatvářila se, jako kdyby našla to, co hledala a spokojeně se usmála.

„Chybí ti stejně, jako ty chybíš jemu. Nám všem,“ zašeptala a rozevřela náruč. Vklouzla jsem do ní a pocítila radost z toho, že je tu se mnou.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 19. kapitola :