Všechno jednou končí a teď končí tato povídka. Jak vše nakonec dopadne? Která dívka zvítězí a vezme si Edwarda Cullena?
12.10.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 106× • zobrazeno 9606×
„Ahoj, Mio,“ pozdravila jsem svou dočasnou spolubydlící. Ta se pouze zvedla, ze stolku sebrala růži a malou černou krabičku a dala mi je do rukou.
„Byl tu Edward a tohle ti tu nechal… Gratuluji,“ zapištěla a vrhla se mi do náruče. Překvapeně jsem jí objetí opětovala, ale… Co to chování? Kam zmizela zlá, zákeřná Mia? Co se s ní stalo?
Po chvilce se k nám přidala Berta. Z mrazáku jsme vytáhly zmrzlinu a s chutí se do ní pustily.
***
„Zklamal jsi mě, Carlisle,“ prohodil černovlasý upír. Po jeho boku stála mladá novorozená upírka. Ona byla jeho důkaz a šance zbavit se už tak velké smečky upírů. Konečně našel něco! Porušili zákon. Dávají o sobě až moc vědět a dokonce zbytečně proměnili dalšího upíra, kterého nechali utéct. Zbabělost a neschopnost.
„Nech si to vysvětlit, příteli.“ Blonďatý upír, vegetarián, se snažil uklidnit celou situaci. Hlavou mu vířily výčitky. Jak mohl dopustit, aby tato situace došla až tak daleko? Jako hlava rodiny to měl okamžitě zavrhnout!
Smutně se otočil za sebe. Koukal se do šesti smutných párů očí. Všem bylo jasné, co nastane. Věděli, čemu se nevyhnou. Byla opravdu jen malá šance, že se vyhnou trestu. Všichni se připravovali na svůj konec, loučili se se svými drahými polovičkami, až na jednoho.
Až v tuto chvíli pocítil vysoký zrzek samotu. Neměl nikoho… Nikoho, se kterým by mohl prožít poslední chvilky života. Nikoho, komu by mohl říct, jak moc ho miluje…
„Aro, prosím,“ zašeptal.
„Ale já už vše vím,“ zlostně zašeptal a svůj pohled stočil na upírku po jeho boku. „A ona se rozhodla pro odplatu, nemám pravdu, Jessico?“
***
„Jak to, že ještě nikdo nepřišel?“ rozčilovala se Berta.
„Taky nevím. Vždy tu někdo byl, a to přesně v sedm,“ poznamenala zaraženě Mia.
Musel to být opravdu krásný pohled. Tři holky svátečně oblečené s nohama na stole hypnotizující hodiny před sebou. Už je půl deváté a pořád nic. Zapomněli na nás? Ale jak by mohli? Možná je to nějaká zkouška…
„Seru na to,“ zahlásila Mia a odešla. Berta ji po několika minutách mlčky následovala. Mrzelo mě, že ho dnes neuvidím. To jsme jim opravdu natolik lhostejné? Proč se pořádala tato soutěž, když na nás po pár týdnech zapomenou?
Zatřepala jsem hlavou, zvedla se a šla ven. Nebudu sedět na zadku!
Venku bylo krásně. Měsíc až neobvykle svítil, vítr jemně foukal a počasí bylo, jak jinak, než teplé. Sundala jsem si boty a nechala písek, aby mi klouzal mezi prsty. Už dlouho jsem tento pocit nezažila, naposledy ve Phoenixu. Ach… Jak moc se mi stýská po krásném, hřejivém sluníčku, vyhřívaných plážích, mamce…
„Neměla by ses toulat po večer a tak sama,“ uslyšela jsem kousek ode mě. Otočila jsem se za povědomým hlasem, ale přesto jiným. Přede mnou stála menší osoba v plášti. Kdo to je? Napadla mě Alice, ale její hlas to není, ten bych poznala.
„Ale copak, Isabello, nepoznáváš svoji nejlepší kamarádku?“ zašeptala.
„Jess?“ Ale ten hlas… Je jiný! Z ničeho nic stála během vteřiny přímo přede mnou. Natáhla ruku k mé tváři, ale ucukla jsem. Ze rtů se jí dral ďábelský, uši rvoucí smích.
„Kdo jiný!“ zakřičela. Rukou mě chytila za vlasy a zaklonila mi hlavu. „Mrzí mě, že jsi mě nepoznala.“
Pomalu se ke mně nakláněla. Ucítila jsem její ledový dech na mém krku.
„Sbohem,“ zašeptala a poté byla daleko ode mě.
„To nedovolím!“ zakřičel na ni Edward a držel ji pod krkem.
„Mám mnohem větší sílu než ty!“ zuřivě vykřikla a odhodila ho od sebe. Sledovala jsem dvě rozmazané šmouhy, jak spolu bojují… Asi. Stromy poblíž pláže padaly jeden za druhým. Co to má být? Kdo jsou? A jak to…
„My jsme ještě neměli tu čest,“ ozval se za mnou mužský hlas. Otočila jsem se. Pokožka tak bílá, až se zdála být průhledná. Vlasy černé do půl pasu a krvavě rudé oči sledující každý můj pohyb. Zhluboka jsem se nadechla v přípravě na hlasitý křik, ale než jsem tak stihla udělat, tak mi položil dlaň na pusu.
„Nekřič, maličká, já ti neublížím,“ slizce se usmál, „já ne.“
„Ale…“ Přerušil mě.
„Potichu!“ Silně mě popadl za zápěstí a otočil mě zády k sobě. Chytil mou hlavu do dlaní a nutil mě koukat před sebe. Bojující dvojice zpomalila své tempo. Rozeznávala jsem Edwarda klečícího před Jessicou, která…
„Ne!“ vykřikla jsem zoufale. Edwardova hlava už nebyla připojena k jeho tělu. Ta vraždící stvůra, která si říkala nejlepší kamarádka, držela ve svých rukách hlavu Edwarda Cullena.
Bolestí se mi podlomila kolena, a kdyby mě nezachytil ten... netvor, tak bych byla na zemi. Nutil mě dál se koukat. Sledovat, jak Jessica vytahuje zapalovač…
„Prober se!“ slyšela jsem z dálky.
„Uklidni se!“ Carlisle? Ano… Jeho hlas poznám, ale proč by se bavil s ní?
„Za chvilku se probere, ale myslím, že už vnímá.“
S opatrností jsem rozlepila víčka. Jestli tu je Alice s Carlislem, tak se mi nic nestane, ne? Vždyť to jsou přátelé…
„Konečně! Už jsem myslela, že si to neužiju!“ řekla Jessica a opět mě chytila za vlasy. Opět její studený dech, ale tentokrát ji nikdo nezastavil. Nikdo mi nepomohl a její ostré zuby pronikly pod mou kůži…
***
Všichni se koukali, jak mizí další mladý život. Nikdo neměl odvahu jako mladý zrzek. Proč nezasáhli a nepomohli mladé dvojici, která k sobě chovala lásku? Proč jim nebylo dopřáno, aby si navzájem sdělili své pocity? Možná za to může jejich zbabělost nebo snad já? Já, který si hraji s osudy lidí, nelidí po celém světě, jako by byly mé loutky?
Malé rozhodnutí dokáže ovlivnit spoustu událostí a s tím nic neudělám ani já, Osud…
Jelikož je toto poslední díl povídky, tak bych prosila každého o vyjádření. Jak se vám líbila? Jste spokojeni s koncem?
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 19. kapitola:
Tak ten konec mi přišel, takkovej moc hr. Ale při posledním oodstavci jsem si vybevila text Krysařovy zpovědi.
Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!
Na obzoru vidím matně,
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.
Myslim, že ta slova mluví sama za sebe...
Povídka byla celou dobu báječná, napínavá a zajímavá... Ale! SE mi nijak nevadí, spíše to, že poslední kapitola je příliš uspěchaná, naprosto nesouvislá a nesmyslná. Nechápu, proč by se měl Jess tak moc změnit charakter a povaha. Velice uspšchané. Tato kapitola se absolutně nehodí ke zbytku krásné povídky. Chybí tu hlubší zápletka mezi B a E a rozvedení konce --> zvláštní, bohužel ne v pozitivním smyslu slova. Je mi líto, jak se to najednou pokazilo, ale snad víš co děláš
To není možné! Tys je vážně zabila?! Ostatní asi mají pravdu, že ses tím vymanila z řady podobných povídek, ale i tak... Vždyť to téma bylo samo o sobě zajímavé, lidi by na tebe určitě nezapomněli!
Už s tím bohužel nic neudělám, když už jsou mrtví, tak asi mrtví i zůstanou, jenom je mi jich trochu líto.
Jinak gratuluju k úspěšně dopsané povídce, určitě se zařadila mezi mé nejoblíbenější...
Kika? Však som práve neprečítala poslednú kapitolu VVRS?
Bože oni obaja zomreli
Popravde som nečakala, že to skončí takto skoro a už vôbec nie takýmto spôsobom. Ale nie všetko končí HE, vlastne tak končia len príbehy a rozprávky. Toto bolo SE, bolo to neskutočné. Keby tam nie sú úpíry, ale nejaký teroristi, tak by sa to dalo považovať, že je to napísané "podľa skutočnosti".
Je mi ľúto, že zomreli, ale na druhej strane to bolo možno lepšie... Ak by sa dali dokopy tak by to mohlo mať ešte viac scenárov na SE a omnoho horších. Mohol by zomrieť len jeden z nich a ten druhý by sa naveky utápal v žiali...
Ale to sa prebrala moja fantázia, ktorá v túto dobu už mala spať, takže späť k poviedke...
Myslím, že si to zakončila úžasne. Bolo to fakt nádherné, aj som si poplakala, ale to som robila celý deň, tak nečudo, že tvoj SE mi znova spustil slzné kanáliky
Chceš vyjadrenie ako sa mi táto poviedka páčila?
Ja som na tejto stránke prečítala už strašne veľa poviedok, ale táto poviedka je proste úžasná a ja si ju z radosťou prečítam opäť.
Táto kapitola bola veľmi smutná, ale svojim spôsobom nádherná... moja fantázia, ktorá mala spať pracuje naplno, tak ti radšej nebudem písať, že prečo... Okrem toho bola tá kapitola šokujúca, každého si prekvapila a bola veľmi dobre napísaná.
Píšeš úžasne a nádherne a veľmi precítene, keď potrebuješ.
Mne sa táto poviedka páčila od začiatku. Každý deň som dychtivo čakala na ďalšiu kapitolu, aby som sa dozvedela ako to bude pokračovať. A moje čakanie je na konci, rovnako ako čakanie všetkých, ktorý túto poviedku prečítali. Bola perfektná, úžasný nápad, dokonalé opísanie pocitov, proste všetko.
Jedna poviedka skončila. Je jedno či to bol HE alebo SE. Podstatné je, že teraz máš dosť času pustiť sa do nejakej novej poviedky. A keďže bude od teba, bude úžasná. Určite máš naplánovaný nejaký ďalší šokujúci nápad. Takže sa teším na tvoje ďalšie diela.
P.S. Nenechaj sa rozhádzať negatívnymi komentármi. Je to tvoja poviedka a zakončila si ju perfektne.
Moc pěkná povídka, akorát mi ke konci přišla trošku uspěchaná...jako by jsi tu konečnou zápletku chtěla mít co nejrychleji za sebou, rozhodně mě překvapil ten závěrečný zvrat
A je to!
Muhahahá! Konečně jsem dostala "povolení" komentovat!
Takže... nejdříve shrnutí kapitolky...
Víš, že jsem jako jedna z mála CHTĚLA sad end... Ale já za to nemůžu!
Prostě... Celá povídka byla taková... sladká... To přímo volalo po VELKÉM zvratu! A tohle je přesně ono!
Dokonce jsi zabila i Edwarda a to jsi nechtěla za žádnou cenu!
Já nechci Happy End... Někdy je lepší to nechat (i přes protesty fanoušků) tak, jak to je... Spisovatel taky nepřepíše knihu, protože se někomu nelíbí! (Rowlingová! Proč jsi sakra nezabila Pottera?! To zklamání...
)
Ehm... hih... Ale zpět k tobě! A vlastně se ti podařilo to, o co ve psaní jde... EMOCE! Neskončila jsi to jako každý... Bylo to jiné... A to vyburcovalo jejich reakci... Ano... možná se najde pár lidí, kteří si řeknou, žes to tím zkazila, ale najdou se i tací, kteří si řeknou že je to zase jiné... A zůstaneš jim v paměti... jinak by ses jen přidala do fronty v davu...
Nenech se odradit pár negativními reakcemi! Vždy se najde někdo, kdo tvou snahu ocení!
A teď k celé povídce... Víš, že jsem si ji od začátku zamilovala (Od začátku, co jsem si jí všimla
) a pak jsem KAŽDÝ den koukala, jestli něco nepřibylo... Snažila jsem se vždy o upřímné hodnocení, protože vím, jaké to je, když najdeš nový komentář, kde ti někdo napíše, že máš talent... (a to tady ROZHODNĚ máš!)... Bylo to příjemné odreagování od všedních dnů... A jsem moc ráda, že jsem na ni narazila... Klaním se, protože to byla úžasná povídka a ať si říká kdo chce co chce... Ona (i ty) si to zaslouží...
p.s. Každých by mělo být 19., ale nejsem si jistá
Na co to koukám?
A já se těšila na žhavý příběh Ara a Jess
No, příběh je vážně dost překvapivý a myslím, že to nikdo z nás nečekal, protože... TOS NÁS NA TO DO HÁJE NEMOHLA UPOZORNIT?
Povídka byla fakt dobrá, jedna z mála, kterou jsem četla pravidelně a kterou jsem i vyhlížela...
Příběh super, příběh Bells a Edward super, ale mhl ýt trošku rozvinutější
Přesto ti tleskám a klaním se a všechno možný ostatní a tisíckrát děkuju za nádhernou povídku
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!