Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 38. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vlčí srdce - 38. kapitolaCharlie. Překvapení. Změněný život.

Příjemné čtení přejí Kacennnka a Pegas99.

01.05.2011 (10:15) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2143×

Kate:

„Nemůžeme jim to teď říct! Ne teď!“ rozčiloval se Carlisle, který pochodoval před domem. Už jsme zase všichni byli v lidské podobě. I když Rosalie zařídila letenky pro Sarah a Jakea až na zítra, poslali jsme je domů, ať se alespoň trochu vyspí. Emmett s Jasperem… uklízeli dům. Docela jim závidím, že jsou to upíři – já už se vyzvracela dvakrát. Paul mě zezadu pevně objímal a ostražitě se rozhlížel kolem.

„Carlisle má pravdu. Nemůžeme jim to teď říct. Můžeme počkat, až se vrátí…“ navrhovala Alice.

„Ale kdy se vrátí?!“ vykřikl Carlisle. Nikdy jsem ho takového ještě neviděla. „Mohlo nás napadnout, že půjde s Charliem, když Bella odjede! Ona by to nevzdala!“

„Ona?“ zeptala jsem se tiše Paula.

„Victoria. Upírka. Edward zabil jejího druha Jamese a ona se chce pomstít tak, že zabije Bellu,“ zašeptal Paul. „Bella odjela a ona v afektu zabila Charlieho. Belly se ale nevzdá…“ Konec věty se ztratil s vánkem, který o nás chvilkami zavadil.

„Carlisle, není to tvoje chyba,“ utišovala ho Esmé.

„Měl jsem to vědět!“

„Nemůžeš vědět všechno,“ odporoval mu překvapivě klidným hlasem Jasper, který právě přišel, celý špinavý od krve, a Carlisle se trochu zklidnil. Zvedl se mi žaludek, když jsem viděla a především cítila všechnu tu krev. „Kate, Paule, asi byste se měli jít trochu vyspat,“ dodal.

„Uvidíme se zítra,“ odpověděl mu Paul a odešli jsme. Polovinu cesty jsme mlčeli. Z očí se mi němě kutálely slzy. Proč Charlie? Proč zrovna on? Paul vycítil, že brečím a přitáhl si mě blíž. Zastavila jsem, pevně ho objala a teprve teď se pořádně rozvzlykala. On mě jen konejšivě hladil po zádech a nic neříkal.

~ ~ ~

V noci jsem skoro nespala. Když se mi konečně podařilo zabrat, po půl hodině jsem se probudila. Podle toho, jak se Paul vrtěl ze spánku, nebyl na tom o moc líp. Opatrně jsem se vymanila z jeho sevření a tiše sešla do kuchyně. Venku už pomalu začínalo svítat a většina domu byla prolitá zlatou září ranních slunečních paprsků.

V ledničce jsem toho moc nešla, a tak jsem se chtěla jít vykoupat, protože mi bylo jasné, že už neusnu. Když jsem procházela okolo dveří, zastavila jsem se u kalendáře. Zírala jsem na dny jdoucí stereotypně po sobě a stále se nemohla dopočítat. 1, 2, 3… 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33,34,35. Počítala jsem stále dokola. Nepřítomně jsem se došourala do koupelny a stále přepočítávala dny. 35,35… Kruci!

Rychle jsem se umyla, a když jsem si čistila zuby, najednou se mi rozsvítilo. Otevřela jsem skříňku pod umyvadlem a hrabala se v ní tak dlouho, dokud jsem nenašla to, co jsem hledala. Malou papírovou, ale v tuto dobu tolik důležitou krabičku. Vyběhla jsem z koupelny, načmárala vzkaz Paulovi a odešla do garáže.

~ ~ ~

„Katie? Halo, Kate!“ volal na mě Paul a já se zase vrátila do reality.

„Hm?“

„Podáš mi prosím šroubovák?“ zeptal se. Ruce měl až po lokty zabořené v motoru a přes tvář dlouhou šmouhu od kolomazu. Za poslední dobu jsme to tu nějak zanedbávali a práce se nám tu začínala hromadit. Nepřítomně jsem zašmátrala vedle sebe a shodila několik plechovek, než jsem šroubovák našla a podala mu ho. „Jsi v pohodě?“ zeptal se.

„Jo, vlastně ani…“ mumlala jsem. „Já nevím,“ řekla jsem nakonec a odkopla plechovku na druhý konec místnosti. Paul si hlasitě povzdechl, vytáhl ruce z motoru a rychle si je otřel hadrem. Přišel ke mně a zpříma se mi zahleděl do očí.

„Co se děje, Kate?“ zeptal se. Byla jsem pevně rozhodnutá, že mu zatím nic neřeknu, ale než jsem si to dokázala srovnat v hlavě, začala jsem mluvit. Rychle a skoro… nesrozumitelně.

„Já… dneska jsem na něco přišla a je to zvláštní, protože se mi to nikdy nestalo. Vlastně jsem ani dřív neměla důvod, lámat si s tím hlavu, ale teď jsem se nějak… prostě se to stalo. Na druhou stranu se třeba pletu, všechny věci moderní doby nejsou úplně spolehlivé, ale zkoušela jsem to dvakrát a vždycky to vyšlo stejně a...“

„Počkej, počkej,“ skočil mi do řeči. „Vůbec nechápu, o čem mluvíš.“

„Paule, s největší pravděpodobností jsem… těhotná,“ vysvětlila jsem mu tiše. Paul nejednou ztuhl. V jeho tváři se vystřídalo tolik emocí, že jsem nedokázala žádnou rozpoznat. Když nic neříkal, stáhlo se mi hrdlo a oči se mi pomalu začaly zaplavovat tolik známou a protivnou slanou vodou.

„Cože? Ale jak je to možný? Vždyť jsme byli opatrní. To přece... vždyť je ti jenom sedmnáct. A... a... vždyť já budu táta!“ Najednou se rozzářil a pevně mě objal.

~ ~ ~

Paul:

Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Myšlenky se mi rozletěly po hlavě a nemohl jsem je pochytat a v uších mi stále dokola znělo to slovo. Těhotná, těhotná, těhotná. Věděl jsem, že musím něco říct, že na to čeká. Ničil mě pohled na slzy, které se jí začínaly hromadit v očích, ale nedokázal jsem přijít na to, jak se vlastně mluví.

Když se Kate přeměnila, vzdal jsem se všech možností na to, že někdy budu mít potomky. Když jsme se dozvěděli, že se Sarah děti mít můžou, najednou se objevil další důvod, proč žít. Možnost pokračovat v rodu. Myslel jsem si, že někdy budeme mít děti, ale nemyslel jsem si, že tak… brzo. Představoval jsem si tu chvíli, kdy se to dozvím. Až mi jednou oznámí, že budu táta. Takhle jsem si to ale nepředstavoval. Tohle bylo mnohem silnější. Potřeboval jsem jí tohle všechno říct, ale nedokázal jsem najít správná slova.

„Cože? Ale jak je to možný? Vždyť jsme byli opatrní. To přece… vždyť je ti jenom sedmnáct. A... a...“ Co to meleš? okřikl jsem se. Tohle jsem přece říct nechtěl! „Vždyť já budu táta!“ vykřikl jsem najednou a všechno mi došlo. Rychle jsem se jí vrhnul okolo krku a pevně ji objal. Začal jsem cítit její slzy, jak se mi vpíjí do trička. Pomalu jsem se od ní odtáhl a široce se na ni usmál. Tváře měla zmáčené od slz, ale úsměv mi oplatila.

 

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 38. kapitola:

 1
1. Esme119
15.05.2011 [23:49]

Esme119 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře