Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 6. Nákupy

23.03.2010 (08:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5889×

NÁKUPY
(Bella)

„Hele, já ti jdu sehnat dárek, jo? Sejdeme se v sedm u auta,“ zavolal na mě Filip a následně zmizel v davu lidí, kteří se nechali strhnout Vánočními slevami a výprodeji. Normálně bych rychle koupila to, co potřebuju, ale dnes mi nakupování a poslouchání cizích problémů pomáhalo utéct od reality, že bydlím ve stejném městě jako Cullenovi.  Odtrhla jsem pohled od místa, kde před pár vteřinami zmizel můj syn, a hledala jsem obchod vhodný ke koupi dárků. Stejně potřebuju jen dva. Pro Filipa a Setha. Možná nějaký koupím i Samovi, sice se zrovna nemusíme, ale nechává mě na jejich území a věří mi.

Žádný vhodný obchod jsem nevypátrala, takže jsem se začala davem prodírat dál a pohledem jsem pátrala po zboží obchodů. Vůbec jsem netušila, co bych jim mohla koupit. To bude ještě těžký den. Povzdychla jsem si a vydala se do horního patra obchodního domu, tam jsme ještě nebyli.

Sešlápla jsem z eskalátorů a s povzdechem zaplula do prvního obchodu, knihkupectví. Při nádechu jsem ale ucítila známý pach. Alice. Byl čerstvý, musí tu někde blízko být. Copak mě sleduje? Bohužel jsem se otočit nesměla, člověk by tu její pach asi těžko poznal. Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet, kde je, když se na mém rameni ocitla studená ruka. Asi bych měla dělat vyděšenou.

Tiše jsem vypískla a rychle se otočila na usmívající se Alice.
„Ahoj Bello,“ usmála se na mě.
„Ahoj,“ odsekla jsem.
„To je náhoda, že?“ zasmála se.
„Jo, to teda je,“ povzdychla jsem si.
„Proč to děláš?“ zeptala se mě z ničeho nic.
„Dělám co?“ ptala jsem se nechápavě.
„Proč mě od sebe odháníš? Ty už mě nemáš ráda?“ zeptala se a udělala na mě psí oči.
„Právě že mám, Alice,“ povzdechla jsem si a sklopila oči.
„Tak proč?“ ptala se dál. Copak to vážně nechápe?
„Alice, to ty mě nemáš ráda! To ty jsi mě bez jediného slova na rozloučenou opustila. Ale i přesto jsi pro mě pořád nejlepší kamarádka, jenže se bojím, že zase zmizíš,“ vysvětlila jsem jí a hlas se mi zlomil. To jsem nechtěla, chtěla jsem být silná, alespoň před nimi.
„Ach Bello,“ vzdychla šťastně Alice a pevně mě objala. Co to dělá? Nechápala jsem, proč to dělá, ale obětí jsem jí opětovala.
„Copak ty to nechápeš? Celá rodina tě milujeme, dokonce i Rose si uvědomila, co pro nás znamenáš. On nám nedovolil rozloučit se, nechtěl, abys trpěla ještě víc. Bello, jsi moje nejlepší a jediná kamarádka, prosím, odpusť mi to, prosím,“ šeptala a vzlykala mi do mikiny. Na člověka jsem ji co nejpevněji stiskla a pohladila po vlasech. Proč by mi takhle lhala? Oni mě měli rádi, jen Edward mě přestal milovat, ale za to nemohl.

Ale co když mě zase opustí? Vždycky jsem se řídila rozumem a nikdy nebyla úplně šťastná. Tak proč teď neposlechnout srdce a nestrávit alespoň chvíli s Alice a její rodinou? Pokud mám zase trpět, tak ať to stojí za to.

„Odpouštím ti,“ zašeptala jsem a usmála se.
„Vážně?“ zavýskla. Důrazně jsem přikývla a usmála se ještě víc.
„Tak jdeme nakupovat?“ zeptala se nadšeně.
„Dobře, ale mám jen chvíli, večer jdu do práce,“ povzdychla jsem si.
„To zvládneme,“ usmála se.
„Ale nebudeme nakupovat oblečení, že ne?“ zeptala jsem se pro jistotu.
„Ne, za pár dní jsou Vánoce, takže dárky a výzdobu,“ usmála se na mě a zatáhla mě do nejbližšího obchodu. Já jsem se za ní nechala tahat a užívala si společné chvilky s mojí nejlepší kamarádkou. Zároveň jsem nenápadně očichávala okolí, jestli tady není někdo další. Naštěstí jsem dalšího upíra neobjevila.

„Alice, už musím jít,“ upozornila jsem ji, když toužebně koukala na luxusní obuv.
„Jo, máš pravdu, stavím se tu jindy,“ usmála se, přehodila si všechny tašky do jedné ruky a popadla mě za tu moji prázdnou. S úsměvem na tváři a skvělou náladou jsme došli až na parkoviště. Alice pořád štěbetala, co už má koupené a co ještě ne. Taky básnila o tom, jak se její dárky budou všem líbit a jaké dárky dostane ona.

Pak jsem zahlédla naše auto a o něj se opírajícího Filipa. Trochu bojácně jsem mu pohlédla do obličeje, jestli se na mě nezlobí, ale vypadal naprosto uvolněně a usmíval se na nás. Následně jsem si všimla, že vedle našeho auta stojí luxusní kanárkové Porshe. To bude nejspíš Alice.

„Ahoj mami,“ usmál se na mě, když jsme s Alice přišli až k němu.
„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.
„Nepředstavíš nás?“ zeptal se a podíval se na Alice. Neviděla jsem tam odpor ani nenávist.
„Samozřejmě,“ zasmála jsem se. „Alice, to je můj syn Filip. Filipe, to je moje nejlepší kamarádka Alice,“ řekla jsem.
„Těší mě,“ usmála se na něj Alice a trochu váhavě mu podala ruku. Filip ji bez problémů přijal.
„Mě taky,“ dodal.
„Tak já už pojedu, můžu se za tebou zítra stavit u vás?“ zeptala se Alice a upřela na mě psí pohled.
„Tak dobře, můžeš mi pomoct vyzdobit dům,“ rezignovaně jsem nadzvedla těch deset tašek, které jsem třímala v jedné ruce.
„To bude super,“ zavýskla si Alice, objala mě a naskočila do svého auta. Tašky hodila dozadu, sešlápla plyn, zamávala mi a následně zmizela.

S dobrou náladou jsem nasedla do našeho auta, tašky hodila na zadní sedadla a počkala, až se zavřou dveře i za Filipem. Pak jsem šlápla na plyn, přece jen jsem měla trošku zpoždění. A dnes bych to měla do nemocnice stihnout včas, přijít první den pozdě by neudělal dobrý dojem.

„Jsem rád, že jsi šťastná,“ utrousil během cesty Filip jen tak mimochodem. Ano, byla jsem šťastnější, než před pár dny, ale zároveň mi ještě něco chybělo. Nebo spíš někdo. Rychle jsem zatřepala hlavou, on mě nemiluje a já to nezměním, ani kdybych chtěla. Má už někoho jiného? A proč mě v tom obýváku tak objal? Nechápu to, nic nechápu.
„Jsem,“ otočila jsem se na něj a věnovala mu jeden z mých nejzářivějších úsměvů.
„Řekneš jí, že nejsi člověk?“ zeptal se opatrně.
„Asi ano, ale ne teď,“ povzdychla jsem si. Filip jen chápavě přikývl a já se dál věnovala řízení.

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - 6. Nákupy: