Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 15. kapitola

29.12.2009 (15:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4557×

XV – Noční výlet.

Už to je skoro jeden měsíc, co chodím s Edwardem. Čekala jsem, že náš vztah postupem času půjde do útlumu, jako jsem několikrát od holek z mojí bývalé školy zaslechla, ale opak byl pravdou. Náš vztah vzkvétal, teda ne ve všech směrech. Edward vůbec nebyl ten typ kluka, co prahnul po fyzickém kontaktu. Byl úplně jiný. Jinačí, než kterýkoliv kluk, kterého jsem poznala. Občas mi recitoval Romea a Julii. Staral se o mě, jako bych byla něco výjimečného. Když u nás jednou přespával, v noci mi broukal ukolébavku, kterou mi prý složil, ráno na mě čekala snídaně. I vyznání lásky dělal jinak než kdokoliv jiný. Někdo by řekl ,miluji tě‘ on ale nic takhle obyčejného neřekne. Pro něj jsem život, celý svět, nemůže beze mě žít.

Kdykoliv zakopnu je hned u mě a kontroluje, zda se mi nestalo něco vážného. Je prostě dokonalý. Nikdo by si tak dokonalého kluka nemohl ani vymyslet. Ale je pravda, že poslední dobou začínám pochybovat, jestli je tak dokonalý. Něco mi skrývá a já to vím. Všimla jsem si na něm několika zvláštností. Několika věcí, které jsou… jiné. Jeho kůže je bledá, bledší než normálně, vypadá nezdravě, ale když jsem se ho jednou zeptala, jestli mu není špatně, odpověděl mi, že jemu není nikdy špatně. Řekl to, ale velice zvláštním způsobem. Takovým, jako by něčím opovrhoval. Doufám, že to nebylo mnou.

Ale bledost jeho kůže není jediná zvláštní věc. Jeho kůže je taky neustále chladná. Kdykoliv se ho dotknu je neuvěřitelně studený a jeho oči, jsou tak zvláštní. Normálně mění barvu. Ze zlaté na hnědou a jednou byly i černé. To bylo tehdy, když jsem se při vaření řízla. Od té doby když spolu vaříme, krájí on. I když nikdy nic nesní, hrozně rád se mnou vaří.

Vím, že mi něco tají a taky zjistím co to je. Nenechám ho, aby mi zamlčoval něco, co může být důležité.

Je neuvěřitelné, jak ten skoro měsíc utekl. Teď jsem u Edwarda v pokoji a poslouchám jeho ukolébavku. Vždycky mi nádherně pomůže usnout. Jsem ráda, že mi Charlie dovolil u nich přespat i když si myslí, že tu jsem kvůli Alici.

Ležela jsem na jeho hrudi a pomalu usínala. Vzpomněla jsem si, že je to přesné měsíc, co jsem tady poprvé spala. Tehdy jsem se málem utopila, ale on mě vytáhnul.

Cítila jsem, jak moje víčka klesají. Oči se mi zavíraly a já pomalu usínala, až jsem usnula úplně. Chlad z jeho těla byl tak uklidňující.

***

Bella usnula během pár chvilek. Zdála se jí spousta nádherných snů, ale když se její přítel zvedl a odešel, sny se změnily. Už nebyly tak nádherné, zdály se jí noční můry a ona se nakonec s křikem probudila.

Posadila se na posteli a rozhlédla se. Edward nikde nebyl a v domě bylo nepřirozené ticho. Byla tu jen ona sama. Zbytek Cullenovic rodiny odešel na lov, což ona nemůže vědět.

Dopustili se, ale razantní chyby. Dnes byla noc, kdy měsíc ukazuje celou svou tvář. Noc kdy i zvířata cítí, že něco není v pořádku.

Bella se zvedla a došla k těžkým mohutným závěsům. Roztáhla je a vyhlédla z okna. Z Edwardového pokoje byl nádherný výhled na noční les. Sledovala větve stromů, jak se hýbou ve větru, když nad její hlavou vykoukla tvář toho bílého kotouče.

Bella zvedla hlavu a zadívala se na něj. Hned věděla, co musí udělat a byla tak blízko. Blíže než když spala u sebe doma. Otočila se a celým domem prošla, až vyšla ven. Podívala se znovu do tváře měsíce a s hlavou zdviženou směřovala k lesu. Její krátká zelená košilka za ní ve větru povlávala, ale dívce nebyla zima. Cítila vzrušení, v jejích žilách koloval adrenalin.

Les byl příliš tichý. Dnes se v něm něco děje a Bella není jediná, kdo se v lese potuluje.

Šla cestičkou mezi stromy a sledovala měsíc, který se v jejich korunách objevoval. Myslela jen na jednu jedinou věc. Dostat se k moři a konečně si zaplavat.

Cítila, že od moře už není daleko. Cítila, že stačí už jenom pár kroků. Šla pomalou chůzí už několik minut, možná hodin a najednou se stromy začali rozestupovat a ona konečně zaslechla tu nádhernou píseň, kterou zpívali vlny moře. Slyšela, jak každá vlna končí svůj život na břehu pláže.

Chybělo už jí jenom pár kroků.

Přidala do své chůze a konečně došla k místu, kde les končil, a začínala pláž. Tehdy zpomalila a podívala se na tu širou plochu vody. Moře bylo neklidné. Zrovna začínal příliv.

Bella došla blízko k moři a zastavila se jen na dva kroky od hladiny. Když se za ní ozvalo hluboké nepříjemné vrčení. Ohlédla se a viděla, jak mezi stromy stál potulný pes.

Stál tam a cenil zuby, vypadal nebezpečně, jako by chtěl dívku napadnout. Stáli tam naproti sobě. Pes cenil zuby a jeho úmysly začínali být zřetelné. Přibližoval se k dívce s dunivým vrčením a Bella nedokázala nic jiného, než se dívat do jeho očí. Byla pod vlivem měsíce a nedokázala pořádně myslet.

Stála a jen sledovala, jak se pes stále přibližuje. Najednou se, ale stalo něco nepochopitelného. Pes přestal vrčet. Ohlédl se za sebe a rozeběhl se pryč. V zadu v lese, dost daleko na to, aby jej oči dívky nezahlédly, byl stín.  Už se pohnul, blížil se k dívce, ale v tu chvíli se vlny moře dotkli nohou dívky a ta se otočila.

Když pocítila tu chladnou vodu na svých nohou, neváhala a rozeběhla se. Skočila do vody a jen se celé její tělo ponořilo, změnila svou podobu. Užívala si své svobody. Nad hladinu se vynoří, až se bude muset nadechnout.

Postava, která stála mezi stromy, se vyděsila, rozeběhla se a běžela na pláž. Jen co se dostal k pláži, ozářilo světlo měsíce Edwardovu tvář, a v tu chvíli se v dáli vynořila i hlava mladé dívky.

Bella se musela, nadechnou.

***

Nemůžu tomu uvěřit. Já plavu! Je to nádherný pocit. Když jsem se proměnila v domě, cítila jsem se tak nesvá, ale tady je to nádherné. Ta volnost. Ten pohled.

Člověk by nevěřil kolik života je pod mořem. Zůstala jsem ponořená dlouho. Stále mi vzduch stačil, ale měla jsem divný pocit. Chtěla jsem se nadechnout znovu. Proto jsem vyplavala nad hladinu a nadechla se. I vzduch byl jiný. Čistý, slaný. Rozhlédla jsem se a viděla jsem měsíc, jak ozařuje vodní hladinu. Otočila jsem se a zahlédla, jak na pláži postává nějaká osoba. Plavala jsem trochu blíže a viděla, že je to Edward.

„Edwarde! Pojď taky! Voda je nádherně teplá!“ Křičela jsem na něj a smála se. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná. Ale Edward se k ničemu neměl. Ani se nepohnul. Stále tam jen stál a koukal na mě. Asi mu přijde zvláštní, co dělám v takové hloubce, já která neumím plavat, aspoň jako člověk.

Připlavala jsem teda blíže ke břehu, ale on se stále nepohnul. Stál tam jako přimražený a mě se to nelíbilo. Byla jsem naštvaná, že nejde, zamnou a rozhodla jsem se ho přemluvit, ať se mu to líbí nebo ne.

Doplavala jsem úplně nejblíže, co to šlo a pomocí ocasu jsem ho nahodila vodou.

„Tak už jsi mokrý. Můžeš do vody.“ Mluvila jsem na něj a byla už u jeho nohou. Břichem jsem se dotýkala písku a ramena mi už koukala z vody. Blíže to nešlo, ale on jen stál a koukal. Nevěděla jsem proč, ale když moje ploutev pleskla o hladinu vody, došlo mi to. On mě vidí takovou jaká jsem od doby, co jsem dostala tuhle možnost. Být mořskou pannou.

16. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 15. kapitola: