Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 20. kapitola

07.02.2010 (07:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5594×

XX – Nehoda

„Chtěl jsem ještě počkat, ale nedokážu to. Chci, abychom brzy byly svoji. Bell miluji tě, a proto jsem tak rád, že se můžeme zasnoubit,“ pronesl Troy, uchopil mou levou ruku a začal mi na prsteníček velice pomalinku navlékat prstýnek s diamantem.

Sledovala jsem, co dělá. Věděla jsem, že dělá něco, co by neměl, ale nedocházelo mi to. Můj mozek pracoval příliš pomalu a já jsem jen sledovala svojí ruku v těch jeho.

„Teď ti půjdu udělat něco k jídlu, lásko,“ promluvil Troy a zvedl se. Sledovala jsem ho, jak odchází a zavírá za sebou dveře. Zase se ozval zvuk, jak se klíček otáčí v zámku, a já jsem zůstala v místnosti sama.

Podívala jsem se na svou ruku a prstýnek, který na ní byl, jsem sundala. Žmoulala jsem ho v ruce a přemýšlela jsem, jak jsem mu mohla dovolit, aby mi ho nasadil. Věděla jsem, že bylo něco v nepořádku. Vždyť já ho nenávidím, ale v tu chvíli jsem se tak bála, že tu zůstanu sama, že mi to bylo naprosto jedno.

Zaslechla jsem jak se dveře znovu odemykají a pohlédla jsem k nim. Do dveří vcházel Troy a nesl sebou tác, na kterém nesl nějakou misku.

„Tebe si nikdy nevezmu! Nenávidím tě!“ zakřičela jsem a mrštila jsem tím prstýnkem na něj. Odrazil se od jeho hrudi a spadl do misky, kde se ozvalo žblunknutí. Sledovala jsem jeho tvář, jak začíná rudnout. Bylo mi hned jasné, že to nebyl nejlepší krok, jaký jsem mohla udělat, ale v tu chvíli jsem nemyslela.

„Tak ty mě nenávidíš? Věděl jsem hned, že to mezi námi nebude klapat, ale já jsem tak doufal, že se změníš. Myslel jsem, že si uvědomíš o co přicházíš, ale jak vidím, mýlil jsem se. Ale řeknu ti ještě jednu věc. Jsi k ničemu. Jsi obyčejná namyšlená holka, která patří tam, kde teď jsi. Mezi špínu, a tady taky zůstaneš!“

Troy na mě celou dobu křičel a pak mrštil s tácem o zem těsně vedle mých nohou. Viděla jsem, jak obsah mísy se rozlétl po okolí a několik kapek polévky přistálo i na mých nohou. Chvíli jsem cítila pálení, ale po krátké chvíli jsem cítila něco naprosto jiného. Začala jsem pociťovat mravenčení po celém mém těle a během chvilky jsem na zemi ležela přeměněná v mé podobě. Ležela jsem tam na matraci místo nohou jsem měla ploutev a dívala jsem se na zaskočeného Troye.

Během chvilky jsem v sobě cítila neuvěřitelnou zlobu. Chtěla jsem se mu pomstít za to, co udělal on mě. Zadívala jsem se na záchod, který byl v druhém koutě místnosti. Doufala jsem, že tam bude voda a během chvilky jsem pocítila, že tam opravdu je.

Soustředila jsem se a objevila jsem novou schopnost. Dívala jsem se na chapadlo vody a soustředila jsem se. Chtěla jsem, aby se ta voda přemístila nad Troye a celá ta voda na něm utkvěla. Během chvilky se tak stalo a přede mnou stál zaskočený a mokrý Troy. Ale bohužel ho zřejmě ta voda probudila ze šoku. Na jeho obličeji se objevila zloba. Viděla jsem ho, jak se ke mně pomalu přibližuje a bála jsem se toho, že by mi mohl něco udělat.

Dívala jsem se na něj a jednala jsem automaticky. Voda, kterou nasáklo jeho oblečení, začala vřít a on začal ječet bolestí. Soustředila jsem se a nemohla jsem od něj odtrhnout oči, i když jsem si to přála. Dívala jsem se, jak na jeho obličeji naskakuji velké červené puchýře, které hned praskají. Dívala jsem se, jak se přede mnou zhroutil na kolena a jak křičí. Během chvilky umlkl a já jsem svou moc přestala používat. Věděla jsem, že upadl do komatu a mě nezbývá moc času na to, abych se přeměnila zpátky do své podoby.

Zadívala jsem se na své nohy a použila tu samou moc. Během chvilky se moje ploutev proměnila zpátky na nohy a já jsem zavýskla radostí. Teď jsem měla volnou cestu na útěk. Vyskočila jsem na nohy a utíkala jsem okolo Troye, když mne chytil za nohu. Chytil mě pevně a já jsem spadla těsně vedle něj.

„Nikam nejdeš, ještě jsem s tebou neskončil,“ zachroptěl Troy a já jsem ho automaticky kopla do obličeje, abych se osvobodila.

Jeho stisk na noze povolil a já jsem se zase vyškrábala na nohy. Vyběhla jsem po schodech do prvního patra a rozhlédla jsem se okolo sebe. Zahlédla jsem, že hned kousek ode mne jsou dveře a rozeběhla jsem se k nim.

Rychle jsem je otevřela a už jsem jen utíkala do okolního lesa. Okolo mě se rozprostírala noc a já jsem nemyslela na nic jiného, než na to, že za tímhle lesem je někde město a že až tam doběhnu tak budu v bezpečí. Běžela jsem, co mi síly stačily a sem tam jsem zakopla o kořeny nebo trní. Cítila jsem, že se moje kůže trhá pod nápory ostnů, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem být, co nejdříve dotud. Chtěla jsem se co nejdříve dostat k civilizaci. Běžela jsem už neuvěřitelně dlouho a moje síly mi začínaly docházet, ale kdykoliv jsem v dálce zaslechla zavití, přidala jsem do kroku a běžela jsem víc.

***

Alicin pohled se rozostřil a ona zahlédla Bellu, jak probíhá lesem. Viděla, jak je celá podrápaná od trnů. Viděla, jak stále zakopává, ale potom zahlédla něco, co si přála raději nevidět. Viděla, jak se Bella za běhu otáčí a její vystrašený pohled dával jasně najevo, že něco není v pořádku. Viděla jak se Bella rozebíhá ještě více, ale stalo se něco, co nečekala. Najednou se před Belou rozprostře sráz a ona už nestačila zastavit.

Kutálela se ze srázů dolů. Vrážela do stromů, které na tom srázů rostly, a snažila se jich zachytit, ale nedokázala to. Sráz byl neuvěřitelně dlouhý, ale nakonec dopadla dolů.

Dopadla na zem v nepřirozené poloze a nehýbala se. Její hrudník se zvedal v nepravidelných intervalech.

V tu chvíli Alicina vize skončila a objevila se jiná. Bella v ní stála vedle Edwarda a drželi se za ruce, ale byla jiná. Bell už nebyla člověkem. Byla jednou z nich.

„Musíme okamžitě za ní, jinak zemře.“ Vyhrkla Alice hned, co se její zrak znovu zaostřil na místnost, ve které byl s celou svojí rodinou, a rozeběhla se ze dveří ven.

Ostatní chvíli váhali, ale hned co jim došlo, že viděla Bellu v nebezpečí, rozeběhli se za ní. Běželi vedle sebe a snažili se doběhnout k ní včas. Nakonec dorazili k místu, kde Bella ležela na zemi a umírala. V okolí byl cítit zápach krve a slyšet jen sípavé namáhavé nádechy, které patřili jí.

Carlisle se hned sehnul a kontroloval jak na tom je. Sáhnul ji pod záda a jen se jeho ruka dotkla jejího hrudníku, zjistil, že něco není v pořádku.

Rozepnul ji bundu a podíval se na její hruď. Trčeli z ní kosti. Její žebra to nevydrželi a popraskali. Několik jich prorazilo i plíce.

Carlisle hned věděl, že tohle není nejhorší zranění, jaké Bella utrpěla. Na jejím břiše se skvěla velká modřina a tuhost, kterou její břicho mělo, jasně vyznačovalo, že došlo k vnitřnímu zranění.

„Edwarde, tohle nepřežije. Je moc zraněná. Zbývá jediná možnost,“ zašeptal do ticha Carlisle a zadíval se na svého syna.

Edward věděl, co jeho otec myslí, ale nedokázal se rozhodnout. Nechtěl, aby jeho láska zemřela, ale ani nechtěl, aby byla jako on. Jenže žádná třetí možnost tady neexistovala.

„Opravdu ji nedokážeš pomoci?“ zeptal se Edward, když si klekal vedle Belly a pohlédl s nadějí na svého otce, ten ale pouze zavrtěl záporně hlavou.

„Promiň mi to, lásko, ale nedokážu bez tebe žít. Snad mi to časem odpustíš,“ zašeptal Edward Belle do ucha a jeho zuby proťali kůže na jejím krku…

Epilog

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 20. kapitola: