Bella s Vicky se setkají s Culleny ve škole a Vicky je dráždí...
08.02.2010 (07:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3435×
SETKÁNÍ
(Bella)
K ránu jsme si s Vicky daly koupel ve vaně velikosti bazénu v naší nové koupelně. Voda a pěna byly naprosto všude. I přesto, že dnes nastupujeme na Darmouth a zase uvidím ty, kteří mě tak neuvěřitelně ranili, musím uznat, že jsem se těšila.
„Vytřem jim zraky!“ tetelila se Vicky, zatímco po mně cákala pěnou.
„Pod jakými jmény vystupujeme tentokrát?“ odvedla jsem pozornost od plánu přivodit jim srdeční kolaps. Asi by byli první upíři v historii se slabým srdcem.
„Jako sestry Isabella a Victorie Morrisnovi,“ zajásala Vicky. Byla nadšená, těšila se na jejich výrazy, stejně jako já. Jsem to ale potvora! No co, oni mi ublížili, tak si je vychutnám!
„Tak už pojď, musíme se nachystat,“ uzemnila jsem ji.
S tím jsme se vydali do šatny, oblékly si lehké letní šaty, balerínky a vydaly se před zrcadlo. Make-up jsme nepotřebovaly, tak jsme si jen zvýraznily oči. Rozčesaly vlasy a nechaly je rozpuštěné. Vicky rudě červené a já kaštanově hnědé.
Přehodily jsme přes sebe slabé bundy, abychom "splynuly" a naskočili do auta. Jely jsme na poslední chvíli, tak jsme městem uháněly skoro 200 km/h. Pro nás nic neobvyklého. Cestou jsme nemluvily a já se ztratila v proudu svých myšlenek. Je to dobrý nápad? Vrtalo mi hlavou. Ale musela jsem ho vidět.
„Jsi v pořádku?“ koukala na mě zmateně Vick.
„Jo, jen jsem přemýšlela,“ a zhryzla jsem si dolní ret.
„Snad nechceš vycouvat, že ne? To bys mi neudělala… “ Hodila po mě psí pohled a šibalsky se usmála. Teprve teď jsem si všimla, že už stojíme před školou. Rozhlédla jsem se po parkovišti a pak to viděla. Přesně naproti nám parkoval Jeep. Otevřely se dveře a já spatřila čtyři páry nohou. První mohutné a svalnaté. Emmett. Zadívala jsem se mu do tváře a hledala jeho všudypřítomný úsměv. Nebyl tam. Dokonce i Rose vypadala nějak sklesle. A pak Alice, měla strhaný obličej a v očích bolest. Nakonec Jasper. Bodlo mě u srdce, když jsem viděla jeho tvář. Ano, něco se muselo stát. A on cítil skrývanou bolest ostatních. Ale kde byl můj anděl? Stalo se snad něco mu?!? NE! On je určitě v pořádku. A pak jsem se uklidnila a napnula najednou. Vedle Jeepu zajelo stříbrné Volvo. Otevřely se dveře. Zalapala jsem po dechu, co se mu to stalo? Tohle nebyl Edward. Z obličeje se mu odrážela jen a pouze bolest. Temné, prázdné oči bez života a nepřítomný výraz. Co to s nimi je?
„Tak jdem na to ségra,“ zajásala Victorie.
„Ok.“ Nepotřebně jsem se nadechla, ať už se jim stalo cokoliv, není to moje věc.
Vystoupily jsme z auta a oči všech přítomných se upíraly naším směrem. Culleni už odcházeli, ještě nás neviděli. To však musela Vick samozřejmě napravit.
„Hej Culleni, to ani nepozdravíte staré známé?“ zakřičela nadšeně přes celé parkovište. Zvedla jsem hlavu a nasadila neutrální výraz s lehkým úšklebkem na tváři. Poznali její hlas. S tichým zavrčením se na nás pomalu otočili, přejeli nenávistným pohledem Vicky a pak se zastavili na mě. Zůstali na mě němě zírat a upadli do šoku. Otevřeli ústa a ani se nepohnuli.
„Hmm… tak asi ne,“ odpověděla si naoko zklamaně Vick. To už jsem ji popadla za ruku a táhla směrem kancelář školy na druhou stranu areálu, daleko od nich. Potřebovala jsem to rozdýchat. Po cestě na nás všichni kluci zírali, div jim sliny nekapaly a holky měřily naštvaným pohledem. Záviděly nám naši krásu. V kanceláři nám nějaká žena dala papíry a řekla, ať jí je zítra ráno přineseme vyplněné. Dnes už však na přednášky můžeme. Dala nám naše rozvrhy. Téměř všechny hodiny jsme si zařídily společně. Jako první hodinu jsem měla matematiku. Matematiku a psychologii jsme jako jediné předměty neměly společně. Rozloučila jsem se s Vick a vydala se na první přednášku. Na rtech jí pořád hrál ten pobavený úsměv, nejspíš zase něco vymýšlela.
Prošla jsem prázdnými chodbami a zamířila na hodinu matematiky. Modlila jsem se, aby tam nikdo z nich nebyl. Jenže já nikdy neměla moc toho štěstí a k mé smůle se mé přání nesplnilo. Vešla jsem do třídy a podala profesorovi papír, který se vrací na konci hodiny, abychom se z přenášek neulili. Poslal mě sednout si na poslední volné místo. A sakra. No nevadí, bude sranda. Usmála jsem se a zamířila si to do poslední lavice za Jasprem.
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vládce upírů - 4. Setkání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!