Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 13. kapitola

20.09.2011 (16:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 4482×

V noci mě probudila zima. To jsem usnula? Raději jsem se zvedla a rozešla se do svého pokoje. Mezi dveřmi jsem se naposledy otočila do jejího pokoje a…

„Jess?“ zašeptala jsem do ticha. Zavřela jsem dveře a koukala na postavu na malém balkóně. Sice byl vidět pouze obrys postavy, ale kdo jiný by to byl?

„Jess,“ zašeptala jsem znovu a pomalu našlapovala směrem k ní. Čím blíže jsem byla, tím víc mi připadalo, že tam nestojí ona. Zastavila jsem se uprostřed místnosti a snažila se rozpoznat osobu, která mě vábila svým pohledem.

Výška by odpovídala mé nejlepší kamarádce. Dlouhé vlasy, se kterými si hrál vítr… Přesně tak jako u Jess. To mi stačilo k úsměvu a rozešla jsem se rychlejším krokem. Nekoukala jsem na ni, ale pod nohy, abych neupadla, a když jsem věděla naprosto jistě, že jsem kousek od ní, skočila jsem jí kolem krku.

„Jess! Víš, jak jsem se o tebe bála?! Tohle už nedělej!“ šeptala jsem. Jako odpověď se mi však dostalo… vrčení? Nechápavě jsem se odtrhla a uskočila o krok dál. To, co jsem před chvíli objímala, nebyla Jess. Byla to krásná blondýna. Světlá kůže, ostré rysy a temně rudé oči.

„Co to… Kdo…“ snažila jsem se ze sebe dostat smysluplnou větu, ale nedařilo se mi to.

„Ty!“ řekla s opovržením v hlase. Její ruka prudce vystřelila k mému obličeji. Automaticky jsem pevně sevřela víčka a čekala, co se bude dít.

Uchopily mě dvě ruce kolem ramen a třásly se mnou sem a tam.

„Bello? Bello!“ někdo pořád opakoval moje jméno.

„Ne!“ křičela jsem. Ruce se okamžitě stáhly a jediné, co bylo slyšet, byly mé vzlyky. Kdo to sakra je? Co po mně chce?

„Bello… Stalo se něco?“

Opatrně jsem zvedla hlavu a odkryla si oči. Přede mnou klečela k smrti vyděšená Dara.

„K-kde je?“ vykoktala jsem.

„Kdo? Nikdo tu není,“ šeptala a opatrně mě pohladila po tváři.

„Ale ona…“

„Když jsem přišla, tak tu nikdo nebyl. Pouze ty,“ přerušila mě. „Musíš být unavená. Pojď si raději lehnout.“ Na tváři vykouzlila něco, co zdaleka nepřipomínalo úsměv, ale škleb. Pomohla mi na nohy, doprovodila mě ke dveřím mého pokoje a poté odešla.

Někdo tam opravdu byl! Nějaká žena… Nebo se mi to jenom zdálo? Ale ty oči, ten hlas. To se mi nemohlo jen tak zdát. Ale jak by se dokázala tak rychle vypařit? Nebo ji jen Dara neviděla. Třeba se schovala.

S povzdechem jsem si sedla na postel. Poslední dobou je toho na mě moc. Pitomá reality show! Plácla jsem sebou do peřin. Možná jsem vážně jenom přetažená a paranoidní.

***

„Proč jsi nám to neřekla?“ zeptala se mě Berta.

„Co jsem vám měla říct?“ Moc jsem jí pozornost nevěnovala. Na nějakém programu dávali Titanic. Film nic moc, ale na Lea se koukat dá.

„Vnímej!“ všimla si mé nepozornosti. Natáhla se pro ovladač a televizi vypnula. To nemohla vypnout jenom zvuk?

„Co?!“ vyštěkla jsem. Už tak toho je moc! Nevím nic o Jess a ještě k tomu mám nejspíše halucinace. Chci se ráno podívat na nějaký film, a ani to mi není dopřáno.

„Že to Jess vzdala a odstoupila ze soutěže,“ řekla a tím si upoutala pozornost úplně všech.

„Ona odstoupila? Jess? Proč by to dělala?“ ptala se Mia.

„Co já vím? Včera mi Edward říkal, že musela rychle odjet, ale podmínkou byl odstup. Prý se tu někdo staví pro věci a soutěž se zkrátí o jeden týden.“

„Já o ničem nevěděla… Proč mi nic neřekla? Mohla bych jí nějak pomoct nebo jet s ní.“ Vždy jsme si říkaly vše – prostě nejlepší kamarádky. Tohle mi k ní nesedí. Proč si alespoň nevzala pár věcí? Doklady, telefon… Když jsem včera byla v jejím pokoji, tak tam vše bylo.

„Divný. A nestalo se třeba něco v rodině?“ vyzvídala Dara.

„O ničem nevím.“ Tedy aspoň nic neříkala, dodala jsem, ale tentokrát pouze ve své hlavě.

Po mně už nikdo nepromluvil. Všichni byly ponořeny ve svých myšlenkách. Každý přemýšlel o Jess a jejím odstoupení. Mrzelo mě, že nedala ani vědět. Neřekla ani ubohé „ahoj“.

Asi po půl hodině to Mia vzdala a zapnula televizi. Zrovna Rose „zabíjela“ Jacka. Když jsem tento film viděla poprvé, tak jsem se u toho strašně vztekala.

Odpoledne jsem se rozhodla pro průzkum ostrova. Jelikož má orientace je úplně stejná jako u mrtvého brouka, tak jsem se vydala pouze podél pláže. Celé to bylo zvláštní. Dá se říct, že jsme samy na opuštěném ostrově. Nikdo neví kde přesně. Nemáme šanci se odsud dostat… Pouze, kdybychom požádaly o pomoc. Neměl by tu být nějaký štáb? Je to reality show, tak proč se to nenatáčí?

Posadila jsem se na kus kamene a hleděla na vlny narážející do skály kousek od nás. Chyběla mi. I když teprve odjela, tak už jsem ji chtěla mít u sebe. Důvod, proč jsem jí reality show nerozmluvila, byl ten, že jsme tu byly dvě. Kdyby jedna něco potřebovala, tak aby na to nebyla sama. Aby tu měla někoho, o koho se může opřít. Ale co teď? Normálně se na mě vykašlala a nechala mě tu!

Rozčíleně jsem se zvedla a rozešla se zpět. Nebudu na to myslet. Chtěla to takhle, má to mít!

Jakmile jsem došla k vile, tak mě čekalo nemalé překvapení. Už z dálky jsem viděla jeho záda. Ale co tu dělá? Jeho rande s Jess odpadlo…

„Ahoj?“ řekla jsem jen, co jsem vešla.

„Ahoj.“ Tón jeho hlasu byl jiný než včera. Bylo v něm trochu více radosti. Nezněl podrážděně, naštvaně, ale spíš zklamaně.

„Co tady děláš?“ Co na srdci, to na jazyku.

„Já jsem tady, protože…“

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 13. kapitola: