Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 2. kapitola

29.08.2011 (08:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4913×

„Tak jo. Jděte rovně po cestě a najdete dům. V něm máte další pokyny a místnosti jsou už přidělené, ale to se dozvíte tam. Hodně štěstí!“ zahulákal muž z lodi, otočil ji a jel kamsi pryč…

Jen tak jsme tam stály a koukaly se kolem sebe. Když už jsme se nabažily kocháním přírody, tak jsme vyrazily. Překvapením pro mě bylo, když jsme si navzájem pomohly s kufry. Ta, která měla méně zavazadel, tak pomohla té druhé a naopak. V lese měla problém Mia – krásná, dlouhonohá blondýna. Jelikož přijela v hezkých stříbrných šatech těsně pod zadek a botami na třinácticentimetrových podpatcích. Jelikož jsem s Jess šla jako poslední, tak jsme se holkám před námi smály.

Jelikož obě dvě pocházíme z malého deštivého městečka ve státě Washington, Forks. Sluníčko tam svítí pouze několik dní v roce. Ještě horší na tom je, že by se daly spočítat na jedné ruce… Kolem celého městečka se rozprostírá les.

„Konečně! Támhle je dům!“ vykřikla Dara – modrooká zrzka.

„D-dům?“zeptala jsem se znovu.

„No jasně!“ vykřikla tentokrát Berta – zelenooká černovláska.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. To, co ony nazvaly domem, tak já nazývám vilou! Dvoupatrová, pomalu ze všech stran prosklená, vila. Cestou k ní jsem si všimla krásné zahrádky. Nebyla velká, ale přesto krásná a udržovaná.

„No do pr…!“ dostala ze sebe Jess po dlouhé době, ale při pohledu na mě se zarazila. „No do pytle?“

„To není to správné slovo…“ Byla jsem ještě v šoku. Jestli v tomto budu bydlet, klidně i jeden týden, tak to bude perfektní!

„Takže jsem to mohla říct! Do háje! Vidíš?! To tvoje „nemluvíme sprostě“ mi už leze na mozek… Že já se na to nevykašlu! Né!“ Poslouchala jsem Jessin monolog. A já už jsem si myslela, že tento ostrov na ni bude mít dobrý vliv a aspoň na chvilku zavře pusu… No jo… Myslet znamená…

„Raději pojď,“ vyzvala jsem ji. Obě dvě jsme vešly do domu a oněměly úžasem… Hlavně Jess. Za vstupními dveřmi byl luxusně zařízený obývák. Ať už ho zařizoval kdokoli, tak je ve svém oboru mistr. Vše dokonale ladilo a bylo na svém místě. Nejmodernější nábytek přidával na hodnotnosti domu.

Nechala jsem své tašky u dveří jako ostatní a šla se porozhlídnout. Však jsem byla jediná, kdo si sundal boty. Přišlo mi to vhodné, když tu nebylo vidět ani smítko prachu…

„Jdeme do pokojů!“ zavýskala Dara. Všechny se jako na povel rozešly do prvního patra. Na jednotlivých dveřích byly lístečky s nápisem, kdo kde je. Já měla pokoj úplně vlevo. Nekoukala jsem se, kdo má jaký pokoj, ale rozešla jsem se rovnou k tomu svému.

Pokoj byl sladěný do tmavě modré barvy. Bylo tam hodně poliček, ale byly prázdné. Uprostřed bylo stereo. Nejkrásnější byla postel s nebesy. Celý pokoj byl krásný. Přišlo mi, že pokoj byl vybaven pro kluka, ale nevadilo mi to. Připadala jsem si tu jako doma.

„Bello! Tady jsi… Páni. Ty máš… zvláštní pokoj? Je… tmavý?“ zasekávala Jess. Už podle toho jsem zjistila, že se jí pokoj nelíbí.

„Jo jasně,“ zasmála jsem se, „co potřebuješ?“

„Tady máš tašku. Hele? Taky máš tak bezvadnou skříň?

„Skříň?“ nechápala jsem.

„No jasně! Já ji mám plných luxusních hadrů! A padnou mi… Takže kdybys ji měla taky plnou… a nesedělo ti to,“ mrkla na mě. Hodila mi mé dvě tašky s oblečením a zase odešla. Jen jsem se koukala na dveře, ve kterých před chvílí stála a zpracovávala informace. Ještě chvilinku jsem tam tak stála a pak popadla tašky a vydala se ke skříni… Doufám…

Otevřela jsem dveře, ale to, co jsem uviděla, bylo něco neskutečného! Obrovská koupelna s malou vířivkou v rohu místnosti, mi padla jako první do oka. Upustila jsem tašky a vešla dovnitř. Byla krásná, veliká a nic v ní nechybělo. Byla jsem jako v ráji. Dřív mi bylo jedno, jak tady budu dlouho. Upřímně… Doufala jsem, že vypadnu hned ten první týden. Nikdy jsem nebyla na luxus. Bylo mi jedno, jestli je malá vana nebo vířivka. Jestli mám pokoj o pěti metrech čtverečních nebo dvaceti plus obří koupelnu… Ale po téhle nádheře? Alespoň dva týdny v tomto luxuse, by byla krásná dovolená a zadarmo…

Raději jsem se otočila. Ještě chvilku bych tu zůstala a začala bych slintat!

Opět jsem popadla tašky a vydala se ke druhým dveřím ze tří. Usoudila jsem, že když jedny vedou na chodbu, druhé do koupelny, tak ty třetí do šatny. Ty jsem otevřela rychle. Věděla jsem, co mě přibližně čeká – přepych a úžas. A měla jsem pravdu. Šatna byla velká, pomalu stejně jako koupelna. Všude bylo dámské oblečení. Už od pohledu bylo jasné, že jsou to opravdu drahé kousky. S otevřenou pusou jsem chodila mezi regály a hledala nějaké volné místo, kam bych dala své oblečení. I když jsem chodila asi čtvrt hodiny sem a tam a přehrabovala se tam, jsem nic nenašla.

I s taškami jsem vlezla zpět do pokoje a vyndala si oblečení na poličky vedle sterea. Alespoň je budu mít hned po ruce a poličky nebudou tak prázdné. Když jsem si vybalila, tak jsem šla dolů do obýváku. Byla jsem tam jako jediná, takže ostatní jsou nejspíš ještě ve svých pokojích…

Sedla jsem si na koženou sedačku béžové barvy. Přede mnou, na konferenčním stolu, ležely desky… Když jsem přišla do domu, tak jsem si nevšimla, že tu byly.

Vykašlala jsem se na to a vzala desky.

Milé dívky,

dnes začíná vaše soutěž. Každá z vás stráví jeden večer s milionářem.

Vždy v sedm hodin pro vás někdo přijde a odvede vás na místo, které bude určeno.

Již dnes se připraví Jessica. Přejeme Vám hodně štěstí.

Koukala jsem s otevřenou pusou a přes celý dům jsem zakřičela jméno mé nejlepší kamarádky. Ta okamžitě přiběhla a za ní v řadě zasebou ostatní dívky. Podala jsem jim desky a všechny začaly skákat radostí, že konečně uvidí jeho. Jen Jess lehce zbledla…

„Já… První… Co si mám vzít? A na co se mám připravit? Bude to procházka, večeře… Mám se najíst?“ šílela. Všechny jsme se vydaly do jejího pokoje a pomáhaly jí s úpravou. Šla se vysprchovat a my jí vybraly oblečení a holky nanosily všechny líčidla, co u sebe měly. Z Jess byla opravdová kočka. Měla jsem radost, jako všechny ostatní, z dobře odvedené práce.

Přesně v sedm hodin zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Ve dveřích stál anděl. Vysoký muž, vlasy barvy medu se mu točily po ramena a jeho oči zářily. Zaujala mě barva. Dala se porovnat jedině se zlatem. Zírala jsem na muže před sebou a neuvědomila si, jak pitomě teď musím vypadat.

„Omlouvám se… Pojďte dál,“ řekla jsem a ustoupila ode dveří. „Vy si jdete pro Jess?“

„Ano, to jdu,“ usmál se dechberoucím úsměvem. Bertě se podlomily kolena, ale dopadla přímo na pohovku. Jediná Jess udržela chladnou hlavu a šla k němu. Ten jí zavázal oči rudým šátkem a vyvedl ji pryč. My zíraly na jejich záda a počítaly každou minutu, co byla pryč…

Slíbená druhá kapitola. Jak se Vám líbí? Doufám, že jsem splnila očekávání... ;)

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 2. kapitola: