Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí sny - 2. kapitola

21.08.2010 (09:45) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2347×

2. kapitola – Nehoda

POHLED RENESMÉ

„No tak, Carlisle! Co se děje?“ nevydržel to Emmett.

„Volturiovi poslali dopis,“ hlesl a já jsem si okamžitě s hrůzou vzpomněla na Ara, jeho gardu a na to, jak mě chtěli zabít.

Všichni jsme se strachem v očích sledovali Carlislea, jak otvírá dopis, ve kterém stálo:

Milá Resnesmé, blahopřeji ti k zasnoubení a děkuji za pozvání. Nemohu ho ale přijmout, mám příliš mnoho povinností.

PS: Jako svatební dar přikládám zlatou korunku, ve které se vdávala jedna italská šlechtična.

Přeji hodně štěstí, Aro Volturi

Podívala jsem se na malý balíček ležící na stole. Carlisle ho rozbalil a byla tam zlatá korunka.

„Báječné! Ta se skvěle bude hodit k tvým šatů sladěným do zlata, Ness!“ radovala se Alice, „ještě že jsem poslala Arovi oznámení.“

„To jsi byla ty?! Proč jsi nic neřekla?! Strašně jsem se bála!“

„Promiň, ale kdybys viděla ty vaše výrazy! Vážně k popukání,“ smála se jako by se nic nestalo.

„Alice, vážně jsme byli dost vyděšení,“ zastal se mě Carlisle.

„Vy to přežijete,“ opáčila uraženě a odkráčela do obýváku.

Každý zamyšleně odešel pryč, až jsme v pracovně zůstali jen my dva. „Konečně sami,“ usmál se a poprvé za dnešek mě pořádně políbil.

„Ehm, ehm!“ odkašlal si Carlisle, kterého jsme jaksi přehlédli.

Okamžitě jsem se zastyděla a rychle se vytratila pryč s Jakem v patách. Oba dva jsme utíkali nočním lesem a smáli se. Tohle mi vážně chybělo. Jen tak se s ním uvolněně smát ničemu. Měla bych tu svatbu pustit z hlavy a užívat si každého dne s ním. Díky své nešikovnosti, kterou jsem zdědila po matce, jsem zakopla o kořen stromu a svalila se na zem. Jake málem prasknul smíchy a já si taky nemohla pomoct. Konečně jsme doklopýtali k domu. Odešla jsem do koupelny, osprchovala se a vyčistila si zuby.V ložnici na mě čekal Jake. Rychle mě začal líbat, ale já jsem se od něj odtáhla.

„Jsem ospalá.“ Lehla jsem si do postele a za chvíli jsem už o sobě nevěděla.

POHLED JACOBA:

Ležel jsem v posteli a jenom zíral do stropu. Ness byla zase strašně odtažitá. Nechápu to. Že by to vážně bylo kvůli Edwardovi? To je k vzteku. On mi nemá co nařizovat. On a Bella nepotřebují spát a podle toho to taky vypadá! Kdo to má poslouchat! Zaťal jsem ruce v pěst a snažil se uklidnit. Po tolika letech mám ještě pořád problém se neproměnit, když se mnou cloumá vztek. Zhluboka jsem dýchal. Nádech, výdech. Nádech výdech. Nádech...

Letěl jsem. Pode mnou se jen míhaly vrcholky stromů a hor. Byl to skvělý pocit. Ale najednou se nebe zakabonilo a v dálce jsme uslyšel hrom. Začal jsem padat dolů. Náhle jsem přestal padat. Přede mnou běžela Renesmee. Odrazila se a skočila na mne. Teprve teď jsem si všiml, že nestojím na zemi, ale visím ve vzduchu a přede mnou je skála, od které se odráží Ness. Chtěl jsem na ni zakřičet, ale nešlo to. Moje ruce se natáhly k ní ve snaze chytit ji. Ale neměl jsem tělo. Jako bych se mohl jenom dívat. Proletěla skrze mé neviditelné tělo a nezadržitelně padala dolů.

„Au!“ zařval jsem. Strašně mě bolela hlava. Podíval jsem nad sebe. Prorazil jsem hlavou dřevěná nebesa postele. Pro lidi mé výšky se taková postel moc nehodí, ale já tenhle dům nezařizoval. Mě by nikdy nenapadlo koupit si takovou postel. Vstal jsem a odešel do koupelny, kde jsem se chtěl podívat na rozsah škod. U zrcadla stála Nessie a kartáčovala si vlasy. Chvilku jsem si ji prohlížel. Uvědomil jsem jsi, jak moc se za ty dva roky změnila. Vlasy jí ztmavly do zajímavého hnědého odstínu, tvář se jí protáhla a má víc vystouplé lícní kosti. Už to dávno není ta malá holčička.

„Dobré ráno, Jakeu.“

„Špatné ráno,“ zabručel jsem.

„Co se stalo, že jsi v tak špatné náladě?“

„Prorazil jsem hlavou nebesa postele, když jsem se příliš prudce posadil,“ řekl jsem a prohlížel jsem si v odrazu zrcadla bouli, která se mi po tom nárazu objevila na hlavě.

„Bolí to?“

„Ani ne, zažil jsem horší bolest.“

„To je fakt. Promiň, ale už musím jít. Alice chce zase něco řešit.“ Obrátila oči v sloup a odešla.

Po vyčištění zubů jsem se v koupelně nezdržoval. Prohrábl jsem si rukou vlasy. Měl bych se nechat ostřihat. Otevřel jsem lednici, kde bylo jenom pár jogurtů a mléko. Jídlo je v hlavním domě a já zapomněl něco donést. Pootvíral jsem všechny skříňky v kuchyni. Skříňky obsahovaly jenom samé nádobí a v poslední z nich byla krabice cereálií. Nasypal jsem si je do největší misky, která tu je a rychle to naházel do sebe. Zapnul jsem televizi a zběžně procházel všechny kanály. Nic zajímavého. Zvedl jsem se z pohovky a vydal se podívat za Nessie.

„Mně osobně se líbí tenhle odstín,“ uslyšel jsem Alici ze shora.

Vyšel jsem schody, a než jsem se stačil přiblížit ke dveřím, tak na mě zakřičela.

„Jacobe, víš, že nesmíš vidět šaty! Nechoď sem!“

„Proč by nemohl? Mně jsou nějaké tradice ukradené.“

„To nevadí. Budu dole, Ness. Pak přijď pokud možno bez tohohle svatebního maniaka.“ Nestojí mi to za to. Zase by se akorát pohádaly. Dole seděla v křesle Bella.

„Čau, Bells.“

„Ahoj, Jacobe. Teda nezávidím ti. Když to slyším, tak jsem ráda, že už jsem vdaná.“

„Neboj se. Jednou se s Edwardem vezmete znovu,“ zašklebil jsem se na ni.

„Do té doby času,“ mávla rukou a už se tím nezaobírala.

POHLED RENESMÉ:

„Proboha, Ness! Sundej si ten prsten, chceš si roztrhnout šaty?

„Nezbláznila ses? Jak bych si je mohla roztrhnou prstenem? Jedině, že by se uvolnila jedna z těch stříbrných špiček, co drží diamant. To není moc pravděpodobné.“ Ale moje teta si nekompromisně trvala na svém.

„Stát se může cokoliv.“ Sundala mi prsten a položila ho na stůl.

„Když ti to udělá radost.“ Už jsem se s ní nechtěla hádat. Stejně to bylo marné. Čekala jsem, až mne navleče do šatů, které už zbavila růžové mašle. Odstoupila a zadívala se na mě.

„Ten náramek musí pryč. Kazí to celý dojem,“ řekla a sundala mi Quiletský náramek, který značil přátelství nebo lásku.

„Nikdy jsem ho nesundala od doby, co mi ho Jake daroval.“

„Všechno je jednou poprvé,“ odsekla a popadla desky položené na nočním stolku.

„Co to je?“

„Vzorky barev.“ Otevřela desky, ve kterých byly čtverečky látek v různých odstínech zlaté.

„Mně osobně se líbí tenhle odstín.“ Ukázala na jeden čtvereček.

„Hm třeba.“ Slyšela jsem někoho, jak stoupá po schodech. Kroky se blížily ke dveřím.

„Jacobe, víš že nesmíš vidět šaty! Nechoď sem!“ zaječela hystericky Alice a rychle ze mě začala sundávat šaty.

„Proč by nemohl? Mně jsou nějaké tradice ukradené.“

„To nevadí, budu dole, Ness. Pak přijď pokud možno bez tohohle svatebního maniaka,“ řekl a odešel dolů.

„Nejsem maniak,“ mumlala si sama pro sebe.

„Tak co s tou látkou?“ Už jsem to chtěla mít za sebou.

„Je tu jeden problém. Je to hodně drahý materiál. Nejbližší obchod je ve Vancouveru. Jede se tam asi čtyři hodiny a půl. Ale já mám moc práce se zařizováním svatby. Zajedeš tam? Prosím.“ Podívala se na mě tím svým pohledem malého štěňátka.

„Co bych pro tebe neudělala.“

„Výborně! Teď je devět hodin, když vyrazíš hned, můžeš být tak v osm večer doma.“ Vyšla z pokoje a mě táhala s sebou.

„Jacobe, jsi na řadě! Pojď si vyzkoušet smoking!“ zavolala a začala psát něco na lísteček.

„Tady máš adresu.“ Podala mi ten lístek.

„OK. Tak já jedu. Mějte se.“

„Ty někam jedeš?“ zeptal se Jake.

„Do Vancouveru. Musím něco vyzvednout. Vrátím se až večer.“ Políbili jsme se a já jsem odjela.

Cesta byla celkem klidná. Rychle jsem koupila ve městě látku a nasedla do auta. Kousek od severního Vacouveru se nacházely lesy. Žízeň, která mě pálila v krku, byla čím dál větší. Rozhodla jsem se zajít do lesa. Nikde nebyla žádná lesní cesta, po které bych mohla projet autem, a tak jsem zaparkovala na nejbližším parkovišti a vydala se hluboko do lesa. Začala jsem pronásledovat pumu. Už jsem ji skoro měla, ale najednou jsme se ocitly na okraji skály a ona prudce zahnula doprava. Něž jsem si to stihla uvědomit, padala jsem dolů ze skály. V hlavě mi vystřelovala hrozná bolest. Upadla jsem do bezvědomí.

Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou se nakláněl nějaký muž. Možná kluk. Okamžitě mě zaujaly jeho jasně červené oči.

← 1. kapitola x 3. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí sny - 2. kapitola: