Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 35. kapitola

21.09.2012 (20:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3078×

Hned druhý den jsme šli do obchodu, jak Edward slíbil. Cestou jsme potkali několik sousedů, kteří se hned museli pokochat naší dcerou. Všichni achali, gratulovali nám a já nemohla být spokojenější. Když jsem nakupovala, Edward stál s kočárkem kousek za mnou a vybíral něco, co by se malé mohlo líbit. Byl roztomilý, když si prohlížel nabízené zboží a ohrnoval nos nad tím, jak vypadají přesnídávky. Zakroutila jsem hlavou, sehnula se pro těstoviny a vydala se k nim.

„Bello,“ křikl někdo za mnou a já se otočila. Nejdřív jsem nevěděla, kdo na mě volal, ale když jsem si dotyčné osoby všimla, usmála jsem se a těstoviny z ruky mi málem vypadly.

„Angelo,“ vydechla jsem a rozešla se k ní. Vyšla mi naproti, a když jsme se setkali, pevně jsem ji objala a zasmála se.

„Proboha, tak dlouho jsem tě neviděla,“ vydechla a prohlédla si mě. Obdivně protáhla bradu, a když si všimla prstýnku na mém levém prsteníčku, nadšeně vypískla a skočila mi po krku, již podruhé. Několik lidí se po nás otočilo, ale mě to bylo jedno. Setkala jsem se se svou kamarádkou, kterou jsem několik let neviděla.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se jí a také ji sjela pohledem. Musela jsem uznat, že vypadala úžasně. Měla delší vlasy, zhubla a v obličeji dospěla.

„Odjela jsem na pár měsíců za sestrou do Evropy. Neměla jsem v plánu tak zůstat tak dlouho, ale nakonec jsem se musela vrátit. Když jsem přijela domů, Forks mi najednou přišlo malé, tak jsem si našla byt tady a nemůžu být šťastnější. Pamatuješ si na Bena?“ zeptal se mě a já musela zalovit v paměti. Když jsem si vzpomněla, kývla jsem hlavou a čekala, co mi poví.

„Tak si představ, že si mě chce vzít. Začali jsme spolu chodit pár dní před mým odjezdem a já se bála, že to nevydrží, ale když za mnou přijel, byla jsem štěstím bez sebe,“ sdělila mi a já se usmála. Tak moc jsem jí to přála. Chtěla ještě něco říct, ale zaujalo ji něco za mými zády a dolní čelistí málem otírala podlahu. Otočila jsem se a všimla si toho, co ji tam zaujalo. Edward vyndal Marry z kočárku a choval ji v náruči. Ukazoval ji různé potraviny a zasvěcoval ji do toho, co se s nimi dělá a k čemu jsou dobré.

„Nevěděla jsem, že se oženil,“ zašeptala mi do ucha a já se musela usmát. Otočila jsem se na ni a pohladila ji po rameni.

„Ještě to neudělal, ale zanedlouho se to stane,“ prozradila jsem jí tiše a bavila se tím, jak se zatvářila. Neměla tušení, že zrovna já jsem ta, kterou si vezme. Nevěděla, že já jsem matkou holčičky, kterou choval.

„Pojď ho pozdravit, třeba se dozvíme, kdo bude ta šťastná,“ navrhla, ale já ji zastavila.

„Ang, vezme si mě. Dali jsme se dohromady několik týdnů po tom, co skončila střední. Před pár dny jsem mu porodila Marry,“ sdělila jsem jí a pozorovala její překvapenou tvář. Nakonec uznale kývla hlavou a zasmála se.

„V tom případě ti gratuluji. Takhle pěknýho chlapa jsem dlouho neviděla a upřímně ani já nebudu mít hezčí holčičku,“ řekla a já se rozesmála. Chtěla jsem dál pokračovat v rozhovoru, ale uslyšela jsem pláč své dcerky a otočila se na ni. Edward mě k sobě lákal pohledem a já na něj mrkla. Otočila jsem se na Angelu, objala ji a políbila na tvář.

„Doufám, že se co nejdříve uvidíme,“ pohrozila mi zvednutým ukazováčkem a se smíchem se vydala mezi regály. Došla jsem ke svému snoubenci, vzala si od něj Marry a usmála se na ni. Jako kdyby vycítila, že přišla maminka a přestala plakat. Otřela jsem jí tvářičky a políbila ji na čelíčko.

„Pojďme domů, už je unavená,“ navrhla jsem a spolu s kočárkem se vydala k pokladně. Edward vše uklidil, zaplatil a my se vydali domů. Cestou jsme si povídali o tom, co všechno ještě budeme muset v pokojíčku dodělat.

„Víš, co bych ještě mohl udělat? Přidělat na strop kryt na světlo, aby na její očíčka nebylo moc prudké,“ prohodil a já se na něj usmála.

„Jsi ten nejlepší táta na světě,“ prozradila jsem mu a políbila ho na rty. Zastavil kočárek, trochu se sklonil a ponořil se do polibku, který mě pohltil. Necítila jsem nic jiného než jeho rty. Rty, které sužovaly ty mé a probouzely je k životu. Znovu jsem pocítila ten život, který několik měsíců pospával někde v hloubi mé duše. Když se odtáhl, zasmál se a podíval se na nebe.

„Myslím, že bude lepší, když to necháme na doma,“ řekl, a když jsem se podívala na zamračené nebe, musela jsem souhlasit. Když jsme došli k domu, vyndala jsem klíče a odemkla. Vzala jsem malou, přes rameno si přehodila tašku s věcmi a šla do bytu. Edward uložil kočárek a během okamžiku byl u mě.

„Myslím, že se jí u tebe líbí,“ zašeptal do tiché chodby a já se na něj otočila. Ukázal na obličejík naší dcerky a já se zasmála. Tak blažený a klidný výraz jsem snad ještě nikdy neviděla. Byla spokojená. Byla spokojená a šťastná z toho, že jsem byla u ní. Mé srdce zaplesalo radostí a oči se zaplnily slzami dojetí.

Když jsem malou převlékla, nakrmila a položila na naší postel, věděla, co přijde. Oddaně sledovala tvář svého otce a nechala se od něj prohlédnout. Jeho upíří oči byli mnohem lepší než ty moje lidské. Viděl všechno, takže jsem Marry svěřila do jeho péče a doufala, že je v pořádku. Nevím proč, ale měla jsem pocit, jako kdyby se něco dělo. Něco, o čem jsem nevěděla, ale mělo by mě to vyděsit. Zakroutila jsem hlavou, uložila tyto myšlenky někam hodně hluboko a věnovala se mé berušce, která se jemně usmívala. Byla jen několik dní stará, ale už vypadala jako dvouměsíční dítě. Věděli jsme, že je tu možnost zrychleného růstu, ale neměla jsem tušení, že to půjde tak rychle.

„Všechno se zdá být v pořádku,“ vydechl, oblékl ji a přivinul ji k sobě.

„Měli bychom jet za rodiči. Pokud bude růst opravdu rychle, nemůžou se s ní vídat,“ řekla jsem a pohladila svého snoubence po paži. Kývl hlavou a uložil malou do postýlky. Zvedla jsem se a chtěla mu připomenout, že ještě není umytá, ale její unavený obličejík a zývající rty mě odradily. Usmála jsem se na ni, přikryla ji a objala Edwarda.

„Mám strach,“ přiznala jsem, když se její očka zavřela.

„Neboj se, všechno bude dobré. Její růst se zpomalí,“ slíbil mi, ale já mu nedokázala uvěřit. Cítila jsem na sobě jeho pohled, ale neměla jsem odvahu na něj pohlédnout.

„Půjdu se umýt, jsem unavená,“ řekla jsem mu a odešla z dětského pokoje. Vzala jsem si věci na spaní, zamkla se v koupelně a podívala se do zrcadla. Byla jsem úplně jiná. Jako kdyby se za těch šest let kompletně změnilo mé já. Už jsem nebyla tak naivní, trhlá a bezstarostná. Poprvé za celou tu dobu, co jsem byla s Edwardem, jsem zatoužila být znovu tou Bellou, která přes všechny překážky a zákazy sbalila jeho otce a donutila ho, aby se konečně rozhodl, co je pro něj nejlepší. Přiměla jsem ho, aby znovu miloval. Zakroutila jsem hlavou, vlezla si pod sprchu a nechala na sebe dopadat kapky horké vody. Mé svaly se uvolňovaly, natahovaly a já pocítila klid a bezpečí vlastního těla. Když jsem vodu vypnula, zabalila jsem se do ručníku a učesala si vlasy. Oblékla jsem si pyžamo, naposledy se kriticky sjela pohledem v odrazu zrcadla a došla do ložnice. Edward ležel na posteli, díval se na strop a usmíval se.

„Takhle spokojeného jsem tě ještě neviděla,“ prozradila jsem mu a opřela se o futra dveří. Nepodíval se na mě, ale tiše se zasmál a prohrábl si vlasy.

„Dala si mi něco, o čem jsem ani nesnil. Nádhernou dceru, kterou budu celou svou existenci milovat a chránit,“ prozradil mi a já se usmála.

„Ani nevíš, jak jsem teď šťastná. Díky tobě a Marry,“ vydechla jsem, když jsem se položila vedle něj a hlavu si opřela o jeho hruď.

„Někdy pochybuji o tom, že je tohle všechno vlastně pravda. Nevěřím tomu, co teď mám,“ zapochyboval a já se podívala do jeho zlatých očí. Políbila jsem ho na tvář a přikryla se dekou.

„V tom případě asi nejsem jediná, kdo rád sní a věří tomu, co si přeje,“ zasmála jsem se a položila si hlavu na polštář. Ucítila jsem jeho ledové ruce na bocích a během okamžiku se octla těsně u jeho těla.

„Nebuď tak daleko. Potřebuji tě cítit v bezpečí své náruče,“ zabroukal svým hlubokým hlasem a já se zachvěla. Pevně jsem ho objala, zavřela oči a v nose mě zašimrala jeho sladká vůně.

„Dám ti kousek nebe, to jediné, co mi patří, dám ti kousek sebe, to jediné, co mám,“ zašeptal mi do ucha a já se pousmála. Spolu s jeho slovy jsem se octla v říši snů, kde se plní všechna přání. Ta, která máme v hloubi duše a která se nikdy nestanou. V této říši se dějí věci, které na zemi nemají šanci. V této říši probíhá to, k čemu se na zemi neodhodláme. V této říši jsem byla jen já, krajina posypaná bělostným sněhem a muž, který se na mě usmíval a rukou mi pokynul, abych k němu přišla blíž. Na zasněžené louce jsem byla jen já a on.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 35. kapitola :