Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 16. Telefonát

12.04.2010 (21:45) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5642×

TELEFONÁT
(Bella)

„Miluju tě,“ zašeptala mi jemně do ucha moje láska, zatímco jsem nahá odpočívala na jeho hrudi. Při milování s ním jsem zapomínala na všechny problémy a zlé pocity, kterých jsem se nemohla zbavit. Ale teď, klidně odpočívajíc s mojí láskou pod peřinou mě zase pohltily…

Je to už měsíc ode dne, kdy jsme se s Edwardem u jezera políbili. Když jsme si vše vyříkali a mohli být zase šťastní. Jenže nic není tak růžové, jak se na první pohled může ztát. Edward je ten nejlepší upír pod sluncem. Každou volnou chvilku trávíme spolu a on mi neustále opakuje, jak moc mě miluje, stejně jako já jemu. Získala jsem i dokonalou a milující rodinu, do které jsem vždy chtěla patřit. A teď jako zázrakem vážně patřím. Prostě mám ten svůj vysněný život. Asi se ptáte, co myslím těmi problémy…

Filip. Tváří se strašně nadšeně, snaží se chovat mile, přátelsky a šťastně, ale já na něm vidím, že se jen přetvařuje, i když by to nikdy nepřiznal. Nevím, jestli ho trápí štěstí nás ostatních. Přece jen žít v domě se čtyřmi šťastnými páry jako jednotlivec musí být hrozné. A nejspíš to bude taky tím, že žije v domě s osmi upíry. I když proti nám nic nemá a nikoho z nás neodsuzuje, přece jen jsme si to nevybrali a lidi nezabíjíme, nemůžu po něm chtít, aby se postavil přírodě, která mu jasně velí, aby upíry zabíjel. Žije pod jednou střechou s největšími nepřáteli vlkodlaků a snaží se dělat, že mu to vůbec nevadí. Trpí tu, jenže nikoho jiného než mě nemá. A tak neustále stojím na hraně dvou možností. Syn, nebo láska celé mé existence a jeho rodina?

Ke všemu ho poslední dobou strašně zameškávám. Dřív jsme docela často vyráželi na lov spolu, běhali jsme napříč státy i Kanadou a užívali si to. Jenže teď jsem ho z těchto malých výletů vlastně vyšoupla a absolvuji je s Edwardem. A nejhorší na tom je, že jsem přitom vždycky šťastná. Když nejsem venku nebo v posteli s Edwardem, tak jsem v nemocnici, ostatně zase s Edwardem. Dokonce jsme se tam vypracovala na špičku, takže máme odlišné směny s Carlislem, aby v nemocnici byli vždy ti nejlepší. Edward mívá směny se mnou, ale náš vztah tam tajíme. Přece jen vypadám na čtyřicet.

A před třemi dny navíc odjel do La Push a ještě se nevrátil. Dokonce ani nezavolal a já se o něj začínám bát. V La Push jsme vždy zůstali maximálně den. Ten jsme strávili v lese u náhrobků jeho rodičů, nebo povídáním se Sethem. Jenže teď je tam beze mě. Chtěla jsem jet s ním, ale on mě tam nechtěl. Ani se mu nedivím, jsem hrozná matka. A nejhorší je, že mi to ani neřekne. Kdyby na mě křičel, jak hrozná jsem, to vše bych snášela líp, než když se přetvařuje. Když tiše trpí a nechce se mi svěřit. Jenže jak bych mohla opustit Edwarda? Zranila bych ho, trpěl by a já také. Nemohla bych bez něj už víc být.

„Nad čím přemýšlíš?“ ozvalo se z hrudi mé lásky, na které jsem měla položenou hlavu. Přejel mi prstem po čele, které teď zdobila malá vráska od ustavičného přemýšlení. Vždycky mi říká, jak moc mi sluší.
„Nad Filipem,“ řekla jsem prostě.
„Neboj, vrátí se,“ řekl a pevněji mě objal kolem pasu.
„Možná,“ zašeptala jsem, ale když jsem mu pohlédla do těch oddaných očí, přepadla mě zase touha po něm. Vytěsnila jsem z hlavy všechny myšlenky a vrhla se na jeho rty. On neztrácel čas a za stálého líbání se přetočil nade mě. Rukama zkoumal mé nahé tělo a já zase to jeho. Zrovna mě líbal na krku a oba jsme vzrušeně oddychovali, když se někde v blízkosti ozval otravný zvuk mého mobilu.

Rozhodně jsem ho nehodlala brát, ale Edward byl asi jiného názoru. Rezignovaně se odtáhl a povzdychl si.
„Měla bys to vzít,“ řekl, zatímco jeho oči znovu zlátly.
„Nemyslím si,“ nesouhlasila jsem a stáhla ho zpátky na sebe. Začala jsem ho hladově líbat a on mi polibky oplácel.
„Alice nic nevidí, musí to být některý z vlkodlaků,“ vydechl mi těžce do úst. Na nic jsem nečekala, vyvlékla jsem se zpod Edwardova těla a po zvuku mobilu ho začala hledat v cárech látky na zemi.

Konečně jsem našla ten modrý kus látky, který byl dříve částí mých riflí, vytáhla z něj mobil a nadšeně si zavýskla, když displej ukazoval Filipovo číslo. Z postele se ozvalo jen nesouhlasné zamručení, ale já byla tak nadšená, že jsem ho ignorovala. Rychle jsem stiskla tlačítko přijmout.

„Filipe,“ zavýskla jsem do mobilu.
„Ahoj mami,“ ozvalo se pobaveně z mobilu.
„Jak se máš? Kde jsi? Kdy se vrátíš?“ zahrnovala jsem ho otázkami, které mě už tři dny trápily.
„Zpomal, dobře?“ zasmál se. „Mám se skvěle, jsem u Setha a vracím se zítra.“
„Strašně jsem se o tebe bála a chyběl jsi mi,“ postěžovala jsem si.
„Promiň, že jsem o sobě nedal vědět, ale měl jsem jiné věci na práci,“ řekl tišeji, ale jako ozvěna se někde za ním ozýval Sethův burácivý smích.
„Jaké věci?“ zeptala jsem se podezřele.
„Eh, o tom bychom si snad mohli promluvit spíš zítra,“ zasmál se. „Nepřijedu sám.“
„Tak která?“ vypálila jsem na něj hned, když mi to došlo. Nepřijede sám a měl jiné věci na práci, to je přece jasné jako facka.
„Neznáš,“ zasmál se a položil to. On mi to normálně položil.

Strnule jsem tam stála nahá uprostřed pokoje a s připitomělým úsměvem jsem koukala někam, vlastně nevím kam. Vůbec jsem nevnímala okolí a hlavou mi vířily myšlenky. Takže Filip je šťastný, má přítelkyni. A jelikož to šlo tak rychle, nejspíš se otiskl. Má lásku napořád. Sice to znamená, že se nejspíš odstěhuje za ní, do La Push, ale hlavní je, že bude šťastný. Bude mít vlastní rodinu a já budu konečně klidná. Nebudu mít ten pocit matky, která zanedbává svoje dítě, protože teď už ho za dítě nebudu moct považovat. On teď bude patřit jiné, která se o něj bude starat a on o ni. Možná si to zase maluju moc růžově, ale ty pocity dokonalého štěstí se nedají ovládat. Konečně budeme šťastní všichni. Každý z nás bude mít svoji polovičku.

„Už ani krok!“ ozvalo se najednou zavrčení následované vrznutím dveří. Okamžitě jsem automaticky přiložila ten cár riflí na nejchoulostivější partie svého těla a teprve pak se podívala, kdože to tady otravuje. Kdo jiný by to mohl být, než Emmett? A co je nejlepší, za dveřmi pak stála celá rodina. Edward okamžitě vystřelil i s peřinou ke mně a rychle nás do ní oba zamotal. Stáli jsme tam nazí, omotaní peřinou jako sněhuláci a celé rodina nás pozorovala s cukajícími koutky.

„Co je?“ vyjekla jsem, když se neměli k odchodu a naopak všichni vešli do našeho pokoje.
„No, chtěli jsme se zeptat, co říkal Filip,“ řekla opatrně Esme se shovívavým úsměvem. Ona ho měla ráda jako syna, možná vlastně jako vnuka. I přesto, co byl, si ho zamilovala.
„Bude tu zítra a nepřijede sám,“ řekla jsem. Když jsem si na to vzpomněla, vztek z jejich návštěvy mě ihned přešel a já se zase šťastně usmívala.
„A s kým?“ vyzvídala Alice, nic neviděla, chudáček.
„To neřekl,“ pokrčila jsem rameny, „jediné co vím, že je to jeho přítelkyně a nejspíš se do ní otiskl.“
„To je úžasné,“ řekla mateřsky Esme.
„Budeme mít malá vlčátka!“ zavýskl si Emmett. Zpražila jsme ho pohledem, ale nemusela jsem to dělat, protože mu právě jedna přilítla od Rose.
„Tak snad abychom šli,“ ošil se Carlisle a rentgenoval naši směšnou pozici.
„Néé! Já chci vidět, jak se z toho vymotají,“ udělal oči Emmett.
„Kdo říká, že se budeme vymotávat?“ zasmála jsem se a otřela se o Edwardovo citlivé místečko. Ten jen tiše zaúpěl a nejspíš mu i ztmavly oči, ale to jsem neviděla, jelikož byl za mnou. Mým tělem projela pořádná dávka vzrušení a náhle Jasperovy oči taky začaly tmavnout a nakonec čapl Alice za ruku a vystřelil s ní z pokoje. Carlisle s Esme s úsměvem odešli a Rose se snažila dostat ven Emmetta. Ale ten nás se zájmem sledoval a nehodlal se hnout.

„Chceš, abych ti pomohla?“ zavrčela jsem na něj naštvaně, protože už jsem chtěla být se svojí láskou zpátky v posteli. Teď, když mě už nic nebude trápit. Jen možná to, jestli ta dívka o Filipovi ví. Jestli zná naše tajemství. A pokud ne, tak jestli jí to nebude vadit.
„Vypadni!“ zavrčel na něj Edward nedočkavě.
„Emmette, jestli se okamžitě nehneš z místa, tak máš týden utrum!“ ozvala se Rose. Emm hlasitě polkl a náhle byli oba pryč. Jen jsem se tomu uchechtla.

Edward pustil deku na zem a táhl mě k posteli. Ale já se mu vyškubla a rychle odnesla mobil na stůl. On si zatím lehl na postel, dal ruce pod hlavu a se zájmem mě pozoroval. Odložila jsem mobil a upíří rychlostí jsem skočila za ním do postele. Zase jsem se nechala unést a ona to nevydržela. Pokojem se rozlehla praskající rána a my náhle leželi křivě a téměř na zemi. Vrhla jsem na Edwarda omluvný pohled a začala ho náruživě líbat.
„To je tenhle týden třetí,“ vydechl mi do úst mezi polibky…

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - 16. Telefonát: