Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 19. kapitola

12.10.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 106× • zobrazeno 9294×

„Ahoj, Mio,“ pozdravila jsem svou dočasnou spolubydlící. Ta se pouze zvedla, ze stolku sebrala růži a malou černou krabičku a dala mi je do rukou.

„Byl tu Edward a tohle ti tu nechal… Gratuluji,“ zapištěla a vrhla se mi do náruče. Překvapeně jsem jí objetí opětovala, ale… Co to chování? Kam zmizela zlá, zákeřná Mia? Co se s ní stalo?

Po chvilce se k nám přidala Berta. Z mrazáku jsme vytáhly zmrzlinu a s chutí se do ní pustily.

***

„Zklamal jsi mě, Carlisle,“ prohodil černovlasý upír. Po jeho boku stála mladá novorozená upírka. Ona byla jeho důkaz a šance zbavit se už tak velké smečky upírů. Konečně našel něco! Porušili zákon. Dávají o sobě až moc vědět a dokonce zbytečně proměnili dalšího upíra, kterého nechali utéct. Zbabělost a neschopnost.

„Nech si to vysvětlit, příteli.“ Blonďatý upír, vegetarián, se snažil uklidnit celou situaci. Hlavou mu vířily výčitky. Jak mohl dopustit, aby tato situace došla až tak daleko? Jako hlava rodiny to měl okamžitě zavrhnout!

Smutně se otočil za sebe. Koukal se do šesti smutných párů očí. Všem bylo jasné, co nastane. Věděli, čemu se nevyhnou. Byla opravdu jen malá šance, že se vyhnou trestu. Všichni se připravovali na svůj konec, loučili se se svými drahými polovičkami, až na jednoho.

Až v tuto chvíli pocítil vysoký zrzek samotu. Neměl nikoho… Nikoho, se kterým by mohl prožít poslední chvilky života. Nikoho, komu by mohl říct, jak moc ho miluje…

„Aro, prosím,“ zašeptal.

„Ale já už vše vím,“ zlostně zašeptal a svůj pohled stočil na upírku po jeho boku. „A ona se rozhodla pro odplatu, nemám pravdu, Jessico?“

***

„Jak to, že ještě nikdo nepřišel?“ rozčilovala se Berta.

„Taky nevím. Vždy tu někdo byl, a to přesně v sedm,“ poznamenala zaraženě Mia.

Musel to být opravdu krásný pohled. Tři holky svátečně oblečené s nohama na stole hypnotizující hodiny před sebou. Už je půl deváté a pořád nic. Zapomněli na nás? Ale jak by mohli? Možná je to nějaká zkouška…

„Seru na to,“ zahlásila Mia a odešla. Berta ji po několika minutách mlčky následovala. Mrzelo mě, že ho dnes neuvidím. To jsme jim opravdu natolik lhostejné? Proč se pořádala tato soutěž, když na nás po pár týdnech zapomenou?

Zatřepala jsem hlavou, zvedla se a šla ven. Nebudu sedět na zadku!

Venku bylo krásně. Měsíc až neobvykle svítil, vítr jemně foukal a počasí bylo, jak jinak, než teplé. Sundala jsem si boty a nechala písek, aby mi klouzal mezi prsty. Už dlouho jsem tento pocit nezažila, naposledy ve Phoenixu. Ach… Jak moc se mi stýská po krásném, hřejivém sluníčku, vyhřívaných plážích, mamce…

„Neměla by ses toulat po večer a tak sama,“ uslyšela jsem kousek ode mě. Otočila jsem se za povědomým hlasem, ale přesto jiným. Přede mnou stála menší osoba v plášti. Kdo to je? Napadla mě Alice, ale její hlas to není, ten bych poznala.

„Ale copak, Isabello, nepoznáváš svoji nejlepší kamarádku?“ zašeptala.

„Jess?“ Ale ten hlas… Je jiný! Z ničeho nic stála během vteřiny přímo přede mnou. Natáhla ruku k mé tváři, ale ucukla jsem. Ze rtů se jí dral ďábelský, uši rvoucí smích.

„Kdo jiný!“ zakřičela. Rukou mě chytila za vlasy a zaklonila mi hlavu. „Mrzí mě, že jsi mě nepoznala.“

Pomalu se ke mně nakláněla. Ucítila jsem její ledový dech na mém krku.

„Sbohem,“ zašeptala a poté byla daleko ode mě.

„To nedovolím!“ zakřičel na ni Edward a držel ji pod krkem.

„Mám mnohem větší sílu než ty!“ zuřivě vykřikla a odhodila ho od sebe. Sledovala jsem dvě rozmazané šmouhy, jak spolu bojují… Asi. Stromy poblíž pláže padaly jeden za druhým. Co to má být? Kdo jsou? A jak to…

„My jsme ještě neměli tu čest,“ ozval se za mnou mužský hlas. Otočila jsem se. Pokožka tak bílá, až se zdála být průhledná. Vlasy černé do půl pasu a krvavě rudé oči sledující každý můj pohyb. Zhluboka jsem se nadechla v přípravě na hlasitý křik, ale než jsem tak stihla udělat, tak mi položil dlaň na pusu.

„Nekřič, maličká, já ti neublížím,“ slizce se usmál, „já ne.“

„Ale…“ Přerušil mě.

„Potichu!“ Silně mě popadl za zápěstí a otočil mě zády k sobě. Chytil mou hlavu do dlaní a nutil mě koukat před sebe. Bojující dvojice zpomalila své tempo. Rozeznávala jsem Edwarda klečícího před Jessicou, která…

„Ne!“ vykřikla jsem zoufale. Edwardova hlava už nebyla připojena k jeho tělu. Ta vraždící stvůra, která si říkala nejlepší kamarádka, držela ve svých rukách hlavu Edwarda Cullena.

Bolestí se mi podlomila kolena, a kdyby mě nezachytil ten... netvor, tak bych byla na zemi. Nutil mě dál se koukat. Sledovat, jak Jessica vytahuje zapalovač…

„Prober se!“ slyšela jsem z dálky.

„Uklidni se!“ Carlisle? Ano… Jeho hlas poznám, ale proč by se bavil s ní?

„Za chvilku se probere, ale myslím, že už vnímá.“

S opatrností jsem rozlepila víčka. Jestli tu je Alice s Carlislem, tak se mi nic nestane, ne? Vždyť to jsou přátelé…

„Konečně! Už jsem myslela, že si to neužiju!“ řekla Jessica a opět mě chytila za vlasy. Opět její studený dech, ale tentokrát ji nikdo nezastavil. Nikdo mi nepomohl a její ostré zuby pronikly pod mou kůži…

***

Všichni se koukali, jak mizí další mladý život. Nikdo neměl odvahu jako mladý zrzek. Proč nezasáhli a nepomohli mladé dvojici, která k sobě chovala lásku? Proč jim nebylo dopřáno, aby si navzájem sdělili své pocity? Možná za to může jejich zbabělost nebo snad já? Já, který si hraji s osudy lidí, nelidí po celém světě, jako by byly mé loutky?

Malé rozhodnutí dokáže ovlivnit spoustu událostí a s tím nic neudělám ani já, Osud…

18. kapitola

Shrnutí

Jelikož je toto poslední díl povídky, tak bych prosila každého o vyjádření. Jak se vám líbila? Jste spokojeni s koncem?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 19. kapitola: