Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 20. kapitola

23.04.2012 (21:00) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1934×

„Nell, musíme vstávat,“ pošeptal mi do ucha Paul. Jenže já byla po včerejší noci příliš unavená a vůbec se mi nechtělo opouštět postel. Se zavrčením jsem se překulila na druhý bok a přes hlavu jsem si dala polštář. Postel se začala chvět, když se mému chování Paul od srdce zasmál.

„Lásko, jdu udělat snídani. Doufám, že až se s ní vrátím, budeš už převlečená.“ Políbil mě letmo na krk a pak už jsem pouze slyšela zaklapnutí dveří. Snídani do postele jsem ještě nezažila… Snad si opravdu nemyslí, že z té postele vylezu. Lehla jsem si na záda a pootevřela oči. Chvilku jsem hypnotizovala strop, když jsem ucítila vůni slaniny a vajíček. Mlsně jsem si olízla rty a prudce jsem se posadila na posteli s očekáváním, že mi každým okamžikem Paul přinese snídani. Ale můj pohyb byl až příliš rychlý. Navalilo se mi a hned jsem zamířila do koupelny, kde jsem se hlasitě vyzvracela. Než jsem se nadála, stál vedle mě Paul a přidržoval mi vlasy.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když mi už bylo lépe a šla jsem si vyčistit zuby.

„Neboj se. Jedná se jenom o ranní nevolnosti, které jsou při těhotenství zcela normální.“ Povzbudivě jsem na něj mrkla a políbila jsem ho na tvář. Paul mě vzal do náruče a přes všechny mé protesty mě donesl do postele. Leželi jsme vedle sebe a dívali jsme se navzájem do očí. Pohladila jsem ho po tváři a chtěla jsem ho políbit, když mě miminko silně koplo. Sykla jsem bolestí a po tváři se mi skoulela neposlušná slza.

„Co se děje? Bolí tě něco?“ strachoval se okamžitě Paul. Odmítavě jsem zakroutila hlavou a posadila jsem se.

„Myslím, že budeme mít kluka. Bude mít sílu po tatínkovi a zdá se, že bude výborný fotbalista,“ řekla jsem s úsměvem. Paul na mě nechápavě koukal a pak se rozesmál.

„Kope…“ pronesl s takovým nadšením, až mi se po tváři skoulela další slza, ale tentokrát štěstí.

„Můžu?“ zeptal se dychtivě, ale bylo na něm znát, že má strach, aby mně nebo miminku neublížil. Přikývla jsem a odhrnula jsem si deku. Bříško už jsem měla vypouklé a na pravém boku jsem měla světlou modřinu, kde mě miminko koplo. Paul mi opatrně položil své teplé ruce na bříško a hned, jak se ho dotknul, miminko znovu koplo. Naštěstí to nebolelo tak moc, jako poprvé. Oddechla jsem si úlevou a dívala jsem se na spokojený obličej svého manžela, který měl stále ruce na mém bříšku a jemně ho hladil.

„Promiňte!“ ozvalo se najednou ode dveří. Já a Paul jsme leknutím trochu nadskočili a podívali se ke dveřím, kde stál Jacob a Seth a oči si zakrývali rukama. Paul na ně naštvaně zavrčel a přitáhl mi deku až ke krku, protože jsem byla stále nahá.

„Co tady děláte?“ vyjel na ně Paul a začal se třást. Chytila jsem ho za ruku, aby se uklidnil, a naštěstí se tak ihned stalo. Seth si opatrně sundal ruku z očí a podíval se na mě.

„My jsme nechtěli rušit,“ začal koktat Seth a drcnul do Jacoba, aby mu z téhle trapné situace nějak pomohl.

„Byla u mě Ness. Přeje si tě vidět Carlisle. Chtěl přijít osobně, ale nechtěl vás rušit, tak se nabídla Ness, že pro vás dojde a rovnou se staví ke mně,“ vysvětlil konečně Jacob. Přikývla jsem a chtěla jsem vstát z postele, ale Paul mě zadržel.

„Počkejte dole. Jak se Nell oblékne, dojdeme za vámi.“ Paul kývl ke dveřím a čekal, až kluci odejdou. Když konečně odešli, podal mi mé letní šaty, protože do ničeho jiného jsem se nedostala.

Dole na nás čekali Seth a Jacob ve své vlčí podobě. Chtěla jsem se také proměnit, ale Paul mě zadržel.

„Nevíme, jak by na tvou přeměnu reagovalo miminko. Bude lepší, když se přeměním jenom já a ty se na mně svezeš. Dobře?“ Upřel na mě své krásné hnědé oči a já neměla sílu se s ním hádat. Neochotně jsem přikývla. Políbil mě na čelo a odběhl do lesa.

Vešla jsem mezi první stromy a hned jsem našla Paula. Lehl si na zem, abych mu mohla nasednout na hřbet. Když jsem tak učinila, objevili se vedle nás Seth a Jacob, kterému na zádech seděla Ness.

„Ahoj. Ráda vás vidím. Musím uznat, že ti bříško sluší, Nell.“ Jacob na souhlas zaštěkal a Ness se začala smát. Paul i Jacob najednou zaštěkali a začali utíkat rychleji než jakýkoliv upír. Já i Ness jsme se křečovitě držely jejich chlupů a uvažovaly jsme, proč utíkají tak rychle. Během okamžiku jsme byli ve vile a u dveří už čekal Carlisle a Edward.

„Jste normální?“ obořil se Carlisle na Paula a Jacoba. Oba sklopili hlavu, ale stále byli vlky, tak za ně mluvil Edward. „Chtěli si jenom trochu užít,“ hájil je.

„Nell je těhotná. Měli by více myslet na její dobro!“ huboval jim.

„Carlisle, nic se mi nestalo. Nemusíš se bát.“ Seskočila jsem z Paula na potvrzení svých slov, ale nohy se mi podlomily a nebýt Edwarda, tak už ležím na zemi.

„Jestli jenom jedna hodnota bude špatná, tak si mě nepřej ani vidět, Paule!“ hrozil Carlisle, když mě odváděl do své pracovny. Ale když otevřel dveře, myslela jsem, že jsme ve špatné místnosti. Všude bylo nemocniční vybavení a vypadalo to, jako by sem odjakživa patřilo.

„Na co je tu tohle všechno?“

„Chci mít jistotu. Až dojde k porodu, budeš v bezpečí a vše by mělo být v pořádku. Tohle je jediné, co pro tebe můžu udělat.“ Carlisle pokynul k lehátku, kde mě měl vyšetřit. Celou dobu si se mnou povídal. Byla jsem mu vděčná, protože mi nebylo tak moc trapně.

„Můžeš se jít obléct,“ vyzval mě konečně Carlisle. „Všechno je v pořádku, ale porod bude během příštích tří týdnů. Miminko roste rychleji, než jsem si myslel, a má sílu. Doufejme, že kromě modřin se ti nic nestane. A vím, že je ti teplo, ale měla bys nosit teplejší oblečení, než jsou tyhle šaty.“

„Jenže já se do ničeho jiného už nevlezu,“ přiznala jsem se, a to byla chyba.

„Nákupy!“ zakřičela z přízemí nadšeně Alice.

„Ne!“ rozběhla jsem se k oknu a vyskočila z něj na trávník, kde pořád byl Paul, Jacob a Seth. Vběhla jsem mezi ně a schovala jsem se za svého manžela. Alice mě ihned následovala a naštvaně se zastavila před Paulem.

„Nell, nové oblečení potřebuješ! A bude to zábava! Prosím.“ Alice se pokusila o psí pohled, jelikož jsem byla sama vlkem, tak tenhle pohled na mě neplatil a vyplázla jsem na ni jazyk.

„Zachraň mě,“ poprosila jsem Paula. Doufala jsem, že se mnou odběhne, ale k mé nevoli se proměnil nazpátek do lidské podoby.

„Měla bys jet na ty nákupy. Nemáš už v čem chodit, dokonce i má trička jsou ti už malá. A slyšela jsi Carlislea, mysli na miminko.“

„Fakt úžasný tohle. I vlastní manžel mi nepomůže!“ vztekala jsem se. O krok jsem od něj ustoupila a začala jsem se třást. Každým okamžikem jsem se měla proměnit ve vlka, když z domu naléhavě zakřičel Carlisle: „Zastavte ji! Nesmí se proměnit!“ Po jeho slovech na mě začal Jasper používat svůj dar. Chvilku jsem byla opravdu klidnější, ale jeden pohled na Alici, která se těší na nákupy, mě zase dokázal naštvat.

„Neublížím ti,“ řekla Ness a pomalu ke mně přistupovala. Ruku měla natáhnutou před sebe a čekala, jestli jí povolím, dotknout se mého čela. Chvilku jsem váhala, ale pak jsem sklonila hlavu a ona mi začala ukazovat své myšlenky.

„Nemusíš se bát. Je pravda, že je nakupující maniak, ale nepojedeš s ní sama. Pojedu já, určitě i Rosalie, Esme a Bella. Pokud budeš chtít, tak pojede i Leah. A jestli jsi naštvaná, můžeme zapřáhnout kluky, aby nám nosili tašky. Dobře? Jenom se teď snaž uklidnit. Nesmíš ublížit miminku.“ Její myšlenky zněly naléhavěji, než kdyby mluvila nahlas. Chvilku ještě se mnou mluvila a já se už netřásla. Vděčně jsem se na ni usmála a sundala jsem si její ruku z čela.

„Skvělá práce, Ness,“ pochválil ji Carlisle. „Víš, jak jsi mě vyděsila, Nell? Zapomněl jsem ti říct, že do porodu se nesmíš proměnit! Ublížila bys miminku i sobě samotné. Musíš mít klidový režim a hlavně se nestresovat.“

„Ty nemusíš na nákupy,“ zamumlala jsem si pod vousy. Ale ve skutečnosti jsem si nadávala. Mohla jsem ublížit svému dítěti. Jak jsem mohla být tak hloupá a málem něco takového dopustit?

„Neobviňuj se, nemohla jsi za to,“ promluvil najednou Edward. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím a pak jsem na něj zavrčela.

„Nehrab se mi v hlavě!“ Ness už ke mně chtěla zase zvednout ruku, abych se uklidnila, ale tentokrát to nebylo zapotřebí. Dokonale jsem se ovládala, jenom mě trošku štval Edward.

„Alice, na ty nákupy s tebou pojedu, ale mám několik podmínek. Koupím si jedině to, co si sama vyberu. Nebudeš mě nutit si zkoušet všechno, co se bude tobě líbit, a konečně, máš na nákupy celé tři hodiny.“

„Jenom tři hodiny? Nell, to nemyslíš vážně?!“

„Ale myslím. Jsem těhotná, mám odpočívat a ne se trmácet po nákupech.“ Spokojeně jsem na ni vyplázla jazyk a abych vypadala přesvědčivěji, opřela jsem se o Paula, aby se zdálo, že samotné stání mě značně vysiluje.

„No dobře, ale jedeme ihned!“ zavelela Alice. Než jsem se stihla nadát, seděla jsem v autě s Paulem, Jacobem, Ness a Leah. Ostatní Cullenovi jeli ve svých autech. Několikrát mě po cestě napadlo, že bychom auto obrátili nazpátek do rezervace, ale Alice jela celou cestu za námi, jako by tušila, nad čím přemýšlím.

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 20. kapitola: