Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 17. kapitola

02.10.2011 (07:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 4689×

„Snad to Eleazar zvládne,“ mumlal si Carlisle. Od té doby, co jsme se opět vrátili na ostrov, byl Carlisle jako na jehlách. Nejraději by zůstal v Denali, ale tady je ho třeba víc.

„On to zvládne. Na pomoc tam má Tanyu, Irinu, Kate a Carmen. Navíc má výcvik z Volterry,“ snažil jsem se ho uklidnit.

Jeho myšlenky se trošku zklidnily, ale pořád byl nervózní. Co když se Jessica neovládne a na někoho zaútočí? Co když zaútočí na nějakého upíra? To by byl pořádný problém…

„Uklidni se… Toto by Eleazar nedovolil.“

„Už jsou zpět,“ přišla za námi Esmé.

„Kdo?!“ vyštěkl vystrašeně Carlisle.

„A-Alice a holky,“ odpověděla zmateně Esmé. V její hlavě byl zmatek. Nechápala, proč na ni její manžel tak vyjel.

„Myslí na Jessicu,“ řekl jsem a doufal, že aspoň z části vysvětlím jeho chování.

„J-Jessicu?“ zalapala po dechu. Se smutkem v očích na něj hleděla a poté se otočila a vyběhla pryč.

„Esmé,“ zašeptal a utíkal za ní. Chvilku, ale opravdu jen chvilku jsem si vyčítal, že jsem to neřekl jinak, ale teď aspoň táta nemyslel na to, co se děje na Aljašce.

Přešel jsem dolu do obýváků a sedl si k Emmettovi, který se, jak jinak, koukal na baseballový zápas.

Seděl jsem vedle něco asi dvacet minut, když jsem se chtěl zvednout a odejít…

„Už víš, koho pošleš domů?“ zeptal se mě. Nechápavě jsem se na něj podíval a až potom mi to došlo. Dnes je sedmý den, takže vyřazování.

„Ne,“ zašeptal jsem a opět jsem si sedl vedle něho. Koho mám vyřadit?

Mia? To by nebylo nejlepší. Sice nezačala dobře a ublížila Bells, ale svým způsobem mě to k ní láká. Až na druhém rande jsem zjistil její minulost. Měl jsem co dělat, abych ji neobjal. Jak může být někdo tak… nelidský?! Její otec by nezasloužil vězení, ale smrt. To, co provedl, je neodpustitelné! Miu ne…

Berta? Svůj klid přenáší na mě a její myšlenky nejsou oplzlé. Je chytrá, ráda čte a dá se s ní normálně komunikovat. Je jen málo věcí, které jí dokáže naštvat, a i ty dokáže v klidu vyřešit. Tak trochu mi připomíná Jaspera. Za tu krátkou dobu, co ji znám, mi přirostla k srdci, takže Bertu ne…

Dara? Mladá zrzka. Její matka byla alkoholička. V dětství to neměla nejlepší a její strach z alkoholu je opravdu velký, ale občas to nezvládne a taky se napije… S tím už jsem měl čest. Je mi jí líto, ale… Že bych vyřadil ji?

Bella… Kráska s čokoládovýma očima, která mě očarovala na druhý pohled. Jen jí nedokážu proniknout do její hlavy a vyčíst, co si myslí. Ona je ta, u které bych byl šťastný aspoň za jednu myšlenku, ale i ta je mi odepřena. Kvůli ní bych nejraději ukončil celou soutěž a dal ji vítěznou růži. Tak moc rád bych se probouzel po jejím boku, ale to se mi nikdy nesplní. Proč by někdo dobrovolně žil s monstrem, jako jsem já? Už jen má přítomnost ji ohrožuje na životě. Měla by to být ona, kdo vypadne. Musím ji ochránit. Co kdyby se jí stalo něco podobného jako Jessice? To nemůžu.

„Měl by ses chystat. Už jdu pro ně,“ řekl Jasper a já se vydal převléknout.

Jessica:

Tak lahodná vůně… Zhluboka jsem se nadechla a cítila, jak mi sužuje hrdlo. Mírně jsem se přikrčila a z křoví koukala na svou oběť. Stařenka s holí kráčela co nejrychleji po lesní cestě.

Tak to bude snadný.

Z hrudi se mi dralo vrčení a vyskočila jsem. Vyrazila jsem jí hůl z ruky, popadla za vlasy a zakousla se jí do krku. Ihned se mi na jazyk dostala lahodná, rudě zbarvená tekutina. Hltavě jsem polykala její krev. Nedalo se přestat.

Vztekle jsem odhodila její mrtvé tělo bez jediné kapky krve a posadila se vedle něj. Co teď? Konečně jsem se dostala z toho „vězení“. To bylo pořád řečí! Kdybych o ně stála, tak pojedu k nám domů za mojí mámou. Ta by mi dala přednášku o tom, jak se mám chovat a jak jsem nezodpovědná.

„Copak tu děláš, maličká?“ uslyšela jsem před sebou. Ihned jsem zavrčela a vrhla se na muže, který stál kousek ode mě. Mému útoku však uhnul.

„Ale přeci bys mě nechtěla zabít… Nebo vysát?“ poslouchala jsem jeho hlasitý smích. „A taky bys po sobě měla trošku víc uklízet,“ ukázal na mrtvou stařenku.

„Vypadni,“ zakřičela jsem a opět zaútočila. Opět uhnul, ale tentokrát mě popadl za ruku. Stáhl mě k sobě. Pevně mě sevřel v náruči a já mu konečně pohlédla do jeho krvavých očí.

„Ty jsi…“ Nestihla jsem doříct.

„Upír, má milá. Jak ti mám říkat?“

„Jessice,“ zašeptala jsem. Proč, když jsou jeho oči stejné jako mé, jsou tak okouzlující?

„Jessica… Krásné jméno,“ usmál se, „nechceš získat nové příjmení? Co takto Volturiová?“

Němě jsem přikývla a sledovala, jak se jeho rty zvedají do potěšeného úsměvu. Pomohl mi odklidit mrtvé tělo a lidským krokem mě vedl pryč. Cestou mi pořád pokládal různé otázky a znovu mi převyprávěl naše pravidla. Po jeho boku jsem se cítila chráněná a jeho přítomnost mě uklidňovala. Necítila jsem se tak zbrkle, jako utržená ze řetězu.

„Máš ještě žízeň, drahá Jessico?“ položil mi další otázku, když jsme došli k rozcestí.

„Ano.“ Nechala jsem ho, aby mě chytil za ruku a nechala se vést. Zavedl nás k jedné menší vesničce a poručil mi, abych zůstala. Bylo mi zle při pomyšlení, že by mi rozkazoval, ale uklidnil mě tím, že mi donese něco k snědku.

Netrvalo to ani pět minut a objevil se přede mnou s mužem okolo třiceti let. S chutí jsem hltala jeho krev a tím uspokojila svou jedinou touhu.

„Už na nás čeká letadlo, maličká, pojď.“

„A jak se jmenuješ ty?“

„Já?“ Opět ten jeho smích… „Já jsem Aro. Aro Volturi.“

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 17. kapitola: