Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 7. kapitola

21.01.2011 (20:45) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2441×

Sarah


„Fajn, věřím ti. Fakt tu běhají obrovští vlci," vydechla Kate, která právě rozrazila dveře a zavřela je za sebou na zástrčku.
„No proto, už jsem chtěla dojít k vražedným metodám!" křikla jsem a nedůvěřivě jsem sledovala její ruce, jak se silně zmítají a třesou.
„Hele, Kate, s vlky mám zkušenosti. Nic ti neudělají, jen blbě čumí a tváří se... ehm... inteligentně a vždy, opakuji vždy, ti někoho připomínají!" vysvětlovala jsem jí a táhla ji za ruku na rozložený gauč.
„Ty jsi je vážně viděla, že jo? Inteligentní a někoho připomínající - jo to je přesně ono." Viděla jsem, jak si chce hrát na hrdinku, ale ruce se jí zmítaly tak, jako se jí zmítaly, když viděla klauna.
„Katie, oni ti opravdu neublíží," snažila jsem se ji uklidnit, ale moje slova ji ještě víc a víc roztřásla.

***

Trr, otravný zvonek, kdo po mně zase co chce? Přikročila jsem k oknu a vyhlídla jsem na teď už šedivé ráno - bylo něco kolem půl šesté a Kate to konečně zalomila. Celou noc sebou škubala vždy, když něco jen trošku zapraskalo, a potom se jí vždy dvacet minut třásly ruce, ačkoli tvrdila, že je v pohodě a že si o ni nemám dělat starosti a že je daleko tvrdší než já. Já jí to nežrala - on takový velký vlk dokáže člověka hodně postrašit.
Nikoho jsem v okně neviděla, a tak jsem přešla ke dveřím a otevřela je - nejdřív jsem povolila zástrčku, kterou večer Katie tak pracně zadrkotala.
Dojetím jsem zírala na zem - nikde nikdo, ale na zemi lečela čokoláda a květiny. Nejprve mě to tak dojalo, že jsem zapomněla, že jsem na ně alelrgická, ale potom jsem zjistila, že jsou umělé. Obojí jsem sebrala a odnesla jsem si to dovnitř. Čokoládu jsem položila na stůl a kytici umělých květin jsem si se zálibou prohlížela. Na klín mi lehce dopadl maličký lísteček.

Sar, promiň. Miluji tě, Jacob.

Těžce jsem i s kyticí dopadla na pohovku vedle Kateiny ruky. Asi až moc těžce, soudě podle toho, že Katie nadskočila a s přidušeným zachrčením se posadila.
„Promiň, moc se ti omlouvám."
Někde blízko někdo - a já přesně věděla kdo - štěknul. Byl to hluboký, ale šťastný zvuk.
Obě jsme vykřikly a já - ani nevím proč - jsem přiskočila k mé peřině a přetáhla jsem si ji přes hlavu v domnění, že mě nikdo nevidí, ačkoli mi koukalo tělo od pasu dolů.
„Ehm, Sar? Co ti je?" Kate byla zase úplně v pohodě.
Vystrčila jsem ruku z lístečkem, ale sama jsem pro jistotu zůstala pod dekou.
Kate strčila hlavu pod deku ke mně.
„To je super, ne?"
Vrhla jsem se jí kolem krku ve slepém štěstí.
„On mě miluje! On mě miluje!" Vyběhla jsem ke kufru a začala jsem se hrabat v mém oblečení.
Nakonec jsem vytáhla červené šaty ke kolenům s vázáním za krkem a černé balelínky, protože červené jsem neměla.
Vběhla jsem do koupelny a začalo druhé kolo - oblečení mám, ale čekají mě malování a úprava vlasů. Kate seděla na vaně a pozorovala, jak si tužkou obtahuji oči, maluji si kouřové stíny a jak si řasenkou přimalovávám krásné, dlouhé, černé řasy. Blonďaté vlasy jsem prostě pročísla.
„Dej mi tvůj mobil," řekla jsem Kate a natáhla jsem ruku. Chvilku váhala, ale potom se vydala do kuchyně a přinesla mi mobil.
Našla jsem to číslo, které jsem chtěla, a vytočila jsem ho.
„Haló?"
„Ahoj, Paule, tady Sarah. Prosím tě můžeš sem přijít a chvilku Kate pohlídat?" řekla jsem a přitom pozorovala Kateinu tvář. Vypadalo to, že nevěděla, co si má myslet.
„Co se stalo?" ozvalo se okamžitě z telefonu.
„Vypadá to, že ty vlky nevidím jenom já..." řekla jsem a zírala jsem na svůj odraz v zrcadle.
„Hned jsem tam." Ozval se táhlý zvuk, jak to típnul.
„Tak, zařídila jsem ti hlídání, a teď své sestřičce popřej štěstí!"

***

Váhavě jsem stála před dveřmi toho malého domku a přemýšlela, jestli mám opravdu zazvonit...
Rychle jsem bouchla do zvonku, abych si to nerozmyslela. Čekala jsem a čekala, a když už jsem si to chtěla namířit zpátky domů, tak se dveře otevřely a v nich stál Jacob - jediné, co ho zahalovalo, byl ručník, který měl zavázaný kolem pasu. Musím uznat, že tělo má suproví.
„Promiň, moc se ti omlouvám. Miluju tě, Jacobe, miluju."
Rozběhla jsem se a narazila jsem mu do hrudi. Přimáčkla jsem se na něj a líbala jsem jeho kůži všude, kam jsem dosáhla.
Jeho ruce se kolem mě také pevně obmotaly a já jsem si užívala tu jeho blízkost, kterou jsem si konečně mohla užít naplno. Cítila jsem jeho rty u sebe ve vlasech, cítila jsem, jak mě jeho ruce hladí po zádech a nemohla jsem se nabažit. Nechtěla jsem se přinutit vůbec myslet na to, že bych se měla chtít nabažit.
„Taky tě miluju, hrozně moc. Chyběla jsi mi."
Dal mi ruku pod bradu a zvedl mi hlavu. Zírala jsem mu do očí a nechala jsem ho, aby své rty přitiskl na ty mé. Užívala jsem si to. Zapletla jsem mu ruce do vlasů, vnímala jsem to, jak mi vane do tváře jeho horký dech, a zároveň jsem cítila, jak mi jeho velké ruce jemně jezdí po zádech a kreslí tam ornamenty.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 7. kapitola: