Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 40. kapitola + Epilog

01.10.2012 (16:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 4555×

Pomalu se ke mně blížil a já najednou nevěděla, kam s očima. Tak dlouho jsem ho neviděla. Kdysi jsem si bláhově myslela, že jsem ho přestala milovat a tento cit nahradila nenávist za to, co udělal, ale najednou jsem viděla jiného muže. Nešťastného upíra, který přišel o ženu rukou svého vlastního syna. Viděla jsem muže, který se rval se životem a prožil něco, co by mnoho jiných nepřekouslo. Vzpomněla jsem si na jeho slova, když se mi vyznával ke své lásce. Jako kdyby to bylo včera, co jsem mu ta slova oplácela a cítila to tak. Nevěřila jsem tomu, že znovu pocítím tolik radosti nad shledáním s ním, ale bylo to tak. Mé srdce tlouklo rychle, dlaně se mi potily a po tváři mi stekla jedna neposedná slza. Nenáviděla jsem sama sebe za to, jak jsem se k němu chovala a co všechno jsem mu způsobila. Kvůli lžím jeho syna jsem přišla o to nejčistější a nejkrásnější, co jsem si mohla přát. O jeho lásku. Došel ke mně, zastavil se a díval se mi do očí. V té chvíli byla slova zbytečná. Usmál se a podíval se na malou.

„Páni, ta ale vyrostla,“ zašeptal a pohladil ji po tvářičce. Má dcera mu odpověděla mlasknutím a zívnutím. Zasmál se a ruku spustil podél těla.

„Je celá po tobě,“ řekl a znovu se podíval na mě.

„Ano, to je,“ vydechla jsem a usmála se na něj. Chtěl něco říct, ale přiběhla k němu Olivie a dožadovala se pozornosti. Cal se k ní sklonil a pohladil ji po vlasech.

„Já už chci jít domů,“ žadonila a povzdychla si. Její otec se usmál a cvrnkl ji do nosu.

„Neboj, už půjdeme,“ slíbil jí a podíval se na mě.

„Kde bydlíte? Doprovodíme vás,“ navrhnul, ale já zakroutila hlavou.

„Máme hotel asi půl hodiny odtud. Za chvíli nám jede autobus,“ vysvětlila jsem mu a musela si malou přendat na druhou ruku. Byla docela těžká a já už ji nosila hodně dlouho.

„Bydlíme za rohem a máme pokoj navíc. Pokud chceš, můžeš ji tam uložit a přespat u nás,“ pronesl hlasem, který jsem tak dlouho neslyšela. Podmanivý, hluboký a upřímný. Chtěla jsem jeho nabídku odmítnout, ale vážně jsem si potřebovala odpočinout a malá už dávno spala, takže by bylo těžké ji převážet autobusem.

„Pokud ti to nebude vadit, ráda bych si trochu odpočinula,“ přijala jsem jeho nabídku a všimla si toho, jak mu zasvítily oči. Než jsem se nadála, byla malá v jeho náruči a mou tašku měl přehozenou přes rameno. Chtěla jsem něco namítnout, ale když mě Will chytil za ruku, na všechno ostatní jsem zapomněla.

„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se mě a já se na něj usmála.

„Jsem tu s malou na výletě,“ odpověděla jsem mu a ucítila, jak se mé druhé ruky chytila Olivia.

„Taky jsem tu na výletě, táta jel za nějakými známými a nás vzal sebou,“ prozradila mi a zasmála se. Podle toho, co jsem si sama domyslela, mi bylo jasné, že je bere na výlet proto, aby si zvykli na to, že už nebudou s Esmé. Už se k ní nevrátí, stejně jako ke zbytku rodiny.

„Kde je vlastně Edward?“ zeptal se mě Will a já sebou při zaznění jeho jména škubla. Podívala jsem se na něj a nevěděla, co říct.

„Kdo bude první u hotelu, dostane odměnu,“ křikl Cal a děti se rozběhly. Vděčně jsem se na něj usmála a byla ráda, že mě z toho dostal. Když jsme došli k pokoji, který měli pronajatý, pocítila jsem strach. Jak se k němu mám chovat? Ano, opustila jsem jeho syna, ale co to znamená pro nás?

„Uložím ji do pokoje, ty se jdi umýt,“ navrhl a já kývla hlavou. Zavřela jsem se v koupelně, podívala se na sebe do zrcadla a uviděla něco, co mě překvapilo. Mé oči zářily životem, opět se leskly. Rty jsem měla stejné jako dřív, tváře rudé a usmívala jsem se. Proboha, jak dlouho jsem tohle neviděla? Sebe a šťastnou. Tyto dva protiklady se nespojily již hodně dlouho. Umyla jsem se, zabalila se do ručníku a až teď si uvědomila, že nemám nic na převlečení. Přesně v tu chvíli se ozvalo tiché zaklepání.

„Ano?“

„Přinesl jsem ti svoje tričko, abys měla co na sebe,“ ozvalo se a já se usmála. Odemkla jsem, vzala si od něj triko a poděkovala mu. Oblékla jsem si ho, svázala si vlasy a opustila koupelnu. Will s Olívií seděli na pohovce a dívali se na nějakou pohádku.

„Tak, raubíři, teď se jdete mýt vy,“ zvolal jejich otec a nahnal je do koupelny. Byl slyšet smích, křik a vtípky, kterým jsem nerozuměla. V kuchyni jsem si do sklenice natočila čistou vodu a napila se. Na chodbě se ozval křik a než jsem se nadála, obě děti byly u mě.

„Dobrou, Bello,“ zvolaly dvojhlasně a já se zasmála.

„Dobrou noc,“ popřála jsem jim a sledovala je, jak běží do svých pokojů. Otočila jsem se k oknu a všimla si, že za dveřmi je velká veranda. Došla jsem k závěsu, odhrnula ho a otevřela dveře. Dýchl na mě chladný vzduch a já se usmála. Došla jsem k zábradlí, opřela se o něj a nadechla se. Viděla jsem tu krásnou krajinu, měsíc, který plul na nebi a zářil.

„Krása, viď?“ ozvalo se za mnou a já sebou polekaně trhla. Otočila jsem se na něj a všimla si, že má na sobě jen kalhoty na spaní. Při pohledu na jeho odhalenou hruď jsem si vzpomněla na všechny ty chvíle, které jsme spolu prožili. Všechnu tu slast, tu vášeň. Jeho slova, jeho doteky, jeho laskání.

„Nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval se a kolem ramen mi omotal deku, kterou držel v ruce. Zabalila jsem se do ní a podívala se na nebe. Opřel se o zábradlí kousek ode mě a dělal to samé, co já. Neměla jsem tušení, co říkat, jak se chovat. Pocítila jsem nervozitu. Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale z mých úst vyšel jen dlouhý výdech.

„Opustil jsem Esmé,“ začal a já se na něj podívala. Nechtěla jsem se vyptávat, čekala jsem, až začne sám.

„Už jsem to nemohl vydržet. Snažila se o to, aby se všechno spravilo, ale už to nešlo. Začínal jsem být alergický na všechno, co dělala. Děti to překvapivě vzaly dobře a už si začínají zvykat. Poznaly, že je něco v nepořádku,“ prozradil mi a já se smutně usmála.

„Je to opravdu jen kvůli tomu?“ zeptala jsem se ho a narážela na to, co udělal jeho syn. Překvapeně se na mě podíval a já raději uhnula pohledem.

„Proto jsem od něj odešla. Řekl mi všechno a já s ním dál nedokázala být,“ sdělila jsem mu a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a otočila hlavu k nebi.

„Takže už to víš? Všechno?“ zeptal se mě šeptem a já kývla hlavou. Když jsem na své ruce ucítila jeho dotek, otevřela jsem oči a podívala se na něj. Jeho oči byly zlaté, upřímné a já v nich viděla překvapení a jisté uspokojení.

„V tom případě víš, že jsem kvůli tobě chtěl všechno opustit. Víš, že jsem byl rozhodnutý, ale jen proto, že jsem chtěl chránit rodinu, jsem tě musel opustit,“ pokračoval a já kývla hlavou.

„V tom případě také víš, že jsem tě nikdy nepřestal milovat,“ šeptal dál a já znovu kývla na souhlas.

„Bell, pořád tě miluji a to se nikdy nezmění,“ vydechl mi do tváře a v dlani sevřel mou ruku. Podívala jsem se na naše spojené ruce a usmála se. Opět jsem cítila to napětí, tu lásku, tu něžnost. Podívala jsem se do jeho očí a po tváři mi stekla slza.

„Taky tě miluji. Vždycky jsem milovala a vždycky budu, jen jsem na to musela přijít a přiznat to sama sobě,“ vyznala jsem se mu a sledovala, jak se jeho tvář vyjasňuje a rozzařuje díky úsměvu, který jsem tolik milovala. Přitáhl si mě do náruče a nahlas se zasmál. Pohladila jsem ho po krku a prsty zapletla do jeho zlatých vlasů. Natiskl se na mé tělo, sklonil se k mé tváři a políbil mě. V tu chvíli všechno zapadlo do těch správných míst a já cítila radost a štěstí. Vášeň a chtíč. Spokojenost a hlavně lásku. Lásku, která vydržela všechny nástrahy osudu.

Tiskl mě pevně na své tělo a já cítila, jak se třese. I já jsem neovládala své tělo a užívala si ten pocit, kdy jsem mohla být v bezpečí jeho náruče. Nemyslela jsem na jeho syna, na to, jak to bude s malou, jaké to bude, až se vrátíme. Teď a tady jsem byla jen já a on. Svými dlaněmi sjel k mým bokům a hlavu zabořil do mých vlasů. Zhluboka se nadechl a potichu zasténal. Dlaní jsem ho pohladila po tváři a donutila ho tak, aby se na mě podíval. Jeho oči byly tmavé a zářily. V té tmě jsem jasně viděla to štěstí, radost a klid, které ho naplňovaly. Znovu se ke mně sklonil a věnoval mi polibek, na který nikdy nezapomenu. Byl dlouhý, vášnivý a mě se z něj podlamovala kolena. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a ucítila, jak si mě vyhoupl do náruče. Cestou k jeho ložnici jsme se nepřestali líbat, a když mě položil na postel, poprvé od té chvíle, kdy jsem ho uviděla pod hodinami, jsem přesně věděla, co dělám.

Epilog

Když jsme se společně vrátili, dali jsme najevo, jak se věci mají. Maminka neskrývala překvapení a tatínek také. S Edwardem jsem se už neviděla, ale malou jsem za ním posílala, přece jenom to byl její otec. Měla jsem však o ni strach, takže pro ni většinou jezdila Alice, která mě jako jediná chápala a přála mi štěstí, které jsem si zasloužila. Jednou jsem se dokonce setkala s Emmettem, který mi opravdu chyběl. Růst mé dcery se zastavil v den jejích osmých narozenin, kdy vypadala jako sedmnáctiletá a stala se nesmrtelnou. Will a Olivia rostli jako z vody, začaly chápat, co se kolem nich děje a k mému překvapení mě přijali jako mámu bez větších potíží. Uběhlo několik let a já jsem na sobě začala pociťovat jisté změny. Připisovala jsem to přibývajícímu věku, ale když se dostavily i ranní nevolnosti, bylo jasné, že čekám dítě. Cal byl štěstím bez sebe a já s velkým bříškem stála u oltáře. Přesně tak, jak se mi před několika lety zdálo. Konečně se odkryla tvář muže, se kterým prožiji zbytek života a já nemohla být šťastnější. Pár týdnů po svatbě jsem mu porodila syna, který mě jedním kousnutím přeměnil v nesmrtelnou bytost. Každý rok se vracíme na to kouzelné místo, které nás znovu spojilo. Jen s tím rozdílem, že ho navštěvujeme večer, kdy je Volterra nebezpečná, ale i krásnější, než kdy jindy.

Pokud jste došli až sem, je jasné, co vás čeká. Rozloučení a pár informací, které by vás mohly zajímat.

Povídka měla mít původně jen jedenáct kapitol, ale nějak mě to pohltilo, vymklo se mi to z rukou. Tohle malé vymknutí čítá na 61 541 slov, která nebyla vždy dobrá a kvalitní a neplnila vaše představy. Pokud je někdo zklamaný z tohoto konce, je mi to líto, ale já ani na chvilku nepomyslela na to, že bych Bellu nechala žít s Edwardem. Jsem tělem i duší pro Edwarda, ale pro jednou jsem se zamilovala do Cala a udělala z něj padoucha, který někomu mohl připadat příliš nereálný, ale v mé hlavě byl dokonalý, přesně tak, jak jsem ho popisovala.

Informace číslo tři, po šesté kapitole jsem to chtěla vzdát, ale něco mě donutilo, abych si sedla k počítači a pokračovala. Možná to byla kamarádka, možná já sama, možná něco jiného.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že milenecká dvojice Belly a Cala se vám tak zalíbí. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že se dostanu s touto povídkou do Síně slávy, asi bych mu naplácala. Opak je pravdou a Věř na lásku se umístila i dvakrát za sebou v Nej povídce měsíce. Chci vám všem moc poděkovat, splnili jste mi sen. Každý hlas, který jste mi dali, každý komentář, který jste napsali, mi udělal neskutečnou radost.

Radši skončím, jinak se ještě rozbečím. :D Ještě jednou moc děkuji. Jak za hlasy a za komentáře, tak za podporu. Na závěr bych chtěla dodat snad jen to, že i ty nejhloupější a nejšílenější nápady jsou někdy ty nejlepší. Vše IsabelMasen.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 40. kapitola + Epilog: