Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 23. Svatba

Edwardsprej

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vládce upírů - 23. SvatbaPříprava na svatbu, obřad a gratulace... co víc dodat? Předposlední kapitola je tu ;)

10.03.2010 (12:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3090×

 

SVATBA
(Bella)

 

 

Už uplynuly dva a půl měsíce ode dne, kdy mě Edward požádal o ruku. Alici jsem dala více méně volnou ruku a sama se do příprav nezapojovala. Když se mnou asi tři hodiny probírala, jestli mají být knotky u svíček oříškově nebo čokoládově hnědé, protože černé se prý na svatbu nehodí, nebo když s Rose celý večer diskutovaly, jestli má být podpatek pěti nebo šesti centimetrový, prostě jsem to nevydržela. Nejspíš to byl její plán, protože pak se přede mnou o svatbě už ani nezmínila a dokonce mi nechtěla říct, kde se bude konat. Ani šaty mi nakonec neukázala. Ale popravdě, byla jsem docela ráda. Dopoledne jsem si plnila povinnosti vládce, odpoledne strávila s rodinou a noc s Edwardem.

„Bello! Nevrť se,“ hubovala mě Alice.
„Já se nevrtím,“ protestovala jsem.
„Vrtíš,“ zamumlala Rose, která mi tvořila účes.
„Ale holky, vždyť už tu sedím čtyři hodiny. Stačilo, abyste si představily, jak to má vypadat. Pak bych to zvládla sama a během vteřiny. Na co je mi taková moc, když ji nemůžu využít?“ stěžovala jsem si.
„Ale normálně ti to tak nevadí,“ namítla Rose. Je pravda, že někdy ze sebe nechám dělat barbie pro Alice a Rose a moc mi to nevadí, ale teď jsem už tři dny neviděla Edwarda.
„Já jen nechápu, proč nesmím vidět Edwarda,“ mručela jsem.
„Aha, tak už víme, proč má tak špatnou náladu,“ zasmál se ode dveří Emmett.
„Prostě ho uvidíš až před oltářem,“ uzavřela Alice nekompromisně debatu.

„Hotovo,“ zajásaly holky po další nekonečné hodině v jejich spárech.
„Už se můžu podívat do zrcadla?“ zeptala jsem se opatrně.
„Hm… no dobře. Rose!“ zavolala Alice a přede mnou ihned stálo velké zrcadlo, které se opíralo o Rose. Jako bych čekala, že to bude tak snadné. Přes něj totiž byla přehozená velká černá látka.
„Tramtadadáá!“ zavolala Alice se smíchem a hadr strhla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Jako vládkyně upírů jsem byla hezčí než normální upíři, ale teď jsem byla naprosto dokonalá. Bílé korzetové šaty bez ramínek s nabíranou sukní, býlími květy a pošité bílými perlami krásně obepínali moji dokonalou postavu. Kaštanové vlasy jsem měla jemně zvlněné a pramínky nejblíže k obličeji bílou sponou ve tvaru motýla sepnuté do zadu, aby mi nespadaly do obličeje. Nalíčená jsem byla jen jemně, řasenku a bílo-stříbrné stíny okolo očí.
„To se vám povedlo, holky,“ vydechla jsem omámeně a obě objala.
„Říkala jsem, že nám poděkuje,“ mrkla Alice na Rose a pak jsme se všechny rozesmály.
„Tak pojď, už se čeká jen na tebe,“ popohnala mě Rose a táhla ze dveří pokoje. V domě jsem nic neslyšela, ale ani nikde v blízkosti jsem nic nezaslechla. Buď jsou všichni naschvál tak tiší a ani nedýchají, nebo obřad nebude v domě ani na zahradě. A když mám tu neomezenou moc, co takhle trochu švindlovat?
„Ať tě to ani nenapadne,“ zavrčela vedle mě Alice. No jo, zapomněla jsem natáhnout štít.
„Nech ho tam, kde je,“ zavrčela znovu. Takže jsem štít opět poslušně stáhla.

„Páni Bello, sluší ti to,“ pochválil mě Carlisle.
„Děkuju, tati,“ usmála jsem se na něj. Krásně se usmál, díky tomu oslovení. Už mě bral jako dceru a já jeho jako otce. Nabídl mi rámě a já jej přijala.
„Tak kam to bude?“ zeptala jsem se ho, když jsme vyšli před prázdný dům.
„Na vaši louku,“ prozradil.
„Aha,“ přikývla jsem a společně jsme se upíří rychlostí vydali na louku. Cestou mě ještě napomínal, abych si nezničila šaty, jak rychle běžím. Ale já se strašně těšila na Edwarda a chtěla jsem ho vidět co nejdřív. Konečně jsme doběhli před louku, ale výhled na ni mi zakrýval hustý porost křoví a stromů.

Pevně jsem se chytila Carlislovi ruky. Křoví jsem svojí mocí odrhnula ke stranám, přece mi Alice slíbila, že tam nebudou lidé. S pohledem zapíchnutým na své střevíce jsem za tónů svatebního pochodu vyrazila vpřed. Sníh mi pod botami tiše křupal a já se konečně rozhlédla. Na druhé straně louky byl postavem bílý květovaný oblouk a pod ním stál muž v kněžském rouchu. Prohlédla jsem si ho lépe a to, co jsem viděla, mě málem dostalo do kolen. Pod obloukem stál Emmett s nějakou knihou v rukou a usmíval se na mě jako sluníčko. Kdybych byla člověk, tak to asi nerozdýchám. Naštěstí nejsem. Před Emmem stál on. Moje osobní štěstí, můj anděl. Stál tam v bílém padnoucím obleku a krásně se na mě usmíval. Před ním stálo na každé straně několik židlí a na nich moji blízcí. Napravo seděla Esme a Rose. Za nimi potom Denalijští. Na druhé straně byl Fett, Dieu, Diablo a Victorie s Dereckem. Ano, Victorii jsem si tu prosadila. Sice patřila k mé temné a smutné minulosti, ale bez ní bych tu teď nestála. Byla bych dávno mrtvá a smutná.

Pomalu jsme se blížili uličkou vysypanou okvětními lístky rudých růží k oltáři, kde Carlisle vložil moji ruku do Edwardovy a Emmett spustil. Neposlouchala jsem ho a dívala se do tváře mého anděla. Jeho oči mě uvěznily jako vždy. Navzájem jsme se na sebe usmívali.
„Ptám se tě, Edwarde Anthony Masene Cullene, bereš si dobrovolně zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou? Budeš jí ctít a milovat do konce vaší věčnosti?“ otázal se ho Emmett.
„Ano,“ pronesl nahlas a pyšně. Viděla jsem v jeho tváři štěstí, něhu a lásku. V ten okamžik jsem byla nejšťastnější upírka na světě.
„A teď se ptám tebe, Isabello Marie Swanová, bereš si dobrovolně zde přítomného Edwarda Anthony Masena Cullena? Budeš ho ctít a milovat do konce vaší věčnosti?“ zeptal se mě.
„Ano,“ vydechla jsem šťastně.
„Nyní můžete políbit nevěstu,“ prohlásil. Edward se ke mně sklonil, já se natáhla na špičky a pak se naše rty setkaly. Štěstí a touha po něm, která se v nás nahromadila během třídenního odloučení, se teď na nás jasně ukázala. Zamotala jsem mu ruce do vlasů a on mě pevně objal okolo pasu. Vášnivě jsme se líbali a já zapomněla na vše, co se dělo okolo.

Když jsme se odtrhli, putovala jsem z náruče do náruče a přijímala gratulace. Edward mě seznámil s Denalijskými a představil mě jako svoji manželku Bellu. Říkal to tak hrdě a majetnicky si mě k sobě tiskl, že jsem měla pocit, že se mi srdce štěstím znovu roztluče. Pak všichni vyrazili na delší lov a nám nechali na svatební noc dům volný…

 

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 23. Svatba:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře