V první řadě se moc omlouvám za mou neaktivitu. Nějak mi nedošlo, že se všechny ty díly nepřidají samy. XD A o čem je tato kapitolka? Upozorňuji, že už je v pětici posledních. A její definice je jednoduchá - svatba. Hezké čtení přejí Pegas99 a Kacennnka.
29.04.2011 (21:45) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2488×
Jacob
„Jaku, nechceš se napít?" zeptal se Seth, který mě nervózně pozoroval v mém rázování přes rozlehlou chodbu ve třetím patře Cullenova sídla. Seth si přitáhl židli, postavil si ji doprostřed chodby a teď na ní seděl, jako by spolknul pravítko, protože měl zakázáno - a já ostatně také - si pomačkat oblek.
Nervozitou se mi stahoval žaludek a nebyl jsem schopný myslet na cokoli jiného, než na to, že za pár hodin budu se Sar sám ve slunečném Španělsku. Ruce jsem stáhnul v pěst a snažil jsme se uklidnit natolik, abych byl potom vůbec schopný říct to krásné slovo. Říct to ano...
Nechápu, jak jsem vůbec mohl pochybovat o tom, že je pro mě Sar přesně ta pravá. Nechápu, jak jsem na Bellu mohl jen pomyslet.
„Ne, díky."
Slyšel jsem kroky po schodech. Otočil jsem se, ale pochodoval jsem dál a vůbec mi nevadilo, že pozadu.
„Jaku, máš se už jít postavit na své místo," řekla Lea. Bohužel se na ní změnilo jen to, že na sobě měla lehce navlněný účes a hedvábné šaty. Zahořklý škleb jí zůstal.
„Leah, dík," řekl jsem a proběhl jsem kolem ní. Schody jsem bral po čtyřech a připadalo mi, že stále běžím pomalu. Už jsem tam chtěl stát!
Po cestě jsem se srazil s Edwardem, který také popobíhal. Usmáli jsme se na sebe a dál jsme běželi vedle sebe.
Bylo směšně jednoduché se postavit na své místo a zírat na to, jak Edward doběhl vedle mě. Bylo směšné, jak na nás všichni zírali. Vadilo mi, že jsem musel dýchat, jako kdybych byl zadýchaný. Vadilo mi, že už nemám Sarah na očích. Šíleně mě znervózňovalo, že je Sarah tak blízko, ale já ji nesmím vidět. Chtěl jsem se rozběhnout za Sarah. Chtěl jsem ji obejmout a říct jí, jak moc ji miluju, ale místo toho jsem tu musel stát a zírat na ty skleněné dveře do domu, kde se Sar měla objevit.
Edward vedle mě určitě cítil to samé. Zatínal ruce v pěsti a zase je uvolňoval, cvakal zuby a přešlapoval na místě. Mlčel a zíral stejným směrem jako já.
Nervozita byla veliká a já jsem viděl, jak se Jasper na svém čestném místě vepředu v první řadě přikrčil na židli. Muselo mu být nepříjemné cítit všechnu tu nedočkavost a nervozitu.
Zrovna jsem začínal počítat listy na vysokém stromě, když se rozezněla hudba na piáně, které stálo na zahradě. Málem jsem se roztekl blahem, když jsem viděl, jak se otevřely dveře a z nich vyšla Alice. Znamenalo to, že můj stres je u konce. Alice se pomalu nesla po trávě a na všechny se usmívala. Všiml jsem si, že v ruce žmoulá stonky chudinky kytice, jak byla napjatá, aby všechno dobře dopadlo. Potom ze dveří vyšla Bella.
Vážně jí to slušelo, ale já jsem jen nadskakoval, protože jsem věděl, že půjde už jen Kate a potom se konečně objeví moje Sarah.
Sarah
Bylo to šíleně snadné napočítat si do deseti a potom vyjít po schodech dolů a ven za mým Jacobem, zavěšená do Paula, který mi nahrazoval otce. Věděla jsem, že Bella a Edward už jsou svoji a že tam na mě už čeká jen Jacob, protože Edward a Bella odešli. Charliemu bylo špatně a tam odjel domů a Edward a Bella se šli převléct do jiného oblečení určeného na hostinu a večírek najednou.
Jedna, počítala jsem. Těším se, až už se s Jacobem konečně uvidím.
Dva...
Tři, co když mě nebude chtít?
Čtyři, co když ho svatba Belly nějak změnila?
Pět, co když mi řekne ne?
Šest, ne to by neudělal!
Sedm... Osm.
Devět, miluje mě, doufám.
Deset. „Sar, jdeme," řekl Paul a stiskl mi ruku v povzbudivém gestu.
Bála jsem se, že spadnu. To se ale rozplynulo hned, jak jsem Jacoba uviděla, jak natahuje krk, aby mě už už viděl. Téměř jsem slyšela, jak mu v hlavě začalo šrotit, když mě viděl. Chápala jsem to - Alice ze mě udělala opravdovou kočku. Měla jsem celkem normální šaty. Klasický bílý korzet zdobený stříbrem, pod kterým začínala přetékat hedvábná sukně bílé barvy, ale opravdu mi to slušelo.
Mučení začalo, až když začal oddávacící jednotvárně drmolit ten svatební slib. V duchu jsem nadskakovala vzrušením, ale navenek jsem klidně stála a čekala.
„Sarah Stoneová, berete si zde přítomného Jacoba Blacka?" zeptal se.
„Ano," řekla jsem nakonec. Cítila jsem, jak mi po tvářích kanou slzy.
„Jacobe Blacku, berete si zde přítomnou Sarah Stoneovou?"
„Ano," odpověděl Jacob a rovnou mě políbil a nečekal, až nás k tomu oddávající vyzve.
-Další den-
Edward a Bella už byli na ostrově Esmé, kde měli mít jejich dovolenou a my jsme se s Jacobem měli vyjet až odpoledne. Zrovna jsme si balili pár posledních věcí, když do baráku vběhnul Paul s Alecem v patách a oba vypadali, jako by jim hořelo za patami. Alec použil svou upíří rychlost a už stál vedle mě a táhnul mě za ruku pryč od mého kufru.
„Co se děje?" křičela jsem stále dokola. „Kam jdeme?!"
Nikdo neodpovídal, ale táhli nás dál a na tváři měli kamenný výraz.
„Tak dost!" zavyla jsem a proměnila jsem se. Viděla jsem cáry oblečení na zemi, ale i výjev naprostěho děsu v myšlenkách Kate. Viděla jsme maloměstský dům, úřed, před kterým stálo policejní auto a červený náklaďák. V domě byla cítit krev... Krev a mrtvé tělo.
Rozběhla jsem se a nechala Aleca, aby mi běžel po boku, zatímco Jacob a Paul byli daleko za námi.
Lesem to k tomu domu bylo blízko. Okamžitě jsem si uvědomila, že to je dům Belly a Charlieho. Doběhla jsem vedle Kate, která stála uprostřed zahrady za domem, zírala na něj a vrčela. Z domu vyběhla Esmé.
„J-je mrtvý," zašeptala a její hlas se otřásal vzlyky, ačkoli její oči nebyly ani skelné. Z domu se ozývaly kroky a slyšela jsem tlumené hlasy.
„Co řekneme Belle? ,Bello, je nám to líto, ale tvůj otec umřel.' No to jistě!" říkal zrovna Emmet.
Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vlčí srdce - 37. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!